Zákon o kariérním řádu je další obrovský tunel na platy učitelů

Avatar
Původní autoři

Jana Maříková

16. 5. 2017
Zákon, který nyní projednává Senát, má zavést atestace učitelů. Přitom žádný mezinárodně právní ani evropský předpis – na rozdíl od lékařů – u učitelů nic takového nepožaduje. Důvodem, proč je tento zákon tlačen Parlamentem, je dát zákonné posvěcení k nesmyslnému utracení několika miliard z evropských fondů. A protože pravidla čerpání fondů EU požadují tzv. „udržitelnost“, což znamená, že věc musí běžet ještě nejméně 5 let po skončení evropského financování, tak ve skutečnosti jde i o legalizaci krádeže peněz ze státního rozpočtu. Místo na platy učitelů potečou peníze ve velkém k  neziskovkám a „vzdělávacím institucím“, které budou učitele jen otravovat administrativou.


V důvodové zprávě k zákonu není pořádně vyčísleno, kolik celá ta „legrace“ vlastně má stát. V podstatě přitom ani nejde o porušení pravidel. Zákony o jednacím řádu obou komor Parlamentu totiž požadují vyčíslení dopadů do státního rozpočtu a rozpočtu územních samosprávných celků (obcí a krajů). V prvních pěti letech mají být náklady spolufinancovány z fondů EU. Ani to samozřejmě není pořádně vyčísleno. Přesnou cifru neznají ani lidé z ministerstva. Hovoří se o částkách v rozmezí 1 až 5 miliard. Ročně nebo za celé pětileté období. Podle toho, co všechno se do toho počítá.

Učitelé a s nimi celé školství by potřebovalo přidat peníze na platy. Jen tak se podaří zajistit, aby ve školách učili kvalitní učitelé. Dnes je situace taková, že z učitelského platu není možné vyžít. Učitelský plat stačí tak na zaplacení nájmu a energií. A už nezbývá na jídlo a ostatní životní potřeby. To je ten důvod, proč kvalitní lidé ze školství odchází do jiných sektorů. Proto jsou dnes ve školství pouze dvě kategorie lidí. Absolventi a důchodci, respektive lidé těsně před důchodem. Zcela chybí střední generace. Tedy třicátníci a čtyřicátníci. Tito lidé totiž musí život rodinu, platit hypotéky nebo deregulované nájmy. A to z učitelského platu není možné. Proto učitelé po získání několika let praxe, která je vyžadována ve firmách, odchází jinam. Zvláště pokud se chystají založit rodinu. Tento problém hrozí během několika let zcela zlikvidovat české školství. Dnes drží většinu škol v provozuschopném stavu pouze lidé v předdůchodovém věku a přesluhující důchodci. Tedy v podstatě nadšenci, kteří mohou kantořinu jako svoji zálibu provozovat jen díky tomu, že se v době před rokem 1989 dostali k levným družstevním bytům. Nebo proto, že jejich manžel nebo manželka vydělává dost peněz v jiné profesi. Až tito lidé během pár let odejdou nebo vymřou, tak se české školství rozloží jako domeček z karet. Už dnes má každý ředitel, kterému odejde učitelka na mateřskou dovolenou nebo mimo školství, obrovský problém výpadek nahradit.
K řešení tohoto problému by stačila „maličkost“. „Pouhých“ 13 miliard by stačilo k tomu, aby platy učitelů vzrostly na hodnotu kolem 40 tisíc měsíčně, která by zajistila, že kvalitní učitelé ve školství zůstanou nebo se do něj vrátí. Na pohled se zdá potřebná částka obrovská a na první pohled nedosažitelná. Je třeba však brát v úvahu, že jde o pouhé 1% výdajů státního rozpočtu. 
Ještě horší však je, že návrh novely zákona o pedagogických pracovních, který má zavést kariérní řád, k těmto penězům učitelům uzavírá cestu. On totiž stát tyto peníze na potřebné zvýšení platů má, ale nejsou určeny pro učitele. Od doby úřadování ministryně školství Petry Buzkové (2002 – 2006) vznikla pod ministerstvem školství soustava rozpočtových a příspěvkových „servisních“ organizací. Jde o všechny ty CERMATy, ÚIV apod., které systematicky jako upíři vysávají peníze ze školství. Všechny jejich projekty – jako státní maturita – mají společné to, že jsou nesmírně administrativně náročné a nesmyslně drahé. A přináší pouze problémy. Jako příklad lze uvést právě státní maturitu. Náklady na pouhé papírování s ní spojené, stojí ročně kolem 4 miliard. Po jejím zavedení prudce klesla vzdělanost. A vzrostl počet správních žalob ne její vyhodnocení. 
A aby toho nebylo málo, tak kolem těchto školských „penězožroutů“ se otáčí další sada spolupracujících satelitů, smyslem jejichž existence je vysávání peněz ze školství. Vesměs jde o zatraceně zskové neziskovky nebo obshodní společnosti jako například Scio, jehož produktem jsou nechvalně proslulé scio testy. Tato organizace oficiálně nečerpá dotace z MŠMT. Přesto úspěšně parazituje na veřejných penězích. Za scio testy totiž platí školy, vysoké školy a formou různých poplatků též studenti a žáci. 
Obdobná je situace s inkluzí „počesku“, která nalila miliardy do neziskovek a přinesla pouze problémy v provozu škol.
Systém financování školství je velmi složitý a finanční upíři jsou do jeho tepen zakousnuti na mnoha místech (od ministerstva až po školy), a právě to jsou důvody, proč ani ministerstvo není schopné zákonodárcům vyčíslit, kolik ta legrace bude stát. Tedy pokud to nechce říci záměrně, aby to nevyvolalo skandál.
Pojďme si nyní říci, co ten kariérní řád vlastně bude obnášet. Během prvních dvou let profesního života absolventa pedagogické fakulty by na jeho působení ve škole měl dohlížet tzv. zaváděcí učitel. Taková praxe existuje na dobrých školách již dnes i bez zákonného příkazu. Nováčka většinou v prvních letech doprovází a radí mu starší zkušenější kolega. Podle návrhu novely by za to měl dostat příplatek do 1,500 Kč měsíčně. Ale až za 5 let. Nyní nato peníze ve státním rozpočtu nejsou. I tak jde o pakatel ve srovnání s tím, kolik peněz pohltí administrativa, která bude spojená s tzv. atestacemi. Na tu mají jít peníze přednostně. A proto nebudou pro učitele.
Po dvou letech provede škola hodnocení učitele. To se samozřejmě dělá už nyní. A každý rok a u každého učitele. Hodnocení slouží hlavně k tomu, aby ředitel – pokud mu na to zbývají peníze – mohl rozdělit učitelům osobní ohodnocení nebo odměny. Dělá se to však bez zbytečného papírování. Nyní na to bude vyhláška, různé formuláře apod. Jejich vyplňování zabere spoustu času. A nejen řediteli, ale i učitelům. A tento čas samozřejmě bude chybět na učení a kvalitní přípravu. 
Po 2 letech má podle návrhu zákona učitel postoupit do II. kariérního stupně. Teprve zde bude mít nárok na smlouvu na dobu neurčitou. Což je proti dnešnímu stavu zhoršení. Dnešní zákoník práce totiž zakazuje řetězení pracovních smluv na dobu určitou ve školství. Takže učitel většinou na svůj první školní rok dostane smlouvu na dobu určitou. Ve druhém roce pak již má nárok na smlouvu na dobu neurčitou. Návrh novely tedy „otrocké“ postavení absolventů o rok prodlouží. Což je určitě nebude motivovat k tomu, aby do školství vůbec zamířili. Protože v něm 2 oky nedosáhnou ani na kreditní kartu nebo spotřebitelský úvěr na pračku. Natož na hypotéku, s níž při založení rodiny musí počítat.
Do III. Kariérního stupně – tzv. „vynikající učitel“ se člověk bude moci dostat po složení tzv. „atestace“. To je zkouška, kterou by měly provádět akreditované organizace. A to je právě ten zdroj problémů. Jejich zřízení a provoz bude polykat právě ty miliardy, které chybí na platy učitelů. Podle návrhu zákona by mělo jít o vysoké školy, ministerstvem zřizované organizace, ale i „neziskové“ organizace. A klidně i o obchodní společnosti!
Jde o obdobnou situaci, jaká nastala ve zdravotnictví po řízeném rozvalení Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ). Atestace mají ze všech profesních skupin pouze lékaři. Je to dáno tím, že medicína je dnes tak rozsáhlá, že vyžaduje zvláštní mix komplexních znalostí a specializace. Po absolvování lékařské fakulty lékař nastupuje do nemocnice na tzv. „kolečko“. V jeho rámci se v praxi trochu seznámí s každou odborností. Během kolečka, kdy v nemocnici projde všechna oddělení, si vybere odbornost, které se bude chtít věnovat. Pak se 2 až 3 roky připravuje jen na atestační zkoušku právě z této odbornosti. Například na kardiologii. Kromě nezbytné praxe na kardiologickém oddělení nebo klinice, kdy získává poznatky „okukováním“ od starších kolegů, chodí i na speciální školení jen z kardiologie. Nazývá se to následné vzdělávání. 
Semináře organizují odborné společnosti, špičkové kliniky nebo výzkumná centra, ale i farmaceutické firmy nebo výrobci spotřebního zdravotního materiálu. Dříve mladého lékaře vzdělávacím procesem provázel IPVZ, před jehož komisí pak lékař atestační zkoušku skládal. A systém bez problémů fungoval. Před několik lety byl IPVZ rozdroben a vzdělávání a atestování bylo „rozprášeno“ mezi lékařské fakulty, odborné společnosti a komerční firmy. Výsledkem je katastrofální nedostatek kvalifikovaných lékařů. Systém atestací se zcela rozložil. Jednotliví školitelé a atestátoři vedou nekonečné války mezi sebou, s ministerstvem zdravotnictví, s Českou lékařskou komorou a v neposlední řadě s nemocnicemi. Výsledkem je, že proces přípravy atestovaných lékařů se zadrhl.
Školství by tento problém, do něhož nás chce uvrhnout ministerstvo, vůbec nemuselo mít. Na rozdíl od medicíny totiž žádný mezinárodně právní předpis nepožaduje, aby učitel měl atestaci. Udělat mezinárodně uznávaný systém postgraduálního vzdělávaní učitelů totiž není možné. S kým by se srovnávali učitelé češtiny?
Ve školství je systém atestací zcela nesmyslný a zbytečný. Kromě základní kvalifikace, kterou člověk získá absolvováním pedagogické fakulty, totiž o jeho erudici rozhoduje především praxe. Jen během ní si lze osvojit grify nezbytné pro zvládání výuky. Následné vzdělávání je samozřejmě dobré. Dělá se už dnes. Učitelská obdoba odborných společností jako je Spolek germanistů a učitelů němčiny (SGUN) pořádá už dnes řadu zajímavých vzdělávacích akcí. Další podnětné akce pořádají výrobci učebnic a pomůcek. Učitelé na ně chodí i bez zákonného nařízení. K tomu, aby vše lépe fungovalo, nepotřebujeme novelu zákona, ale peníze na to, aby učitelé mohli na akce více jezdit. Jenže ministerstvo „řešení“ problému uchopilo jako vždy „po svém“. Tedy vyhláškami, výkazy, metodickými pokyny, formuláři. Prostě byrokraticky. Administrace sežere více peněz a času než vzdělávání.
Jediný důvod proč se to celé dělá, je zákonné zmocnění k nalití miliard do spřátelených neziskovek a dceřiných organizací ministerstva. Napřed z peněz EU a z peněz škol (musí být spolufinancování). A pak i z peněz ze státního rozpočtu a opět škol. To jsou ty peníze, které chybí na platy učitelů. A budou chybět dlouho. Žádný špatný projet se totiž u nás ještě nepodařilo zrušit. Nejen státní maturity. Nejhůře se totiž ruší nesmysly, které byly financovány z peněz EU. Prvních 5 let po skončení financování z fondů EU totiž nesmysl musí běžet na jiné peníze z národních zdrojů. 
Dobrý příklad ke srovnání můžeme najít rovněž ve zdravotnictví. Z peněz EU bylo financováno zavedení úhradového systému formou platby za diagnózu (DRG). Systém DRG nebyl vyvinut jako systém úhradový. V USA vznikl ke sledování počtu komplikací a vyhodnocování rizik používání nevhodných postupů nebo špatné hygieny. Na makrodatech lze sledovat nemocnice, které mají vyšší počty komplikací a zaměřit se šetření, zda se zvýšeným počtem např. nozokomiálních nákaz není spojeno špatné hygienické prostředí. Systém absolutně není vhodný k tomu, aby se podle něj platila poskytnutá zdravotní péče. Je to jako používat fotoaparát k zatloukání hřebíků. A právě proto, že DRG nebyl vhodný k používání jako úhradový systém, bylo napřed z rozpočtu zdravotních pojišťoven a pak i z fondů EU utraceno několik miliard na jeho adaptaci na úhradový systém. Ten samozřejmě funguje špatně, vede k nehospodárnostem, a v poslední době je zdravotními pojišťovnami zneužíván k okrádání nemocnic formou různých korekcí vah a koeficientů. Mnoho let se ví, že DRG přináší pouze problémy.
Protože však jeho zavedení bylo financováno z peněz EU, tak jej Ministerstvo zdravotnictví nechce zrušit, aby peníze nemuselo vracet. Místo do nemocnic nalilo další miliardy do projektu Restart DRG. Ono to totiž není jen o té hrozbě vracení peněz do Bruselu. K tomu, aby nemocnice mohla vykazovat péči v systému DRG , potřebuje složité a drahé softwary. K tomu, aby ji zdravotní pojišťovna co nejméně oškubala na srážkách za různé váhy a koeficienty, zase potřebuje drahé služby poradenských firem, které data posílaná ve výkazech optimalizují. Dokud se platí podle systému DRG, mají tito vyžírkové parazitující na zdravotnictví dobré živobytí. A ti se pak též starají o to, aby peníze šly spíše do financování DRG než do financování nemocnic.
Pokud Senát včas podobný nesmysl, tedy kariérní řád učitelů, nezatrhne, tak to bude u učitelských atestací podobné. Místo na platy učitelů peníze potečou do neziskovek a servisních organizací ministerstva. Na papírování, software a různé nesmyslné projekty tzv. osobnostního rozvoje, kde se za hodnu práce servisní organizace účtuje kole 1.500 Kč. A mnoho peněz a hodně dlouho. To už si dobyvatelé renty z veřejných rozpočtů vždy dokáží zajistit.
Asi už také tušíte, kam paní Valachová zamíří poté, kdy její demisi přijme prezident republiky…