Západ je ve slepé uličce: Jak elity USA a Evropy ztrácejí podporu veřejnosti

Rostislav Iščenko
17. 8. 2017     zdroj
Anthony Scaramucci, který pracoval pouze několik dnů na postu ředitele pro komunikace ve správě Bílého domu, řekl v rozhovoru s ABC, že ve Washingtonu a dokonce v samotné prezidentské administrativě existuje “spiknutí proti Trumpovi”, který není podle názoru Scaramucciho “zástupcem tradičních politických elit”, proto jej chtějí sesadit. Absence vnitřního řešení problémů vedla Západ vždy cestou vnější agrese a napětí se zavčas odstraňovalo. Dnes je tato možnost blokována ruskou a čínskou vojenskou silou, která rychle obrůstá dodatečnými aliancemi. Západ se ocitnul ve slepé uličce.


Je možné, že Scaramucci je jen pohoršen: tytéž politické elity v krátké době (méně než za dva týdny) podrazily i jeho samotného, když jej náhle odvolaly. Avšak vůbec nevěnovat pozornost jeho slovům není možné. Skutečnost, že proti Trumpovi je vedena aktivní cílená kampaň nejen za účasti v prezidentských volbách poražených demokratů, ale i jeho spolustraníků republikánů, je zřejmá. Skutečnost, že minimálním programem politických elit, které vystupují proti Trumpovi, je nepřipuštění jeho zvolení na druhé funkční období a blokování jím vytyčených změn v americké domácí a zahraniční politice, že maximálním programem je předčasné odvolání prezidenta, také není žádným tajemstvím.

A Scaramucci není ostatně jedinou obětí Trumpova týmu. V únoru byl propuštěn za pouhé setkání s velvyslancem Ruska poradce prezidenta pro národní bezpečnost Michael Flinn. Trump je cíleně připravován o ty členy administrativy, s jejichž osobní oddaností by mohl počítat a kteří sdílejí jeho názory na potřebu strategického politického manévrování.

Odpůrci Trumpa dosáhli hmatatelných úspěchů. 13.srpna se aktualizovalo minimum ratingu prezidenta dosažením 34%. Nepokoje v Charlottesville hrozí, že se přenesou na celý Jih a přinesou prezidentovi další citelný úder. Ale tentokrát Trump riskuje ztrátu podpory pravých konzervativních vrstev bílé populace, které tvoří jádro jeho voličů, ale nezískává nic na oplátku.

Nejen Trump však lavinovitě ztrácí rating. Podobná situace je u chráněnce globalistů – francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který v úterý 15. srpna zaznamenal 100 dní na postu prezidenta. Rating Macrona klesl na 36% (níže, než měl za stejné období jeho předchůdce Francois Hollande – velmi nepopulární politik).

Z jeho kabinetu také odstupují ministři (Francois Bayrou, ministr spravedlnosti, působil ve funkci o něco více než jeden měsíc). Leví jsou nespokojeni s utlumováním sociálních programů, praví jsou pobouřeni rezignací šéfa generálního štábu, který protestuje proti snížení rozpočtu na obranu.

A před Trumpem a Makronem se stejně náhle a prudce sesunul rating britské premiérky Theresy Mayové. 11 měsíců po vítězství ve volbách přišla konzervativní strana podle výsledků v bezděčně vypsaných volbách Mayovou 9.června o většinu v parlamentu. Pozice premiérky se zakolísala a také jí hrozí odvolání.

Tři různí politici, kteří se různým způsobem dostali k moci (někoho navrhovaly aktuální politické elity, někoho alternativní). A všichni ve zrychleném tempu absolvovali přibližně stejnou cestu od vysoké popularity k vnitropolitické krizi, během níž se ukazuje, že spoléhání se na síly, které byly schopné přivést daného politika k moci, není dostačující pro jeho udržení se, že politika kompromisů jen oslabuje pozice a vede k marginalizace včerejší “naděje národa”.

Pokud ve třech předních západních zemích probíhají totožné procesy, máme plné právo je rozšířit na celý západní politický model. Tím spíš, že v září jsou volby v Německu a u Merkelové také není vše v pořádku: je šance, že si zachová kancléřství, ale ne skutečnost, že autorita německé “matičky” bude stejně tak absolutní a že řešení budou přijímána společností a elitou stejně tak bez výhrad, jako tomu bylo v prvních třech obdobích.

Co spojuje všechny tyto případy?
I ve Velké Británii, i v USA, i ve Francii došlo k rozštěpení elit. Němci se zatím drží, ale jejich elity začínají rozbíjet rozpory. V některých případech (Francie) se elitním skupinám, které kontrolují moc, podařilo protlačit na prezidentský post svého člověka. V jiných případech (Trump) získal převahu představitel alternativních elitních skupin. A nakonec Theresa Mayová byla pokusem o kompromis mezi tradičními a alternativními elitami. Ale úkol dosáhnout kompromisu uvnitř země byl před každým z těchto politiků. A všichni propadli.

Západ ztratil politickou flexibilitu a možnost přizpůsobit politický systém novým podmínkám. Ti, kteří nechápou, jak a proč padla v roce 1917 monarchie Romanovců, následně i Rusko, jak se mohla tehdejší zcela kvalifikovaná ruská elita chovat tak sebevražedným způsobem, se mohou podívat na dnešní Západ. Krize starého systému na pozadí nedostatku zdrojů neponechává elitám prostor pro kompromisy. Probíhá boj za vzájemné zničení, přičemž se eskaluje, skupiny elit, které stojí proti sobě, postupně do něj začínají zapojovat lidové masy a ztrácejí kontrolu nad událostmi. Lidi je jednoduché dostat do ulic, ale je velmi obtížné je pak poslat domů.

Absence vnitřního řešení problémů vedla Západ vždy cestou vnější agrese a napětí se zavčas odstraňovalo. Dnes je tato možnost blokována ruskou a čínskou vojenskou silou, která rychle obrůstá dodatečnými aliancemi.

Západ se ocitnul ve slepé uličce.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová