Jiří Baťa
15. 8. 2017
Tak nějak by se dala popsat situace v případě, kdyby Jakub Janda, jako dospělý a reálně myslící člověk dospěl k názoru, že peníze, které mu nesmrdí, nejsou zdaleka všechno a že realita ve světě je úplně jiná. Jenže kromě lásky i peníze jsou mocná čarodějka a Janda se do nich zamiloval natolik, že za ně je snad schopen vyměnit i svou matku. Účel přece světí prostředky a nikdo lépe jej nezaplatí, než jeho američtí přátelé. Velkým zadostiučiněním musí být pro něj (kromě peněz) také skutečnost, že jeho názorový (rozuměj scestný a nereálný) článek byl opublikován vlivným americkým magazínem Newsweek. I to, jak se říká, počítá.
Pan Janda má v USA jistě velmi dobré renomé zvláště, když vyzvrací takové názory a doporučení, jakou je jeho ideální myšlenka inspirovat evropské státy, členy NATO, k „vypoklonkování“ špiónů na ruských ambasádách. „Jak prosté Watsone“, si zřejmě myslí pan Janda, vždyť stačí přijít sice s blbým a nereálným, podle jeho názoru rádoby racionálním nápadem (jeho američtí přátelé se musí rdít studem, že na to nepřišli oni sami) a zorganizovat proti Rusku společnou akci. Pokud by se prý “…aspoň pět nebo sedm členských států NATO rozhodlo rovněž vyhostit ruské diplomaty, těžko by si potom mohla Moskva dovolit je za takové rozhodnutí potrestat každou zvlášť“, soudí osvícený a svou vysoce odbornou, analytickou praxí zkušený Janda. Ještě najít oněch pět nebo sedm „blbých“ členských států NATO a Janda bude mít vymalováno.
Lze si představit, jak sžíravě musí Janda snášet skutečnost, že se V. Putin rozhodl z Ruska vyhostit přibližně dvě třetiny zaměstnanců americké ambasády. Byl by strašně rád , kdyby západní přátelé mohli rovněž recipročně, v zájmu své vlastní bezpečnosti „vypoklonkovat“ ruské diplomaty a zpravodajce, kteří pracují na zlepšení schopností svých kontrarozvědek, ale ani tyto státy se nechtějí zapojit do nějaké masivnější akce, která by mohla potenciálně vést ke ztrátě jejich ambasád v Rusku . No a tady je konec Jandových fantasmagorií, tady je nucen sklapnout kufry a stáhnout krovky, protože to je situace, která jeho západním přátelům (celkem logicky) svazuje ruce a možnost konat. Přesto lze říct, že Janda byl alespoň aktivní, ukázal, že u své zodpovědné práci přemýšlí ( jako poslušný či užitečný idiot), ale své peníze si přece jen zaslouží.
Aby svému myšlenkovém pochodu, nápadu a doporučení dal punc jakési serioznosti, přidal ještě třešničku na dortu hláškou, že menší evropské státy (tedy včetně ČR) jsou USA vděčné za jejich „bezpečnostní deštník“. Společná reakce (v případě, že by se uskutečnila, což rozhodně nehrozí) by prý byla jasným gestem ve stylu „ Jsme v tom s vámi, přátelé“ uzavírá Janda. No, „komu čest tomu čest“. Někteří však místo cti zaslouží přes držku. V takovém případě zase platí : „ Škoda každé facky, která padne vedle!“ V případě Jandy to platí dvojnásob!
