ROZHOVOR
16. 7. 2017 ParlamentníListy
Kam dospějeme, když jacísi kreténi patřící do G20 pár dní po ukončení schůzky prohlásili, že Evropa vyvine ještě dokonalejší stíhačku pro další války. Takovou otázku pokládá biolog a krajan z Kanady Jiří Jírovec. Česko by podle něj mělo spolupracovat s každým státem v Evropské unii, který je ochoten jít proti šílenství dalšího zbrojení.
Jak jste vnímal protesty proti jednání G20 v Hamburku a to, že jednání nikam nevedla, zato v ulicích probíhaly dost vypjaté protesty?
Dovolím si malou okliku. V šedesátých letech byla na půdě právnické fakulty v Praze učebna, kde se odehrávala předvojenská výchova studentů přírodních věd a práv. Její součástí byla maketa krajiny s maketami tanků. Kolem byly židle a z nich se dalo v bezpečí fantazírovat o bitvách a vítězstvích.
Takové pískoviště by měli mít papalášové z G20. Mám tím na mysli lidi typu poručíka Duba (postava z románu Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války od Jaroslava Haška). Jako on se ohánějí tím, že jsou v obraze, protože o všem přece již před válkou diskutovali s hejtmany a jinými pitomci. A stejně jako on jsou za svoje (zlo)činy nepostižitelní. Je těžké mít v oblibě Duby, kteří se chovají tak, jako by svět byl jejich pískoviště. Jsou odděleni od reality. Lidé, národy, státy a možná celý svět je pod jejich rozlišovací schopností.
Ulice, tedy protestující, jsou od mocných neprodyšně odděleni policií a armádou, vodními děly a obušky a vůbec vším potřebným pro činnost, které se říká “crowd control”, neboli zvládnutí davu. Je velmi pravděpodobné, že takzvaná “protiteroristická” opatření, tedy ještě více policie, kamer na ulicích, špiclování sociálních sítí a internetu jsou jen přípravou na dobu, kdy, jak pravil Villon, “vlky z lesů požene hlad”.
ČT24 se také zabývala protesty proti G20. Moderátor Dolanský se snažil odvést pozornost od klišé, že šlo o výtržnosti radikálů, oportunistů a opilců, ale diskutující se ani vzdáleně nedotkli toho, co vlastně mladou generaci tíží. Za zaznamenání stojí pohled, který naznačuje, že mnozí místní občané s protestujícími sympatizovali.
Protesty jsou prý zaměřeny proti liberální demokracii. To je zjevný nesmysl. Ve hře je existenční nejistota nastupující generace. Současný kapitalismus nenabízí žádné řešení, protože Dubové nebudou spolupracovat s filosofy.
G20 je extrémně nákladná záležitost, jejíž výsledek je až na fotografie a pár frází nulový. Bezpečnostní opatření pro G20 v Torontu, v roce 2010, stála skoro miliardu kanadských dolarů. V Kanadě a Spojených státech existuje fígl na protestující. Jmenuje se Protest Area, což je prostor, nejlépe vzdálené parkoviště nebo park, kam se mohou protestující uchýlit se svými transparenty a megafony.
Letošní G20 byla nepochybně významná v tom, že se setkali Putin a Trump. Otázka je, do jaké míry se podaří restaurovat vztahy mezi Ruskem a USA. Obrovský rozdíl mezi výdaji NATO a Ruska na zbrojení silně ochromuje naději v tomto směru. O samotném jednání se toho občan příliš nedozvěděl. Spekulace médií o tom, jak kdo komu podává ruku, jsou k ničemu.
Pete Seeger zpíval v šedesátých letech píseň “Last Night I Had the Strangest Dream”. Je v ní tato sloka:
“Zdálo se mi o obrovské místnosti,
plné opravdových chlapů,
kteří podepisovali smlouvu,
že již nikdy nebudou bojovat.”
To je píseň z doby, kdy umělci za něčím stáli.
Jenže kam dospějeme, když jacísi kreténi patřící do G20 pár dní po ukončení schůzky prohlásili, že Evropa vyvine ještě dokonalejší stíhačku pro další války.
