 |
| Smrt Kaddáfího |
našel, vybral a přeložil PB
25.7.2017 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com
Vlkův úvod:
Každý dávno ví, že současná migrační vlna, která funguje přes Libyi by se nebyla nikdy konala, kdyby se Francie s Anglií s podporou Spojených států nebyly rozhodly odstranit libyjského diktátora Muammara Kaddafího a tím pádem tuhle arabskou zemi uvrhnout do naprostého a nekončícího chaosu, který trvá už celých 6 let. Což je přirozeně ideální půda k masovému pašování statisíců ekonomických běženců z Afriky i Blízkého východu do Evropy.
Evropa sklízí, co zasela. Všichni to vědí, ovšem informační mainstream a držitelé jediné pravdy o tom mlčí. No všude. Všude ne, omlouvám se. V Británii(!!!!) vytvořili speciální parlamentní vyšetřovací komisi v libyjské kampani a to, co zjistili vydali jako speciální zprávu z vyšetřování. Ačkoli se snažím hodně číst a vědět, o tomhle počinu jsem neměl sebemenší tušení. Natož o obsahu. Než mi před pár dny přišel mail od PB s jednoduchou otázkou – mám v angličtině oficiální vyšetřovací zprávu britského parlamentu o Libyi a válce proti ní. V příloze je krátká ukázka Měla by Kosa zájem? To rozhodnutí bylo okamžité – ano Kos a má zájem! Protože tohle si totiž v česko slovenském prostoru nikde nepřečtete. Ani v tom mainstreamovém ani v alternativním! Koho baví prohrabávat nějaké parlamentní tisky? Ačkoli jde o prvotřídní materiál, vypovídající o naší politice více než cokoli jiného. Něco, co kdyby nebylo z tak neprůstřelného zdroje, z jakého je, by bylo mainstreamem a podobnými nepochybně označeno za totální trollovinu pocházející z kremelských dezinformačních dílen nebo v případě alternatiivy za zajímavou konspirační teorii hodnou dalšího a dalšího rozpracování. Pro úplnost konstatuji, že jde o výtah ze správy, tak jak si ho k překladu vybral PB. Nikoli o celou vyšetřovací zprávu. Ta je, pro angličtináře k nalezení zde a zde
Úvod od PB:
Dne 6. září 2016 vydala Dolní sněmovna Parlamentu Spojeného království zprávu, která se zabývá intervencí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Libyi v roce 2011 a jejím následným kolapsem. Nehezké, ale zajímavé čtení. Ze zprávy lze vykreslit celkem jednoznačně nelichotivý obraz provádění jednoho ze zcela zásadních kroků britské zahraniční politiky.
Ani lekce z invaze do Iráku nezabránila tomu, aby se Spojené království vrhlo do dalšího, značně nedokonale připraveného dobrodružství, navíc především ve francouzském zájmu. Nedostatek relevantních informací jako kdyby nebylo 21. století a snaha změnit režim v Libyi vedl k tristnímu stavu, se kterým se bude muset řada států světa na třech kontinentech potýkat hodně dlouho. Libye v roce 2010 vykazovala HDP na úrovni některých evropských zemí a podle zprávy OSN Human Development Report z téhož roku byla Libye 53. zemí na světě a nejrozvinutější v Africe při poměření údajů zahrnujících zdraví, vzdělání a příjmy. Přebytky rozpočtu, které jsou u řady států snem, byly ukládány do státního investičního fondu. Jakkoliv byl Muammar Kaddáfí problematickým diktátorem a měl toho hodně na svědomí, jeho vláda i přes všechna negativa zajišťovala mnohem lepší standard pro většinu obyvatel než současný stav.
Pověst diktátora ovšem Francii nebránila v roce 2009 nabízet Libyi nejnovější stíhačky Rafale, lodě, helikoptéry a obrněná vozidla. Za pouhé dva roky francouzské Rafaly na Libyi útočily. Z Libye, která byla ještě před několika lety bohatým státem, je nyní bojiště, místo humanitární krize, nestability a pošlapávání lidských práv, a představuje jeden ze zdrojů migrační krize a rizika terorizmu a ovšem také odbytiště zbraní pokoutně dodávaných z různých stran. Bylo tohle všechno nezbytné?
Vybrané části zprávy jsem v mezích svých omezených jazykových schopností přeložil stejně jako velkou část hovorů Tonyho Blaira a Muammara Kaddáfího z 25. února 2011, které dokreslují situaci. Prosím proto o shovívavost, pokud se týká překladu. Snažil jsem se převést text do češtiny co nejpřesněji s minimem slohových úprav, a tak nemusí znít zcela dobře česky. Znalci angličtiny si mohou přečíst kompletní originál v přiložených odkazech.
Nyní k samotné zprávě z loňského roku:
Intervence v Libyi v roce 2011 pohledem Parlamentu Spojeného království – Zpráva Komise zahraničních věcí dolní sněmovny parlamentu Spojeného království
Souhrn zprávy
Komise zahraničních věcí Dolní sněmovny britského parlamentu o vyšetřování intervence a kolapsu Libye uvádí:
„V březnu 2011 vedlo Spojené království (UK) a Francie s podporou Spojených států mezinárodní společenství k podpoře intervence v Libyi, která měla chránit civilisty před útoky sil loajálních Muammaru Kaddáfímu. Tato politika nebyla podložena přesnými informacemi. Vláda zejména nezjistila, že hrozby civilistům jsou nadhodnoceny a že rebelové obsahují významnou islamistickou složku. V létě 2011 se omezená intervence k ochraně obyvatelstva změnila na oportunistickou politiku změny libyjského režimu. Tato politika však nebyla podložena strategií podpory a vytváření pokaddáfíovské Libye. Výsledkem byl politický a ekonomický kolaps, boje mezi milicemi a kmeny, humanitární a migrační krize, rozsáhlé porušování lidských práv, šíření zbraní z arzenálů Kaddáfího režimu po celém regionu a posílení ISIL v celé severní Africe. Skrze rozhodování v Národní bezpečnostní radě byl za selhání při vytváření systémové strategie v Libyi odpovědný bývalý ministerský předseda David Cameron. “
Intervence
Professor George Joffé řekl:
„rozhodnutí prezidenta Sarkozyho a jeho administrativy byly řízeny libyjským exilem spojeným s francouzským intelektuálním establishmentem, kteří horečnatě tlačili k opravdovým změnám v Libyi“ (str. 10, b.19)
Další vhled do francouzských motivací byl poskytnut na základě svobodného přístupu k informacím ministerstvem zahraničí USA v prosinci 2015. Dne 2. dubna 2011 vedl Sidney Blumenthal, poradce a neoficiální zpravodajský analytik ministryně zahraničí Hillary Clinton, konverzaci s francouzskými zpravodajskými důstojníky. Podle nich byly Sarkozyho plány vedeny následujícími motivy:
a) touhou získat větší podíl na libyjské produkci ropy,
b) zvětšením francouzského vlivu v severní Africe,
c) zlepšením jeho vnitropolitické situace ve Francii,
d) poskytnutím šance na znovu zajištění pozice francouzské armádě ve světě,
e) řešení obav jeho poradců ohledně Kaddáfího dlouhodobých plánů nahradit Francii jako dominantní sílu ve frankofonní Africe
Celkem čtyři z pěti faktorů identifikovaných Sidneyem Blumenthalem odpovídaly francouzským národním zájmům. Pátý faktor byl politickým zájmem samotného prezidenta Sarkozyho. (str. 10-11, b.20)
Francie vedla mezinárodní společenství cíleně směrem k vojenské intervenci v Libyi v únoru a březnu 2011. Politika UK následovala rozhodnutí učiněná ve Francii. (str. 11, b.23)
Pravděpodobnost, že se militantní extrémistické skupiny pokusí těžit z rebelie, by neměla být opomenuta při hodnotícím pohledu zpět. Libyjské vztahy s mezinárodními vojenskými extremistickými skupinami byly známy před rokem 2011, protože mnoho Libyjců se účastnilo bojů na straně islamistických vzbouřenců v Iráku a Afghánistánu s Al-Kaídou. (str. 13., b.28)
Dr. Foxe, vysoký úředník britské vlády, na otázku vyšetřovací komise, zda si byl vědom nějakého posouzení rozsahu zapojení militantních islámských sil do povstání proti libyjské vládě odpověděl, že si nemůže „vybavit cokoliv takové povahy“. Nyní je zřejmé, že militantní islámské milice hrály podstatnou roli v rebelii z února 2011 a později. Samy se oddělily z povstalecké armády, odmítly přijímat rozkazy od neislámských velitelů a popravily potom lídra této armády Abdela Fattaha Younese. (str. 13., b.29)
Lord Hague také přiznal nedostatek spolehlivých zpravodajských informací. Argumentoval, ve snaze zmírnit tento fakt tím, že zpravodajské služby Muammara Kaddáfího „nerozuměly milicím, kmenům a hnutím a tomu, co se dělo v jejich vlastní zemi, tak nebylo moc naděje, že zahraniční zpravodajské služby by mohly tomu porozumět více do hloubky“. Avšak akce Muamara Kaddáfího v únoru a březnu 2011 ukázaly, že Kaddafí velmi dobře chápe delikátní kmenové a regionální povahy Libye, což naprosto absentovalo v politice UK. Vládní síly nevykonaly zbytečné násilné trestání civilistů ve městečkách a městech na cestě do Benghází. Alison Pargeter nám řekl, že jakékoliv takové represálie by „znepřátelily mnoho kmenů ve východní Libyi“, na které Kaddáfího režim spoléhal. (str. 13, b.30)
I přes rétoriku Kaddáfího, nebylo podpořeno dostupnými důkazy tvrzení, že Muamar Kaddáfí by měl nařídit masakr civilistů v Benghází. Kaddáfího režim převzal města od rebelů bez útoků na civilisty počátkem února 2011. Během bojů v Misuratě tamní nemocnice zaznamenala v únoru a březnu 2011 257 lidí zabitých a 949 lidí zraněných. Tyto ztráty zahrnovaly 22 žen a osmi dětí. Libyjští doktoři řekli vyšetřovatelům OSN, že márnice v Tripolisu obsahovaly více než 200 těl po bojích koncem února 2011, z kterých dvě byly ženská. Nepoměr mezi mužskými a ženskými ztrátami odpovídá tomu, že Kaddáfího síly útočily v občanské válce na mužské bojovníky a neútočily bez rozmyslu na civilisty. Navíc čtyřicetileté záznamy děsivého porušování lidských práv Muamarem Kaddáfím neobsahují informace o nějakém rozsáhlém útoku na libyjské civilisty. (str. 14, b.32)
Ani vyšetřování Amnesty International v červnu 2011 nemohlo potvrdit obvinění masového porušování lidských práv jednotkami Kaddáfího režimu. Vyšetřování parlamentní komise ukázalo, že mnoho západních médií od začátku prezentovalo zcela jednostranně pohled na události, když vykreslovalo protestní hnutí jako zcela mírové a opakovaně předkládalo, že bezpečnostní síly režimu nesčetněkrát masakrují bezbranné demonstranty, kteří nepředstavují bezpečnostní výzvu. (str. 15, b. 36)
Členové vyšetřovací komise nenarazili na žádný důkaz, že vláda UK vykonala řádnou analýzu povahy rebelie v Libyi než se rozhodla k vojenskému zásahu. Možná, že vláda UK nebyla schopná analyzovat povahu povstání v Libyii kvůli nedostatečným zpravodajským informacím a nedostatečnému vhledu do institucí vládnoucího režimu a že byla svázána okolnostmi, jak se samovolně vyvíjely. Nemohla být ověřena aktuální míra ohrožení civilistů Kaddáfího režimem; místo toho se selektivně vzaly části projevů Muammara Kaddáfího jako výchozí fakt a nedošlo k identifikaci militantních islamistických a extremistických elementů infiltrovaných do povstání. Strategie UK byla založena na chybných předpokladech a nedostatečném porozumění důkazů. (str. 15, b. 38)
Nasazení koaličních vzdušných jednotek posunulo vojenskou rovnováhu v Libyjské občanské válce ve prospěch rebelů. (str. 16, b.41)
Bojové výkony pozemních sil rebelů byly vylepšeny personálem a informacemi poskytnutými UK, Francií, Tureckem, Katarem a SAE. Například Lord Richards řekl, že UK „mělo několik lidí přičleněných k silám rebelů“. (str. 16, b. 42)
Rezoluce 1973 vyzvala členské státy OSN zajistit striktní dodržování zbrojního embarga. Avšak nám bylo řečeno, že mezinárodní společenství zavíralo oči před dodávkami zbraní rebelům. Lord Richards zdůraznil „rozsah, kvůli němuž emiráťani a katařani … hráli důležitou roli v úspěchu pozemní operace“. Například Katar dodal francouzské protitankové střely Milan určitým skupinám rebelům. Bylo nám řečeno, že Katar směřoval své zbraně k preferovaným milicím spíše než k rebelům jako celku. (str. 16, b.43)
Když potom premiér David Cameron hledal a obdržel parlamentní souhlas pro intervenci v Libyii dne 21. března 2011, ujistil dolní sněmovnu, že předmětem intervence není změna režimu. V dubnu 2011 však podepsal společný dopis s prezidentem Spojených států Barackem Obamou a francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym konstatující jednoznačně jejich společné úsilí o „budoucnost Libye bez Kaddáfího“. (str. 18, b. 48)
Intervence Spojeného království v Libyi byla impulsivní a neobsahovala postup mířený na strategický cíl. To znamená, že omezená intervence k ochraně civilistů se posunula k politice změny režimu silou, tedy vojenskými prostředky. (str. 18, b. 49)
Politické možnosti byly k dispozici, pokud by vláda Spojeného království dodržela ducha rezoluce 1973, implementovala původní plán kampaně a tlačila na koaliční spojence, aby přerušili vojenské akce, když bylo Benghazí zajištěno v březnu 2011. Politická angažovanost mohla zajistit ochranu civilistům, změnu režimu a reformu za menších nákladů jak pro UK, tak Libyi. Pokud by politická angažovanost byla neúspěšná, UK a jeho koaliční spojenci by neztratili nic. Místo toho se vláda UK zaměřila výhradě na vojenskou intervenci. Zejména jsme neviděli žádný důkaz, že se pokusila využít kontaktů bývalého ministerského předsedy Tony Blaira a jeho vlivu na Kaddáfího a jeho režim. (str. 20, b.57)
Kolaps
Libyjský stát oslabil vlastní omezenou institucionální kapacitu placením milic k zajištění bezpečnosti. Růst státem založených milic, spíše s místní, než národní loajalitou, byl klíčovým destabilizačním faktorem po roce 2011. (str. 24, b. 72)
Nepublikovaná zpráva dolní sněmovny shledala, že Spojené království utratilo zhruba 320 milionů liber /asi 10 miliard korun/ na bombardování Libye a asi 25 milionů /necelou miliardu Kč/na rekonstrukční programy. Avšak tato čísla neobsahují podíl UK na mnohostranných rekonstrukčních projektech jako jsou ty vedené OSN. (str. 26, b.81)
Lord Hague komentoval, že Libye „je přirozeně bohatou zemí, což je zvláště dané její malou populací, ale tyto zdroje můžete užít jen, jestliže máte fungující stát.“ Prezident Barack Obama vyzdvihl nedostatek „jakékoliv tamní struktury, s kterou bychom mohli komunikovat, začít učit a poskytovat prostředky.“ (str. 27, b. 82)
Úroveň financování poskytnutá mezinárodním společenstvím a UK nebyla rozhodujícím faktorem v kolapsu libyjského státu. Nikdy nebyla klíčovým problémem institucionální nedostatečnost k absorpci finančních a dalších zdrojů poskytnutých mezinárodním společenstvím, a to je něco, s čím mělo být počítáno a na co se mělo připravit. (str. 26, b. 83)
Naprostá neschopnost mezinárodního společenství zajistit zbraně zanechané Kaddáfího režimem poháněla nestabilitu v Libyi a dovolila a zvětšila terorizmus napříč severní a západní Afrikou a Středním východem. Vláda UK správně identifikovala potřebu bezprostředního zajištění zbraní hned po občanské válce v Libyi v roce 2011, ale přesto ona i její mezinárodní partneři nepodnikli dostatečné kroky k dosažení tohoto cíle. Avšak je pravděpodobné, že žádný ze států, které intervenovaly v Libyi, neměl připravené k nasazení nezbytné a dostatečné vojenské a politické zdroje k zajištění skladů zbraní a munice. Taková úvaha měla být zahrnuta do kalkulace ohledně intervence. (str. 28, b. 88)
Uznáváme, že špatná zkušenost z poválečného zásahu v Iráku způsobila pochopitelnou neochotu zavádět nutná řešení v Libyi. Ale protože UK spolu s Francií vedlo vojenskou intervenci, má konkrétní a neoddiskutovatelnou zodpovědnost podporovat ekonomickou a politickou rekonstrukci, která se stala nemožným úkolem z důvodu selhání v nastolení bezpečnosti na zemi. (str. 29, b. 92)
 |
| Masráta, kde povstání proti Kaddáfímu vypuklo – vlevo r- 2011, vpravo r. 2007 |
Budoucí politika
Pašeráci lidí údajně používají pátrací a záchranné operace ve Středomoří k zajištění dopravy migrujících osob. (str. 32, b. 104)
Spojené království má vzhledem ke své roli v konfliktu a následné destabilizaci v Libyi danou konkrétní odpovědnost ve vztahu k migrantům a uprchlíkům, což je problém, který byl zhoršen kolapsem libyjského státu. (str. 32, b. 105)
OSN zavedla embargo na export zbraní do Libye v roce 2011. Toto embargo stále platí, ale nebylo na něj všeobecně dohlíženo. Například SAE údajně v dubnu 2016 zásobovaly libyjskou národní armádu Khalifa Haftara nákladními auty, obrněnými vozidly a municí. (str. 35, b. 118)
Regionální hráči destabilizovaly Libyi a živili vnitřní konflikt exportem zbraní a munice proxy milicím v rozporu s embargem OSN. Vítáme anglo-francouzskou iniciativu v RB OSN k rozšíření rozsahu operace Sophia tak, aby obsahovala inspekce podezřelých plavidel plujících do Libye. Ministerstvo zahraničních věcí musí pokračovat ve spolupráci s OSN, EU a NATO, aby bylo zajištěno embargo, a tlačit na státy v regionu, aby zastavily export zbraní libyjským milicím. (str. 36, b. 121)
UK mohlo přímo podporovat vládu národní jednoty (GNA) britskými bojovými jednotkami. Britské speciální síly měly být údajně umístěny v Libyi, kde podle všeho účinkovaly v bojích na frontové linii v květnu 2016. Je obtížné dát dohromady zprávy o britských speciálních jednotkách v boji s komentářem státního tajemníka pro obranu z května 2016, že nebylo zamýšleno nasadit pozemní síly v jakékoliv bojové roli a před zapojením do jakékoliv vojenské operace v Libyi bychom požádali samozřejmě o pozvání od libyjské vlády a také bychom museli zapojit parlament. GNA nepozvala UK k nasazení bojových jednotek v Libyi, ale parlament UK záležitost vůbec nezvažoval. (str. 36, b. 122)
Mise speciálních jednotek nejsou nyní předmětem parlamentní nebo veřejné kontroly, která zvyšuje nebezpečí, že takové operace mohou být oddělené od politických cílů. Například francouzské speciální síly zřejmě podporovaly operace Khalifa Haftara proti islamistickým milicím v Benghazí. Le Monde informoval v únoru 2016, že jednotka francouzských speciálních sil podporovala libyjskou národní armádu ze základny na letišti v Benghazi. Francouzský prezident Francois Hollande potvrdil, že takové nasazení se konalo, když oznámil, že tři vojáci byli zabiti při sestřelení vrtulníku během operace blízko Benghází v červenci 2016. Jinými slovy, francouzské speciální síly výrazně zvyšují bojové výkony milic, které odmítají autoritu GNA a prodlužují libyjskou občanskou válku, ačkoliv úspěch GNA byl stanoven francouzskou vládou jako cíl zahraniční politiky. I když nebráníme možnosti vlády použít speciální síly bez sankce nebo kontroly parlamentu, tato volnost by neměla být zneužívána k obcházení běžného povolení parlamentu pro vojenská nasazení, zvláště když speciální jednotky jsou používány v roli obvykle vykonávané pravidelnými silami. (str. 37, b. 124)
pokračování zítra
