20.4. 2017 Argument
Přečetli jsme: Časopis The Economist se věnuje francouzským volbám a dopadům, které tyto volby budou mít a zaměřil se přitom na dvě osobnosti voleb: Marine Le Penovou a Emmanuela Macrona.
The Economist, 4. březen 2017 (tištěné vydání). Je to podle Economistu už mnoho let, kdy Francie zažila revoluci, nebo alespoň vážný pokus o reformu. Jejími znaky jsou spíše stagnace – politická i ekonomická. Moc se toho ve Francii nemění, konstatuje článek dále, navzdory tomu, že vlády levice a pravice se střídají.
Naopak, Socialisté a Republikáni, kteří se střídají u moci od založení Páté republiky v roce 1958, tentokráte nemusejí ani postoupit z prvního kola. Profilují se jiní kandidáti pro druhé kolo. Charismatická lídryně Národní fronty Marine Le Penová, a nový lídr liberálního hnutí Emmanuel Macron. Jeho hnutí En Marche! zahájilo svou činnost teprve minulý rok.
Je to jasný doklad globálního trendu: rozlišení mezi levicí a pravicí je stále méně důležité a místo toho je tu nové: mezi otevřeností a uzavřeností, konstatuje článek Economistu. Výsledek bude mít dopad nejen na Francii, ale i na EU: buď ji oživí, nebo ji zničí.
Příčinou této nové revoluce je vztek voličů – na zbytečnost vládnoucí třídy i její vzájemnou propletenost. Socialistický prezident Hollande je tak nepopulární, že raději nebude ani znovu kandidovat. Opozice establishmentového charakteru, zastoupená Republikány a jejich kandidátem Francois Fillonem vidí propad svých šancí od prvního března. To totiž vyplavalo, že Francois Fillon čerpal pro svou ženu a děti veřejné peníze ve výši jednoho milionu eur a pod falešnými úvazky.
Dalším zdrojem vzteku je nespokojenost s tím, jak vypadá Francie. Jeden z výzkumů ukazuje, že Francouzi se řadí k největším světovým pesimistům. 81 % se jich domnívá, že vše se jen zhoršuje. Mnoho těchto chmur má ekonomický základ. Ekonomika roste pomalu, stát slupne 57 % HDP a čtvrtina mladých je nezaměstnaná. A ti, kteří mají práci, jen těžko najdou trvalejší zaměstnání, jako měli jejich rodiče. Nejde ale jen o ekonomiku. Opakované teroristické útoky nutí občany žít pod výjimečným stavem a zároveň se ukázaly hluboké kulturní příkopy v zemi s velkou muslimskou komunitou.
Mnoho z těchto problémů se vytvářelo desetiletí, ale ani levice, ani pravice nebyly schopné si s nimi poradit. Poslední pokus o ambiciózní reformu za Chiraca v 90. letech zkolaboval pod tlakem stávek.
Jak Macron, tak i Le Penová tuto frustraci chápou, uvádí Economist. Nabízejí ovšem velmi odlišnou diagnózu i léčbu. Le Penová viní externí síly a nabízí ochranu voličů – více bariér a sociálního státu. Velmi efektivně se distancovala od antisemitské minulosti strany (i vyloučením svého otce, který ji založil) a oslovuje ty, kteří se chtějí schovat před zbytkem světa. A kritizuje ostře globalizaci jako nebezpečí francouzských pracovních míst a islamisty jako podněcovatele teroru. EU je podle ní „antidemokratickým strašidlem.“ Chce zavřít radikální mešity, zabrzdit příliv migrantů, postavit se volnému obchodu, vyměnit euro za francouzský frank a svolat referendum k odchodu Francie z EU.
Macron je opakem. Myslí si, že více otevřenosti učiní Francii silnější. Je pro obchod, pro konkurenci, pro imigraci a pro EU. Vítá změnu kultur i technologií. Myslí si, že zaměstnat více Francouzů znamená zmenšit ochranu práce. Sám se prezentuje jako pro-globalizační revolucionář.
Le Penová je v politice celý život. Podařilo se jí extremistickou stranu změnit v sociálně akceptovatelnou, to je její největší úspěch. Macron byl ministrem ekonomiky pro Hollanda. Jeho liberalizační program by ovšem byl zřejmě méně radikální než „thatcherovského“ Fillona, který plánoval radikálně seříznout zákoník práce. Nelze ale očekávat, že by strana Marine Le Penová vyhrála v národním shromáždění a Macron jen těžko může hovořit o „vlastní straně.“
Oba dva ale představují neuznání státu quo. Vítězství Macrona by znamenalo, že liberalismus Evropany stále oslovuje. Vítězství Le Penové by z Francie učinilo chudší a ošklivější zemi, píše Economist. Kdyby Francii odvedla z Eurozóny, způsobí tím finanční krizi.
Prozatím výzkumy ukazují, že Le Penová vyhraje první kolo, ale prohraje v druhém. Ale toto jsou mimořádné volby a stát se může cokoliv. Francie už světem zatřásla. A může se jí to podařit znovu, uzavírá Economist.
