Petr Žantovský
15. 7. 2017 ParlamentníListy
To, že česká vláda a Poslanecká sněmovna posílá české vojáky do budoucí války, aniž mainstreamová média bijí na poplach, může mít podle Petra Žantovského jediné vysvětlení. Jsou ve službě politických elit stejně jako před rokem 1989.
Mění se jen názvy a jména, nikoli fakta a jejich podstata. Článek na rozhlasovém webu o dezinformačních webech využívá k porovnání veřejnoprávních médií, z nichž v jednom se vede debata, zatímco ve druhém se praktikuje propagandistický aktivismus. Které z nich se vzdálilo zákonem definované veřejné službě, je nabíledni.
Pravidelný přehled zaznamenáníhodných počinů sdělovacích prostředků tentokrát patří tomu, čemu se média překvapivě věnovala jen okrajově. „Nejdramatičtější zpráva tohoto týdne by mohla a měla nést titulek: ‚Česká vláda a Poslanecká sněmovna posílá české vojáky do budoucí války‘. Sněmovna totiž aktuálně odsouhlasila usnesení české vlády z května, v němž schvaluje ‚působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku v rámci Posílené předsunuté přítomnosti NATO‘. Co to v překladu znamená? Naši vojáci se za naše peníze budou účastnit manévrů Severoatlantického paktu v blízkosti hranic čtyř evropských států s Ruskou federací,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Podle něj si to lze jen těžko vyložit jako obvyklé vojenské cvičení spojeneckých armád. „To je jasná příprava na ofenzivní válku proti Rusku. Vláda ovšem měla zjevně jiný výklad. Protože účast našeho vojska v zahraničí musí schválit Parlament, což se právě stalo, připravila vláda pro jeho rozhodnutí ‚předkládací zprávu‘, v níž se mimo jiné praví: ‚Opatření přijatá (na varšavském summitu NATO) v rámci Akčního plánu připravenosti (Readiness Action Plan, RAP) byla postupně rozpracována v komplexní rámec vedoucí k posílení společné obrany a odstrašení, a to především, s ohledem na ruskou hrozbu, mimo jiné ustavením mnohonárodních bojových uskupení Posílené předsunuté přítomnosti v Litvě, Estonsku, Lotyšsku a Polsku‘,“ cituje mediální analytik.
Špidla nenapsal pravdu. Možná lhal, ale třeba se jen zmýlil
Protože však celou záležitost mainstreamová média víceméně jen zaznamenala, považuje za nezbytné se – místo nich – podívat trochu do střev problému. „Ten totiž nevznikl včera. Už v souvislosti s květnovým usnesením vlády zaslala známá česká mírová iniciativa Ne základnám předsedovi vlády rozklad, kde poukazovala na to, že připravovaná vojenská akce – a naše účast v ní – je v rozporu s článkem 1 Severoatlantické smlouvy, kde se výslovně praví: ‚Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě Spojených národů, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být zapleteny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly‘,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Premiér Bohuslav Sobotka pověřil šéfa svých poradců, bývalého předsedu vlády a také eurokomisaře Vladimíra Špidlu, aby za něj na dopis iniciativy Ne základnám odpověděl. „Špidla v odpovědi, samozřejmě odmítavé, doslova píše: ‚Pokud se jedná o domnělé porušování zákazu hrozby silou, k tomu mohu pouze uvést, že formulace, na kterou odkazujete, v žádném případě nepoužila vláda, ale je dílem novinářů.‘ I velmi letmý pohled na fakta dokumentuje, že šéf premiérových poradců nenapsal pravdu. Někdo by dokonce řekl, že lhal, ale představme si, že se třeba jen zmýlil, například proto, že předmětný vládní dokument ani nečetl. Nevím ovšem, zda je to dostatečná omluva. V žádném případě to ale není omluva pro české mainstreamové novináře, kteří, ačkoli měli všechny tyto informace, nebili na poplach,“ myslí si mediální odborník.
Mainstreamová média ve službě politických elit jako před rokem 89
V té souvislosti je namístě připomenout, že už loni, právě před varšavským summitem NATO, vyzvala skupina významných českých osobností – mimo jiné spisovatelé Zdeněk Mahler či Lenka Procházková, hudebník Mikuláš Chadima, historik Jaroslav Bašta a další – členy naší delegace, aby „přestali tolerovat chrastění zbraněmi a prosazovali mír. Rusko je součástí Evropy a vyrábět z něj nepřítele je proti zdravému rozumu“. „Ani o této iniciativě naše mainstreamová média nereferovala, loni, ani dnes, kdy se má výsledek varšavského summitu stát za naší pomoci realitou. To může mít jediné vysvětlení: naše mainstreamová média jsou prostě ve službě politických elit. Jako před rokem 1989. Mění se jen názvy a jména, nikoli fakta a jejich podstata. Smutná bilance,“ míní Petr Žantovský.
Zcela atypicky tuto svou úvahu končí ocitováním písně Pánové nahoře, kterou u nás proslavil Jarek Nohavica, jenž ji zpívá od roku 1982, ale jejími autory z roku 1954 jsou Boris Vian a Harold Berg a český překlad napsal v roce 1965 Miloš Rejchrt. „Až text písně budete číst, uvědomte si ony – nikoli náhodou – zmíněné letopočty: 1982 – vrcholné ‚samobrežněví‘, Reaganovy ‚hvězdné války‘, závody ve zbrojení. Slovo válka tehdy bylo ve sdělovacích prostředcích snad nejčastějším podstatným jménem. 1954 – studená válka v Evropě a horká v Asii – rok po patu v Koreji a rok před první válkou ve Vietnamu. 1965 – druhá válka ve Vietnamu, jen nedlouho po karibské krizi, kdy stál svět na pokraji války atomové. A dnes? V tomto kontextu pak čtěme text této písně:
„Pánové nahoře, já píšu vám dnes psaní
a nevím vlastně ani, budete-li ho číst,
přišlo mi ve středu do války předvolání,
je to bez odvolání, tím prý si mám být jist.
Pánové nahoře, já už to lejstro spálil,
už jsem si kufry sbalil, správcové vrátil klíč,
pánové nahoře, uctivě se vám klaním
a zítra vlakem ranním odjíždím někam pryč.
Co už jsem na světě, viděl jsem zoufat matky
nad syny, kteří zpátky se nikdy nevrátí,
slyšel jsem dětský pláč a viděl jejich slzy,
které snadno a brzy se z očí neztratí.
Znám vaše věznice, znám vaše kriminály,
i ty, kterým jste vzali život či minulost,
vím také, že máte solidní arzenály,
i když jste povídali o míru víc než dost.
Pánové nahoře, říká se, že jste velcí
a na věci to přece vůbec nic nemění,
pánové nahoře, na to jste vážně malí,
abyste vydávali rozkazy k vraždění.
Musí-li války být, běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi, mě, mě nechte být,
jestli mě najdete, můžete klidní být,
střílejte, neváhejte, já zbraň nebudu mít.“
Médium zveřejňuje pravdu, ale kritici mu to vyčítají
Ve druhém tématu obrací pozornost k zajímavému vývoji už několik týdnů staré kauzy z prostředí Českého rozhlasu. „Autor Michal Zlatkovský se koncem května v článku na rozhlasovém webu rozhlas.cz o ‚dezinformačních webech‘ zabývá působením internetových informačních nebo názorových stránek, které nálepkuje jako dezinformační, přičemž podle svých slov ‚za dezinformační a manipulativní weby označila několik desítek stránek studie think-tanku Evropské hodnoty, z níž kromě serveru iROZHLAS.cz vycházejí i odborníci, kteří fenomén fake news studují‘,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Michal Zlatkovský také cituje zdánlivě jiný zdroj: „Z mého pohledu jsou nejnebezpečnější Parlamentní listy, řekl serveru iROZHLAS.cz politolog Miloš Gregor, spoluautor analýzy zaměřené na dezinformace.“ „Zde se poněkud cudně zamlčuje, že týž pan Gregor měl figurovat při zakládání brněnské pobočky Evropských hodnot a je pravidelným protagonistou jejich veřejných aktivit. Nejzajímavější je, jak prý Gregor své obvinění serveru ParlamentníListy.cz zdůvodňuje: ‚Proto, že řada obsahu je fakticky správně, takže vzbuzují důvěru, ale poměrně často se tam objeví zpravodajsky neseriózní a velice emotivně zabarvené výkřiky.‘ Jinými slovy, pro posuzovatele tohoto druhu je fakt, že nějaké médium zveřejňuje pravdu, vlastně handicapem,“ kroutí mediální analytik nevěřícně hlavou nad takovou argumentací.
