Můj předchůdce měl jedno krásné heslo: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Já jsem si vymyslel heslo daleko kratší: „Zdravý rozum musí zvítězit nad hloupostí.“

využívám této příležitosti, byť s jistým časovým zpožděním, abych jednak blahopřál panu hejtmanovi k jeho zvolení, a současně mu vyslovil upřímnou soustrast, protože špičková funkce přináší i jisté problémy a obtíže. Stejně tak blahopřeji ke zvolení všem krajským zastupitelům bez ohledu na to, zda jsou v koalici, nebo v opozici, protože, jak dobře víme, to se může časem měnit, a dovolte mi, abych pozdravil i přítomné paní starostky a pány starosty a ostatní.

Pan hejtman už uvedl několik údajů, na které mohu plynule navázat. Jsem rád, že v Moravskoslezském kraji nezaměstnanost je šest procent. A přiznejme si, kdyby nám tohle někdo řekl před několika málo lety, tak bychom mu nevěřili, a teď je to nezaměstnanost snů. Pravda je, že roste životní úroveň o něco pomaleji, asi o sedm set korun měsíčně, než v celé republice, kde je to tisícikoruna, ale roste. Určitý problém tohoto kraje je úbytek obyvatel, a to ne jenom migrací, ale i přirozeným úbytkem, takže ptejme se, proč lidé z tohoto kraje odchází. A tím bych skončil onen přehled statistických údajů, který ostatně znáte daleko lépe než já, a přešel bych k něčemu, co pokládám za důležitější.

Podívejte se, když prezident, nebo kdokoli jiný, přijede do nějakého kraje, tak má dvě možnosti. Usmát se na zastupitele, říci, že je v tomto kraji velice rád a zase odjet. Druhá možnost je říci v čem by tomuto kraji chtěl alespoň trochu pomoci. A já jsem tady právě proto, abych mluvil na ono druhé téma.

Prezident má samozřejmě velmi omezené kompetence, a některé z nich jsou spíše neformální než formální. Ale vy znáte teorii X a teorii Y, a vy tedy víte, že prostřednictvím neformálních kompetencí můžete způsobit takovou paseku, že s ní tvůrce Ústavy vůbec nepočítal. Nebudu uvádět konkrétní příklad, ale vy si ho určitě pamatujete.

Takže přicházím se třemi náměty pro naši věcnou diskusi, které se týkají Moravskoslezského kraje. Námět číslo jedna. Jsem si vědom, že po OKD je ve složité situaci i vítkovický koncern. Za chvilku se dostanu k tomu, proč, i když vy to víte, ale nejdříve musím říci, v čem vidím možnou pomoc tomuto koncernu. A to je ten neformální vliv. Já si vážím Jana Světlíka, dal jsem mu státní vyznamenání, vážím si i toho, co udělal z onoho plynojemu, což je teď významné kulturní centrum. Tak jsem se snažil pomoci a zprostředkoval jsem jednání s panem Burčákem, jehož výsledkem je nabídka zahraničního investora vstoupit padesáti procenty do Vítkovic, což je významná kapitálová injekce. Objem této injekce samozřejmě neprozradím, protože je předmětem obchodního tajemství až doby, než bude dohoda uzavřena.

A teď, když jsem řekl, co jsem konkrétního udělal, mně dovolte, abych si na toto téma vylil srdce. Vítkovice byly skvělé ve výrobě celé řady produktů. Například lodní hřídele a podobně nebo tlakové lahve. Jediné, co neuměly, byly elektrárny. Tak je začaly dělat. A mimo jiné postavily v Turecku elektrárnu Adularya. Dámy a pánové, elektrárna Adularya byla postavena blízko lignitového dolu, o němž se předpokládalo, že se v jejich kotlích ten lignit bude spalovat. Když byly zavezeny do elektrárny kotle, a tam instalovány, tak se, pane hejtmane, zjistilo, že ty kotle to uhlí spalovat nemůžou. Nezlobte se na mě, já nejsem technik, ale jenom absolutní blbec může vyprojektovat elektrárnu s kotly a neověřit si, že tamní uhlí je nepoužitelné pro tyto kotle. Víte, jak to teď řeší? Postavily čtyřicet kilometrů vlečky k dalšímu dolu, kde snad, snad, to uhlí bude použitelné. Takže závěr, vyhodily jedenáct miliard korun. Jedenáct miliard, které musí zaplatit daňový poplatník, byť prostřednictvím pojišťovací společnosti EGAP.

Mě navštívili z vlastní iniciativy šéf Exportní banky i šéf EGAP, a byla to sice interní diskuse na toto téma, ale musím říci, že jsem rád, že ta kancelář Šuman tentokrát neodposlouchávala můj rozhovor, protože použití vulgarismů bylo v tomto případě tak časté, že bych byl obviněn ještě více, než jsem byl obviňován před tím.

Takže, co s tím? Co uděláte s lidmi, kteří udělají takový kiks, který by žádný středoškolský technik nikdy neudělal. Jedenáct miliard korun. Takže, ano, pokusíme se Vítkovice zachránit pomocí zahraničního kapitálového vstupu, ale musíme trvat na tom, aby ti, kdo toto způsobili, odešli ze svých funkcí a pokud možno kryli aspoň část toho, co způsobili. Bod číslo jedna.

Bod číslo dvě. Téměř se ze mě stává odborník na pneumatikárny. Asi před třemi lety, no, to bude víc, před pěti lety jsem strávil dvě pracovní večeře s firmou Nexen, to je Jižní Korea. A seděli jsme tam s Jurou Ciencialou, kterého všichni znáte, a Jura říkal, no víte, já jsem sice Polák, ale já si přeju, aby Nexen umístil svůj závod do České republiky. Tedy jsme se snažili, aby to bylo právě na severu Moravy, tak to se nepodařilo, je to Žatec, Triangle, ale je to, pane hejtmane, v dalším postiženém kraji, tedy v Ústeckém kraji, takže svým způsobem i to je dobře.

A teď jsem v Číně jednal s další pneumatikárnou zhruba stejné velikosti, jako je Nexen, oni se tak předhánějí na světovém trhu, a zatím výsledek jednání s jejím šéfem zní, že se mezi Českem, Polskem a Slovenskem rozhodli pro Česko, a zadruhé, že uvnitř České republiky se rozhodli pro Moravskoslezský kraj. Střízlivý počet nových pracovních míst je patnáct set, optimistický dva tisíce, ale já radši uvádím, pro jistotu, těch patnáct set, už několikrát jsem se zklamal v nafouknutých odhadech nových pracovních míst.

Nechám teď na panu hejtmanovi a jeho kolezích, aby doklepli ten puk do sítě, protože kde to konkrétně bude, jestli na Barboře nebo v Mošnově, to už musí rozhodnout pan hejtman. Všiml jsem si jenom, že ostravská radnice je proti této pneumatikárně, což mě poněkud překvapilo, když uvážím, že vedle Karviné je právě Ostrava místem s největší měrou nezaměstnanosti. Tečka.

Třetí a poslední bod, přátelé, ten je trochu smutný a přesto nadějný. Před rokem se konalo zasedání tripartity, byl jsem na něm. Tripartita jednomyslně, což se stává málokdy, to znamená ústy Svazu průmyslu a dopravy, Hospodářské komory a odborů a mě, doporučila vládě podpořit výstavbu vodního kanálu spojujícího Koźle a Ostravu, respektive Mošnov.

Na polské straně je vedle toho, že tam zřídili ministerstvo vnitrostátní plavby, velmi silná podpora této stavby. Přivezla i nové investice, nová pracovní místa. Pokud jsem byl správně informován, tuto stavbu podporuje i pan primátor Ostravy, za což bych mu chtěl poděkovat. Ale jediný, kdo to nepodporuje a kdo dělá mrtvého brouka, je vláda České republiky. Tak já si počkám, já už jsem čekal několikrát, volby jsou blízko a já si počkám, protože tento projekt, jak dobře víte, by samozřejmě byl současně i první etapou mého oblíbeného kanálu Dunaj-Odra-Labe. Kanálu, který prosazoval Karel IV., Franz Josef I., Tomáš a Jan Baťovi a naposledy já. Takže jsem v docela dobré společnosti. To je třetí projekt, o kterém si myslím, že by Moravskoslezskému kraji prospěl.

Závěrem, protože už mluvím příliš dlouho, dvě přátelské výtky vašemu zastupitelstvu. Vozím s sebou knihu, kterou udělal Státní památkový úřad a která se jmenuje „Kladivo na hejtmany“. Všichni hejtmani už tuto knihu znají. Po jednotlivých krajích je tam seznam chátrajících kulturních památek, doprovázený příslušnou fotodokumentací. Neříkejte mi, že ty památky patří někomu jinému než kraji, že patří tu obcím, tu církvi, tu nejčastěji fyzickým nebo právnickým osobám. Jak říká Saint-Exupéry, „každý má odpovědnost za svoji růži“.

Měl jsem zmínit, a málem bych na to zapomněl, že moje žena navštíví ten vypálený kostel, taky jste si mohli víc pohlídat, aby ho ti žháři nevypálili. Pouhých deset tisíc korun, tak děkuji, já jsem takový dobrák, že bych na to zapomněl. Děkuji, že jste mně to připomněli. Kdo z mála dává, ale dává rád, dává dobře, že?

Já se tedy vracím k těm památkám. Máte tady, milí kolegové, čtrnáct chátrajících zámků. Paragraf deset památkového zákona vám umožňuje pokutovat vlastníka, který se nestará o svůj majetek, a to opakovaně. To zaprvé. A zadruhé, občanský zákoník, který bohužel platí až od roku 2014, umožňuje, aby po deseti letech chátrání, byl majetek bezúplatně vyvlastněn. Mimochodem nikoli ve prospěch obce, ale ve prospěch státu. Takže, bylo by dobré, a ten příklad z Nového Jičína s těmi Hückelovými vilami, kde se povedlo zachránit tyto dvě chátrající stavební památky, dokazuje, že při dobré vůli to jde.

Poznámka zcela poslední. Milý pane hejtmane, dámy a pánové, dost dobře nechápu, proč jste se nepřipojili k trestním oznámením na Zdeňka Bakalu. Vždyť on vám tady plundruje region, způsobil vám neskutečné problémy. Před rokem, když jsem tady byl, tak jsem seděl s představenstvem OKD, dohodli jsme se, a pak se i stalo, že představenstvo bude žádat navrácení jednadvaceti miliard korun, což je jenom zlomek toho, co si Bakala nakradl. Další náhrady žádá konkurzní správce Lee Louda a vy se tváříte jako mrtvý brouk, jako kdyby Bakalovo impérium bylo mimo tuto planetu, nebo minimálně mimo tuto zemi, a já si myslím a berte to jako názor přítele, já jsem v Moravskoslezském kraji měl svoji poslaneckou kancelář, dvakrát jsem tady kandidoval. Projel jsem ho, znám tady každou vesničku. Je to skutečně názor přítele. Nechápu proč, když už jste nechali toho Bakalu krást a tunelovat jeden z vašich nejvýznamnějších podniků, což dílem spadá samozřejmě na minulé vedení kraje, dokonce větším dílem, tak proč alespoň teď nepodáte trestní oznámení.

Závěrem bych vám chtěl popřát hodně zdraví, hodně životní pohody a hlavně hodně optimizmu. Můj předchůdce měl jedno krásné heslo: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Já jsem si vymyslel heslo daleko kratší: „Zdravý rozum musí zvítězit nad hloupostí.“

Děkuji vám za vaši pozornost.