Neomezené právo: v jakém vztahu jsou americké sankce k mezinárodnímu právu

Avatar
Původní autoři

Ilja Remeslo
5. 8. 2017        zdroj
Další sankce vůči Rusku, přijaté USA, vyvolaly negativní reakce nejen z ruské strany, ale také u evropských lídrů. Ruský prezident Vladimír Putin prohlásil, že americké zákonodárství, které přechází hranice státu, porušuje mezinárodní právo. Francouzské orgány rovněž mají za to, že kvůli extrateritoriální povaze nesplňuje nový zákonUSA mezinárodní standardy a v Německu bylo řečeno, že USA nemají právo pokutovat německé společnosti za aktivity v jiné zemi. … 


Zásadní rozdíl mezi USA a Ruskem: první země ukládá sankce, aniž by brala v úvahu zákony, práva a zájmy třetích osob. Druhá země zavádí odvetná opatření v přísném souladu s mezinárodní zásadou vzájemnosti, mezinárodního a vnitrostátního práva.

Právník Ilja Remeslo vysvětluje, v jakém vztahu jsou americké sankce k mezinárodnímu právu.

Poměrně často slýcháme od opozičních novinářů, že americké sankce jsou možná nezákonné, ale vždyť nezákonné jsou v tom případě i ruské protisankce, naše odpověď na omezení. Tak vzniká dojem, že to všechno jsou čistě politické otázky, které nemají žádný vztah k právu a že “obě strany jsou dobré”.

Ve skutečnosti se právní podloženost sankcí USA a odpovědi Ruska na ně velmi liší.

Od roku 1917 má americký prezident mimořádné právo samostatně vyhlásit výjimečný stav, pokud vidí jakoukoli hrozbu pro USA. Do roku 1976 měla hlava státu neomezené právo (!) zavést výjimečný stav, který nebyl omezen ani důvodem ani dobou trvání. V roce 1976 byly přijaty zákony “O výjimečných stavech” a “O mezinárodních mimořádných ekonomických stavech”, které toto právo zakotvily.

Tyto zákony dávají prezidentovi USA právo “vyhlásit existenci neobvyklé a mimořádné hrozby pro národní bezpečnost, zahraniční politiku nebo ekonomiku USA”.

Na základě právě těchto dokumentů zaváděl protiruské sankce Obama.

Avšak v případě nových sankcí proti Rusku, vzhledem k neochotě Trumpa je zavést samotně, šel Kongres USA jinou cestou. Fakticky překročil vlastní pravomoci. V případě zavedení sankcí prezidentem má právo je samostatně zrušit. V novém zákoně je toto právo prezidenta omezeno Kongresem.

Je třeba poznamenat, že americký právní systém zastává zásadu extrateritoriality, což znamená, že se předpokládá, že orgány vlády USA mají právo zasahovat do jakýchkoliv právnických vztahů a trestat kterékoliv osoby, které jsou považovány za osoby, jež ohrožují americké zájmy. Proto v případě nových omezení dostaly ránu evropské země a podniky, které jsou dokonce třetí stranou. Na ně se z hlediska “normálního zákona” jurisdikce USA nevztahuje, protože jejich činnost probíhá za hranicemi země. Američtí zákonodárci však zastávají opačný úhel pohledu.

V jakém to je vztahu k principům suverenity a rovnosti států, jak je uvedeno v Chartě OSN a dalších mezinárodních listinách, není známo. Avšak mezinárodní právo je v USA tradičně v podřízeném postavení ve vztahu k právu národnímu. A národní právo v USA, jak jsme si vysvětlili, může regulovat činnost po celém světě.

Na rozdíl od amerických sankcí mají ekonomické protisankce Ruska zcela transparentní úpravu.

Prezidentské dekrety a nařízení vlády, věnované odvetným sankcím, použitívají termín “zvláštní ekonomická opatření” a jsou založeny na federálním zákonu “O zvláštních ekonomických opatřeních” ze dne 30. prosince 2006. Na rozdíl od “mimořádných” zákonů USA obsahuje tento zákon jasné důvody a seznam opatření ekonomického dopadu.

Ke zvláštním ekonomickým opatřením patří “zákaz výkonu činností ve vztahu k cizímu státu a (nebo) zahraničním organizacím a občanům, a také ve vztahu k osobám bez státní příslušnosti, trvale žijícím v cizí zemi, a (nebo) uložení povinnosti provedení stanovených činností a jiná omezení”.

Podrobněji se mohou zájemci s právním podkladem pro přijetí zvláštních ekonomických opatření seznámit zde.

Na základě této definice se nemohou zvláštní ekonomická opatření dotknout práva třetích stran, které nemají vztah ke státu, který je protistranou, a jeho občanům.

To je zásadní rozdíl mezi USA a Ruskem: první země ukládá sankce, aniž by brala v úvahu zákony, práva a zájmy třetích osob. Druhá země zavádí odvetná opatření v přísném souladu s mezinárodní zásadou vzájemnosti, mezinárodního a vnitrostátního práva.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová