Chceme šťastný stát a tak odmítáme důchodovou hloupost ministra Pilného a omyl pana Smrčky

Avatar
Původní autoři


Josef Mrázek
2. 6. 2017
Část obyvatel je schopná vytvářet a také vytváří hmotné nebo nehmotné produkty pořebné pro uspokojování vlastních potřeb a potřeb neprodukujících občanů a také to, co má být zanecháno pro budoucnost. Těchto produktivních lidí je a bude dost, protože produktivita práce roste díky novým technologiím rychleji, než se zhoršuje poměr počtu práceschopných občanů k počtu neproduktivních.

 

Pan ministr měl být rád, že byl jmenován šéfem rozpočtu díky tomu, že umí trochu počítat, a nemusel prozrazovat svou zaostalost v oboru důchodových systémů. Ale nezdržel se, a tak uvedl v omyl pana Smrčku, který má stejně zcestné představy, a tak se článkem přihlásil k ministrovi s tím, že zajisté mají oba pravdu. Píšu již několik let články vysvětlující, proč je pravda docela jiná, ale tito pánové je nemusí číst. Horší to je s Potůčkovou komisí. Ta moje důvody dostala již dávno a ignoruje je, to jest nevyvrací je, ale tváří se, jako by nebyly. Před rokem jsem napsal článek „Šťastné a trvale udržitelné řešení důchodů“ https://spojeni.wordpress.com/2017/02/27stastne-a-trvale-udrzitelne-reseni-duchodu/ , vydaly to také weby NR a PL. Něco zopakuji a reakce na dotírající dobu doplním.
Jaký má být poměr důchodu k předchozímu výdělku
Dříve, když se ještě k úvahám o důchodech používal místo pochybné komise zdravý rozum, převládal názor, že po odchodu do důchodu by si měl pracovník zachovat životní standard, jaký měl v aktivním věku. Neočekává se ovšem od něj, že bude ještě investovat, nebo třeba živit osoby na něm závislé, takže by mělo u pracovníka, který kdysi měl příjem na úrovni mediánu mezd,  stačit o trochu více než polovina čisté mzdy, kterou pobíral, ovšem přiměřeně valorizovaná.
U nejméně placených zaměstnanců to musí být o něco více a u vysokých platů o dost méně, protože vysoké platy nejsou úměrné jen zásluhám, ale vytváří také, často i neprávem, lepší postavení z důvodů, které, pokud vůbec existují, tak v důchodovém věku již určitě nejsou aktuální. Snad to pochopí i Ústavní soud, u kterého si budou bohatí stěžovat. Zvláštní pozornost si ale zaslouží matky, které skutečně vychovaly děti. K tomu se musí při stanovení důchodu přihlížet, jako kdyby to byla ta nejlépe placená práce, kterou ta žena vykonávala.
Proč průběžné financování důchodů
Velkou většinu potřeb aktivní i neproduktivní části obyvatel je vhodné uspokojovat z průběžné produkce. U služeb to ani jinak nejde, nedají se skladovat vůbec. Jediným rozumným, na aktuální stav reagujícím, řešením je průběžné financování důchodů. Propagace spoření na důchod je logickým nesmyslem. Uspořené peníze nezvýší úměrně nabídku potřeb pro důchodce, ale zvýší jejich ceny.  Spoření na důchod přináší ztráty a rizika a jeho název je lživý. Třetí pilíř je vlastně jen cílové spoření přihrávající zisk peněžním ústavům a cestou státního příspěvku nemravně zvýhodňuje bohatší občany, kteří na spoření mají peníze. Občany s nízkými příjmy poškozuje. Ještě horší to bylo u druhého pilíře, zvýhodňujícího bohaté ještě výrazněji.
Podívejme se, jak funguje průběžné zajišťování občanů v rozumně vedeném státě.  Část obyvatel je schopná vytvářet a také vytváří hmotné nebo nehmotné produkty pořebné pro uspokojování vlastních potřeb a potřeb neprodukujících občanů a také to, co má být zanecháno pro budoucnost. Těchto produktivních lidí je a bude dost, protože produktivita práce roste díky novým technologiím rychleji, než se zhoršuje poměr počtu práceschopných občanů k počtu neproduktivních. Máme proto jen  problém zorganizovat činnosti tak, aby se produkovalo vše v té míře, jak je to potřebné. Bez účasti státu se to neobejde.
Vhodný věk odchodu do důchodu je v různých případech různý
Rostoucí potíže spojené s nalézáním smysluplného pracovního uplatnění všech práceschopných občanů dokazují, že volání po stálém prodlužování věku odchodu do důchodu je zbytečné. Racionálním řešením je umožnit zaměstnancům, aby si termín odchodu do důchodu volili sami za podmínky, že budou dostávat důchod vypočítaný podle toho, co odpracovali před datem odchodu, zkrácený podle poměru průměrné doby pobírání důchodu od určitého věku k této době zvětšené o rozdíl tohoto věku a skutečného věku odchodu do důchodu. Tak se co nejvíce vyhoví potřebám obyvatel a řešení bude z hlediska zatížení rozpočtu neutrální. Zmíněný určitý věk by byl, například, poslední věk odchodu do důchodu platný před touto reformou.
Příklad: zaměstnanec neodejde do důchodu v předpokládaných 65 letech, ale již v 58 letech. K tomuto datu se mu vypočítá důchod D. Ale dostávat bude jen zmenšený důchod, protože podle statistiky lze očekávat, že se dožije, například, 83 let, takže důchod bude brát 25 let, a ne 18 let. V tomto případě by bylo rozpočtově neutrální vyplácení 72% důchodu D. Když bychom uvážili, že by ten zaměstnanec mohl brát 7 let podporu v nezaměstnanosti, mohli bychom od krácení trochu ustoupit.
Zvolíme poměr středního důchodu a střední mzdy a statistici nám vypočítají potřebnou výši odvodů na důchodové pojištění
Občané pracující na území České republiky vytvářejí hrubý národní produkt a v jeho korunovém vyjádření jsou obsaženy čisté mzdy a platy, odvody na sociální a zdravotní pojištění placené zaměstnavatelem a zaměstnanci, a některé daně. Částí odvodů na sociální pojištění jsou odvody na důchodové pojištění a také do nich přispívají zaměstnavatelé i zaměstnanci. Tyto odvody jsou hlavním zdrojem pro důchodový fond. Případnou nedostatečnost fondu vyrovnává stát z daní.
Máme tedy celkem jednoduchý úkol, rozdělit průběžně vznikající výtěžek z činnosti aktivních občanů, po oddělení daní a odvodů, mezi aktivní občany a osoby pobírající důchod nebo dávky v poměru, který by zajišťoval podobně důstojné postavení obou skupin. Dosáhne se toho vhodnou volbou poměru mezi střední čistou mzdou a středním důchodem, a takovým nastavením odvodů na důchodové a sociální pojištění, aby příslušné fondy byly dostatečně naplňovány.
Podklady pro stanovení potřebné velikosti odvodů musí obstarat statistici, protože volitelné jsou pouze hodnoty poměru střední čisté mzdy ke střednímu důchodu a k vybraným dávkám. Ke stanovení odvodů je nutné ještě znát  demografická, sociální a další statistická data. Důležité je, že výše uvedené zásadní řešení poskytuje použitelný výsledek za jakékoliv demografické situace a směřuje k rovnoměrnému štěstí všech vrstev populace a to je cíl,  kterého bychom měli dosáhnout.
Závěry užitečné před blížícími se volbami
Důchodová komise během tří let své existence k ničemu takovému nedošla, nabízené vysvětlení nepoužila, a je na voličích, aby od každého, kdo by chtěl být volen, žádali vyjádření, proč se k důchodové reformě nepřistupuje racionálně.
Byl popsán způsob, jak dosáhnout šťastného soužití celého národa, ovšem za předpokladu, že se nedáme zavléci do války, nebo zamořit cizími hordami kvůli tomu, aby mohli podnikatelé více vyrábět to, co nepotřebujeme my, ani oni. Štěstí národa není úměrné HDP, zvláště když výtěžek mizí v zahraničí. To jsou základní kritéria pro výběr politické reprezentace. Mezi těmi, kteří by je splňovali, je třeba hledat někoho, kdo by se také hlásil ke švýcarskému způsobu obrany vlasti, který je velmi potřebný a použitelný i v našem případě. Pochopitelně spolu s tím, že nebudeme tak docela poslušnými vůči EU a NATO. Proč ne, u Švýcarska se to bere jako samozřejmost. A kdybychom to dokázali, tak by se jistě také podařilo dát náš zubožený stát do pořádku a obnovit i jeho sociální funkce, takže by bylo radostí v něm žít.