Adam Mikulášek
5.7.2017 blog autora
A já tomuto svému známému naprosto rozumím. Někteří stále jaksi nechápou, že časy se změnily, že útlak k nám již nepřichází z Moskvy, ale spíš z Berlína, Paříže a Bruselu.
Pokud mi odpoví argumentem o srpnu 1968, já odpovím slovem o 15. Březnu 1939. A že je jiná situace než v 1939. Ano, souhlasím, ovšem je stejně tak jiná situace než v srpnu 1968, např. pobaltské země, na rozdíl od Rakouska, jako členové NATO. Ale to není podstatné.
Podstatnější je, že čím dál více lidí, včetně mě, kteří dříve vkládali velké naděje právě v západ a hesla typu „zpátky do Evropy“, dnes cítí, že byli podvedeni, podobně jako spousta našich předků po 2. Světové válce řečmi o „budování lepších zítřků“. Cítí, že místo přibližování se bohatým západním zemím se z nás stala, jak říká ekonomka Švihlíková, „ekonomická kolonie“, založená na naší levné práci, aby západní korporace mohli naše levnější zboží vyvážet kupř. do Německa, za což k nám právě odtamtud putují nekvalitní potraviny.
A naši politici si bohužel dlouho hráli na to, že o ničem neví, asi jako zpíval ještě v 80tých letech Jaromír Nohavica: „Když něco prohnilého v státě zasmrdí, říkají: ty snad něco cítíš?“
A teď, když jim pořádně teče do bot, tak si konečně vzpomněli na to, že by se měla řešit dvojí kvalita potravin či konec levné práce. Jenže mohou se divit lidé, kteří třeba ještě před deseti či patnácti lety dělali, jako že nic…, a teď najednou si vzpomenou na žebrácké platy a nekvalitní potraviny z dovozu, že jim lidé pomyslně ukazují zdvižený prostředníček? Nebo že jej ukazují směrem k Berlínu, Bruselu a Washingtonu, protože jsou západem těžce zklamáni?
A pak se rádo by obránci demokracie diví s vykulenýma očima, že tu tak zvaně „roste obliba ruského a čínského režimu“, plácají něco o „ztrátě historické paměti“, přitom největšími „sklerotiky“ jsou spíše oni sami. Samozřejmě, že tu nenarůstá náklonnost k autoritativním, či rovnou totalitním režimům. Spíše tu roste tiché přání, aby to „tomu Bruselu a Washingtonu někdo pořádně natřel“. A je fuk, jestli se dotyčný bude jmenovat Putin, Si, Karkulín nebo Sněhurka! Naši velectění „bojovníci za liberální demokracii“ jaksi zapomněli (viz historická paměť) na staré známé úsloví, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel…, a stále dělají, že naprosto nechápou, jak se lidi „nechali tak zmanipulovat“, že ztratili víru v Evropskou unii, ten „vzor solidarity, lidskosti a tolerance“.
Připomíná mi to skalní představitele normalizačního režimu, kteří také „nemohli pochopit“, proč už lidi nevěří v tu „nádhernou myšlenku socializmu“. Ve skutečnosti ani tak nešlo o socializmus, ale o naštvanost z nesvobody, nemožnosti volně cestovat, vzteku na permanentní nedostatek a dlouhé fronty…, tohle byly pravé důvody, kapitalizmus přišel až později.
Jenže dnes spousta lidí pochopila, že svobody projevu a pohybu se nenajedí, demokracií si v zimě nezatopí a lidská práva (např. sedět na veřejných schodech…) jim a jejich dětem nezajistí bezpečnost před teroristickými útoky. Proto jsou nespokojení a pojmy jako „liberální evropské hodnoty“ jim říkají asi tolik, co před třiceti lety pojem „budování socializmu“ nebo „československo-sovětské přátelství“. Proto absolutně nemůže fungovat kampaň ve stylu antibabiš od těch, kteří se ostentativně ohánějí věrností Evropské unii či lidskými právy, zatímco naprosto mlčí k vývozu českých zbraní do Saudské Arábie, toho „ukázkového příkladu tolerance, humanity, rovnosti a lidských práv“!!!
Opravdu nevidím jiné východisko než totální výměnu lidí v horních i středních patrech tradičních politických stran, mají-li si zachovat jakous takous důvěru voličů!
