Ivan David pro Parlamentní listy

18. 9. 2017       Parlamentní listy
Babiš ve vězení neskončí ani po volbách bez ohledu na to, zda něco spáchal, či nikoli, ledaže by přestal být miliardář. Každý si snadno vybaví, jak těžké bylo dostat do tepláků řádově chudšího Janouška a za jakou dobu byl zase venku. Porovnejme, jak snadno se do kriminálu dostane chudák. To je kouzlo kapitalismu. Všechno je na prodej. Nejde jen o drahé advokáty s jejich schopnostmi.

 Jedině že by nastal převrat. Jaký asi? Že by jiný oligarcha? Stejně jako v případě Davida Ratha jde o politickou objednávku. Tím neříkám nic o tom, zda jsou, či nejsou vinni z hlediska jejich zákonů připravených ministerstvy na jejich objednávku a schválených zlobovanými poslanci. Posunuli jsme se od trestnosti rozkrádání majetku s socialistickém vlastnictví do doby, kdy rozkrádání veřejného vlastnictví je zákonem podepřenou strategií „úspěšných“ a těžko potrestatelných i za hranou těchto zákonů. Za to na chudý lid je stále větší přísnost. Mluvívalo se o návratu kapitalismu 19. století. Myslím, že to byla optimistická vyhlídka, blížíme se feudalismu 18. století. Lidí porušujících zákon je mnoho, ale stíháni jsou jen někteří, mnohé zločiny se prostě „odloží“ a potrestáni jsou ti, kteří na ně poukazují. Rath i Babiš byli účelově „vytaženi“, oba před volbami. To neříká nic o jejich možné vině, protože na druhé straně jsou účelově stíháni i ti, jejichž „provinění“ bylo od počátku nanejvýš pochybné. Orgány činné jsou nezávislé, někdy i na zákonech, uplatňují občas svobodnou zvůli. Volby mě moc nezajímají, nemohou skoro nic změnit.

Jak vnímáte poslední nahrávku, kde Andrej Babiš oznamuje, že finanční správa „zaklekla“ na konkrétní firmu sousedící s jeho podnikem? Když si vezmeme dosavadní bilanci působení Babiše v české politice: Čím pomohl, čím uškodil? Prospěl naší zemi, nebo neprospěl?

Vláda oligarchy nemůže z principu věci prospívat demokracii. Babiš vládl i za předsednictví Sobotky, vládne dnes a bude vládnout po volbách. Vláda oligarchy nutně vede k prohloubení oligarchizace. Na nahrávky mám trochu jiný pohled, než je běžně rozšířen, ale to je na delší výklad, kratší by nedošel správného pochopení. Na nahrávkách asi mluvil on. Jaká interpretace jeho slov bude přijata, to je na vůli těch, kteří o tom rozhodují. Snaží se veřejnosti namluvit, že ochrana před nelegálními odposlechy chrání všechny, bla, bla. Jenže ochrana těch, které není nejmenší důvod odposlouchávat, asi není cílem. Ti mocní, které je důvod odposlouchávat, jsou chráněni dostatečně. A mnozí z těch, kteří rozhodují o legálních odposleších, jsou jen jinou formou zločinného spolčení. Pokud jde o EET, jsem obecně pro, pro všechny mají platit táž pravidla. Konkrétní nastavení systému, to už je věc druhá, neboť ďábel bývá skryt ve zdánlivých detailech. Když se kácí les, létají třísky. Některé jsou pečlivě zaměřeny.

Prezident Zeman začal znovu veřejně vystupovat, ovšem i nadále se objevují pochybnosti o jeho zdravotním stavu. Je Zeman fit na to, aby byl i dalších pět let prezidentem? Prezident zažil vrcholy i propady své popularity, jaký veřejný obraz má podle vás teď? A kdo je pro vás favoritem voleb?

Pokud by byl prezident kladeč věnců a setrvávač v dlouhých přátelských rozhovorech s kýmkoli, kdo je k němu pozván, pak by hodně záleželo na tom, zda dobře chodí a zda se dokáže ohýbat. Někteří prezidenti používají hlavu, a mohou být proto jiným nepříjemní i na kolečkovém křesle. „Popularitu“ neřídí osobnost sama, ale týmy manipulátorů řízených vlivovými strukturami. Populus nemá šanci se něco dozvědět. Miloše Zemana znám, a právě proto na rozdíl od mnoha „expertů“ nejsem občas schopen říci, co je jeho skutečným cílem. On myslí na sedm tahů dopředu a politická šachovnice má víc než 64 polí. To, co pozorujeme dnes, jsou první tahy simultánky. O dalších tazích se dá jen spekulovat. Neřekne to nikomu. To děsí činitele, kteří chtějí ovládat každý pohyb loutky. Miloš Zeman je zatím favoritem voleb. Co na něj vymyslí a jak budou manipulátoři vlivní a úspěšní, to můžeme jen odhadovat. Vítězem může být loutka.

Novinářka Saša Uhlová strávila půl roku manuální prací v místech, kde čeští pracovníci berou mzdy blížící se minimální mzdě. Popsala jako mizerné nejen platové podmínky zaměstnanců v supermarketech, prádelnách či v potravinářských závodech, ale též mluvila o nevyhovujících pracovních podmínkách: Lidé si někdy nemohli ani dojít na toaletu. Popsala nejchudší české zaměstnance jako ubité a vyčerpané, kdy ani nemají čas na volnočasové aktivity, nemají čas sledovat zprávy, těžko platí svým dětem školní potřeby. Jde o přehnané líčení, nebo žije nemalá část českých lidí skutečně tak bídně?

Pracoval jsem od 15 let na 17 brigádách. Šéf mi kdysi řekl, abych to nikde neuváděl, že takové věci se píší do chorobopisu. Jsem rád, že jsem zažil mnoho prostředí a mohl pozorovat mentalitu lidí, kteří tam žijí. To vše bylo za socialismu, myslím, že od těch dob je to ještě mnohem větší horor. Student na brigádě nebo Saša Uhlová nutně zůstávají na povrchu. Je to rozdíl jako mezi turistou a domorodcem. Tam, kde je bída, bída sama sebe posiluje tím, že těžce frustrovaní lidé jsou na sebe zlí. Jsou na tom jako deset myší v láhvi od okurek. Shora terorizovaní se ještě vzájemně terorizují. A jejich děti se učí hlavně nápodobou, ne mravoučnými bláboly. Z toho ghetta je únik nanejvýš obtížný. Rozhodně nemáme všichni a naše děti stejné vyhlídky. Je mnoho zemí, kde je to ještě horší, a hrozí budoucnost, v níž to bude ještě horší.

Objevily se hlasy, že podobné novinářské počiny, jako je ten od Saši Uhlové, burcují mládež proti kapitalismu, podkopávají naše demokratické zřízení a nahrávají komunistům. V tom smyslu se vyjádřili třeba filozof Daniel Kroupa či novinář Pavel Šafr. Co byste jim na to odvětil?
Všichni, kteří se podílejí na bídných podmínkách, nahrávají těm, kteří na ně poukazují. Mě to na rozdíl od Kroupy či Šafra nijak neznepokojuje, rozhodně na kapitalismu nijak nelpím, záleží mně na uchování a rozvoji fungující komunity, když dovolíte, fungující národní komunity. Ta není myslitelná bez dobrého fungování našeho subkontinentu a okolního světa. Mnoho lidí ve skutečnosti jen parazituje na problémech, které kroupové a šafrové pomáhali vytvářet. Jsou tu stále dojemné snahy o mírnění bídy, ale skoro žádné snahy o její skutečné odstraňování, protože skutečný kapitalismus bídu potřebuje. Jestli je pro Kroupu či Šafra kapitalismus totéž co demokracie, pak pro ně demokracie znamená jen to, že bohatý si může koupit, chudý ne. A má to podle nich tak zůstat, protože je to spravedlivé. Saša Uhlová ukázala bídu, kterou většina zná z vlastní zkušenosti. Provinila se tím, že ukázala něco, o čem se v „demokracii“ nemá mluvit. Na jaké demokracii záleží samotné Saše Uhlové, o tom nechci spekulovat, skoro ji neznám, mluvil jsem s ní asi dvakrát, a už je to dlouho.

Pravda je, že české mzdy jsou oproti těm německým velmi nízké. Odbory a levice reagují kampaní „Konec levné práce“ a chtějí tlačit podnikatele, aby mzdy navýšili. Pravice mluví o znalostní ekonomice s vyšší přidanou hodnotou, Andrej Babiš chce investovat. Co tedy dělat, aby lidé v Česku nepracovali za almužnu?
Kampaň „Konec levné práce“ je nanejvýš pokrytecká a předvolebnost z ní čouhá jako sláma z bot. To nemluvím o kampani odborů, která je dlouhodobá a míněna více méně vážně. Čím méně kapitalisté zaplatí zaměstnancům, tím více na nich vydělají a naopak. To je praxe „teorie nadhodnoty“. Jen idiot se mohl domnívat, že to bude jinak, že „doženeme Německo“. Možná že Německo za padesát let dožene nás, pokud urychlí svůj úpadek. Mainstreamová propaganda dává slovo dovozcům „levné pracovní síly“. To vede k udržování pro kapitalisty žádoucí nízké životní úrovně. Žádat od tohoto systému změnu je naivní, je nutné žádat změnu tohoto systému. Že „pravice mluví o znalostní ekonomice s vyšší přidanou hodnotou“, mě nedojímá, protože praxe její politiky byla zcela opačná. Bruselské směrnice zavazují také ČR, že stát nesmí žádná odvětví podporovat. Takže buď ven z takové Unie, nebo se smířit s vývojem. Je pravda, že společenská atmosféra a „vzdělávací“ systém produkuje ve stále rostoucím procentu „netáhla“. Ale to nesmí být řešeno dovozem levných „táhel“, ale změnou společenské atmosféry a vzdělávacího systému. Jak jsem uvedl výše, jde mi o přežití a rozvoj komunity.

Pokud jde o životní úroveň v naší zemi ve srovnání s časy socialismu, ODS zveřejnila srovnání dnešního poměru platů a cen, podle kterého by v přepočtu stála kostka másla za komunistů 93 korun a auto Škoda 105 půl milionu. Pravice tím naznačuje, že za komunistů bylo draho. Odborový ekonom Šulc ale oponuje, že se neberou v potaz např. minimální nájemné či regulované ceny potravin. Jak přispět do debaty „bylo lépe za minulého režimu, nebo teď“?

ODS lhát musí. Lhaní je strategie těch, kteří si nemohou dovolit pravdu. Vzor české pravice Winston Churchill říkal, že věří jen těm statistikám, které sám zfalšoval. Byl alespoň ve své nadsázce upřímný. Spotřební koše za socialismu a dnes nelze srovnávat. Změnilo se hlavně to, že je dnes mnohem těžší žít levně. Zpoplatnili nám i to, co bylo zadarmo (z daní), a o tom se ODS samozřejmě nezmiňuje. Ano, za socialismu špatná auta byla drahá (také jsem si na jedno ušetřil), ano, minimální nájemné bylo vykoupeno rostoucí zanedbaností bytového fondu, regulované ceny potravin vedly ke snaze šetřit na kvalitě, aby výroba byla rentabilní, ředitel dostal odměny, a ještě se plnil plán. To všechno Jaroslav Šulc také ví. Ale také víme, že si málokdo může dovolit nové auto, aby se nedostal do dluhů, že nájemné je obrovsky předražené všude, kde je možné ho předražit, ale také to, že kromě drahých potravin kvalitnějších, než byl standard za socialismu, většina lidí nakupuje hnusné potraviny z všelijakých náhražek, a to podstatně horší, než byl standard za socialismu. Prostě není to srovnatelné, v tom ODS lže a Jaroslav Šulc má pravdu. Patříme k zemím střední a východní Evropy ze „socialistického bloku, kde v průměru nedošlo ke zhoršení, menšina se má mnohem lépe, většina stejně a další trochu větší menšina než ta prve jmenovaná se má hůře. Obyvatelé zemí, jako jsou Rumunsko, Bulharsko a země bývalého SSSR – Ukrajina, Lotyšsko atd., se mají i v průměru o dost hůře než před „demokracií“.

Angela Merkelová míří za obhajobou svého mandátu. Na cestě k tomu sdělila, že „islám patří k Německu a je součástí jeho úspěchu“, zároveň potvrdila, že nelituje svého rozhodnutí z dob migrační krize. Je Merkelová vůdkyní svobodného světa, či je její politika nebezpečná? Přejete si její znovuzvolení?
Angela Merkelová dobře ví, že většina Němců vždy držela hubu a krok a že muslimové žijící v Německu často po generace mají také volební právo. Pokud se ale Německo bude přizpůsobovat muslimským normám, a nikoli muslimové německým normám, dopadne to s Německem bídně a nám to také nemůže být jedno. Ale to už bude Merkelová pryč a slavná, protože se držela dlouho a Němci měli ještě blahobyt. Merkelová je jednou z velmi nebezpečných vůdců světa, o kterém nebezpeční vůdci tvrdí, že je svobodný.

František Ringo Čech, Olga Sommerová, Václav Klaus mladší, Adam Komers, Dana Kuchtová, Tomáš Halík. To jsou některá známá jména lidí, kteří míní kandidovat ve sněmovních volbách. Kdo z nich by českou politiku obohatil a kdo ne? Halík by prý rád vytvořil nadstranický poradní orgán pro strany, které chtějí být prozápadní a proevropské…
Jak jsem již uvedl, tyto volby nemohou nic podstatného změnit. S některými z vámi jmenovaných by jistě byla sranda, někteří by nás otravovali. To je pohled návštěvníka zdejšího panoptika. Tomáš Halík kdysi dostal místo po mém odchodu z protialkoholního oddělení v Apolinářské, ale osobně jsem ho potkal jen jednou, když na semináři kliniky přednášel o Freudovi a byl velmi nepříjemný. Co je pro Halíka „proevropské“ a „prozápadní“, tušíme, když je pro něj například islám jen jiná cesta k bohu. Spoléhám na jeho neúspěch – přes veškerou podporu.