Břetislav Olšer
23.5. 2017 RukojmíSeděl jsem na své obligátní ranní kávě v obchodním centru a s klidem v duši sledoval policisty a vojáky se samopaly a kolty nízko u pasu; uklidňovalo mě, že své okolí při svých pochůzkách bedlivě sledují, aby se nikomu nezlého nestalo.Měl jsem stejný pocit relativní jistoty jako před časem v Izraeli, kde tak funguje dodnes běžná ochrana obyvatel a jejich kontroly vojáky se tak staly každodenním a vítaným rituálem…
Pak jsem si ke své hrůze uvědomil, že na rozdíl od židovského státu u nás nebyl donedávna důvod používat tento vojenský postup. Proč tedy mám v květnu 2017 v duši klid a mír, když vidím kolem sebe po zuby zbrojené vojáky, které jsem před časem bytostně nesnášel, tedy spíš jejich zbraně; dostával jsem z nich vyrážku a raději šel kilometr pod zemi do dolů OKR ke sbíječce, než abych se zbytečně povaloval dva roky na kavalci kasáren…
Za můj pocit současného hypotetického bezpečí mohla ta oblbovací fantasmagorie s mírem, místo toho, abych teď láteřil, jak je možné, že za desítky let populistických keců politických šmejdů o mírovém uspořádání světa se pořád musíme bát o svůj život, den ode dne víc a víc… Co se stalo s Havlovou nabubřelou frází o tom, jak pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí…? Prdlajz…
Proč jsem před desítka let nejásal nad ozbrojeným doprovodem? Jelikož jsem ho nepotřeboval… Proč jsem před třiceti roky mohl v klidu v noci bivakovat v hale hlavního římského nádraží při čekání na autobus do centra města, proč jsme mohli pařit celou noc v Paříži pod Eiffelovkou s partičkou alžírských muslimů a ugandskými dívkami, aniž by kohokoliv z nich napadlo se opásat dynamitem a odpálit? Jak to, že jsem přežil bez obav o svůj život plavbu po Nilu až do Asuánu a v New Yorku se mohl nadšeně dívat na Obchodní centrum, které se mi zdálo nezničitelné…?
Paříž – Eiffelova věž… Snímek Břetislav Olšer
Svět prostě zvlčil a rozdělil se na ty zlé a na ty dobré; těmi zlými jsou Čína a Rusko, co je prý ke všemu horší riziko pro svět než teroristé Islámského státu, naopak k těm dobrým a přímo k mírotvůrcům patří USA, potažmo NATO a spol. A zatímco ten zlý čínský prezident Si Ťin-pching investuje do stavby nové Hedvábné stezky desítky miliard dolarů, představitel toho globálního dobra v zastoupení Donalda Trumpa, resp. USA potažmo NATO a dalších západních civilizací, prodal včera za sto miliard USD zbraně Saúdské Arábii.
Vojenští jestřábi si už o tom krákorají na střeše Bílého domu, že tyto své “mírumilovné” veletrhy zbraní Spojené státy praktikují od svého vzniku, od jedné vylhané války k druhé; od válečných vřav v Koreji, Vietnamu, Iráku, Afghánistánu či Libyi a Sýrii…
Hedvábná stezka by měla zlepšit dopravní propojení mezi Asií, Evropou i Afrikou a tím zlepšit i vzájemnou obchodní a ekonomickou spolupráci. V rámci projektu budou budovány moderní železniční tratě nebo přístavy.
(Dle čínských údajů investovala Čína od roku 2013 do ekonomik států podél nové Hedvábné stezky více než 50 miliard dolarů a vzniklo už na 180 tisíc pracovních míst, aby Číňané pomohli nejen obchodu své země, ale také ekonomikám zemí kolem této bohulibé trasy po celém světě…)
Zcela psychicky znaven z této beznaděje jsem si listoval v internetových novinách Rukojmi.cz, abych zjistil, kolik článků jsem věnoval současným zničujícím válkám, invazím a sebevražedným či jiným atentátům proti lidskosti; byla jich drtivá většina. Ale platí: Nemaluj čerta na zeď, a pic ho… další atentát…
Přibyla tragédie v britském Manchesteru; dvaadvacet mrtvých, plus atentátník, včetně dětí a 59 těžce zraněných si v pondělí večer 22. května 2017 vyžádal útok sebevražedného atentátníka v tamní multifunkční hale, kde koncertovala americká zpěvačka Ariana Grande. Na koncertě bylo asi 21 tisíc lidí, většinou omladina…
Londýn… Snímek Břetislav Olšer
Mezi vzpomínky na Velkou Británii musím zařadit i mé pocity z Londýna, z nichž dnes lze vydedukovat tehdy ještě latentní podhoubí současného islámského terorismu hlavně v Evropě. Těšil jsem se na londýnský Hyde Park, hlavně na jeho nezávislé řečníky ve Speaker’s corner. Ti se tam ale už téměř nevyskytovali; místo nich byly louky tohoto proslulého prostranství, vyhrazeného během druhé světové války pro pěstování rajčat, plné muslimských přistěhovalců.
Těch je v Anglii už na pět milionů (včetně muslimského starosty Londýna, Brita pákistánského původu Sadiqa Khaa). Někteří z nich zde seděli v trávě, konzumovali hranolky s kuřetem a vydrželi tak v siestě po dobu svých pěti denních modliteb.
Londýn… Snímek Břetislav Olšer
Muži v galábiích, ženy většinou v černých nikábových róbách až na paty, s úzkým průzorem pro své oči. Společně vytlačili rodilé Londýňany z jejich oblíbeného místa relaxace do britsky konzervativního, ale čistějšího St. James’s Parku…Samotný Londýn má rozlohu 1572 km² a přes 8,5 milionu obyvatel, z toho asi třetinu tvoří muslimové, kteří si stále víc troufají…
Listuji v Rukojmi.cz dál; kdyby ještě můj přítel novinář v Londýně Karel Kyncl žil, určitě by napsal fejeton rovněž o muslimském kazateli Abu Waleed, jenž se Britům za jejich shovívavost odměnil svým kázáním 23. června 2011 v Londýně, kdy je seznámil s jejich „blízkou budoucností“. „S Alláhovou pomocí dobudeme Bílý dům. Zažijeme den, kdy budou vykopnuty dveře do Bílého domu a vejde kalif (následník Mohameda),“ vykřikoval za souhlasného halekání kolemstojících muslimů.
„Přijde den, kdy skončí Obama i Cameron na kolenou, aby nám muslimům platili daň za ochranu nemuslimů,“ prohrábl si svůj mohutný plnovous.„Prapor islámu zavlaje nad Bílým domem i nad sídlem britské vlády na Downing Street.“ Inu, stará dobrá Anglie, co se jednou změní v další zemi proroka Mohamada, kde už dnes uslyšíte proroctví: „Věřte mi, přijde den, kdy královna Alžběta II. bude nosit burku…”
Utopie? Pozor – ve Velké Británii totiž už existuje zhruba 80 oficiálních šaría soudů. V Londýně, ale i jiných místech byly navíc v poslední době zaznamenány tzv. “Sharia controlied zones”, tedy části města, kde si místní radikální muslimové vytvořili hlídky, které střeží, zda je právo šaría dodržováno. „Subhan Allah“, takový je arabský výraz, který by se dal do češtiny přeložit jako Sláva Alláhovi nebo Chvalte Alláha.
Toto islámské zvolání bude umístěno na stovky autobusů v největších městech Británie. Kromě Londýna se jedná například o Manchester či Birmingham. Nápis ponesou prostředky městské hromadné dopravy během muslimského svátku ramadán, který začíná plus mínus první červnový týden a skončí o měsíc později.
A též islámská filmová propaganda jde na věc sofistikovaně; ukazuje hlídku, jak strhává reklamu na podprsenky firmy H&M, šlape po ní a na chodníku ji zapálí. To vše provází slogan: „Muslimové vzali na sebe úkol otevřít cestu dobru a zakázat zlo, jímž se tyto nahotiny odívají.“ A slyšíme komentář, že ony svazácké hlídky jsou výhonky zakázané islámské sekty al-Muhajiroun, která dále existuje pod jiným jménem a má styky se salafistickou organizací Millatu Ibrahim.
Ale zpět k drsné realitě počátku třetího tisíciletí. Poukazují na bývalého starostu londýnské čtvrti Tower Hamlets Lutfura Rahmana, který podle nich držel ochrannou ruku nad těmito muslimskými mladíky, kteří nemají práci a hledají možnost, jak se vnutit okolí v roli ochránců morálky. Snahy některých muslimských skupin prosazovat vlastní právo si začíná všímat i londýnská policie. Proto je nutná osvěta; k speciální kampaň zaplatí organizace Islamic Relief, která chce zlepšit obraz muslimů ve společnosti.
„Chceme změnit negativní image muslimů v této zemi… Britští muslimové jsou velmi štědří, během ramadánu věnovali přes 100 milionu GBP (zhruba 3,4 miliardy Kč) na mezinárodní charitativní projekty,“ říká Imran Madden z organizace Islamic Relief.
Poté však bylo odhaleno, že charitativní dary od fondu stanice BBC Children In Need ve výši mnoha tisíc liber dostali k dispozici nejen na svou propagandu bomboví atentátníci, kteří zaútočili v červenci 2005 v londýnském metru. Teroristé se odpálili v soupravách metra a na horní palubě dvoupatrového autobusu, přičemž zabili 52 lidí, 700 jich bylo zraněno. Fond daroval během roku 1998 dvacet tisíc liber “škole” Leeds Community v Beestonu. Viz níže…
Nyní přehled sebevražedných a jiných bombových atentátů muslimů na Evropu pouze od „humanitárního“ napadení Srbska a Černé Hory v roce 1999… Zde: atentáty
Islám je moje prokletí od té doby, kdy se mně vysmívala ředitelka boloňské Galerie Egle Contiová. „Come e? Jaké to je, vědět, že nejsi nejlepší – il migliore giornalista? Spisovatelka Oriana Fallaci dělala rozhovory snad se všemi politiky světa, neušel jí ani íránský ájatolláh Chomejní… Italka a buono…“
V ateliéru akademického malíře Karla Hofmana s Egle Contiovou… Snímek Břetislav Olšer
Bylo mně pětadvacet, byl jsem nesmrtelný a ješitný. Zuřil jsem… Nepomohlo mi ani uklidňování malíře Karla Hofmana, který vystudoval římskou Akademii a u Egle v Bolini vystavoval.
Íránský ájatolláh Chomejní si totiž vyžádal, aby se Fallaci dostavila v tradičním čádoru. A to by nesměla být drzá Oriana, aby se nezeptala, jak se plave v čádoru, když ho ženy na veřejnosti nesmějí odložit. Chomejní se rozzuřil: „Co si islámské ženy oblékají, není vaše věc. Pokud si ho oblékat nechcete, nikdo vás k tomu nenutí. Islámské oblečení je jen pro hodnou a cudnou muslimskou ženu.“
„Cudná muslimská žena nejsem, a tak hodlám ten stupidní středověký hadr právě teď sundat!“ řekla rázně novinářka, čádor ze sebe skutečně strhla a bylo po rozhovoru…
Žila pak v New Yorku a přestože trpěla rakovinou plic, vykouřila i tři balíčky cigaret denně. Před svou smrtí už ani nemohla polykat. Zemřít chtěla ve své rodné Florencii, kde ji dostihlo předvolání k soudu za hanobení islámu. Dne 15. září 2006 zemřela…
Muslim přeskočí německou hranici, začne tancovat, zpívat, jásat a celá skupina s ním. Jde okolo stará babička a ptá se: „Chlapci, copak to slavíte?“ Muslim odpoví: „Slavíme a radujeme se, že už nás muslimů žije tady v Německu skoro pět milionů, babko!“ Babička se zastaví, zamyslí a povídá: „Tak to oslavujte, ale potichu chlapci. Ono to není až zas tak dávno, co tady též žilo více než 10 milionů Židů…“
