rozhovor s Terezou Spencerovou
15. 6. 2017 ParlamentníListy (kráceno!)
„USA mají v Kataru štáb Centrálního velení armády, další základny mají v Saúdské Arábii a ve všech tmářských monarchiích Perského zálivu. Tyto základny byly až dosud vnímány jako jakási záruka jistoty bezpečí tamních monarchů před vnějšími vlivy a tlaky. A najednou se ukazuje, že si lze americkou náklonnost prostě koupit,“ vysvětluje nejnovější anabázi na Blízkém východě editorka Literárních novin a analytička Tereza Spencerová. V rámci pravidelného shrnutí týdenních událostí na ParlamentníchListech.cz dodává podrobnosti i o dohodě o bezvízovém styku mezi EU a Ukrajinou a dává též najevo, co si myslí o české mládeži.
Stalo se realitou, že Evropská komise zahájila řízení proti České republice, že odmítla přijmout uprchlíky stanovené kvótami. Naše vláda se rozhodla neustupovat i za cenu toho, že budeme platit pokutu. Prezident Zeman dokonce použil slova, že kvóty jsou narušením naší suverenity a že, kdo se sklonil jednou, skloní se vždy. Jsou tak dramatická slova na místě? Je postup naší vlády správný? Jinak, prý je tu takový fígl, který použili Slováci: Když vezmete 1 procento určených migrantů, tak vás Brusel zatím, zatím nechá být…
Správný, nesprávný; to asi záleží čistě na úhlu pohledu toho kterého člověka. Mně osobně spíš přijde jaksi podivné, až neuvěřitelné, jak se naše prounijní strany před volbami pustily do Bruselu v nijak neskrývané snaze přetáhnout voliče od menších stran, které se na boji proti migraci profilovaly. Ale co budou dělat po volbách, když se jim případně podaří sestavit vládu? Vždyť třebas Sobotka je v poslední době s Junckerem „jedna ruka“, a tak bych na nějaký jiný než hraný rozkol mezi Prahou a Bruselem nesázela. Zkrátka, poslední kroky českých politických „elit“ mi přijdou krajně nedůvěryhodné. Tím spíš, že verdikt o trestu může přijít až za pár měsíců nebo třeba i let, takže jupí, „dělejme si co chceme“, máme bianco šek.
Pravidla s oním jedním procentem přijatých migrantů neznám, ale pokud je to „tak prosté, milý Watsone“, tak je očividné, že sám „Brusel“ je jedna velká fraška – pokud po mně někdo bude chtít, abych k jeho spokojenosti splnila pouhou jednu setinu jeho požadavků, tak nutně musí být blázen, který na jedné straně (pro jistotu) nechce reálně ublížit, protože by mohl sám splakat nad rozlitým mlékem, ale současně vyžaduje, aby se všichni alespoň formálně tvářili, že král je oblečený. O to víc mi pak celý ten pompézní brajgl s „odbojem“ proti Bruselu připadá ještě podezřelejší.
A to, že si ČSSD do čela strany nově dosadila rychlokvašeného „plzeňského právníka“ Chovance, který se byť i na jediného migranta tváří jako vrah a nejradši by „lidu rozdal zbraně“, celý ten bizár jen podporuje a vypovídá o té straně víc, než by asi bylo zdrávo. „Muž tvrdé ruky“ a šéf silového resortu v čele ČSSD. Na co se asi můžeme těšit? Nicméně, nemyslím si, že by to sociální demokraty před volbami mohlo nějak výrazněji „zachránit“.
Kdo chce víc, nemá nic, řeklo by se nad postupem Theresy Mayové při britských volbách. Co říkáte na jejich výsledek? A jak vysvětlit fakt, že Jeremyho Corbyna volila většina mladých, těch, kteří v Česku říkají, že volit levici je nemoderní a úplně „out“ a místo toho „přemlouvají bábu“?
Asi nemá smysl příliš generalizovat; určitě ne všichni čeští mladí „přemlouvají bábu“. Na druhou stranu ale opravdu platí, že mezi našimi mládežníky převažují názory, které by se levicovými nazvat asi nedaly, i když se dneska za levici vydává už i Soros… Naši mladí jsou prostě do značné míry konzervy, a dokud spousta z nich studuje nejrůznější „moderní“ blbiny na univerzitách, a přitom se nechává živit rodiči… Co s tím? Možná, až sami poznají reálný život mimo všechny ty neziskovky nebo tak něco, tak se možná něco změní. Nespoléhala bych ale na to. Zatímco mladí Britové znají reálnou tvář kapitalismu, mnozí z našich mají proti tomu pocit, že ze škol vědí všechno o reálné tváří „socialismu“, nebo co to u nás vlastně bylo, a neustále proti němu bojují, byť tu už více než čtvrtstoletí není… Trochu tragédie, trochu fraška.
A co se týče oněch v Británii: co dodat? Další pozoruhodný přepočet konzervativců. Vždy to myslí jistě dobře, ale „ty lidi“ jim do toho pořád házejí vidle! Netuším, k čemu tohle pochroumané vidění reality povede, ale počítejme s pokračujícím tápáním ohledně brexitu i samotné budoucnosti Británie.
Jak uspěli nakonec Saúdové se svým žalováním na Katar, že podporuje terorismus a spolupracuje s Íránem? A jak dopadl ten zvláštní spor o to, jestli on za to zase – ano, i za to – nemůže Putin? Pomohla celá věc nervóznímu a chudnoucímu saúdskému vedení?
Saúdové si za skoro 400 miliard dolarů ve zbrojních zakázkách a investicích do americké infrastruktury „koupili“ Donalda Trumpa, který očividně na jejich přání – a s lehkostí jemu vlastní – zahrnul Írán a s ním posléze i Katar všemi možnými obviněními, na která si jen vzpomenete. Podpora terorismu mezi nimi samozřejmě nechyběla, i když ji v případě Íránu nelze nijak doložit, pokud si odmyslíte plamenné, ale faktograficky kulhající projevy izraelského premiéra a dalších tamních politiků. Samotní Saúdové přitom sponzorují Daeš, ale koho to dneska zajímá, že?
Nicméně, za Katar se postavilo Turecko, Írán a katarský ministr zahraničí si zaletěl pro podporu i do Ruska. Prý se tam shodl na společných cílech ve válce v Sýrii, což je pozoruhodné, neboť Katar financoval až dosud syrskou frančízu Al-Káidy a do syrské opozice za uplynulých šest let podle různých odhadů „nalil“ přes tři miliardy dolarů. Co s těmi „demokratickými“ chudáky, kteří si navykli na nevysychající katarský wahhábistický prs, teď asi tak bude?
A proti tomuto trojbloku se Saúdům podařilo zaplatit si koalici „vlivných“ sunnitských zemí typu Malediv… Čili chtěli stvrdit svou vůdcovskou pozici v muslimském světě a zjistili, že to vlastně skoro nikoho nezajímá. Jejich image je v troskách stejně jako ekonomika nebo více než dva roky trvající agrese proti Jemenu… Chalas. To je arabsky „konec“.
Přitom ale z celé té krize, která podle mého pomalu ale jistě končí, vyvstává jedno ponaučení. USA mají v Kataru štáb Centrálního velení armády, další základny mají v Saúdské Arábii a ve všech tmářských monarchiích Perského zálivu. Tyto základny byly až dosud vnímány jako jakási záruka jistoty bezpečí tamních monarchů před vnějšími vlivy a tlaky. A najednou se ukazuje, že si lze americkou náklonnost prostě koupit a jedna země s americkými základnami se pod smyšlenou záminkou málem vrhne na jinou zemi s americkými základnami. Nevím, jak by reagovali američtí vojáci v Kataru, kdyby na ně vyrazili američtí vojáci od Saúdů a američtí vojáci třeba z Kuvajtu zkoušeli zprostředkovat smír… Ne, vážně, Trump jednoznačným příklonem k Saúdům jen dál oslabil důvěryhodnost USA na Blízkém východě. A nejenom tam, samozřejmě – nezapomínejme, že spousta amerických základen je „kvůli její bezpečnosti“ i v Evropě. Kdo by jim ještě tak asi věřil, když se už obecně a na beton ví, že si jejich služby může kdokoli – včetně sponzorů teroristů, a to zdůrazňuji – prostě a obyčejně koupit nebo třebas přeplatit? Mimochodem, Katar se podle všeho z tlaku vykoupil smlouvou, podle níž z USA odebere staré stíhačky F15 za celých 12 miliard dolarů.
Ukrajinci mohou cestovat do EU nyní bezvízově. Radujete se i za ně? Je to dobrý krok?
