Jiří Baťa
4. 10. 2017
Již několikrát jsem poukazoval, resp. zpochybňoval status našeho státu a sice, že jsme „právní stát“. Ty pochybnosti ve mně neustále zůstávají a místo aby ustupovaly, tak se jen stále více utvrzuji v názoru, že tomu tak není. Fakta a skutečnosti totiž svědčí o něčem jiném, než se nám někteří vrcholní politici snaží namluvit, či nás o tom dokonce chtějí přesvědčit. Uvádět příklady je zbytečné, bylo by to na dlouho, je jich „neurekom“ (celá řada). Nicméně své pochybnosti mohu prezentovat na příkladu nejčerstvějším, kterým je nebetyčné řádění „neobyčejného občana“, za což by byl „obyčejný občan“ ztrestán, až by zčernal!
K věci.
Za nabourání a značné poškození 24 aut dostal u Obvodního soudu pro Prahu 2 bývalý policejní vysoký důstojník a pedagog Policejní akademie Mgr. Karel Kadlec dvaceti měsíční podmíněný trest a současně čtyři roky nesmí řídit a poškozeným má zaplatit škodu 1,3 milionu korun. To je hrubý popis jednání, resp. vyhodnocení „řádění“ pana Kadlece, jak jej posoudil Okresní soud v Praze 2.
Nicméně „neobyčejný občan“pan Kadlec toho má na svědomí daleko více (viz zde https://www.lidovky.cz/neni-to-jedine-vyboceni-z-radneho-zivota-rekl-k-nehode-soudce-a-dal-kadlecovi-podminku), ale i https://www.lidovky.cz/nemam-u-sebe-ridicak-mezera-v-zakone-provinilym-ridicum-zatim-nahrava, https://www.lidovky.cz/v-dubnu-naboural-29-aut-ridil-opily-pripad-expolicisty-kadlece-bude-soud-znovu-projednavat-soud). Nechme stranou sice zajímavou, často až neskutečnou historii jednání člověka, který by měl jít jiným příkladem a podívejme se na věc optikou práva. To je totiž v tomto případě to podstatné, pokud jde o ono osudové tvrzení o „českém „právním státě“!
Totiž:
„Cílem trestu není obžalovaného zlikvidovat a potrestat jeho rodinu, má mít výchovný účinek“, uvedla soudkyně Fialová, „proto soud uložil ještě podmíněný trest“. Pan Kadlec způsobil v krátké době po sobě několik vážných dopravních nehod, které jakkoliv nemám právní vzdělání, lze jednoznačně kvalifikovat jako trestný čin. Vždyť podle trestního řádu je-li spáchán čin se škodou přesahující 5 tisíc korun, je kvalifikován jako trestný čin. V případě některých trestných činů je pro určení přesného právního posouzení nutno posoudit výši způsobené škody (především u tzv. majetkových trestných činů, ale i v některých jiných případech).
Trestní zákon rozlišuje škodu následovně :
– škoda nikoliv nepatrná – nejméně 5.000,- Kč,
– škoda nikoliv malá – nejméně 25.000,- Kč,
– škoda větší – alespoň 50.000,- Kč,
– škoda značná – nejméně 500.000,- Kč a
– škoda velkého rozsahu – nejméně 5,000.000,- Kč .
Tučně vyznačená škoda se týká právě pana Kadlece, neboť podle Obvodního soudu pro Prahu 2 způsobil škodu ve výši více jak 1,65 milionu korun. Tolik, pokud jde o škodu. Jenže expolicista Kadlec se dopustil nejen škodné události, několika trestných činů pod vlivem alkoholu, ale také odmítal dechovou zkoušku na alkohol, odběr krve pro zjištění obsahu alkoholu v krvi, od jedné z dopravních nehod chtěl z místa nehody ujet a v neposlední řadě trestný čin způsobil také nepojištěným autem. Tedy dost na to, aby za normálních okolností dostal, jak se říká „flastr“ několik roků natvrdo. Jenže to by nesměl být pachatel „neobyčejný občan“, jehož „neobyčejnost“ byla soudem patřičně zohledněna.
Podle soudkyně prý v jeho prospěch mj. hovořilo jeho doznání, určitá míra sebereflexe, omluva poškozeným a fakt, že už také začal činit kroky k náhradě škody. Jako přitěžující okolnosti mu byla připočítána výše škody, množství alkoholu v krvi nebo fakt, že boural nepojištěným autem. Jenže jak se říká, nula k nule pojde. Co jsou platné přitěžující okolnosti, když na druhé straně stačí vyjádřit upřímnou lítost, doznání, sebereflexi, omluvu poškozeným atd., a z trestné činu se stane řekněme jen hrubý přestupek. Je až s podivem, že jednání pana Kadlece nebylo Obvodním soudem překvalifikováno jen na „přestupek proti veřejnému pořádku“.
Pokud by snad soud kvalifikoval jednání pana Kadlece jako trestný čin z nedbalosti (když by mu nebyl prokázán úmysl), pak ani v takovém případě by rozsudek neměl být tak milosrdný neboť podle Trestního zákoníku:
§ 16 Nedbalost
(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
(1) Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Trestný čin je spáchán z hrubé nedbalosti, jestliže přístup pachatele k požadavku náležité opatrnosti svědčí o zřejmé bezohlednosti pachatele k zájmům chráněným trestním zákonem.
Spáchal pan Kadlec vůbec nějaký trestný čin? Není pochyb o tom, že svým jednání včetně výše uvedených skutečností, v plném rozsahu naplnil literu § 16 o nedbalostním trestném činu a pokud by existovala spravedlnost, nemohl by od soudu odejít jen s 20 měsíčním podmíněným trestem. Na druhé straně, pokud by se podobného jednání v intencích všech činů, kterých se dopustil pan Kadlec dopustil jiný, byť i řádný a netrestaný řadový, tedy obyčejný občan, není pochyb o tom, že by od soudu neodešel se stejným verdiktem. To proto, že okolnosti, které byly v případě p. Kadlece k jeho prospěchu, by u obyčejného občana nebyly akceptovány, ty přitěžující okolnosti by ty polehčující přetlačily a občan by byl jednoznačně odsouzen k nepodmíněnému trestu několika let vězení.
Pozoruhodné je také vyjádření soudkyně I. Fialové, která s pochopením k jednání pana Kadlece prohlásila, že „Cílem trestu není obžalovaného zlikvidovat a potrestat jeho rodinu, má mít výchovný účinek“. Předně se nabízí otázka, zda stejně humánně přistupuje paní soudkyně, potažmo soud(y) i k jiným případům, pokud je pachatelem obyčejný občan. Pachateli několika trestných činů (naštěstí bez ublížení na zdraví či smrti), se mu přes jeho vzdělání, dlouholeté policejní a pedagogické praxe na Policejní akademii mírnějším trestem velkoryse dává šance k „převýchově“? Je vůbec jeho chování a jednání vzhledem k jeho osobě hodno možné „převýchovy“? Bez zajímavosti není rovněž zmínka o trestání jeho (Kadlecovy) rodiny! Od kdy se soudy zabývají tím, že při odsouzení pachatele za spáchaný(é) trestný(é) čin(y) berou ohled na rodinu? Když si s nadsázkou vezmeme příklad pachatele, který z hrubé nedbalosti zabil člověka, další zranil s trvalými následky atd., bude soud rovněž zohledňovat skutečnost, že by případným vysokým, ale spravedlivým trestem trestal i rodinu? Tyto jevy a přístupy jsou fakt mimo normální chápání.
Nicméně, právě to jsou věci, které dehonestují českou spravedlnost, jinými slovy, tyto a mnohé jiné (úmyslné) nespravedlnosti jsou typické pro negativní vnímání, hodnocení a posuzování stavu, o kterém někteří politici včetně ministra spravedlnosti mluví, nebo to dokonce tvrdí, že Česká republika je „právním státem“. Že tomu tak není, soud s panem Kadlecem je toho nad slunce jasnějším důkazem, protože v souvislosti s irelevantním výrokem soudu o vině pana Kadlece nemůže být o právním státě ani řeč. Taková je skutečnost.
