Douglas Murray
20.7.2017 CFP
 
Nebo tam měla být široká veřejná debata o tom, zda s tolika radikalizovanými muslimy žijícími již ve Francii, to byl moudrý nebo pošetilý nápad, nadále přivážet velké množství muslimů do této již vřící situace.

Burky a burkini, stejně jako šátek, jsou jen problémy proto, že milionům lidí bylo povoleno, bez řádné kontroly, proudit do Evropy po celá léta. Tento oděv je pouze nejjednodušší záležitostí, na kterou se zaměřit. Daleko horší jsou otázky imigrace a integrace. Je docela možné, že evropští politici nemohou odpovědět na tyto otázky, protože jakákoliv a všechny odpovědi by ukazovaly prstem na jejich vlastní selhání.

Evropští občané se mohou dostat do rozpaků taktikou, že se diskutuje odívání a místo toho se nehledají odpovědi na výzvu, které nyní čelíme, stejně jako odplatě politikům v předvolebních průzkumech, kteří nás k ní přivedli.

Rok 2016 byl dobrým rokem pro islámský terorismus a ještě lepším rokem pro západní politické rozptýlení. I kdy2 islámští teroristé opakovaně uspěli při provádění teroristických útoků, stejně jako chod menších útoků, politické vedení svobodného světa se i nadále pokouší odvést pozornost.

Nejvýraznějším příkladem roku byla francouzská debata v létě o tom, zda se mají nebo nemají zakázat “burkini” na plážích ve Francii. Tento spor yypukl několik dní poté, co bylo zabito dalších 86 lidí v džihádistickém teroristickém útoku – tentokrát v Nice ve Francii. Mezitím co si nebyl nikdo jistý, jak zabránit přístupu k vozidlům, nebo jak mohou mnozí francouzští muslimové chtít tento případ následovat, francouzská média a úřady se rozhodly debatovat o plážovém oblečení. Pečlivě prezentováno rozhodnutí australské muslimské ženy, která sama sebe natáčela, zatímco měla oblečené burkini na francouzské pláži zažehlo diskuzi, které se drtivě chopili politici.

Na místní a národní úrovni, rozhodnutí projednávat povolení burkin způsobilo, že všechny větší politické otázky ohledně rostoucího bezpečnostního problému v Evropě byly ignorovány. V důsledku útoku v Nice, tam měla být veřejná diskuze nad tím, co je možné udělat, aby se zajistilo, že lidé, kteří žili ve Francii po mnoho let – v některých případech celý svůj život – nebudou naočkováni nenávistí k zemi natolik, že se zmocní kamiónu a pojedou na svátek přes dav lidí. Nebo tam měla být široká veřejná debata o tom, zda s tolika radikalizovanými muslimy žijícími již ve Francii, to byl moudrý nebo pošetilý nápad, nadále přivážet velké množství muslimů do této již vřící situace.

Žádná z těchto debat samozřejmě neproběhla a nebylo přijato žádné smysluplné politické opatření. Místo toho, otázka burkin vysála všechen kyslík z debaty, takže nezbyl žádný prostor k diskuzi o vážnějším či delším časovém horizontu, než plážové oblečení.

Po celém kontinentu v roce 2016 se ukázalo, že ostatní politici si uvědomili obrovskou výhodu v rozptylování takových debat. Například v Nizozemsku v listopadu poslanci v zemi hlasovali pro zákaz nošení burky na veřejných místech. Premiér Mark Rutte to zřejmě shledal jako nesmírně pohodlnou debatu. Nejenže dočasně snížil některé tlaky, že jeho vláda pociťuje vzestup Strany svobody Geerta Wilderse až na vrchol průzkumů veřejného mínění, ale také rozptýlil pozornost z let masové imigrace a laxních integračních nároků, které byly charakteristickým znakem nizozemské zkušenosti.

Po importu statisíců lidí, na jejichž víru se nizozemské orgány neobtěžují ptát, veřejnost bude spokojena – doufala nizozemská vláda – že se zabrání několika holandským muslimským ženám nosit burku. Nizozemsko bude muset zjistit, zda implementace takového zákona funguje lépe, než v sousední Francii, kde “bílí rytíři” běžně ukazují, jak platí pokutu za pokutovanou ženu za porušení zákazu nošení burky.

Nizozemská vláda nebyla jediná, která přijala tuto cynickou strategii. Nejvíce cynické nasazení přišlo v prosinci, s oznámením ze strany německé kancléřky Angely Merkelové, že chce zakázat burky v Německu.

Stejně jako u nizozemské vlády, Merkelová jasně doufala, že by hození této lahůdky německé veřejnosti mohlo odvrátit hrozbu, že Alternativa pro Německo (AFD), mimo jiné, nyní představuje hrozbu pro její stranu v letošních volbách. Tento krok rovněž vyvolává otázku, jak hloupý je německý národ v očích Merkelové? Mohlo by se zdát, že Merkelová doufá, že díky tomuto zákazu burky německá veřejnost odpustí nebo zapomene, že je zde politická vůdkyně, která postrádá předvídavost a jednostranně rozhodla umožnit přidat extra 1-2% populace k německé za jeden rok, převážně muslimů, převážně mužů a převážně mladých.

Toto je ta kancléřka, která, i když předtím připustila, že německý multikulturní model “selhal”, zavinila imigraci v nebývalé a neudržitelné úrovni. Nyní, stejně jako její protějšky na celém kontinentu, musí doufat, že se německá veřejnost zaplní tímto burka soustem a že se v důsledku toho vrátí Merkelová a její strana k moci, aby mohla opakovat některou ze svých chyb, pro které se rozhodne v nadcházejících letech.

Je samozřejmě možné, že je evropská veřejnost moudřejší než jejich vůdci a že uvidí skrze tyto cynické a rozptylující praktiky. Existují velmi dobře důvody, zakázat jakýkoliv oděv, který zakrývá obličej osoby a umožní jí putovat jako anonymní cizinec v naší společnosti. Existuji také nějaké důvody – i když méně – k zákazu nošení burkin na pláži. Jistě že vlády Francie, Nizozemska a Německa mají právo dát podnět k zahájení prosazování veškerých takových zákazů. Takové kroky však neřeší nic oproti představitelnému problému, který se zdá být daleko za hranicí této generace politiků.

Burky a burkini, stejně jako šátek, jsou jen problémy proto, že milionům lidí bylo povoleno, bez řádné kontroly, proudit do Evropy po celá léta. Tento oděv je pouze nejjednodušší záležitostí, na kterou se zaměřit. Daleko horší jsou otázky imigrace a integrace. Je docela možné, že evropští politici nemohou odpovědět na tyto otázky, protože jakákoliv a všechny odpovědi by ukazovaly prstem na jejich vlastní selhání. Nebo je možné, že neznají žádné odpovPřeklad původního textu: European Immigration: Mainly Muslim, Mainly Male, Mainly Young
Překlad: Martin Gudbier, Josef Zbořil

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/10710/evropska-imigrace-muslimove-muziědi na problémy, se kterými se kontinent potýká. Bez ohledu na to, jak to bylo, udělali by dobře, kdyby reflektovali, že se v roce 2017 evropští občané mohou dostat do rozpaků taktikou, že se diskutuje odívání a místo toho se nehledají odpovědi na výzvu, které nyní čelíme, stejně jako odplatě politikům v předvolebních průzkumech, kteří nás k ní přivedli.

Douglas Murray, britský spisovatel, komentátor a analytik veřejných věcí.

Překlad původního textu: European Immigration: Mainly Muslim, Mainly Male, Mainly Young
Překlad: Martin Gudbier, Josef Zbořil

zdroj:https://cs.gatestoneinstitute.org/10710/evropska-imigrace-muslimove-muzi