K problematice OSVČ

Avatar
Původní autoři
Jiří Jírovec

21. 6. 2017
Jan Mládek a později Milan Štech rozvířili otázku (ne)spravedlnosti existence dvou tříd pracujících občanů. Článek Josefa Mrázka ZDE vyvolal poměrně rozsáhlou diskuzi. Přispěl jsem do ní 20.6. 14:44. Zaujaly mě dvě reakce: 14:46 píše: “Oni ty šachy s odvody ti všiví politici vymysleli stejně jen proto, aby bylo možné poštvat zaměstnance proti OSVČ a opačně.” Nemyslím si, že naši politici jsou schopni něco vymyslet. Nanejvýš uvažují o tom, jak si koupit hlasy určité skupiny obyvatel.


15:19 poznamenává: “Jírovec by se […] měl zamyslet a neplácat!” Tomuto anonymovi se pokusím vysvětlit svoji představu podnikání.Označení “Osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ)” se vztahuje na osobu, která se domnívá, že na to bude ekonomicky lépe, když bude pracovat sama na sebe a ne na jiného podnikatele.

V ČR jsou všichni zaměstnavatelé současně podnikateli, tedy i stát prostřednictvím podniků, které ještě vlastní.

Vstup do kategorie OSVČ vyžaduje odhad vlastních schopností a možnosti jejich uplatnění na trhu zakázek.
Základní otázky jsou (bez pořadí důležitosti) :

1. V čem mohu podnikat;
2. Jaké výhody a nevýhody OSVČ přináší;
3. Jaká je situace na trhu;
4. Čím mohu konkurenci přebít (kvalita, flexibilita, cena);
5. Jaký čistý příjem očekávám (po zaplacení daní, odvodů a pojistek);
6. Jaké úsilí jsem do podnikání ochoten vložit (včetně zvládnutí administrativní zátěže);
7. Jak budu zajištěn na stáří;
8. Co budu dělat, když se nezadaří;

Dovolím si vyzvednout body (5 a 6), které současná diskuse zcela opomíjí. OSVČ totiž bývají představováni jako zachránci ekonomiky, kteří pracují od nevidím do nevidím a to až do roztrhání těla.

Čas jsou peníze, ale peníze nejsou všechno. Na kanadském maloměstě jsem znal vlastníka jednoho z autoservisů i malého podnikatele, který opravoval náš dům. Ani jeden o weekendech nepracoval. Zakázek měli dost, ale potřebovali čas na rodinu a odpočinek.

V diskuzích se často objevuje povzdech, že OSVČ nemají nárok na nemocenskou (a podporu v mateřství) a na dovolenou. Nemocenská je pro OSVČ dostupná v případě dobrovolného placení pojistného  ZDE . Vyhledejte “OSVČ nemocenská” a dostanete ohromné množství informací pro a proti. Asi 75% OSVČ se nepojišťuje, protože se jim to nevyplatí.

Pokud jde o dovolenou, jde o možnou ztrátu příjmu. Takové ztráty se dají zmenšit plánováním vlastní práce.

Z daňového hlediska je zajímavý problém neproplacených faktur. Ty se přece nemohou stát součástí daňového přiznání, protože nepřistály na kontě OSVČ. Informace, kterou poskytuje 14:51, je buď nepřesná nebo zcela mylná. Riziko, že zákazník nezaplatí nese OSVČ. Může pohledávku vymáhat soudně, ale to nemá nic společného s finančním úřadem.

OSVČ sám neplatí DPH za svou činnost. Tu platí zákazník za službu nebo produkt, který obdrží. Týž princip platí všude jinde. V pohostinství je vybírána DPH (za jídlo a pití) od zákazníka. Vybraná částka pak je určitým mechanismem převáděna státu. Tolik napadaná EET má zabránit zatajování tržeb, kradení již vybrané DPH, a krácení daní tím, že se část příjmu zatají. OSVČ ovšem nemůže posílat státu DPH, kterou ještě nevybral.

Kdybychom se mohli seznámit se skutečnými (anonymizovanými), mohly by z diskuze odpadnout nadávky a osobní útoky.