Kdo řekne pravdu, letí na Západě z práce. Mají s lidmi plány, které raději nechtějme znát, varuje před EU bývalý vysoký důstojník

– rozhovor –
17. 7. 2017 ParlamentníListy

„Neřeší se příčiny teroristických útoků, ale iracionálně jejich následky. Neřeší se člověk a jeho motivace, ale řeší se nástroj, který uchopil a ten útok jím podnikl,“ říká Pavel Černý, bývalý policejní instruktor a podplukovník ve výslužbě. Dodává však, že útočit se dá klackem, kladivem, kamenem a nelze zakázat všechno. Boj proti terorismu dle jeho slov míří do zakazování všeho kolem nás a omezení naší svobody.


Byli jsme svědky masových násilných protestů proti summitu G20 v Hamburku. Byly to podle vás legitimní protesty?

Legitimní je každý protest demokratickou formou, který umožňuje protestovat, bránit práva občanů a tak dále. Není legitimní vydávat protest za ničení majetku, rabování obchodů a zapalování aut, to je běžná kriminální činnost v jakémkoliv režimu kdekoliv na světě.

Země se na summitu G20 shodly, že informace související s bojem proti teroristům by se měly vyměňovat lépe. Dále chtějí bojovat proti financování radikálů. Pomůže taková dohoda něčemu?
Mně zní taková vyjádření, jako kdyby chtěl někdo mávnutím proutku, aby v Africe nebyl hlad, bída a války. Jde o politické proklamace pořád dokola, fráze, že musíme zajistit bezpečnost Evropy. Ošetření boje proti terorismu je velkým heslem, ale nakonec vidíme, jak se bojuje omezením svobody v médiích a dalšími protiteroristickými zákony, uzávěrami, kamerami ve městech. A vidíme také, že běžný, slušný občan bude omezen tím, co to přináší. V Londýně kyselinou napadli lidi a nebudu hodnotit, jestli ten čin byl podmíněný islámem, což není ještě jasné. Jasné však je, že v parlamentu vystoupili britští politici a řešení vidí jediné: zakázat kyselinu. Je to stejné jako v oblasti zbraní. Zakážeme všechno, čím byl dosud podniknut útok. Po zbraních chtějí zakázat kyseliny, aby je nevrhali lidem do obličejů, a snad nakonec zakáží i automobily. Již není daleko myšlenka, že velká auta jsou pro normální lidi zbytečná, takže boj proti terorismu míří do zakazování všeho kolem nás. Ale útočit se dá klackem, kladivem, kamenem, těžko zakážete všechno.

Neřeší se příčiny teroristických útoků, ale iracionálně jejich následky. Neřeší se člověk a jeho motivace, ale řeší se nástroj, který uchopil a ten útok jím podnikl. Je to paradoxní. Uvažuji, zda terorismus svým způsobem nevyhovuje některým vládám. Vezměte si, že boj proti terorismu se zvrhne v omezování na sociálních sítích, lepší záznamy, lepší kontrolu internetu, lepší monitorování lidí na chodníku, přizpůsobené zákony, odposlechy, protiteroristické zákony a kam to vede? K větší kontrole a omezení svobody. Veřejnost, která je neozbrojená a vystrašená, musí v bezpečnosti spoléhat na stát, protože se o obranu připravili omezením zbrojení. Nakonec vlastně spoléhají na ten stát a vystrašení a bez sebevědomí lépe přijmou nová opatření, která se spolu s dalšími teroristickými útoky na společnost nesou. Jde o další okleštění práv, další rentgeny, kontrolní rámy, další kamerové systémy a nakonec budou ve stylu Big Brother odposlechy u nich doma. Zůstává otázka, zda je protiteroristický boj módním slovem stejně jako boj proti extremismu. V Německu takový boj znamená spíše válčení proti rozhořčeným občanům na sociálních sítích než potlačování terorismu.

Souhlasíte tedy se známým citátem, že národ, který se kvůli bezpečnosti připraví o svobodu, si nezaslouží ani bezpečnost, ani svobodu?

Ano, je to další celkem zajímavá myšlenka a platí o Velké Británii, která v tom spolu s Německem vyniká nejvíce. Bojují proti extremismu, ale ve formě, jakou si nepřestavujeme. O Británii se říká, že porazili Němce v druhé světové válce a Hitlera jen proto, aby mohli zavádět svůj vlastní fašismus. Jejich ochota vzdávání se svobody, demokracie a osobních práv je pro našince nepochopitelná a my díkybohu zůstáváme posledním ostrůvkem demokracie.

Nenapadá mne, jak vrátit vývoj, který už je nastolen. Pokud jde o téma zbraní a vlastní obrany, o možnosti slušného občana vlastnit zbraň, o něm jsme se už v ParlamentníchListech.cz bavili. Velkým problémem je implantování, byť rozumných a vyrovnaných zákonů o vlastnění zbraní slušným občanem. To je na Západě již nemožné. Protože tři sta tisíc ozbrojených občanů u nás, vlastníci pušky i velmi účinné zbraně, nejsou žádným problémem, jak ukazuje klesající kriminalita a umístění České republiky jako šesté nejbezpečnější země světa. Ve skladbě obyvatelstva, která se začíná vzhledem k vyšší porodnosti obyvatel klonit jinam, je ta potíž, že spousta lidí řekněme netrestaných a zdravotně způsobilých nakonec zkoušku manipulace se zbraní složí.

V Německu, Velké Británii a Francii by, pokud by neexistovaly zákony o zbraních, nikdo nemohl zabránit ozbrojení sta tisíců lidí s radikálním myšlením. Sice lidí, kteří jsou zdravotně způsobilí, netrestaní, ale vyznávají radikální víru i učení a přiklánějí se k džihádu, který má v Evropě jednou zvítězit. To znamená, že je pro ně nemyslitelné, aby měli stejné zákony, jako jsou v Česku a fungují v ČR. Šmahem byste totiž mohla ozbrojit stovky, tisíce a nakonec miliony.

Mnozí se pozastavovali nad tím, že mládež sice chce rozbíjet kapitalismus, přitom je oblečená v drahých bundách vyrobených kapitalistickými podniky a své výtržnosti si fotí na mobil opět vyrobený kapitalistickými podniky. Jak vnímáte tento střet?

Víte, je to jednak móda bohatých lidí, tedy spíše dětí z bohatých rodin, které chtějí změnit svět a paradoxně jsou samy zajištěné. Obvykle nikde nepracovaly, dostávají peníze rodičů a protestují proti světu, který tvoří jejich rodiče a shazují režim a systém, který je živí. Problémem dalším je, že spousta z nich situaci nevnímá politicky, ale jako výjezd na Baník nebo Spartu, přičemž neví, kolik padlo gólů. Jejich zájmem je hodit dlažební kostku, poprat se, zažít adrenalinovou zábavu a bojím se, že někteří to nazývají jít na fotbal a jiní dělat politiku a bojovat proti kapitalismu. Muslimové a ti, kdo nenávidí státní zřízení, svobodu a demokracii, jak ji známe my, mají jediný cíl – šířit svoji víru a džihád.

(celý rozhovor zde)