20.8.2017 Agentura EXANPRO
Souhrnná analýza a hodnocení (12027)
Produkt je druhým dokumentem k sérii produktů o problematice „Islámského státu“ (ISIS1/Daeš) jako zahraničního projektu. Jednotlivé produkty na sebe volně navazují (nepravidelná publikace), přičemž se každý věnuje určité oblasti, jež vypovídá o ISIS jako o díle několika zahraničních mocností s využitím i v dalších geografických prostorech.
Samostatné produkty z uvedené série tak analyzují a hodnotí například západní propagaci ISIS, rekrutaci a doplňování osob, podporovanou expanzi ISIS a redislokaci podle vývoje situace, neshody USA a Ruska v boji proti ISIS, skryté „vedlejší“ i otevřené vzdušné operace na podporu ISIS a další záležitosti spojené s příslušnou tematikou. Kromě analýzy a hodnocení mohou jednotlivé produkty obsahovat rovněž předpověď dalšího vývoje v konkrétní rozebírané záležitosti.
První produkt pod číslem 12025 se věnoval těmto oblastem:
- Objasnění přístupu západních zpravodajských služeb
- Možnosti a způsoby světových mocností v ovlivňování vývoje v zájmovém prostoru (porovnání s „OP GLADIO“ a propojení projektu ISIS s Evropou)
Obsah druhého produktu se v dané problematice zabývá pozadím projektu ISIS.
Poznámka:
I přesto, že se agentura EXANPRO snaží poskytovat zpravodajské vědění* za hranice známého a veřejného, platí omezení v prokazování zpravodajských závěrů*, neboť agentura nemůže donutit příslušné aktéry, aby se ke svým pravým záměrům a činnostem veřejně přiznali (stejné omezení platí pro závěry státních zpravodajských služeb, pokud nejsou příliš obecné). Avšak na druhou stranu existuje stále větší množství nepřímých důkazů*, jejichž hromadění se nelze vyhnout a jejichž hodnota pro dokazování záměrů a činů se ustavičně zvyšuje právě tím, že tvoří stále objemnější soubor ucelených a navazujících položek, které postupně odkrývají celkový obraz situace (kromě nepřímých důkazů existuje také několik přímých důkazů* obsažených zvláště ve vystupování politiků).
Pozadí projektu ISIS neboli SEPINSFOR2
Vzestup tzv. „Islámského státu v Iráku a Sýrii“ (ISIS), jeho dlouhodobá existence s dobýváním území a především pak zvláštní způsob jeho působení vykazuje význačné rysy zahraničního řízení a podpory. Hybná síla ISIS nevychází z místních sunnitských militantů, ale pochází z početného základu zahraničních bojovníků, jejichž přesun a začleňování do militantního uskupení byly organizovanou věcí napříč několika geografickými regiony. Tato organizovaná záležitost se rovněž týká dohody mezi USA a Tureckem ohledně součinnosti v postupu na Blízkém východě.3
Původní zahraniční podpora směřovala pouze k povstalecké opozici v Sýrii, kterou bylo a je velmi těžké ovládat a vést proti syrským vládním jednotkám, neboť zmíněná opozice se postupně stávala nesourodou skládankou o stále větším počtu dílů. Vznik rozmanitých frakcí ohlašoval, kolik různých skupin si činí nároky na určité mocenské postavení v zemi a hlavně znesnadňoval soustředěný boj proti syrskému režimu.
Ozbrojený konflikt v Sýrii započal v roce 2011, avšak po roce bojů bylo zřejmé, že úspěch opozice je v nedohlednu. Tím se ale rovněž protahovalo uskutečňování plánu Spojených států pro 21. století, jenž kromě jiného obsahuje bod ohledně převzetí politického vlivu v Sýrii jako další krok boje s Ruskou federací, která si svůj vliv v Sýrii nadále udržuje umnou podporou stávajícího režimu. Změna sféry vlivu z ruského na americký znamená nejprve porazit a sesadit režim současný a poté nastolit režim příznivý pro záměry USA. Nastolení nového režimu by v případě roztříštěné opozice vyvolalo další palčivou a dlouhotrvající etapu vývoje v Sýrii. Nejlepším řešením pro naplnění plánu tak bylo iniciovat vytvoření zcela nové kompaktní a samostatné síly (Separate Insurgency Force – SEPINSFOR2), která by na svou stranu získala zvláště sunnitskou část obyvatel jak v Sýrii, tak v Iráku. Avšak tato nová síla již neměla předurčený pouze jeden cíl a jen na Blízkém východě, tedy porazit syrský režim, ale vztahovala se také k cílům na území severní Afriky, k záměrům na území členských zemí Evropské unie (EU) a na teritoriu Ruské federace (objasnění dále v textu) a dalších asijských zemí (např. Afghánistán, Malajsie, Indonésie atd.). Pro efektivní působení nového a samostatného militantního uskupení na Blízkém východě a taktéž pro plnění následného cíle v zájmových zemích mimo Blízký východ bylo nutné opřít hlavní sílu projektu o zahraniční bojovníky (odhad jejich počtů viz dále v textu).
Dohodu o zřízení a podpoře nového militantního uskupení uzavřely primárně tři země: USA, Turecko a Saúdská Arábie.3 Kromě těchto zemí existovali další přispěvatelé jako např. Velká Británie a Katar. Iniciátorem celého projektu byly Spojené státy, avšak Turecko a Saúdská Arábie se ochotně podílely z důvodu naplnění vlastních záměrů v regionu (Turci se snahou řešit kurdskou otázku a Saúdští Arabové s cílem prosazovat sunnitskou nadvládu v celém regionu). Američané obě země potřebovali vzhledem k jejich geografické poloze a jejich vazbám na opozici v Sýrii a Iráku. V obou zmíněných zemích bylo vybudováno blízké zázemí pro podporu nového militantního uskupení, a to jak v oblasti doplňování a rozšiřování personálu, tak v oblasti zásobování prakticky všemi materiálovými třídami (hlavně munice, výstroj, proviant, zdravotnický materiál, materiál na podporu ekonomických programů atd.). Turecko a Saúdská Arábie se staly hlavními prostředníky pro udržování hybnosti celého projektu SEPINSFOR (pozdější změna v přístupu Turecka je vysvětlena v produktu 11029 „Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací“).
Budování projektu bylo zahájeno nejpozději v roce 2011 (dokončení odchodu amerických sil z Iráku) a fyzicky spuštěno na podzim 2012 tureckou vojenskou podporou s cílem umožnit kontrolovaným syrským povstaleckým silám obsadit okolí hraničního přechodu u syrského města Tall Abjad (podrobněji o vývoji této události a jejímu vztahu k budování ISIS viz produkt 11007 „Analýza vzniku Islámského státu“).
K budování a spuštění projektu patřila skrytá náborová kampaň pro získávání zahraničních bojovníků, jež je mimo další země dosud úmyslně namířena také na členské země EU a Ruskou federaci, především na oblast Severního Kavkazu (přednostně na autonomní republiky Čečensko a Dagestán). K dalším zemím pokrytých náborovou kampaní patří zejména středoasijské republiky a státy bývalého Sovětského svazu v jednom (Uzbekistán, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Kazachstán a Turkmenistán), dále pak Afghánistán, Pákistán, země severní Afriky, pochopitelně Saúdská Arábie atd. Kampaň v několika vybraných zemích měla a stále má svůj následný cíl propojit islamistickou ideologii ISIS s ovlivňováním situace právě v oněch vybraných zemích, odkud zahraniční bojovníci pocházejí. Tento cíl je uskutečňován ve prospěch amerického plánu pro 21. století, v němž mají zahraniční militanti operující na Blízkém východě posloužit rovněž k určitým aktivitám v zemích jejich původu (např. udržovat napětí v Evropě a umožnit Spojeným státům, aby si zachovávaly svůj klíčový a účelový podíl na řešení evropské situace ve svůj prospěch, dále destabilizovat situaci na půdě soupeřících zemí a napomáhat tak ke změně politických režimů).
Na počátku projektu SEPINSFOR bylo přes prostředníky prvořadě vybudováno jakési „organizační jádro“, jež bylo utvořeno z vhodně vybraných vedoucích aktérů, kteří se prostřednictvím finanční a materiální podpory a náborové kampaně napříč regiony postarali o vznik celé militantní organizace (viz zřizování tzv. „direct action groups“ skrze sekce zvláštních operací zpravodajských služeb v úvodním produktu 12025). V prostoru Iráku a Sýrie může taková organizace snadno nabýt obludných rozměrů, což se také stalo. Zahraniční a místní příznivci, kteří vstupují do takového uskupení, zpravidla neznají jeho pravý cíl zřízení a důvěřují proklamovaným cílům. Pravý záměr zná zčásti jen několik málo „zakladatelů“ (organizační jádro), kteří byli vybráni tak, aby zabezpečili základní chod organizace (militantního útvaru) v hlavních oblastech (vedení a řízení celého uskupení jak v bojových, tak mimobojových záležitostech, čerpání a rozdělování finanční a materiální podpory, vedení informační kampaně, styk s místním obyvatelstvem a jeho usměrňování atd.).
Fyzické spuštění zahraničního projektu v podobě ISIS nastalo v říjnu 2012 (viz produkt 11007), přičemž se nový militantní útvar během prvního roku rozšířil o zhruba 3 000 zahraničních bojovníků (zejména v prostoru syrského města Rakka a iráckého města Fallúdža). Po dobytí významných iráckých měst včetně Mosulu na severu země a následném vyhlášení „Islámského státu v Iráku a Sýrii“ (červen 2014) přesáhl počet zahraničních bojovníků číslo 10 000. Na počátku roku 2016 byl počet zahraničních militantů v ISIS odhadován na více než 30 000 osob, jež pocházely z více než 100 zemí. Asi 6 000 bojovníků přišlo na Blízký východ z Evropy (nejvíce z Francie – přibližně 1 700 osob) a více než 8 000 z nich pak ze zemí bývalého Sovětského svazu (ze samotné Ruské federace v čele se Severním Kavkazem činil tento počet téměř 5 000 militantních radikálů).
Získávání a využívání zahraničních bojovníků je komplexní záležitostí, jež sestává z jejich oslovení přes propagační materiály nebo k tomu zřízené „pracovní skupiny“ a „agenturní sítě“, poté ze zorganizování či podpory jejich přesunu do cílového prostoru a následně z jejich zapojení do konkrétní činnosti po dosažení cílového prostoru. Z výše uvedeného vyplývá, že oficiálně proklamovaná internetová a terénní izolace prostoru ISIS ze strany západních zemí a především v místě ze strany Turecka, Saúdské Arábie, Jordánska a potažmo i ze strany přítomných Američanů existovala jen na papíře a v prohlášeních politiků. Pokud uvažujeme období listopad 2013 až prosinec 2015, tak průměrný počet zahraničních bojovníků překračujících hranice sousedních států do prostoru ISIS přesahoval v průměru 1 000 osob za každý kalendářní měsíc (některé turecké zdroje dokonce uváděly, že v určitém období syrskou hranici z Turecka překročilo denně 100 lidí směřujících k ISIS, což by bylo 3 000 bojovníků za měsíc a jenom přes Turecko). Tento stav ukazuje na to, že země v sousedství ISIS vůbec nezostřily ostrahu svých státních hranic, ale naopak ji ještě více uvolnily, čímž se potvrzuje podpora onomu zahraničnímu projektu.
V rámci naplňování druhotného cíle militantů v zemích jejich původu a pro usnadnění jejich návratu byla na jaře 2015 spuštěna migrační kampaň, která byla předem domluvena a již v roce 2014 Evropskou unií představena jako pilotní projekt přesídlování, jenž předpokládal stanovení migračních kvót pro členské země EU. Migrační kampaň v sobě skrývá další cíle, jimiž se určité mocnosti snaží o sjednocení Evropy pod jedno vedení a využití sil a prostředků evropských států v boji proti Ruské federaci (viz produkt 11035 „Nelegální migrace jako plánovaný a řízený proces“ s pokračováním v produktu 11036).
Z důvodu vzniku „Islámského státu” a pozdější „návratové politiky“ jeho bojovníků do zemí jejich původu museli ruští představitelé přijmout opatření k posílení boje syrského režimu proti jeho odpůrcům a ke zvýšení spolupráce s iráckou vládou. Ruská federace zesílila svoji vojenskou přítomnost v Sýrii a přímo zasáhla do tamního boje vysláním svých vzdušných sil do země ozbrojeného konfliktu (vzdušné operace ruských sil v Sýrii byly zahájeny v říjnu 2015). S iráckou vládou Rusové zřídili společné zpravodajské centrum pro sdílení informací o cílech ISIS, což se projevilo v pozdějších zásazích proti významným vedoucím osobám ISIS. Výrazně to ovlivnilo aktivity především proti samozvanému vůdci ISIS – Abú Bakr al-Baghdádí, jenž byl už v říjnu 2015 zraněn činností iráckého letectva na západě Iráku a nakonec v červnu 2017 zabit při syrsko-ruském náletu poblíž města Rakka (bez forenzního potvrzení).
Zpravodajské produkty, které analyticky podporují závěr o ISIS jako zahraničním projektu:
- Produkt 11007 „Analýza vzniku Islámského státu“
- Produkt 11024 „Hodnocení bojových schopností Islámského státu (díl 1/3)“ (s přímým pokračováním tematiky v produktech 11025 a 11026)
- Produkt 11029 „Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 1/2)“ a 11030 „Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 2/2)“.
- Produkt 11031 „Zvláštní nedostatky v tažení proti Islámskému státu (díl 1/2)“ (s přímým pokračováním v produktu 11032)
1 Označení „Islámského státu“ jako ISIS se pojí k prostoru, jejž militanti obsadili napříč Irákem a Sýrií. V širším kontextu se tak jedná o „Islámský stát v Iráku a Sýrii“ (ISIS), případně „Islámský stát v Iráku a Levantě“ (ISIL), přičemž Levanta je tradiční označení pro území na východním pobřeží Středozemního moře (v základním významu se jedná o geografický prostor, na němž se v současné době nacházejí Sýrie, Libanon, Jordánsko, Izrael a Palestinská autonomie). ISIS/ISIL je propagandistické označení, které pomohl rozšířit Západ, čímž se velmi dobře uchytilo u široké veřejnosti (téma je součástí produktu, jež se zabývá západní propagací ISIS).
2 SEPINSFOR je akronym pro „SEParate INSurgency FORce“, což je označení pro nezávislou povstaleckou ozbrojenou sílu. Ve vojenské terminologii se výraz „separate“ (někdy také „independent“) používá pro ozbrojenou jednotku, jež působí samostatně (na samostatném směru nebo prostoru), avšak s úkolem rozhodujícím způsobem podpořit splnění hlavního cíle celé vojenské kampaně.
3 O společné podpoře uskupení ISIS (SEPINSFOR) ze strany USA, Turecka a Saúdské Arábie viz produkt 11007 „Analýza vzniku Islámského státu“. Podrobněji o dohodě USA s Tureckem ohledně Blízkého východu viz produkty 11029 „Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 1/2)“ a 11030 „Turecko mezi Spojenými státy a Ruskou federací (díl 2/2)“.
* Definice termínů jsou objasněny v produktu „ZPRAVODAJSKÝ VÝKLADOVÝ SLOVNÍK – sjednocená verze“.
Zpravodajský produkt 12027
Souhrnná analýza a hodnocení
© 2017 Agentura EXANPRO
