Zdeněk Hrabica 19. 6. 2017
Uchovávám – už jako rodinné stříbro – první výtisk prvního deníku mladých lidí na světě – Mladou frontu z 9.května 1945. Obsahuje Provolání československé mládeži a Protokol o kapitulaci německých branných sil – se signatáři České národní rady – Pražák, Smrkovský, Kutlvašr …a General der Infaterie Rud. Toussaint.
S požadavkem Majetek kuratoria je majetkem republiky.
Uchovávám jako rodinné zlato – tištěné publikace vydavatelství Našeho vojska – jakými byly knihy i noviny – z rotaček vojenské tiskárny 1. československého armádního sboru v SSSR. Se jmény ppor. Jana Mareše, des. M. Braunové…Mihl se tam i Ludvík Aškenázy …
Uchovávám noviny – Mladou frontu z 21.srpna 1968; uchovávám výtisk z 29.srpna 1968 s Provoláním československé mládeži. Obsahuje dlouhý seznam signatářů – v čele s předsedou ÚV ČSM dr. Zbyňkem Vokrouhlickým, CSc, místopředsedy ÚV ČSM Milanem Hláskem, Rudolfem Belanem, dr. Antonínem Sumem – tajemníkem Jana Masaryka a představitelem Junáka. Pod provoláním je i moje jméno a příjmení.
Završeno Příkazem těch dnů:
Služba vlasti!
Moje životní poučení pro mladé potomky: Nepodepisovat se nikdy pod žádné prohlášení, zvláště, když jde o velký třesk a když čas oponou hlasitě lomcuje.
Stejné platilo i po majetkovém převratu 17. listopadu 1989; ti, kdo byli popotahováni, zažili vyhazovy ze zaměstnání – nechci se zmiňovat o lustračních orgiích, překonávajících čas i dobu.
Tendenční Mladá fronta vzkazuje:
Majetek KSČ a SSM do služeb všeho lidu.
Vymyslel legionářský potomek, ještě lepší šachista. Smetla ho povodeň
Když jeden z novinářských koryfejů Pražského jara novinář Miroslav Sígl začal počátkem roku 1990 pátrat po dějinách deníku Mladé fronty, vrhl se do práce od podlahy. Nedbal, že po každém společenském obratu a změně mají vždy pravdu vítězové. Navštívil redakci – patřící v té době již německému vydavateli – a byl vykázán s upozorněním, že dějiny —-„mladé fronty DNES“ počaly až po roce 1994. Rok vzniku 9.5.1945 Mladé fronty – Deník mladých lidí s palcovým titulním dvojjazyčným otvírákem „Социалистический привет Красной армий!“ – „ Socialistický pozdrav rudé armádě! S portréty Edvarda Beneše a Josifa Vissarionoviče Stalina a s popiskem Vítáme Vás! Budeme s Vámi pracovat soudruhu J.V. Staline a presidente Dr. E. Beneši – Jsme tu!“, nepatří ani v nejmenším k jejich portfoliu.
Ti, z kmenových redaktorů a strůjců redakčního povstání v MF si prodejem novin namastili kapsy, ani nehlesli. Vesele žijí podnes. A plácají se do kolen. Pochvalovali si Václava Havla, nyní štěkají na Miloše Zemana.
Škoda slov. Jenom vyslovením několika jejich jmen se bráním ušpinění.
Stejné se stalo po roce 1989 s vydavatelstvím a nakladatelstvím Našeho vojska. Mocná a velká Československá lidová armáda se ho zbavila, jako se zbavila a nechala zplanět dodnes chátrající vojenské objekty a zbraně všeho druhu. I na tomto převodu si namastili kapsy zase jiní, často podobní, jenže s khaki mozky, jiní než tomu bylo v případě prodeje deníku Mladé fronty.
Strůjci nepředpokládali, že jednou se jejich nakladatelství stane hnízdem neonacismu – že budou pít svou kávu z hrníčků s portréty R. Heydricha, E. Beneše, K. H. Franka, A. Hitlera, T.G. Masaryka nebo J. V. Stalina. V prostředí neviditelné ruky – pracky trhu.
Časy se mění, co bylo není. Ani Československá republika nepatřila ve století, které si připomeneme napřesrok 28.10. 018, vždy jenom Čechům, Slovákům, Podkarpatským Rusům, Němcům, Maďarům, Polákům. V mezidobích patřila jenom a zcela neoprávněně Němcům, také byla pod silným vlivem Francie, SSSR, nyní Německa a USA. I když se jí v rozděleném formátu neříká Československo – ani protektorát a ani ne kolonie – ale Evropská unie.
Heydrich i Frank nás Čechy označovali za smějící se bestie bez budoucnosti. Merkelová nám nyní přisuzuje už ne výroky nacistických zrůd – ale tentokrát nám přisuzuje xenofobii a rasismus.
Ilustrace: archiv autora
