19.10.2017 Agentura EXANPRO
Krátká analytická reakce s předpovědí (13031)
V zahraničních i domácích médiích se objevují mylná a zavádějící hodnocení předsedy hnutí ANO Andreje Babiše, o němž novináři píší zřejmě jen podle toho, jak vystupuje na exponovaných místech (směrem k veřejnosti, k novinářům a v Poslanecké sněmovně). Avšak nevšimli si, že předseda Babiš má mnohem více než kdokoli jiný dvě hodně rozdílné tváře: jednu falešnou pro veřejnost a druhou skutečnou pro zachování své politické a ekonomické kariéry.
Ve sdělovacích prostředcích se tak objevují texty o tom, že Babiš chce vyčistit politickou žumpu, bojovat proti migraci z islámských zemí, že útoky na Evropskou unii (EU) jsou jeho oblíbeným sportem a že roli NATO považuje za překonanou. Novináři soudí, že v případě Babišova volebního vítězství se vztahy mezi Českou republikou a Unií zhorší. Podle médií Babiš dokonce slibuje, že zájmy národa povýší nade vše.
Pokud začneme u národních zájmů, tak k nim určitě nepatří posílat české vojáky do Pobaltí, eskalovat tam napětí a ještě vše zdůvodňovat dezinformacemi, jak to učinil Babišův stranický kolega a zároveň ministr obrany Martin Stropnický. Andrej Babiš podpořil slova svého spolustraníka a v tichosti hlasoval pro vyslání českých vojáků (podrobněji viz produkt 11055 „Ministr obrany v dresu hnutí ANO opakovaně dezinformuje a přispívá ke zvyšování mezinárodního napětí za podpory svého předsedy Andreje Babiše”). Jak to tedy pan Babiš s těmi národními zájmy myslel, když aktivity NATO v Pobaltí jsou zájmem především Spojených států? A jak to myslel, když uvedl, že role NATO je překonaná, a přitom souhlasí s nevhodnou politikou Aliance ve východní Evropě?
V útocích na Evropskou unii se vyžívá jen před novináři, ale na půdě EU už tak výřečný není. To, že to s jeho kritikou EU není tak vážné, potvrzuje vystupování evropské komisařky Věry Jourové z hnutí ANO, která hájí politiku Unie snad ve všem včetně podivně nastavené politiky směrem k Ukrajině. Jak tedy máme Babišovi rozumět jeho kritiku Evropské unie? Problém je v tom, že politik nemůže kritizovat EU jen směrem k veřejnosti, ale především směrem k samotné Unii a jejím hlavním funkcionářům (např. členům Evropské komise) při jednání s nimi. To však Andrej Babiš nedělá. Stejné je to s jeho bojem proti nelegální migraci, kdy si před novináři stěžoval na pasivní politiku ČSSD, ale na jednání vlády nikdy nic zásadního nenamítal, natož na půdě Evropské unie. A řečnické zdvořilostní postěžování na několika pracovních schůzkách nelze považovat za konstruktivní kritiku a úsilí o změnu.
Hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem hodlá setrvat v EU a někdy v budoucnu přijmout i euro bez ohledu na to, že se jedná o politickou měnu a pojistku pro udržení členských zemí v nadnárodním a nerovnocenném spolku. Podobně se Babiš podřídí politice NATO diktované Spojenými státy a nebude protestovat ani proti budoucímu zřízení zahraniční základny na našem území (pouze alibisticky prohodí pár nesouhlasných poznámek v médiích).
Hnutí ANO začalo získávat největší přízeň voličů, když se neobratný, nerozhodný a celkově znemožněný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka de facto stal skrytým volebním lídrem Babišova hnutí, neboť Sobotkova až hysterická snaha vyhranit se vůči Babišovi a neustále ho kritizovat měla přesně opačný efekt a zapůsobila jako skvělá volební kampaň ve prospěch hnutí ANO (viz produkt 13021 „Hodnocení situace české vlády”). Jakmile se k Sobotkovi přidávaly i ostatní parlamentní politické strany, psychologický efekt na voliče se ještě zdvojnásobil. Voliči jsou již znechuceni všemi stranami, které se vystřídaly ve vládě, avšak členové hnutí ANO neměli podle nich ještě dost prostoru, když jim zbylé koaliční strany jejich snažení kazily. Jenže vládnoucí koalice, to je přesně to, co vyhovuje Babišovu vystupování a jeho rétorice. Koaliční partnery vždy potřebuje, aby jakoukoli vinu za neúspěch měl na koho svést.
Voliči budou potřebovat další čtyři roky, aby poznali, že Babiš jen stěží může vyčistit politickou žumpu, když v ní od počátku svého politického působení sám hluboko stojí spolu s ostatními. Již dávno je čas poslat většinu přesluhujících politických stran mimo Poslaneckou sněmovnu a nahradit je novými subjekty. Jistěže není jisté, zda to pomůže, ale slušná pravděpodobnost tady je, na rozdíl od přežívajících přesluhovačů a přisluhovačů zájmů cizích mocností.
Kniha Andreje Babiše „O čem sním, když náhodou spím” pozorným čtenářům leccos napoví. Vodítkem je již samotný název knihy, kdy vzniká oprávněná námitka, že voliči nechtějí vědět, o čem Babiš sní, když náhodou spí, ale jaké má vize, když racionálně uvažuje neboli o čem sní, když bdí.
Přikládáme pasáž s hodnocením Andreje Babiše z produktu 11055:
… ukázal svůj oportunistický přístup neboli vlastnost, kterou bychom u předsedy Babiše mohli vzhledem k poznatkům z jeho působení v politické funkci okomentovat takto: Předseda hnutí ANO, poslanec a dříve ministr a zároveň vicepremiér se bezzásadově přizpůsobuje politickým poměrům, což se u něj projevuje tím, že se v citlivých případech a kauzách zdržuje jakéhokoli vystupování, které by mu mohlo uškodit v jeho politické kariéře, a to i kdyby měl hájit poctivý a spravedlivý názor. Naopak vždy vystupuje tam, kde cítí politickou výhodu a příznivé veřejné mínění, a to s cílem snížit úroveň svých politických rivalů (vystupuje samozřejmě také ve věcech, které směřují proti němu).
V tomto duchu se Babiš zdržel jakéhokoli komentáře například v kauze prezident Miloš Zeman versus ministr Daniel Herman se vztahem k panu Bradymu a setkání s dalajlámou (podrobná analýza a hodnocení celé kauzy viz produkt „Nešikovný prezident, neschopný premiér, záludný ministr a předpojatý moderátor“). Stejně tak mlčel k cestám vicepremiéra Pavla Bělobrádka, ministra Hermana a dalších členů KDU-ČSL a jiných politických stran na srazy Sudetoněmeckého landsmanšaftu. V té době byl Babiš vicepremiérem a jeho vyjádření či stanovisko tak bylo žádoucí, a to minimálně v tom, jak hodnotí politické aktivity členů vlády, jež nebyly projednány a tím ani schváleny vládním kabinetem. Jaké jsou tedy podle Babiše národní zájmy, když se k nim ani nevyjadřuje? Téma nelegální migrace spojené s migračními kvótami využíval Babiš jen při kontaktu s novináři (jako ostatně i jiná témata), přes něž mohl k veřejnosti pronášet líbivé výroky. Avšak na jednáních vlády už tak důsledný nebyl. Podobně se k tomuto vážnému tématu nikdy rezolutně nevyjádřil v ústředí Evropské unie, případně na jiných zahraničních jednáních. To je ukázka pokrytectví Andreje Babiše.
Poslanec Babiš se snažil a bude se i nadále snažit vyjadřovat k otázkám národní obrany a bezpečnosti co nejméně a vše bude chtít ponechat na svých spolustranících, případně příslušných ministrech (i když to tak v médiích nebude vypadat). Nejvíce si bude hledět politického a ekonomického boje uvnitř České republiky a mezi politickými stranami. To již prokázaly jeho vyzrazené schůzky s novinářem Přibilem, na kterých jako vicepremiér a ještě k tomu v takovém konspiračním módu neměl co pohledávat. Potupně působilo úsilí jeho samotného a jeho spolustraníků převést celou kauzu na protizákonné odposlouchávání vicepremiéra. Problém je v tom, že pokud rozhovor zaznamenával jeden ze zúčastněných (v tomto případě novinář Přibil) a nikoli třetí vzdálená strana, nemůže se jednat o neoprávněné odposlouchávání, ale pouze o obyčejný záznam rozhovoru ze strany zúčastněné osoby, což je dnes běžná záležitost (osoba přítomná rozhovoru nemůže odposlouchávat, ale pouze zaznamenávat řeč na elektronické zařízení nebo na papír).
Zpravodajský produkt 13031
Krátká analytická reakce s předpovědí
© 2017 Agentura EXANPRO
