Vladimír Franta
20.7.2017 Literárky
… aneb když nacističtí kostlivci vycházejí ze skříní a NATO si hraje na Hollywood.
Žijeme v říši za zrcadlem. Jaká je historická tvář našich dnešních přátel a spojenců…
Podle „RIA Novosti“ polský Sejm přijal 22. června 2017, v den výročí napadení SSSR nacistickým Německem, novelu zákona o „dekomunizaci“, v jehož důsledku má být odstraněno na 500 památníků Rudé armády. Dubnový zákon z předešlého roku hovoří o odstranění z veřejného života atributů, které by připomínaly sovětskou totalitu. To znamená, že například žádná díla architektury nesmí nést jména osob, která lze spojit se sovětskou propagandou. Vzniká dojem, že druhou světovou válku vyvolal SSSR a nebýt holokaustu, Adolf Hitler by byl již dávno rehabilitován jako zasloužilý bojovník proti bolševismu. Již v minulosti jsme psali o tom, že památníky jednotkám SS (23., 319. i 322. lotyšským bataliónům Waffen SS) stojí nyní v Lotyšsku, v estonském Sinimae na severovýchodě země v okrese Vaivara Vald bychom našli Památný kámen oslavující 20. divizi SS, v Litvě alespoň demontovali z popudu starosty města Remigijuse Šimašiuse památník vojákům Rudé armády ve Vilniusu, který tu stál šedesát let…, EU k tomu mlčí.
Na Ukrajině, která „míří do Evropy a NATO“, rovněž probíhá zavilá desovětizace. Kyjevským třídám Generála Vatutina (Генера́ла Вату́тіна) a Moskevská třída byla přiřknuta nová jména. Nyní se tak lze projet či projít po ulici Romana Šucheviče, kterážto ústí do ulice Stepana Bandery. Roman Šuchevič, jeden z velitelů teroristické organizace UPA – Ukrajinská povstalecká armáda, jež pozabíjela desítky tisíc Poláků a Židů, se narodil před 110 lety; 1. června 2017 sovětský generál Vatutin „zahynul“ podruhé. Ministr kultury Ukrajiny Jevgenij Niščuk potvrdil, že v rámci oslav výročí Šuchevičova narození, se jeho jménem, tedy Šucheviče, přejmenovává původní třída sovětského generála Vatutina. Generál Vatutin byl jedním z mála generálů, který unikl stalinské čistce.
Vatutin byl stratégem mnoha operací Rudé armády, která měla významný podíl na poražení nacistického Německa, na evropských bojištích pak podíl hlavní. Tento člověk, sovětský generál Vatutin, jehož zabili členové UPA, má být na nynější Ukrajině zapomenut. Připomínáme, že s ukrajinskými nacionalisty se střetli i příslušníci československé branné moci půl rok po mnichovském diktátu (ČSR zradily Velká Británie, Francie, Itálie, Německo, včetně Polska, které přistoupilo k anexi československých území Těšínska a Čadecka), kdy se Čechoslováci snažili bránit zbylá československá území po mnichovské zradě na Podkarpatské Rusi; P.R. byla součástí ČSR v letech 1919–1939, předtím patřila Podkarpatská Rus celá staletí Uherskému království. 15. března 1939 byla Podkarpatská Rus (Karpatsko) prohlášena nezávislou Karpatskou Ukrajinou. Den předtím se rozpadlo Československo, Slováci vyhlašují samostatný stát a „Karpátie“ padla do područí Maďarského království (pozn. Slováci i Maďaři patřili ve druhé světové válce k fašistickým státům. K maření československého vlivu na Podkarpatské Rusi v říjnu–listopadu 1938, jakož i k posilování slovenské nezávislosti, přispívali Poláci, představující v té době bojovný vojensko-diktátorský s fašisty sympatizující stát, který uzavřel s Adolfem Hitlerem smlouvu o neútočení v roce 1934. Od roku 1935 byl dle ústavy polský prezident odpovědný jen Bohu a dějinám!).
Volyňský masakr a v ČR nedistribuovaný film polského režiséra Wojciecha Smarzovského
Masové vraždění Poláků na Němci okupovaném území předválečného Polska se odehrálo ve Volyni. Toto území bylo od 18. století součástí Ruského impéria. Po první světové válce se západní Volyň vrátila Polsku, resp. druhé polské republice. V dřívější minulosti byla Volyň součástí Haličsko-volyňského knížectví, nástupnického státu Kyjevské Rusi. Je logické, že tu vzniklo silné separatistické ukrajinské hnutí (nenávidějící Poláky a Židy), jehož vykonavatelskou rukou se stala ukrajinská UPA (Banderovci). Po druhé světové válce se celá Volyň začlenila do sovětské Ukrajiny v rámci SSSR; od roku 1991 je Volyň součástí nezávislé Ukrajiny. Volyňský masakr – genocida na Polácích spáchaná ukrajinskou UPA i ukrajinským etnikem se odehrávala počátkem čtyřicátých let. Děsivou zprávu o tom podává polský film Volyň (Polsko, 2016, 150 min). Tento film zakázal promítat na současné Ukrajině momentální Porošenkův režim. Podotýkáme, že ukrajinští zfanatizovaní radikálové mordovali lidi i během dvoudenního masakru v Babím Jaru (1941): Bylo zabito na 33 tisíc Židů a několik desítek tisíc občanů SSSR. Oficiálně v roli katů vystupovali německé jednotky Einsatzgruppen, fakticky vraždili členové ukrajinských milicí, dále pak členové OUN – Organizace ukrajinských nacionalistů. Během války tu bylo zavražděno na 120 000 lidí.
Abychom vyhověli spravedlivosti, nutno vzpomenout na tragédie v Katyňském lese, Starobělském a Ostaškovském táboře, kdy sovětské NKVD nechalo roku 1940 pozabíjet polské zajatce (mezi nimi i polské důstojníky). Popraveno bylo na 20 000 lidí. V roce 2010 tehdejší prezident Ruské federace Dmitrij Medveděv jasně řekl, že exekuce v Katyni je zločinem Stalinova režimu. V roce 1990 jsme nicméně stejná slova slyšeli i od Michaila Gorbačova. Polský film Katyň režiséra Andrzeje Wajdy (Polsko, 2007, 117 min.) se v ČR pořídit oficiálně dá. Stojí od 99 Kč výše. V Bontonlandu je za 129 Kč. Jen na okraj, v polsko-sovětské válce (1919–1920) v polských táborech jako Szczypiorno, Obóz jeńców pod Strzałkowem, aj. zahynulo na 60 000 zajatých (polské zdroje uvádějí 16 000) vojáků Rudé armády.
Obsah filmu Volyň se nijak nesnoubí se současnou ukrajinskou vládní rétorikou a skutky; na Ukrajině se přejmenovávají ulice nejen Kyjeva jmény těch teroristů, kteří páchali mj. genocidu Poláků a Židů v neuvěřitelném rozměru a kteří ještě v padesátých letech řádili v poválečném SSSR. Bohužel to byli současní ukrajinští radikálové, kteří pomohli na výsluní dnešní ukrajinské vládní garnituře, která se zaštiťuje odkazy Bandery a Šucheviče. Aby absurdností nebylo málo, USA už stačily dát batalión Azov na seznam nebezpečných organizací nacistického typu, jako by se zapomnělo, kdo ještě nedávno hecoval násilný protistátní převrat v Kyjevě a na vlně násilí koho se ustavila současná ukrajinská vláda, s níž si euroatlantický prostor podává ruku. Fotografie „putinobijce a zavilého rusofoba“ europoslance za ČR Jaromíra Štětiny s logem Azova v ruce je na internetu k dispozici…
Je rozpaky budící fakt, když člověk vidí v televizi, jak se ukrajinský prezident, maje za zády zcela kontroverzní propagandu kořeny vrůstající do nacistické ideologie, objímá se slovenským prezidentem poté, co Ukrajincům byla přislíbena časově omezená víza do EU. Bude zajímavé sledovat ukrajinsko-polské vztahy, jak se budou dále vyvíjet. Poláci se odvděčili Ukrajincům za Volyňský masakr tzv. operací Visla. Jenže až teď vzniká politicky angažovaný snímek, který příliš nezapadá do integrační logiky EU. Libor Dvořák v Interview na ČT24 12. 7. 2017 hovořil dokonce o evropské „únavě Ukrajinou“ a o návratu Putina na výsluní evropské politiky! Dvořák dále řekl, že místo dotažených ekonomických reforem (zejména na Ukrajině) se jitří staré historické vášně. Film Volyň přinejmenším rozdmýchává vášně mezi Poláky a Ukrajinci. Proč nyní?
Mimochodem, polský film Volyň (Polsko, 2016, 150 min.) se v České republice nedistribuuje a na telefonát do společnosti Bontonland (bontonland.cz) bylo odpovězeno, že se film nedá ani objednat! Nyní, nechť si český čtenář dá do souvislosti bourání pomníků sovětským vojákům, kteří bojovali s nacisty a kteří nejsou primárně symbolem komunismu, ale boje s destruktivní kanibalskou ideologií provádějící eugenickou selekci na lidi a podlidi, která psychopatickým způsobem snila o eliminaci celých národů, která bazírovala na principu bezprostřední fyzické likvidace nehodných. Při této příležitosti je třeba upozornit na fakt, že Ukrajina i Bělorusko za dob SSSR měly garantovány nejen akademie věd v jejich národních jazycích, ale tyto subjekty SSSR byly samostatně zastoupeny v rámci diplomatických misí při OSN. Byli to Ukrajinci, kteří reprezentovali SSSR navenek v roli generálních tajemníků. Mezi nejslavnější z nich patřil Leonid Brežněv.
Novinka: NATO rukama „lesních bratří“ vraždí sovětské vojáky na Twitteru
Začíná epocha zpochybnění výsledků norimberského procesu? Jak je možné si jinak vysvětlit zhruba osmiminutový klip NATO, který organizace umístila na Twitter. NATO propaguje „lesní partyzány“, ve skutečnosti kolaboranty s nacisty, kteří se nyní glorifikují v tom smyslu, že jde o bojovníky za nezávislost Pobaltských republik Sovětského svazu. Snímek začíná rokem 1946. To, že „lesní bratři“ jsou regulérní analogií OUN a UPA, tedy teroristy, nezajímá ani Evropu, ani NATO. NATO ukazuje potírání a zabíjení vojáků Rudé armády. Jedná se o propagandu, která nejprve staví na roveň Stalina a Hitlera. Jako by tito dva byli válečnými spojenci.
Nakonec to povede ke konstatování, že Hitler nemohl udělat nic jiného než z důvodů vlastní bezpečnosti napadnout SSSR, že si za vše SSSR může sám. Jak píše ruský spisovatel Nikolaj Starikov, nezbývá než předpokládat, že tato logika vyústí ve spojení stalinského SSSR s „Putinovým“ Ruskem, proti němuž je třeba vést válku jménem lidstva. Povede zmíněná logika k zahájení války proti Ruské federaci nebo k morálnímu rozložení EU? Možná by stálo za to si znovu přečíst knihu filozofa Osvalda Spanglera Zánik západu (Untergang des Abendlandes). Ten současný Západ zřejmě nemůže existovat bez stálého vytahování kostlivců ze skříně a neustálého hledání vnějšího zloducha.
Prosakují zprávy o tom, že NATO v Evropě najímá rusky mluvící dobrovolníky, na nichž si cvičí invazi. Mezitím se točí takové filmy jako Okupace (Norsko / Francie / Švédsko, 2015–2017; 18 x 45 min) či pseudodokument World War Three: Inside The War Room z provenience BBC. Zůstává otázka – Komu to všechno prospívá. Ve prospěch koho váleční štváči opět bijí na bubny: Cui bono? Máme si už začít dělat zásoby? Možná proto je máslo teď v České republice tak drahé… Peníze nesmrdí, ani ty, které jsou vydělané na válce.
