zajoch
11.6.2017 Outsidermedia
Bilderberg 2017: „Administrativa Trumpa – účet za odvedenou práci *** CIA byla 7. dubna v Teheránu úspěšná *** Čtyři příčiny soupeření Saúdské Arábie a Kataru
Mimořádné plénum Bilderbergského klubu
Valentin Katasonov
4. června 2017
Setkání v Chantilly: Vysvědčení Trumpově administrativě o dosavadní práci
Témata zasedání Bilderbergu 2017: „Transatlantické vztahy – varianty a scénáře“, „Aktivita NATO“, „Rozvoj a řízení EU“, „Může být zpomalena globalizace?“, „Pracovní místa, příjmy a nerealizovaná očekávání“, „Informační války“, „Proč narůstá populismus“, „Role Ruska ve světovém pořádku“, „Blízký východ“, „Rozmístění jaderných zbraní“, „Čína“ a „Probíhající události“.
Hlavní téma – heslo 65. setkání – bylo zformulováno takto: „Administrativa Trumpa: Účet za odvedenou práci“. Bezprecedentní formulace. Znamená to, že administrativa Trumpa měla jakési zadání. Žádat hodnocení již po čtyřech a půl měsících po nástupu do funkce svědčí o tom, že „šéfové diskursu“ nejsou s prezidentovým jednáním spokojeni. Například kdysi pro mimořádné plénum ÚV KPSS svolané pro řešení „kádrových otázek“ byli sesazeni funkcionáři spolu s Chruščovem (z důvodu zdraví). Možná, že je to podobné se současným mimořádným plénem Bilderbergu, ale být to tak nemusí. Jsou možné i jiné paralely, například Sanhedrin – nejvyšší židovský soudní dvůr. Bilderberg dává najevo, že nemusí jít jen o diskusní fórum, ale také o právo na vydávání soudních verdiktů.
Letošního zasedání se účastnilo 131 osob z 21 zemí. Již potřetí je předsedou summitu Henri De Castries, který vedl v letech 2000 až 2016 francouzskou skupinu společnosti AXA Group, jednu z největších na světě. Nyní je prezidentem Institutu Montaigne – „laboratoře myšlenek napomáhajících rozvoji Francie v globálním světě“. Údajně sehrál rozhodující roli v protlačení Macrona do prezidentské funkce.
V klubu jsou vedle veteránů i nováčci. Z veteránů je na prvním místě Kissinger (94 let) a byli také David Rockefeller a Brzeziński, ale ti jsou již na pravdě boží. Nejmladší je Holanďan chorvatského původu Bojan Slat (23 let). Zřejmě má být jakousi rezervou. Dříve byl v takovém postavení Macron. Zprávu o práci Trumpovy administrativy budou vypracovávat lidé z jeho okruhu. Jako svědci byli pozváni senátor Brennan, bývalý ředitel CIA a nyní vrchní poradce Kissinger Associates Inc., David Petraeus, opět bývalý ředitel CIA a nyní předseda KKL Global Institute, Robert Rubin, bývalý ministr financí a řad———„Írán je aktivním a efektivním centrem boje s terorismem a tuto tendenci chtějí zlomit.“— a dalších bývalých pracovníků v týmu Obamy i dalších předešlých prezidentů. Jejich „svědecké výpovědi“ o aktivitě Trumpovy administrativní činnosti byly spíše obviněními.
V posledních letech je přítomno také mnoho vůdců, zakladatelů a majitelů gigantických IT společností, především amerických: Eric Schmidt, zakladatel společnosti Google, předseda představenstva Alphabet Inc., šéf Rady pro obranné inovace ministerstva obrany, Peter Til,prezident Til kapital, zakladatel Pay Pal, Reid Hoffman, spoluzakladatel Odkazedln. Dále představitelé finančního a bankovního světa: Christine Lagardová, Klaas Knot, předseda nizozemské centrální banky, ministr financí Kanady, spolkový ministr financí Německa a místopředsedkyně belgické centrální banky. Největší skupinou účastníků jsou představitelé soukromých bank, fondu investičních fondů a jiných finančních organizací.
Je pozoruhodné, že bylo přítomno mnoho osob přímo či nepřímo spojených s bankou Goldman Sachs. Mezi nimi byl Barroso, dřívější předseda EK (2004 až 2014), který do Goldman Sachs přesídlil v rozporu s etikou EU, v Bruselu to způsobilo skandál. Byl v mládí přívržencem idejí Maa a zapojoval se do teroristických akcí.
Někteří účastníci nezveřejňují své životopisy. Podařilo se zjistit, že dříve pracovali v bankách Wall Steetu a v londýnské City. Mnozí účastníci jsou členy dozorčí rady a ředitelé i třeba několika desítek komerčních organizací. Příkladem je holandský Klaas Knot, pracující v pěti bankovních organizacích.
V posledních letech je na seznamu účastníků mnoho profesorů nebo zkušených vědeckých pracovníků. Často to není pravda, je to jen maska.
Známá antiglobalistická organizace Zero Hedge načrtla geografii napojení účastníků obvyklých schůzek Bilderbergu. Zastoupení je skutečně globální.
Převzato z Fondsk.ru
Dvojí teroristický útok v Íránu: může CIA vyprovokovat v Teheránu převrat?
Ajdyn Muchtijev
7. června 2017
Dne 7. června došlo v Teheránu k drzým teroristickým akcím, způsobem dosud nepoznaným od roku 1979 . Teroristé pronikli do budovy parlamentu a provedli výbuch u mauzolea ajatolláha Chomejního. Oba objekty jsou maximálně střeženy. Zahynulo 12 osob a 39 bylo raněných.
Zprávy z teheránského rána připomínaly scénář zahájení převratu, do něhož je zapojena část nynějšího establishmentu Íránu. Jak jinak vysvětlit selhání v práci zpravodajských služeb, které nedokázaly zastavit útočníky ještě na cestě k parlamentu? Ráno 7. června se tam dostali čtyři lidé s automaty. Začali střílet po ochrance a rozptýlili se po budově. Bezhlavě stříleli po náhodných lidech. Zbudovali si pro střelbu bojové body. Jeden z teroristů se přesunul do 5. patra a tam se odpálil.
Připomíná to tragédii z arménského parlamentu z 27. září 1999, kdy v průběhu pravidelného zasedání národního shromáždění Arménie vtrhli do sálu ozbrojenci, začali střílet a zabili premiéra Sarkisjana a mluvčího parlamentu Děmirčjana. Tehdy bylo podezření, že teroristé měli komplice mezi ochrankou. Stejné podezření je i nyní v Teheránu. Přední představitelé země se táží, zda to není počátek spiknutí. Mluvčí medžlisu Larindžání prohlásil: „Írán je aktivním a efektivním centrem boje s terorismem a tuto tendenci chtějí zlomit.“
Vláda se i přes počáteční zmatek zachovala rozhodně: k parlamentu přiděl———„Írán je aktivním a efektivním centrem boje s terorismem a tuto tendenci chtějí zlomit.“— ila elitní síly zpravodajských služeb a armády, kteří vyčistili budovu a všechny bojovníky zlikvidovali. Obětí útoku bylo sedm. Druhý útok provedli opět čtyři, dva muži a dvě ženy. Stříleli po lidech vedle muzea ajatolláha Chomejního. Jedna z útočnic se odpálila před blížícím se policejním vozem. Jednoho z teroristů zlikvidovaly policejní složky a další spolkl ampuli s cyankálim. Druhá žena byla zadržena a měla by poskytnout informace, kdo akce organizoval.
Důležitá je také skutečnost, že oba útoky v Teheránu přišly jen několik dní po velkém diplomatickém skandálu na Blízkém východě, kdy několik zemí oznámilo přerušení diplomatických vztahů s emirátem Katar. Královská katarská rodina byla obviněna z vazeb na Írán. To bylo pozadím útoků. Je podezření, že izolace Kataru a teroristické akce v Teheránu jsou články jednoho řetězu. Spadají do plánu CIA na destabilizaci Blízkého východu. Úspěšný rozvrat Sovětského svazu ze strany CIA s pomocí svého agenta v politbyru ÚV a destabilizace jedné šestiny světového kontinentu zevnitř naznačil šéfům v Langley, že Írán půjde zničit bez války, za pomoci vnitřních sociálních a politických nepokojů. Bilderberg 2017: „Administrativa Trumpa – účet za odvedenou práci * CIA byla 7. dubna v Teheránu úspěšná * Čtyři příčiny soupeření Saúdské Arábie a Kataru
CIA zde byla viditelně úspěšná: sunnitští muslimové nepozorovaně pronikli do nejchráněnějšího objektu v Teheránu, zaútočili na parlament a na duchovní symbol země. Krom toho poškodili reputaci íránských tajných služeb, které byly spolu s izraelskými považovány za bezchybné. Naposledy byly velké teroristické akce v Íránu v roce 2000, kdy zaútočili teroristé v Čahabaru (15 obětí), Mahabadu (12 obětí) a Zahedanu (20 obětí).
Pro Írán je nebezpečím také 30 milionů etnických Ázerbájdžánců, kteří protestovali na ulicích íránských měst v roce 2006. Tyto protestní akce byly nazvány „karikaturní skandál“. V květnu téhož roku byla v polooficiBilderberg 2017: „Administrativa Trumpa – účet za odvedenou práci * CIA byla 7. dubna v Teheránu úspěšná * Čtyři příčiny soupeření Saúdské Arábie a Kataru
álním dětském časopise Kuděk karikatura zesměšňující ázerbájdžánský jazyk. Podstatou bylo neporozumění při rozhovoru v perštině a ázerbájdžánštině. Tehdy byl největší protest v Tabrízu, který je považován za hlavní město íránského Ázerbájdžánu. Byly pobořeny policejní stanice. Vláda byla donucena zavřít vydávání Kuděku a uvěznila šéfredaktora a ilustrátora.
Ázerbájdžánci žijí na severozápadě Íránu a v Jižním Ázerbájdžánu. Jejich jazyk se silně liší od státní perštiny, má turkický původ. Závažný rozdíl v etnických kořenech Peršanů a Ázerbájdžánců často v íránské společnosti vyvolává napětí. Avšak pokaždé nejsou příčinou etnické konflikty. V roce 2009 protestovali příznivci Musávího proti zvolení prezidenta Ahmadinežáda. Policie zastřelila sedm protestujících a desítky jich uvěznila. Ve věznicích zemřeli na následky mučení. Půl roku na to, v prosinci 2009, střílela policie do demonstrujících, padlo devět lidí, byl mezi nimi Musávího synovec.
Nyní se podle expertů režim v Teheránu těší podpoře většiny obyvatel a není důvod se obávat arabského jara, které se realizovalo v Egyptě, Tunisku a Libyi. Ač byla země mnoho let pod sankcemi, má ve srovnání s jinými zeměmi regionu životní úroveň vysokou. Přesto nynější teroristické akce ukázaly, že CIA a sunnitští teroristé našli Achillovu patu íránského režimu. Ve zdi železobetonového teokratického režimu v Teheránu je zjištěna trhlina a nyní nikdo nemůže zaručit, že se americké tajné služby nepokusí v Íránu opakovat scénář rozbití Sovětského svazu. Jedna z variant, kterou vyhodnocují v Langley, je vyprovokovat etnický konflikt mezi Peršany a Ázerbájdžánci.
Převzato z Pravda.ru
***
Za co platí Katar?
Alexandr Kuzněcov
7. června 2017
Stín Kaddáfího nad Perským zálivem
Do krize mezi Saúdskou Arábií a Katarem se Saúdům podařilo zapojit ještě Egypt, SAE a Bahrajn. Všechny tyto státy současně oznámily přerušení diplomatických styků s Katarem s obviněním, že emirát podporuje teroristické organizace, zejména al-Kájdu a Islámský stát. Rijád také ukončil pozemní, námořní a letecké spojení s Katarem, prý aby se zabezpečil před terorem. Totéž učinily Egypt, SAE a Bahrajn.
Otevřené roztržce předcházela informační válka proti katarské vládnoucí rodině. Byly zveřejněny záznamy rozhovorů bývalého emíra (odstoupil v roce 2013) s Muammarem Kaddáfím a tehdejším prezidentem Jemenu Salehem. Pravost záznamů není jistá. Podle nich si emír v roce 2008 Kaddáfímu na Saúdy stěžoval a sdělil mu svůj úmysl odříznout od saúdské gerontokratické monarchie bohatou ropnou provincii Sharqiyah. V rozhovoru s prezidentem Salehem prý Kaddáfí ujišťoval, že zorganizuje diverzi do týlu Saúdů a navrátí provincie Najran a Dzhizzan. Současně dvě televizní společnosti (Al-Arabia a Sky News Arabia) uvedly, že ministr zahraničí Kataru jednal při své návštěvě v Iráku tajně s velitelem zpravodajských služeb Quds islámských revolučních gard generálem Sulejmanem. Poté nazval saúdský vládní list katarské emíry „nepřáteli saúdského národa“. Jedná se v podstatě o vyhlášení války malému, bohatému a velmi ambicióznímu emirátu s ropou a plynem?
Čím se Katar nezavděčil silnému sousedu?
Jsou v tom čtyři příčiny. Za prvé soutěž o vedení v regionu Blízkého východu. Katar spoléhá na podporu Muslimských bratří. Dauhá přivítalo jejich vládu v Egyptě v roce 2012 a finančně je podporovalo, což Rijád silně rozhořčilo. Proto Saúdská Arábie v červenci 2013 podporovala vojenský převrat generála Sisího a později poskytla Egyptu úvěr 15 miliard dolarů. Kvůli porážce Muslimských bratří v Egyptě se vzdal vlády tehdejší emír a nastoupil jeho kompromisnější syn Tamím ibn Hamad. V Sýrii zpočátku katarské vedení podporovalo Muslimské bratry a na ně napojené ozbrojené skupiny. Saúdská Arábie naopak podporovala bojovníky Syrské svobodné armády a salafistickou vojenskou skupinu Džaíš al-Islam. Časem začalo Dauhá podporovat IS a Saúdská Arábie se začala starat o Džabhat an-Nusru.
Druhou z příčin je soupeření o ideologické dědictví šejka Wahhaba, zakladatele wahabistického islámu. Katarská vládnoucí rodina spojuje svoji genealogii s Wahhábem. Saúdové přiřkli wahhabismu znaky náboženské nesnášenlivosti a tím jej diskreditovali. Saúdští wahabističtí duchovní zpochybnili původ katarské vládnoucí rodiny od Wahhába.
Třetí důvod soupeření je historický. V 19. století část kmenů Tamim, k nimž náleží katarská vládnoucí rodina, byla Saúdy vytlačena z Najranu na Katarský poloostrov. O to víc katarští emírové podporují aktivní vazby na své krajany v Saúdské Arábii, podporují stavbu mešit v okrscích, kde žijí kmeny Tamim, podporují místní šejky a soukmenovcům poskytují katarské občanství.
Nejpodstatnější příčinou nepřátelství je rozdílný přístup k Íránu. Snahy emíra Hamada sblížit se s Teheránem jsou Saúdskou Arábií nejvíce kritizovány. Tyto snahy se zřetelně projevily po vítězství Hasana Rúháního v prezidentských volbách. Podle emíra „je Írán velkou stabilizující silou v regionu“.
Vzdají se Američané starého spojence?
Současné napětí mezi Saúdskou Arábií a Katarem není první. V roce 1992 – bitva Hafus, v červnu 1995 – převrat v Kataru, v roce 1996 – pokus Saúdské Arábie o svrhnutí emíra. Tehdy zasáhli Američané ze své základny Al-Udeíd a změnu nepřipustili.
Během deseti až patnácti let se stal Katar hlavním partnerem USA v „arabském jaru“. Mnohé protesty na Blízkém východě byly zorganizovány americkými centry v Kataru. Ve Městě vzdělávání v Dauhá pracuje filiálka RAND corporation, Institutu Brooking, která arabská jara plánuje.
Ovšem arabské revoluce se statisíci mrtvými, rozšířením terorismu a přílivem běženců do Evropy nenapomohly ustavit režimy požadované Američany. S nástupem nové administrativy Washington změnil trend – od arabské revoluce k arabské kontrarevoluci. Nedávná cesta Trumpa do regionu ukázala, že jejím vůdcem má být Saúdská Arábie. Katar se v této politické hře může stát obětním beránkem. Má tři možnosti: jednak úplnou kapitulaci před Rijádem, včetně redukování vztahů s Íránem a připojení se k „arabské NATO“. Znamenalo by to přestat podporovat Muslimské bratry. Ve druhém případě by se mohla zvolit cesta emíra do Washingtonu a uspokojení amerických politických požadavků vyslovenou prosbou k Trumpovi spolu s pořádným bakšišem. Ve třetím případě lze volit naprostý rozkol s Rijádem a sblížení s Íránem, Sýrií a Irákem jakéhokoliv druhu. Toto je málo pravděpodobné, když na území Kataru funguje největší americká vojenská základna Al-Udeíd.
Převzato z Fondsk.ru
