Tereza Spencerová
9. 4. 2017 Literárky
Otázkou není, jestli se Bašár Asad rozhodl spáchat “sebevraždu Trumpem” nebo kdo že to podle Washingtonu smí nebo nesmí v Sýrii vládnout, ale především kdo že to vlastně – a především v jakých mantinelech – vládne ve Washingtonu.
Krátká rekapitulace amerického náletu v Sýrii: Pentagon o něm předem informoval Izrael a Rusko, které zprávu předalo Damašku a možná i Íránu, takže měla syrská armáda čas stáhnout z letecké základny Šajrát důležitou techniku, přičemž škody, které americké rakety Tomahawk na základně napáchaly, byly takové, že ji syrské letectvo prý začalo opětovně využívat už druhý den. „Jinými slovy, terčem Trumpových Tomahawků nebyla syrská schopnost nasazovat plyn, ale domácí (američtí) liberální oponenti, kteří svůj odpor proti Trumpovi plně zakládají na tom, že je antiamerický, protože má příliš blízko k Putinovi, a že zradil všeobjímající politiku humanitárního vojenského intervencionismu,“ všímá si v časech, kdy americký mediální mainstream velebí nově objeveného „vrchního velitele“, například americký The Nation. „Bombarduje, vysílá bezpilotníky a zabíjí, ale na rozdíl od svých předchůdců tak nečiní ve jménu humanity. Až doteď.“
The Nation není sám, kdo má pocit, že je svědkem dokonalého příkladu „vrtění psem“, tím spíš, že Bílý dům po této „salvě“ neví, co dál. Novináři se odpovědí na otázky ohledně „nové americké politiky v Sýrii“ nedočkali a mluvčí odmítl i všechny otázky týkající se celkové strategie, ať už vojenské nebo diplomatické. Místo toho si Bílý dům jen pochvaluje, jak „rozhodný“ jeho útok byl, a nevylučuje, že by v dohledné budoucnosti podnikl proti Sýrii další – podobně rozhodné? – útoky.
To vše v době, kdy například poslední britský velvyslanec v Damašku Peter Ford soudí, že Bašár Asad není žádný šílenec, aby riskoval nasazení chemických zbraní a následný západní trest. Hlavní americký spojenec v Sýrii, Kurdové, upozorňují, že by USA měly bombardovat i džihád, který disponuje chemickými zbraněmi a používá je. A rovněž němečtí experti mají za to, že z použití chemických zbraní mohou v současné Sýrii profitovat jen ozbrojené opoziční skupiny. „Jsou už dotlačeny ke zdi a vojensky odporovat režimu už prakticky nijak nemohou. A jak ukazují nejnovější prohlášení Donalda Trumpa, podobné akce antiasadovským skupinám ještě mohou zajistit pokračující podporu,“ cituje Deutsche Welle a shoduje se tak v názoru se syrskou vládou. Nicméně Svobodná syrská armáda (FSA), která pravidelně spolupracuje s Al Kajdou, kuje železo: Pokud prý USA se svými útoky vytrvají, ve výsledku dojdou ke „spravedlivému politickému řešení“.
Mnohé analýzy se aktuálně ale shodují v názoru, že Trump, který v posledních letech celkem 45krát odmítl útoky na Sýrii s tím, že by to vedlo ke třetí světové válce, cílí především na domácí americký disent a pokouší se současně „našlehat“ patriotismus. Bašár Asad může být, jaký chce, ale v rámci boje proti terorismu stojí s Trumpem na stejné straně, soudí například jeden z komentářů na Al Džazíra, podle nějž proto není „svrhávání Asada“ na pořadu dne a také koordinace raketového útoku s Ruskem spíš napovídá, že nynější konflikt nebude eskalovat nad rámec rusko-amerického porozumění. Koneckonců, reakce Moskvy na raketový útok se omezila více méně jen na slovní odsudky, což naznačuje, že ruské vedení sice rovněž kreslí „červené čáry“, ale současně Trumpovy vnitřní motivace do určité míry chápe, byť i se skřípáním zubů při pokračujících „diskusích“. A Pentagon by mezitím s Ruskem v Sýrii rád dál spolupracoval… Příznačná je i reakce Číny. —- —- —– —– (celý text ZDE)
