23. 5. 2017 zdroj
Všechny současné akce ukrajinských orgánů jsou určeny již zaběhnutým postupným pohybem směrem ke stále většímu radikalismu, cituje NewsFront slova známého politologa, prezidenta Centra pro systémovou analýzu Rostislava Iščenka. “Všechny tanečky kyjevských vládců, kteří schvalují zákony a kterým mohou závidět i autoři norimberských rasových zákonů, jim nic nedávají. Naopak, dále stimulují radikály k ustavení neomezené vlády teroru, jíž budou současní lídři překážet”, shrnuje politolog. A Petru Porošenkovi nezůstává podle Iščenka nic jiného než pokorně čekat, dokud ho příští pohyb kyvadla nesmete z jeho politické šachovnice.
Podle něj již tento trend začal dost dávno, málem od samého počátku existence Ukrajiny jako nezávislého státu. Jak Rostislav Iščenko poznamenává, “Kravčuka, který si zahrával s nacionalisty, vystřídal Kučma, jenž si během svého prvního funkčního období zahrával s příznivci reintegrace bývalého postsovětského prostoru”. Pak přišel další “ukrajinský nacionalista” Viktor Juščenko, v důsledku čehož se prorusky laděný Viktor Janukovyč musel spoléhat na antifašistické síly, aby získal prezidentský post.
Ani jeho doba vlády, jak víme, však nebyla dlouhá. Lidé, kteří se dostali k moci v důsledku Majdanu, opět vsadili na takzvaný ukrajinský “patriotismus”, který byl ve skutečnosti další reinkarnací neonacistických ideí.
Tento proces, který Iščenko nazývá kyvadlem, pokračuje a přerušit ho bude možné pouze cestou globálních změn. “[Kyvadlo] už přivedlo ukrajinský stát k rozvrácení a společnost k občanské válce. Dokud však nevznikne nový státní systém nebo nebude bývalá Ukrajina integrována do jiného státního systému nebo do několika systémů, a to i na troskách státu, kolísavé pohyby politického kyvadla budou nadále vyvolávat stejný proces radikalizace a zuřivosti. Čím méně bude na Ukrajině lidí zůstávat, tím více budou nenávidět jeden druhého a zuřivě se ničit”, tvrdí expert.
Politicky aktivní část ukrajinské společnosti podle Iščenka stále myslí v režimu občanského konfliktu, který začínal již na počátku 90. let. Jedná se o velmi specifický, byť poměrně rozšířený způsob myšlení, do něhož je velmi snadné vstoupit, ale dostat se ven je téměř nemožné. “Jakmile podstatná část společnosti začíná věřit, že pro všeobecné štěstí není nutno hledat všenárodní kompromis, ale realizovat určitou koncepci (třeba bolševismus, třeba monarchismus, třeba nacismus, třeba demokracii), je vystoupení z krize prostřednictvím vnitřních zdrojů (vlastními silami) nemožné. Oponenti, a ti jsou vždy, jsou okamžitě vnímáni jako nepřátelé, zrádci, kteří si pro svůj národ přejí zlo”, vysvětluje expert.
Podle Iščenka právě těmito procesy lze snadno vysvětlit dekret prezidenta Ukrajiny č. 133/2017 o blokování sociálních sítí VKontaktu a Spolužáci a dalších ruských zdrojů v zemi, který způsobil takový rozruch. Nebo zákaz používání symboliky georgijevské stužky. Nebo v Nejvyšší radě diskutované návrhy zákonů číslo 4128 a 4511, týkající se činnosti “neukrajinských” náboženských organizací.
To vše je podle názoru Iščenka diktováno jediným přáním – uklidnit radikály, kteří jsou blízko moci. Protože v podmínkách probíhající občanské války jsou to právě radikálové, kteří diktují program. Jediným problémem je, jak se domnívá Iščenko, že tato cesta nikam nevede. “Všechny tanečky kyjevských vládců, kteří schvalují zákony a kterým mohou závidět i autoři norimberských rasových zákonů, jim nic nedávají. Naopak, dále stimulují radikály k ustavení neomezené vlády teroru, jíž budou současní lídři překážet”, shrnuje politolog. A Petru Porošenkovi nezůstává podle Iščenka nic jiného než pokorně čekat, dokud ho příští pohyb kyvadla nesmete z jeho politické šachovnice.
