– vlk –
16.7. 2017 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Snažím se nepřetiskovat. Chci, aby Kosa byla zajímavá pro své čtenáře tím, co si nikde jinde nepřečtou. To je pro mne axiom jejího vydáváni. Ale sem tam je potřeba učinit výjimku, zejména tehdy, když jde o zásadní informace, které popisují události, které opravdu mohou vést ke světové válce.
A takovým materiálem je pro mne článek Ricka Sterlinga, který byl zveřejněn na americkém serveru consortiumnews.com a jehož překlad vyšel na Prvních zprávách včera. Je to natolik zajímavé a vypovídající, že to prostě chci mít v archivu Kosy. Pro eventuální další práci, až nám zas e někdo bud e zkoušet tvrdit, že ,to co každé ráno objevuje na východě a končí večer na západě, je do zlatova opečená kobliha, plněná pomerančovou marmeládou, kterou denně pečou v pekárně na 5. Avenue.
Přesvědčivé důkazy nebyla americká rozvědka schopna předložit. Protiruské nálady hrají pouze do rukou válečných štváčů, tlačí Spojené státy do nového konfliktu s Ruskem, a neumožňují demokratům najít skutečné příčiny své porážky ve volbách v roce 2016.
Mnoho odpůrců Trumpa vidí ve skandálu okolo údajného ruského zasahování do procesu prezidentských voleb v USA způsob, jak zbavit republikána jeho postu. Takový politický oportunismus ale rozjíždí nebezpečnou protiruskou hysterii a brání demokratům pochopit důvody jejich porážky.
Jsou obvinění Moskvy založena na faktech? Mají sloužit vítězství míru a spravedlnosti? Sterling vyjmenovává hlavní problémy protiruské hysterie, která vypukla v americké politice a na stránkách místních novin.
1. Předpoklady CrowdStrike nejsou průkazné.
Tvrzení o krádeži a zveřejnění Ruskem e-mailů členů Národního výboru Demokratické strany jsou založeny na studii soukromé počítačové firmy CrowdStrike. Demokratický Národní výbor neumožnil FBI prozkoumat jeho počítače, ale místo toho zadal vyšetřování soukromé organizaci, která údajně nalezla v systému zápisy v cyrilici.
Nicméně je známo, že CrowdStrike je politicky aktivní. Společnost má vazby na Clintonovy, a zástupci organizace v minulosti vystupovali s falešnými obviněními.
2. Dokumentace Steele se zdá být přitažená za vlasy.
Předpoklady o Trumpově spiknutí s Kremlem a osobní angažovanosti Vladimira Putina v zásahu do do prezidentské volby mají svůj původ v 35stránkovém dokumentu bývalého důstojníka MI6 Christophera Steele.
Žádné podpůrné důkazy pro Steelovo tvrzení se nenašli; údaje této zprávy nebyly ani prověřeny. V samotné zprávě se uvádí, že zdroj v Kremlu řekl to a to. Přičemž je známo, že Christopher Steele přímé kontakty s ruskými politiky neměl. Jím vyložené informace jsou založeny na zprávách Rusů a Britů, kteří na oplátku obdrželi informace ze zdrojů v Kremlu.
Po celé léto a podzim roku 2016 se média, politici a představitelé zpravodajských agentur stavěli ke zprávě velmi skepticky. Nicméně, v předvečer voleb byly výňatky předloženy široké veřejnosti, a před uvedením (Trumpa) do úřadu byla zpráva vydaná celá. Takže tam byly senzační tvrzení o tom, jak prý Trump trávil čas v hotelu „Ritz-Carlton“.
3. Závěry několika (ne 17) amerických zpravodajských služeb nejsou podpořeny důkazy a jejich předpoklady jsou neobjektivní.
Ředitel americké Národní zpravodajské služby vydal 6. ledna 14stránkový dokument s názvem „Analýza činností a záměrů Ruska v průběhu nedávných voleb ve Spojených státech“. Ve zprávě se tvrdí, že prezident Putin dal rozkaz k zahájení kampaně v kyberprostoru, aby ovlivnil výsledek hlasování.
Žádné přesvědčivé důkazy ve zprávě nebyly předloženy. Samotní autoři zprávy přiznávají, že dokument je založen na neúplných a dílčích informacích.
Navíc se v minulosti americká rozvědka mýlila (klasickým příkladem byl předpoklad, že Irák měl zbraně hromadného ničení), a zpravodajští představitelé opakovaně lhali pod přísahou.
Takže k jakémukoliv obecnému závěru o ruských intervenčních strukturách americká rozvědka nedošla. V říjnu loňského roku bývalý ředitel Národní rozvědky James Clapper posuzoval pravděpodobnost zásahu ze strany Ruska s představiteli americké rozvědky. Místní média ovšem rozhodla, že Clapper hovořil s představiteli všech 17 rozvědných útvarů, i když ve skutečnosti šlo pouze o tři subjekty: CIA, NSA a FBI.
A konečně, vzhledem k pochybnostem Trumpa o pravdivosti zpravodajských poznatků, se americký prezident opakovaně veřejně vyjádřil, není důvod se domnívat, že by se důstojníci zpravodajské služby chovali k republikánovi objektivně.
4. Důkazy, vyvracející závěry amerických tajných služeb, se zdají být přesvědčivější.
Členové sdružení „Veteráni rozvědky zdravého rozumu“, jejímž členem je bývalý technický ředitel NSA William Binney, zjistili, že korespondence demokratů se dostala k veřejnosti nikoliv v důsledku počítačového vloupání, ale kvůli úniku. Jeden člen demokratického Národního výboru stáhl soubory na USB disk, a poté je zveřejnil.
Kromě toho WikiLeaks tvrdí, že žádné soubory od Ruska nedostal.
Rusko je také obviněno ze zasahování do voleb v Evropě. Výsledky šetření však vypráví jiný příběh. Německo, Francie, ani Spojené království žádný důkaz o ruské intervenci nenalezly.
5. Údajné zločiny se nafoukly
Zveřejnění korespondence demokratů a e-maily Podesty nazvali v USA „útokem na americkou demokracii“ a „aktem války“. The Washington Post nazval údajný čin „zločinem století“.
Dokonce i kdyby Rusko skutečně nabouralo poštu demokratů a šéfa volebního štábu Clintonové Johna Podesty, zveřejněné informace byly hodnověrné. Zveřejnění této korespondence nebylo součástí deziformační kampaně. Nazvat poskytnutí přesných a relevantních informací „aktem války“ je směšné.
6. Protiruská hysterie brzdí účinnou opozici vůči Trumpovi v domácí politice.
Protiruská hysterii odvádí pozornost od nutnosti zabránit řadě iniciativ Donalda Trumpa. Týká se to snížení síťové neutrality, růstu vojenských výdajů, snížení výdajů na ochranu životního prostředí, plánů na snížení objemu zdravotnických služeb pro občany s nízkými příjmy, snížení daní pro bohaté a omezení financování vzdělávacích programů.
7. Únik od demokratů a Podesty byla pozitivní událost, a nikoliv špatná, jak se obvykle soudí.
Uniklé e-maily demokratů osvětlily porušování principu neutrality a nestrannosti straníků, které měli dodržovat během volby kandidáta. Ve skutečnosti se vedení strany snažilo prosadit Hillary Clintonovou. Takže pokud někdo „zaútočil na demokracii“, tak to provedlo vedení americké Demokratické strany.
8. Na kritice, kterou byla podrobena Hillary Clintonová, není nic špatného.
Američtí zpravodajští úředníci a americká média – i přes nedostatek přesvědčivých důkazů – obvinili Rusko z „podkopávání důvěryhodnosti demokratického procesu ve Spojených státech“, a to zejména pomluvami Clintonové, aby se snižila její šance na vítězství. Zpráva rozvědky z 6. ledna obviňuje Rusko z vydávání velkého množství zpráv na Twitteru a Facebooku, obsahující kritiku demokratické kandidátky.
Nicméně, odsouzení Clintonové na sociálních sítích bylo předvídatelné: politička byla již dlouho terčem kritiky z pravé i levé strany. Pokrokářům se nelíbila z různých důvodů, například kvůli agresivní povaze své zahraniční politiky. Tak velké množství kritiky Clintonové na internetu nepřekvapila. Donalda Trumpa rovněž kritizovalo mnoho uživatelů internetu.
9. Protiruská hysterie odvádí pozornost od pátrání po skutečných příčinách porážky demokratů.
Než objektivně zkoumat příčiny neúspěchu ve volbách, demokraté vyvinuli obrovské úsilí k rozšíření verze ruské intervence a konspirace Trumpa s Kremlem. Pokud Demokraté chtějí získat popularitu a úspěch ve volbách do Kongresu v roce 2018, a v prezidentské volbě v roce 2020, musí analyzovat chyby a provést reformy.
10. Protiruská hysterie hraje jednoznačně do rukou válečných štváčů.
Držíce se skandálu okolo Ruska, hrají demokraté a liberálové do rukou neokonzervativcům a zástupcům vojenskoprůmyslového komplexu, kteří vyzývají k nové válce na Středním východě a k oživení drahé studené války s Ruskem. Nebezpečnou oblastí v tomto ohledu je Sýrie, kde vláda a její spojenci pomalu, ale jistě poráží desítky tisíc extremistů financovaných ze zahraničí.
V reakci USA a jejich partneři zvýšili svoji vojenskou přítomnost v zemi. Aktivně bojují o kontrolu nad oblastmi, aby se zabránilo postupu vládních jednotek a odvrátilo se tak vítězství syrské vlády. Aktivnější americké zapojení do konfliktu by ale mohlo vyvolat konflikt mezi Moskvou a Washingtonem. Jeho operace v Sýrii jsou v rozporu s mezinárodním právem, zatímco Moskva podporuje vládu, kterou uznalo mezinárodní společenství, uzavírá Sterling.
