S expanzivní a imperiální Evropskou unií nechceme mít nic společného

Avatar
Původní autoři

J. Skalský
16.6.2017  České národní listy

Asi před rokem Michael Roth, náměstek ministra zahraničních věcí SRN, prohlásil, že Německu, jako největšímu státu v EU, přísluší vedoucí role. O několik měsíců poté B. Posselt v zahraničním vysílání čs. rozhlasu zatoužil po vedoucí roli EU ve světě. V Německu proběhly též diskuse o „jaderném deštníku: Otázkou bylo, zda Německu, tedy i pro Evropu, budou stačit jaderné zbraně Francie. Dříve Němci uvažovali i o atomových pumách a hlavicích britských. Po brexitu však budou pro ně nedostupné. I tato diskuse, že se vůbec konala, signalizuje zásadní posuny v zahraniční i vojenské politice SRN.

V jiných státech EU, samozřejmě těch největších, ve Francii a Itálii, podobné požadavky nebyly nastoleny, pokud přesto, pak méně výrazně. Je pravděpodobné, že Německo se vydalo svou starou imperiální cestou, na níž stahuje i EU. A tak EU má vybudovat vlastní armádu a zbrojit. Otázkou je jen proti komu. Vzhledem k silné německé protiruské politice, v níž prim hrají CDU/CSU, se možný protivník již vyklubal.

Dalším rozvíjením podobných úvah se nechceme zatím dále zabývat. Pro nás je naprosto nepřijatelné, že by naši vojáci měli bojovat tam či onde na světě, třeba i v Africe, Asii. Proč? Jaké zájmy by tam bránila Česká republika? Rozhodně ne naše! Již za Rakouska – Uherska a později v době třetího rajchu jsme se stavěli proti agresivním válkám, které tyto státy rozpoutaly. Německo se však zřejmě z dějin nepoučilo, jak svědčí uvedené. Neznamená to, že bychom měli chybovat s ním.

Problémem bude překonat naše proněmecké síly, které jdou věrně v závěsu nikoliv obranné, ale útočné politiky. Nyní máme jedinečnou příležitost. Budou volby. Nevolme ty strany, které nás vedou do dosud nevídaných rizik.

Stále se u nás mluví o odkazu 17.listopadu 1989. Neměli bychom proto zapomínat, že tehdy jsme jednoznačně vyhlásili, že do nového útočného paktu nepůjdeme, že naše politika bude mírová. Odzbrojíme. A dnešní snahy EU, která je stále více německá, zatímco Německo je stále méně evropské, právě z hlediska i uvedených ideálů, jsou nepřijatelné.

Jsme pro mír. Proti válce. Peníze, které ušetříme na zbytečném zbrojení dejme do rozvoje republiky, aby naši lidé mohli prožít v míru skutečně důstojný lidský život, všichni měli střechu nad hlavou a práci. Masarykovsky a benešovsky pojatá demokracie nám k tomu ukazuje cestu.

 – – –