Lži českých médií o Putinových miliardových zlodějích. Štěpán Kotrba uvádí na pravou míru senzace od Pavla Šafra

Avatar
Původní autoři

27. 6. 2017 ParlamentníListy

Rusko se pod Vladimirem Putinem prý stalo rejdištěm miliardářů, kteří prý za minulé éry prezidenta Jelcina v této zemi vůbec neexistovali. Tak to aspoň tvrdí web Forum24.cz Pavla Šafra, mající prý informace přímo z Ruska. „Ruský web Insider se zaměřuje na rozpoznání a odhalování lží, kterými Vladimir Putin klame ruskou veřejnost,“ představuje svůj zdroj. Analytik Štěpán Kotrba se tedy rovněž zaměřil na „rozpoznání a odhalování lží“, tentokrát v článku na Šafrovu webu.

Rusko se až za prezidenta Putina stalo rejdištěm miliardářů. Píše to server Forum24 a překládá nám článek ruského serveru Insider. Zdrojovat z anonymního serveru je příznačné.

„Když se Putin dostal k moci, miliardáři v Rusku vůbec neexistovali,“ píše Forum24. Fake news.

No, ten, kdo Rusko sleduje alespoň minimálně, se směje. A nemusí ani číst Forbes. Těm oligarchům se říkalo nejdříve zbohatlíci (nuvoriš), posléze kleptokrati… Byli extrémně neoblíbení u ruské veřejnosti. Konta ve Švýcarsku či v City v Londýně okázalé domy za miliony liber, obrovské jachty a drahé limuzíny. O vlivu britské rozvědky na tuto skupinu netřeba spekulovat.

Většina z nich se etablovala v průběhu privatizačního procesu řízeného Jelcinovou vládou z roku 1991–1999. Nejvlivnější z oligarchů Jelcinovy éry byli Boris Berezovskij, Michail Fridman (Alfa Group), Vladimir Gusinskij, Michail Chodorkovskij (Jukos), Vladimir Potanin (Interros), Alexander Smolenskij, Pjotr Aven, Vladimir Vinogradov a Vitalij Malkin. Patřili mezi ně i Anatolij Čubajs a Jegor Gajdar, Len Blavatnik, Jevgenij Švidler, Alexander Knaster, Konstantin Kagalovskij a Abram Reznikov, Oleg Děripaska (Russian Aluminium, Bazovyj Element), Roman Abramovič (Russian Aluminium, Sibněft). Společně v letech 1996 a 2000 kontrolovali až 80 % všech ruských financí. Nejvíce se zasloužili o Jelcinovu éru privatizace, která vedla k růstu oligarchů, Anatolij Čubajs a Jegor Gajdar. Skupina sedmi největších obchodních oligarchů Semibankirsčina, moderní variace na Semibojarščinu ze začátku 17. století, se stala v ruské politice velmi vlivná; hrála významnou roli při financování znovuzvolení Jelcina v roce 1996. Jelcin nechal tyto bankstery zprivatizovat i „strategická“ aktiva včetně ropného, plynového, chemického, těžebního a obranného průmyslu. To bylo nepřijatelné. Transfer peněz byl enormní. Stát se začal hroutit.

Jeden z těch začínajících, tehdy chudých oligarchů, skončil na základě akce české rozvědky v pražském vězení. Jmenoval se Alim Karmov a jeho kauza byla známá jako Futurum Aurum. Připravil české investory o 450 milionů, byl to první vykradený investiční fond v Česku. Nejvyšší soud si pak umyl ruce s tím, že porušení zákonů investiční společností Futurum Aurum nebyla natolik podstatná, aby Kočárníkovo MF ČR bylo povinno odebrat jí povolení. Klausova zlatá devadesátá.

V roce 1999, který byl posledním rokem prezidentství Borise Jelcina, Rusko bylo jednou z nejvíce zkorumpovaných zemí na světě. V žebříčku Mezinárodní agentury Transparency International z roku 1999 „Index vnímání korupce“ sdílelo Rusko s Ekvádorem 82. a 83. místo z 99 zkoumaných zemí…

Po příchodu do prezidentského úřadu Putin uzavřel s oligarchy tichou dohodu: vláda zavře oči nad všemi předchozími porušeními zákona za předpokladu, že oligarchové se začnou chovat rozumně a vstřícně k vládě a zemi a zůstanou mimo politiku. Je všeobecně známo, že několik ruských oligarchů postihlo neštěstí v podobě trestního stíhání za daňové úniky a privatizační podvody. Několik ruských oligarchů postihlo neštěstí v podobě vraha. A jednomu zabili syna. Myslím, že havaroval v autě na křižovatce… Od rusofobů se liším pouze tím, že neříkám, že za jejich vraždu je zodpovědný ruský prezident Putin. Prostě se jim to tak stalo. Těžili ropu, hliník či diamanty, vydělávali bezpracně miliardy, mysleli si, že oni vládnou Rusku. Manipulovali všemi. Peníze odesílali na účet v britské, a ne ruské bance. Někoho vždy srali. Tak je někdo sejmul. To se stává i v lepší společnosti. Dnes už se to neděje… Už nikdo nezbyl, kdo by se takto neodpovědně choval vůči státu. Ale britské finanční kruhy z toho nejsou nadšeny.

Čtyři dny po Putinově inauguraci 11. května 2000 prokuratura udělala zátah v sídle holdingu Media-most – společnosti Vladimira Gusinského, který podporoval hlavní politické odpůrce Putina – blok Jurije Lužkova a Jevgenije Primakova Vlast. Boris Berezovskij na podzim roku 2000 emigroval do Velké Británie a prodal kontrolní podíl v televizním kanálu ORT. 25. října 2003 za porušení zákona spáchané při privatizaci JSC Apatit byl zatčen majitel Jukosu Michail Chodorkovskij, investor opozičních stran Svaz pravicových sil a Jabloko. Spolu s obchodním partnerem Platonem Lebeděvem byl usvědčen z podvodu a zpronevěry ve velkém měřítku a daňových úniků. Oligarchické vlastnictví na území Ruska bylo sestaveno ze zahraničních právnických osob, zejména offshore společností, většina rodin oligarchů trvale žije mimo Rusko. Vývoz kapitálu z Ruska od roku 1990 do roku 1998 podle otevřených zdrojů činil zhruba 150 miliard dolarů.

Na základě obvinění zmrazila Putinova vláda akcie Jukos Oil těsně před tím, než měly být postoupeny americkým firmám ExxonMobil a ChevronTexaco. Den před svým říjnovým zatčením za daňové úniky Chodorkovskij jednal v Moskvě s George H. W. Bushem, zastupujícím mocnou Carlyle Group…  (celý text zde)

– – –

Foto:
Miliardář Michail Chodorkovskij (JUKOS) za mřížemi při soudním jednání.
 
Související článek:
Oliver Stone se nechal Putinem ošálit, píše Jefim Fištejn. Je zde prý dokonce hned dvacet lží, na které mu skočil