Matthew Jamison
20.9.2017 Zvědavec
Otřepaná mezinárodní miliardářská hádanka, známá pod jménem George Soros (připomínající padoucha Blofelda, šéfa zlověstné stínové vládní organizace Spectre, z románů Iana Fleminga o Jamesi Bondovi), je opět u svých starých triků, kdy rozdmýchává napětí a konflikty, neboť to vyhovuje jeho pokřivené osobní, politické a finanční agendě.
Tentokrát Soros nestrká nos pouze do bezpečnosti, vnitřních záležitostí a politiky Ruské federace či Spojených států amerických, nebo Izraele, ale nyní také i do dalšího ze svých starých nenáviděných protivníků, kterým je Británie. George Soros se rád předvádí jako humanitární liberál, který se věnuje dobrým a ušlechtilým věcem. Starý šejdíř a spekulant ze sebe udělal samozvaného a povýšeného soudce, který je plný naděje i plný nenávisti vůči Británii, takže založil „vlastní špionážní síť“, eufemisticky nazvanou „Hope Not Hate“ (Naděje, ne nenávist)“, kterou financuje.
Je to zvláštní, neboť sám pan Soros není v takové pozici, aby mohl diktovat a přednášet ostatním o tom, kdo je plný naděje a kdo plný nenávisti, zvláště pokud jde o Británii. Koneckonců Soros nenávidí Británii tak moc, že stojí za bankrotem Anglické banky (Bank of England), k němuž došlo v černou středu. Bankrot stál britské daňové poplatníky přes 10 miliard dolarů v měnových rezervách a vyvolal nejhorší finanční krizi v historii země (až do roku 2008), což stálo v roce 1992 každého muže, ženu a dítě ve Velké Británii přibližně 70 liber na osobu. Soros sice vydělal docela hodně peněz, avGeorge Soros and the Politics of Hope and Hate vyšel 10. září 2017 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 446 Kč Zvědavec.šak na úkor finančního strádání již beztak recesí zasažené britské populace, k němuž sám napomohl. Soros má v sobě hodně nenávisti. Především zcela nenávidí svou vlastní židovskou civilizaci a velký stát Izrael. Soros je hluboce nejistý a neurotický člověk, který nenávidí sám sebe. V rozhovoru pro deník New Yorker uvedl: „Nepopírám Židům právo na národní existenci – ale nechci s tím nic dělat.“ Ouvej!
Sorosova nadace (Open Society Foundation) se také aktivně pokoušela zbavit Izrael legalizace – s cílem „zpochybnit rasistickou a protidemokratickou politiku Izraele“ v mezinárodních fórech – zčásti tím, že zpochybňovala reputaci Izraele jako demokratického státu, a podněcovala bojkot a lobování za sankce proti Izraeli. Pro někoho, kdo je Žid a vyrůstal v nacisty okupovaném Maďarsku, to už je za hranicí únosnosti. Ale potom Soros a jeho sebenenávistná rodina z vyšší střední třídy, která neměla žádné skutečné spojení nebo soucit s Židy, uzavřela během 2. světové války v Maďarsku smlouvu s ďáblem, a podařilo se jim uprchnout do Anglie, aby si zachránili kůži. Co se týče Izraele a těžkého údělu Židů, George Soros je plný nenávisti, patologické nenávisti.
George Soros má také patologickou nenávist vůči Rusku, ruskému lidu a vůči ruskému prezidentu Putinovi. V lednu 2015 Soros prohlásil velmi rozzuřeně a paranoidně: „Evropa se musí probudit a uznat, že je vystavená útoku Ruska.“ Takový nesmysl! Jako kdyby chtěl rozpoutat novou studenou válku. Také patřil na Západě k hlavním zastáncům a prosazovatelům rozsáhlých ekonomických sankcí proti Rusku. Soros udělal všechno, co bylo v jeho moci, spolu s jeho miliardami, ve snaze podkopat (pokud ne rovnou svrhnout) prezidenta Putina a ruskou vládu. Místo toho, aby se snažil podporovat novou alianci s Ruskem, založenou na vzájemném respektu, obdivu a společných zájmech (a úctě k masivním obětem, které podstoupil hrdinský ruský lid při obraně ironicky západní civilizace během 2. světové války), dělá Soros vše proto, aby vypukla válka mezi NATO a Moskvou. To mu přeci nemůže beztrestně projít.
V současné době není Soros spokojen s pokusem o podkopání Izraele nebo Ruské federace ve prospěch své vlastní agendy, proto se svými následovníky založil v Británii podnik s vlastní „špionážní sítí“ v rámci málo známé charitativní organizace s názvem „Hope not Hate“ (Naděje, ne nenávist), která má sídlo na náměstí sv. Jakuba (St. James Square) v Londýně. To připomíná prázdný a povrchní slogan prezidenta Obamy z roku 2008 „Naděje & změna“. Avšak Obamovi budiž ke cti, že přestože vyčerpal finanční prostředky, které mu Soros v roce 2008 dal, odmítl se s ním poté setkat v Oválné pracovně v Bílém domě. Soros totiž doufal, že se zařadí do dlouhé řady amerických „supersponzorů“ a stane se stínovým prezidentem. Když prezident Obama nebyl ochoten hrát tuto hru, Soros litoval své investice a uvedl, že měl místo toho podporovat Hillary Clintonovou.
To vysvětluje, proč celou dobu podporoval Hillary v roce 2016 v jejím financování – aby nakonec získal pozici stínového prezidenta, kterým se měl dle svého názoru stát již v roce 2008. Přesto nepočítal s tím, že jeho další rivalský „supersponzor“ poruší pravidla a bude sám kandidovat na prezidenta, místo toho, aby financoval zpovzdálí. Tím však osvobodil Oválnou pracovnu ze sevření velkých peněz, poskytovaných multimilionáři a miliardáři ve prospěch „zvláštních zájmů stínových prezidentů“, jako je např. Soros, Sheldon Adelson nebo Pamela Harriman a jiní. To, co se v současné době děje ve vnitřní americké politice, je v prvé řadě osobní/politická bitva mezi prezidentem Trumpem a rádoby stínovým prezidentem Sorosem.
Zatím se Soros a jeho pomýlení následovníci začali ve své špionážní síti „Naděje, ne nenávist“ zaměřovat na kohokoliv v Británii, kdo využívá svá demokratická a občanská práva ve prospěch intelektuální svobody, svobody projevu a svobody myšlení v rámci obhajoby a vyjadřování názorů na podporu nové realistické aliance „Grand Accommodation“ s Ruskem.
Každý, kdo má odvahu pokusit se o načrtnutí nového geopolitického kurzu v mezinárodních vztazích a připomenout Západu masivní dluh, který stále musí řádně splácet vůči Rusku, stane se okamžitě cílem sítě „Naděje, ne nenávist“. Každý, kdo má tu troufalost zpochybňovat moudrost politiky USA-UK ohledně Sýrie (od samého začátku konfliktu v roce 2011), stane se okamžitě cílem Sorosovi sítě „Naděje, ne nenávist“. Každý, kdo učiní i ten nejkratší pozitivní komentář o Rusku nebo ruském lidu, nebo vyjádří svůj obdiv k Rusku, je okamžitě cílem Sorosovi sítě „Naděje, ne nenávist“. Fakt, že může být takové nezávislé špionážní síti v Británii povoleno fungovat, je velmi znepokojující, a je to další znak jakoby gestapáckého státu z “Roku 1984“, jakým se postupně Spojené království stává. Skutečně existuje úzká součinnost mezi některými elementy ve Velké Británii a Sorosovými „špióny“.
Sorosovi následovníci, pracující v jeho špionážní síti „Naděje, ne nenávist“, by si však měli uvědomit, že jejich vůdce není žádný světec. Soros je velmi zlý člověk, který nenávidí sám sebe. Nenávidí Izrael, Rusko i Británii. Ironií je, že jeho hedgeový fond, který založil v 60. letech, se nazývá „Quantum“. Soros nenávidí Británii a brousí si zuby nejen na tuto zem, ale i na Izrael, Rusko a určité lidi v Americe. Opět uvádím, že s užitečnými idioty je manipulováno v mnohem větším, globálním geopolitickém/geopersonálním kontextu. Možná nastala doba, aby se Soros a jeho špionážní sekta „Naděje, ne nenávist“ na sebe dlouze a zpytavě zadívali do zrcadla a položili si otázku, zda jsou tak čistí a nevinní, aby mohli vynášet soudy nad ostatními.
George Soros and the Politics of Hope and Hate vyšel 10. září 2017 na Strategic Culture Foundation. Překlad v ceně 446 Kč Zvědavec.
