Jaroslav Bašta: Jsme na konci či začátku cyklu?

Jaroslav Bašta: Jsme na konci či začátku cyklu?
Jaroslav Bašta

– rp –
23.říjen 2017 PrvníZprávy

Pokoušet se uhodnout budoucnost na základě analogií s minulostí je jen o málo spolehlivější metoda než věštění z kávové sedliny. Píše v povolebním komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.

Občas však nastanou situace, kdy nic jiného nezbývá. Jako po letošních parlamentních volbách. Pro interpretaci jejich výsledků a možného dalšího vývoje jsem se v duchu vrátil o rovné čtvrtstoletí zpět, do roku 1992. Tehdejší výsledek hlasování občanů nápadně připomínal dnešní situaci – do tehdejší České národní rady postoupila s impozantním volebním výsledkem Občanská demokratická strana Václava Klause a za ni se seřadilo sedm menších, převážně levicových stran. Připomínalo to pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků.

V letošním roce je také jeden hegemon – hnutí ANO (Akce nespokojených občanů 2011 – někdy je třeba připomínat detaily) a osm menších politických stran převážně pravicového zaměření, tedy Sněhurka a osm trpaslíků. Pro budoucí směřování České republiky bude hrát velkou roli to, že čtyři z nich (ANO, SPD Tomia Okamury, Piráty a částečně i STAN) voliči vnímali jako subjekty protisystémové, protestní. U hnutí ANO, které bylo předchozí čtyři roky nejvýraznější součástí vlády a spoluzavinilo její nejnenáviděnější akce, tedy Elektronickou evidenci tržeb a protikuřácký zákon, jde o paradoxní jev. Vysvětlit se dá jen hlubokou nedůvěrou občanů k sociální demokracii a mainstreamovým médiím, jejichž snaha diskreditovat Andreje Babiše se obrátila proti nim samotným.

Jestliže se občané rozhodnou volit protisystémově, nevěstí to pro stabilitu budoucí vlády a politické scény nic dobrého. V  roce 1996 těsnou většinu obdržely tři strany stojící v opozici (Zemanova sociální demokracie, KSČM a Republikáni) těsnou většinu. Klausova vláda, která se nakonec ustavila, vydržela jen málo přes jeden rok a  rozdělila se i široce rozkročená ODS.

Dalším prvkem, který vnáší nestabilitu do politického systému, je zneužívání orgánů činných v trestním řízení k ovlivňování vzniku či zániku vlád. Stačí připomenout Kubiceho zprávu, která zabránila volebnímu vítězství ČSSD v roce 2006, či kabelky paní Nagyové, jež způsobily pád Nečasovy vlády, ač ta se na samém počátku v roce 2010 těšila nejvyšší nominální podpoře v historii ČR – tehdejší koalice měla 118 poslanců.

Tím se dostávám k dalšímu rizikovému faktoru ohrožujícímu budoucí vládu. Subjekty, které se dostaly do sněmovny na základě protestních hlasů, jsou politicky nestabilní až těkavé. Stačí připomenout republikány Miroslava Sládka, Věci veřejné Víta Bárty, Úsvit Tomia Okamury. To, že se nerozpadlo v uplynulém volebním období také Babišovo ANO, považuji za důkaz výjimečných podnikatelských schopností Andreje Babiše. Platí však zásadní poučka o dvou krizových situacích v existenci každé politické strany či hnutí. Jsou to prohrané volby a výrazně vyhrané volby.

Rozložení “sil” v nově zvolené Poslanecké sněmovně

Obávám se, že pro budoucí vývoj v naší zemi bude rozhodujícím faktorem postupná oligarchizace společnosti a politiky. Ta až doposud probíhala zastřenou formou tzv. kryptokracie, kdy jen zasvěcení tuší, kdo z politiků je na koho z oligarchů napojen. Andrej Babiš tento úzus porušil a angažuje se sám. Zřejmě pochopil, že ekonomický vliv není dostačující, že potřebuje i mocenský a politický. Zejména pak nad orgány činnými v trestním řízení. Kauza Čapí hnízdo jej v tom musela utvrdit. Přestože se momentálně on sám na nějakou dobu trestního stíhání zbavil, neplatí to o jeho blízkých.

Vedle této formy nátlaku na jeho osobu se dá očekávat snaha dosavadního establišmentu o rozdělení poslaneckého klubu hnutí ANO. Případ europoslance Teličky nemusel být jen předvolebním excesem, ale názorným příkladem možného budoucího trendu. Nemohu proto vyloučit, že čeští voliči svým hlasováním zkrátili volební období nové sněmovny o dva až tři roky. Ostatně někteří komentátoři začali o předčasných volbách mluvit pár hodin po oznámení výsledků.

Proto na základě zkušeností za uplynulých 25 let existence českého parlamentního systému považuji za nejpravděpodobnější následující scénář: souběžně se snahou o další trestní stíhání AB bude docházet k fragmentarizaci poslaneckých klubů Pirátů, SPD, možná i ČSSD a pokusům o rozštěpení ANO. V případě úspěchu se ustaví koalice Všichni proti Babišovi, která by v závislosti na výsledku voleb prezidenta zkusila vládnout do konce roku 2021. Alternativou jsou nové volby za 12 – 18 měsíců. Rád bych se ve své předpovědi mýlil…