Josef Mrázek
18. 10. 2017
Pro občany, kteří pochopili příčiny čtvrt století pokračující a prohlubující se devastace státu, bylo cílem dostat v nejbližších volbách do vedení státu lidi, kteří by stát řídili racionálně a pozvedli prosperitu občanů. Řešení tohoto problému bylo odsunuto na vedlejší kolej smrtelným ohrožením, které vzniklo úplným selháním EU (byla špatná již jako projekt a vůbec není tím, do čeho jsme byli vlákáni). Naplno se to projevilo, když se faktickou vůdkyní EU stala paní Merkelová a škodí katastrofálně a ke všemu ji v tom podporuje i papež František, jehož sociální cítění vzbuzovalo sympatie, ale teď o migraci mluví tak, jako by ztratil soudnost. Nepostavíme-li se těmto „autoritám“, zanikneme dost brzo jako národ se vším, čeho jsme dosáhli. A můžeme zaniknout také úplně hned ve válce vyprovokované NATO, které nás nechrání, ale ohrožuje.
Tak se stalo, že ve sněmovně teď moc potřebujeme ty, kteří nás nezatáhnou do války s Ruskem a ty, kteří se postaví proti invazi islamistů nejlépe tak, jako naši předkové roku 1683 v bitvě u Vídně. Teprve potom přijde na řadu čištění parlamentu od zahnízděných škůdců, kteří zdevastovali stát tak, že se sem ani okupanti neženou, dokud je dost kořisti v Německu.
Ještě před dvěma léty nevypadal problém divoké migrace kriticky, vysoký stupeň ohrožení suverenity státu ze strany EU jsme moc nevnímali a hrozba atomového válčení nebyla považována za bezprostřední. A tak 6. března 2016 jsem v článku „Dobrá vláda se pozná podle štěstí národa..“ popsal, jak by vypadal volební zákon, podle kterého by se dala taková vláda pořídit. Tento článek a také další programové články, vydané též na www.novarepublika.cz, se dají otevřít na www.spojeni.wordpress.com/jm/kliknutím na název v seznamu na pravé straně.
Jde o volební zákon, který nevyžaduje změnu ústavy, stačilo by rozhodnutí voličů volit jen toho, kdo nový zákon podpoří. Hlavní tlak na změnu chování Sněmovny by obstaralo kroužkování napříč volebními stranami a možnost vyvolání opakovaných voleb v některém z dvaceti sedmi stejných volebních obvodů, čímž by se nejlépe vyřešilo nahrazení poslance, který zklamal. Nový způsob voleb by způsobil, že o výběru kandidátů by nerozhodovaly strany vybírající podle poslušnosti uchazečů, a poslanci by nepracovali podle pokynů stran pro sponzory, ale pro občany, jak to má být.
K pokusu o prosazení této zásadní změny dalekosáhlého významu vůbec nedošlo, protože situace v EU a ve světě se rychle zhoršovala a bylo nutné, pozornost zaměřit na to, aby zvolení byli schopni nejen zajistit realizaci rozumného věcného programu, ale především čelit ohrožení existence státu. Návrhu převratného volebního zákona, který by přispěl ke štěstí národa, se nikdo neujal a všichni se mohou vymlouvat, že jsou ještě vážnější věci.
Tak jsem aspoň shrnul požadavky na racionální věcný program do návodného článku vydaného 11. srpna 2017 „Aby volby otevřely cestu k nápravě“. Podrobnější řešení je k dispozici v podobě souboru článků a bylo by snadné ho zkompletovat a spolu s návrhem nového volebního zákona použít při předčasných volbách, které mohou následovat.
Obrana starých nepořádků a mocenských pozic, jejímiž opěrnými sloupy jsou velkým penězům a zahraničí sloužící jedinci, strany a media, je však velmi silná a úspěch jí usnadňuje hloupost těch, kteří by měli být oporou chudších vrstev.
Došlo k tomu, že programy dobré pro občany moc lidí nevymýšlí, protože to je náročné na hlavu a na charakter a nikdo to nepodporuje a dobře placeni jsou naopak ti, kteří vymýšlí, jak dát lidem co nejméně.
Ocenil jsem pokus skupiny HVzV (Hnutí voličů za voliče) udělat pomůcku pro voliče ve formě Desateraa trochu jsem ho upravil:
1. Ano, v Ústavě ČR by mělo být výslovně uvedeno, že Česká republika je sociální stát, aby to zákonodárce i každého vykladače zákonů zavazovalo dbát o prospěch všech jejích občanů. To by mělo být samozřejmostí, ale není.
2.Oprávnění k výkonu jakékoliv funkce v politice musí být podmíněno otevřenou komunikací se všemi, kterých se to týká. Platí to jak pro jednotlivce, tak i orgány vzniklé jejich sdružováním. Ano, žádáme dialog.
3. Chceme zákon o obecném referendu použitelném k řešení všeho, co se dá referendem řešit. Účast nesmí být podmínkou platnosti. Kdo nehlasuje, svěřuje svůj mandát hlasujícím. Ano, přímé rozhodování zasluhuje přednost.
4. Stát musí umožnit občanům schopným a ochotným pracovat, aby produkovali dostatečný národní důchod a výtěžek musí rozdělovat tak, aby základní životní potřeby měli k dispozici všichni a přihlíželo se k výsledkům práce a k vyhýbání se práci, k úloze matek a k důstojnosti postavení těch, kteří nepracují z důvodů věku nebo zdravotního stavu. Ano, základním zajištěním, které by dostával každý, by měl být nepodmíněný příjem.
5. Průmyslová výroba zboží a všechno, co se dá svěřit strojům a automatům, bude vyžadovat méně pracovníků, ale služby, obchody, zdravotnictví, školy a všechno co je obsaženo v pojmu živnosti a drobné podnikání, neztratí na významu a tito lidé budou tvořit početnou střední třídu, ano, musíme jim věnovat pozornost. Někteří nemají odbory a hodně je všichni potřebujeme.
6. Musíme dobře hospodařit a kapitál musí přinášet všeobecnou prosperitu a sloužit lidem, Proto zní naše ne té formě kapitalismu, který požaduje, aby lidé sloužili kapitálu.
7. Říkáme neEvropě regionů a rušení národních států. Trváme na zachování a bránění České republiky jako suverénního státu. Nátlak ze strany EU musíme odmítnout a dát se případně vyloučit z EU. Tvrzení, že by klesla naše životní úroveň o 40% je lživé, opak je pravdou.
8. Nechceme, aby nás NATO zavleklo do války. Bezpečnost nám lépe zaručí přátelské vztahy a obchodování i s Ruskem. Je čas opustit NATO.
9. Nedámesi vnutit migranty a ani vzít naše ideové, kulturní, hospodářské i vojenské tradice, dílo Karla IV., Masaryka, Komenského, umělců, průmyslníků, lékařů, vědců a vojevůdců bijících Turky na Moravě a u Vídně.
10. Nepřijmeme euroa přitvrzením a dodržováním zákona o ČNB zastavíme zneužívání Rady ČNB jako základního nástroje vykořisťování republiky.
Jak vidíme, všechno se tam nevešlo a chybí tam zcela požadavek nového volebního zákona a důležité kapitoly, jako zdravotnictví a důchody, ale je tam dost toho, co chybí v programech volebních stran.
Martin Fassmann vydal v revue Pohledy 2/2017 výborný rozbor „Programy politických stran pro volby z pohledu ČMKOS“. Analyzoval dostupné programy hlavně s přihlédnutím ke mzdové, sociální a daňové politice a nenalezl skoro nikde uspokojivé zdůvodnění návrhů a očekávání. Zato nalezl rozpory a nezdolatelné překážky zejména u pravicových, středových a těžko zařaditelných stran. Typickým příkladem podvodného jednání je slib zvýšení mezd pomocí snížení odvodů do zdravotnických a sociálních fondů. Jeho následkem by bylo radikální omezení solidarity garantované ústavou.
I když Fassmannův rozbor je třeba pochválit, i u něj je znát, že nejde dostatečně až do hloubky základních příčin kritizovaných jevů. Například by mohl vědět, že cena práce je i s přihlédnutím ke stavu naší ekonomiky asi na dvou třetinách odpovídající hodnoty a že tedy předpoklad, že by mohla být za čtyři roky nominálně o polovinu vyšší, není nijak přehnaný.Překážkou v tom není ekonomika, ale bídný stav vedení státu. Také třeba důchodový systém je třeba řešit a hodnotit od základu jinak, to jest tak, že kontinuálně je nutné zajišťovat produkci a služby potřebné ke šťastnému životu celého národa a rozdělovat tyto hodnoty způsobem přijatelným pro všechny občany.Všechno ostatní jsou pokusy aspoň někoho připravit o to, co má dostat .
