Vykrádání ČR za pomoci ČNB pokračuje plnou silou, ale trestní oznámení bylo odloženo ad akta

Josef Mrázek
24. 7. 2017
Od novověku, kdy loupežíví Švédové přepadli Čechy a kořist odvezli do Švédska, uplynulo již drahně let a metody vykrádání jsou teď modernější a velmi účinné. V případě Československa a České republiky využili kolonizátoři hlouposti těch, kteří se prodrali k moci a vydatně jim pomohli ti, kteří za osobní výhody byli ochotni jednat proti zájmům národa. Základním nástrojem byla zničující měnová politika. Podmínkou úspěchu škůdců byla dobrá spolupráce se sdělovacími prostředky, které po neuvěřitelně dlouhých 27 let udržují národ v domnění, že pánové, kteří předstírali, že reformují naše hospodářství, jsou ekonomové a věděli, co činí. Nejsou, a jestli věděli, tak jsou zločinci a ne jen hlupáci.


Jak bez vojska vykrást stát
Když chcete vykrást stát, zařiďte to tak, aby směnný kurz jeho měny za hlavní světové měny byl mnohem horší, než kurz stejné kupní síly. To je kurz, při kterém po výměně dostanete na světovém trhu za své peníze stejný koš zboží, jako před výměnou doma. O tomto kurzu se stále mlčí, protože by se lidé mohli ptát, proč byl poměr obou těchto kurzů v devadesátých letech až 4.5 ku jedné a umožňoval neregulérní privatizace a v roce 2013 byl stále neuspokojivý, byl někde poblíž 1.5 ku jedné. A proč podporujeme export až tak, že vyvážíme více než 80% hrubého domácího produktu, i když jsme za to dostávali zpět stále jen zlomek vyvezené hodnoty a ještě v roce 2013 to byly jen dvě třetiny . Úhrnné kurzové ztráty zahraničního obchodu tak dosáhly do roku 2013 asi 20 bilionů Kč. Žádný oficiální zdroj se o tom nezmiňuje. Našim kolonizátorům připadlo v roce 2013, že vysávat navíc 30% našeho HDP s vyhlídkou na další klesání výtěžku jim nestačí, a objednali u svých lidí v Radě ČNB násilné intervence proti koruně.

Tajný kurz stejné kupní síly v akci
V plánu bylo zastavit přibližování směného kurzu koruny ke kurzu stejné kupní síly, skokem zvýšit jejich rozdíl, a udržovat tento zdroj bezdůvodných zisků zahraniční strany zvýšený co nejdéle. Těsně před intervencemi byl podle OECD kurz stejné kupní síly koruny a eura 17.6 Kč za 1 euro. Směnný kurz byl mírně nad 24.5 Kč za 1 euro. Při nákupu 1 eura se odevzdávalo 6.9 Kč do eurozóny bez náhrady. Po úpravě směnného kurzu intervencemi na 27 Kč za euro to byly 9.4 Kč. Při prodeji do zahraničí byly při placení v eurech kurzové ztráty před intervencemi 28 %, po intervencích 35 %. Při ceně ročního vývozu 3000 miliard Kč zvýšila ČNB intervencemi roční kurzovou ztrátu 840 miliard Kč na 1050 miliard Kč. Skoro současně oslabila ECB euro asi o 6%, takže kurz stejné kupní síly Kč klesl na 16.5 Kč za 1 euro. A roční kurzová ztráta dosáhla 1170 miliard Kč. Celkem stoupla o 330 miliard Kč.

Plánovaného cíle bylo plně dosaženo. Intervence si vyžádaly během tři a půl letého trvání vydání nepodložených skoro dvou biliónů Kč a ty byly ze značné části zakoupeny spekulanty, kteří číhají na zotavení nepřirozeně špatného směnného kurzu a blokují tak jeho rychlé zlepšování. Tím vznikají další zbytečné kurzové ztráty zahraničního obchodu. Aspoň jim by se dalo zabránit opačnými intervencemi ČNB, to jest prodejem devizových zásob za koruny. To ale ČNB neudělá, protože zvýšené kurzové ztráty jsou to, co bylo u ČNB objednáno těmi, kteří ji řídí ve prospěch zahraničí.

Lživá záminka a dočasné přijetí eura

Oficiálně se jako důvod pro intervence uváděla nutnost zabránit deflaci. Sám průběh akce dokládá, že to je lež. Nejde jen o to, že nikdo nedoložil reálnost podobné hrozby, ale hlavně o to, že provedené kroky nemohly způsobit nic z toho, co bylo proklamováno. Bylo provedeno pevné svázání koruny s eurem, což je ekvivalent dočasného přijetí eura, ovšem bez referenda a případných výhod, zato však ve zcela špatném převodním kurzu. Působnost na růst korunových cen žádná, naopak zůstaly v činnosti tlaky udržující ceny nízko a ceny v eurech dokonce radikálně klesly. Byly znehodnoceny nejen úspory střadatelů, ale hlavně příjmy obyvatelstva a to co náleží státu, aby mohl plnit své úkoly. Jestliže více než 80% HDP prochází redukcí své hodnoty tak, že je exportováno při zvýšených kurzových ztrátách, nutně je to další ochuzování státu jako celku. Další ztráty souvisí se zdražením všeho, co se platí v eurech.

Intervencemi byly vlastně sníženy příjmy zaměstnaných občanů a také sociální dávky, což je opak toho, co se mělo udělat. Kdyby záměr čelit deflaci byl skutečný, mělo se usilovat o zvýšení ceny práce známým postupem. Zvýšit za pomoci ČNB mzdy a platy ve sféře státního vlivu a přimět tím soukromou sféru, aby se přizpůsobila a také na ni působit úpravou daňového systému. To by zároveň řešilo velký nedostatek našeho národohospodářství, velmi nízkou cenu práce, těžkou chybu transformace v dvadesátých letech.

Strašlivý obraz výběru našich politiků a takzvaných odborníků

Případ intervencí ČNB poukazuje na trvalé selhávání tak zvaných odborníků a politiků na rozhodujících postech. Bylo krajně nutné, aby se po čtvrtstoletí vykrádání státu pomocí nehorázného rozdílu kurzu směnného a kurzu stejné kupní síly konečně začalo s nápravou těchto poměrů, a také, aby se upravila cena práce. Místo toho se ve věci měny udělal opak a ceny práce se dotýkáme jen nedostatečně. Pravda nezazněla od nikoho odpovědného.

Pokud jde o ČNB, stačilo by, kdyby aspoň jednala podle zákona, který ji zřizuje. A to se žádat nejen může, ale i musí. Intervence byly s ním v přímém rozporu, protože zákon stanoví, že ČNB jedná podle zásad otevřeného tržního hospodářství, a to násilné intervence určitě nejsou. Zde jsme u toho, že v tomto státě není dovolání, ani když jde o nepochybné porušení zákona.

Nemáme právní stát

Podal jsem podrobně zdůvodněné trestní oznámení ve věci porušení zákona o ČNB Vrchnímu státnímu zastupitelství, a to spis zaslalo k dalšímu prošetření policii. Ta s tím byla hned hotová, nic nešetřila a nevysvětlila a rovnou napsala, že v dané věci nebylo zjištěno podezření ze spáchání trestného činu a bez dalšího opatření to odložila „AA“ (ad akta). Z toho plyne, že některé zákony se nemusí dodržovat, protože nemáme právní stát.