Velikonoce

Avatar
Původní autoři
Croix
12. 4. 2017
Velikonoce jsou tradiční svátky jara, plodnosti, úrody, života, zrození, slunce, konce zimy (smrti), znovuzrození, též znovuzrození po předchozí mystické (či filosofické) smrti, symbolický i faktický význam období Velikonoc uznávalo pohanství i křesťanství i další náboženské směry odedávna. V křesťanství je dokonce největším svátkem, neboť v tomto období se slaví Kristovo vzkříšení, zmrtvýchvstání, po předchozí smrti.  


Jak už jsem naznačil, své místo mají Velikonoce i v hermetismu, resp. alchymii. Zajímavé je, že i některé křesťanské, často lidové, nekanonické,  legendy obsahují vedle exoterních křesťanských příběhů i své jednoznačné esoterní hermetické jádro – tedy pro toho, kdo už ví, co je Zlato a co je „pouhé“ zlato. Příklad uvedu na závěr.

Asi nejsilnějším a nejnázornějším symbolem Velikonoc je v tomto ohledu vejce. Je to typický symbol narození nového života. A také znovuzrození, pokud budeme hovořit jak o období jara, tak i o Filosofickém vejci, v němž probíhá interakce dvou entit, které jsou základem transmutace a nazývají se třeba prima materia a ignis innaturalis, podobně jako jsou dvě složky obsažené i v přírodním vejci, v němž se s pomocí zahřívání utváří a z nějž se následně líhne nový opeřenec. Vejce je tak symbolem Filosofického vejce, Rebisu obsahujícího dvojí věc, dvě složky, mužský a ženský princip.
Filosofické vejce snáší z popela se stále znovu rodící bájný pták Fénix, který po snesení vejce vzlétne a zamíří vzhůru ke Slunci, po němž tolik prahne, neboť je to jeho vlast.
Na závěr uvádím slíbenou velikonoční lidovou legendu z Královéhradecka, navenek křesťanskou, v jádru však hermetickou, jako mnohé takové legendy, v nichž se kloubí křesťanství s lidovou tradicí:
Když Ježíš se svatým Petrem chodili po světě, přišli do jednoho statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Ta však neměla, čím by pocestné pohostila. V tom však zakdákala slepice, selka seběhla ke kurníku a našla vejce. Upekla ho v teplém popelu a jím nakrmila oba pocestné. Když odešli, chtěla smést koštětem pohozené skořápky. Jaké bylo její překvapení, když uviděla, že se proměnily ve zlato. Od té doby v tento den na památku oné návštěvy selka potom každého pocestného obdarovávala vejci, ale žádná skořápka se už ve zlato neproměnila.

Krásné Velikonoce přeji všem!