Rozhovor prezidenta republiky pro pořad TV Barrandov „Týden s prezidentem“ 28. září 2017,,Kdykoli se setkávám s občany, tak jim, pane Soukupe, říkám jedinou věc. Volte si, koho chcete, ale jděte proboha k volbám a uvědomte si, že když k těm volbám nepůjdete, tak ti druzí budou volit za vás, protože vaše volební neúčast neznamená, že někoho potrestáte.”

2.10 2017   TV Barrandov
Pane prezidente, dnešní rozhovor začneme trochu smutně. Smrt zasáhla do českého veřejného života tento týden poměrně výrazně. Nejdříve odešel Jan Tříska a poté Květa Fialová. Oba dva legendární čeští herci. Věnujme jim vzpomínku.,,Pokud jde o Jana Třísku, tak dovolte mi, abych se vrátil do svého mládí. Jan Tříska byl herec Divadla za branou, prvního Divadla za branou, které režíroval Otomar Krejča. A já jsem do Divadla za branou několikrát chodil a vzpomínám si třeba na Lorenzaccia a na další představení. Tak to byla moje první zkušenost s Janem Třískou. Komunisté pak zrušili Divadlo za branou. Krejča ho po sametové revoluci znovu obnovil, a víte, kdo ho znovu po komunistech zrušil? Pavel Tigrid, tehdejší ministr kultury, protože prý to divadlo nevynášelo. To divadlo bylo legenda, Krejča byl legenda, Tříska byl legenda.”

Pokud jde o Jana Třísku, tak dovolte mi, abych se vrátil do svého mládí. Jan Tříska byl herec Divadla za branou, prvního Divadla za branou, které režíroval Otomar Krejča. A já jsem do Divadla za branou několikrát chodil a vzpomínám si třeba na Lorenzaccia a na další představení. Tak to byla moje první zkušenost s Janem Třískou. Komunisté pak zrušili Divadlo za branou. Krejča ho po sametové revoluci znovu obnovil, a víte, kdo ho znovu po komunistech zrušil? Pavel Tigrid, tehdejší ministr kultury, protože prý to divadlo nevynášelo. To divadlo bylo legenda, Krejča byl legenda, Tříska byl legenda. A všichni tihle lidé díky člověku, kterého jsem si upřímně řečeno nevážil z řady důvodů, dovolíte mně minutovou odbočku? Děkuji. Na pohřbu Karla Kryla mluvil Pavel Tigrid a říkal, Karle, mnoho Ti dlužíme. A pak jsme organizovali sponzorské dary, abychom mohli financovat koncert na podporu, nebo památku, ne podporu, památku Karla Kryla. Přišel jsem za Pavlem Tigridem, a ten mi sdělil, že na to nedá ani korunu, a říkal mi, tehdy jsem byl předseda sociální demokracie, říkal mi, pane předsedo, vím, že u Vás mám černý bod. Byl to velmi špatný ministr kultury, který byl neoprávněně adorován, třebaže zničil Divadlo za branou a nepomohl ani Karlovi Krylovi.

Každopádně Pavel Tigrid již také není mezi námi. Pane prezidente, dostane Jan Tříska nebo Květa Fialová vyznamenání v říjnu?

K říjnu už určitě ne, protože ten seznam je uzavřen, a kromě toho já velmi nerad dávám vyznamenání in memoriam. Ale budu-li znovu zvolen, anebo pokud to učiní můj nástupce, myslím si, že oba dva by si to zasloužili příští rok.

A my jsme se vlastně ještě vůbec nebavili o Květě Fialové, protože já jsem se soustředil na Jana Třísku. Tak tedy Tornádo Lou, arizonská pěnice, pane Soukupe. Kdo by na ni mohl zapomenout? Byla to žena, která na rozdíl od Jana Třísky zůstala v této zemi se všemi jejími přednostmi i nedostatky. A byla to žena, která oslovovala miliony a miliony diváků. Nedovedu si představit, s výjimkou Jiřiny Bohdalové, žádnou herečku, která by měla tak široký repertoár, tak široký počet diváků. Byla usměvavá a byla milá až do konce svého života a takových lidí je málo, protože když odcházíme ze života, často jsme zatrpklí, protože máme nějakou těžkou nemoc, bolest, a nelze se divit tomu, že už se neusmíváme.

Já bych chtěl ještě k Pavlu Tigridovi. Vy jste zmínil konkrétní jeho, podle Vašeho názoru špatná, rozhodnutí ve funkci ministra kultury, ale přesto já bych chtěl připomenout jeho činnost v disentu a v zahraniční emigraci a myslím si, že Pavel Tigrid při této jeho činnosti udělal pro zemi spoustu dobrého.

Nesporně ano, pane Soukupe. Já jsem četl na jedné straně Svědectví, které editoval právě Pavel Tigrid, na druhé straně Listy, které editoval Jiří Pelikán. Srovnával jsem je, tak Listy byly logicky posunuty trochu doleva, to znamená směrem k sociální demokracii. Ale myslím si, a to je možná téma, o kterém spolu budeme hovořit několikrát, že tyhle ty dva proudy, které se projevily i v exilu, to znamená proud řekněme křesťansko-demokratický a proud sociálně-demokratický, mohou koexistovat nikoli pouze v exilu, ale i v demokratické společnosti po revoluci.

No, já se zeptám možná, když odbočím od těchto velikánů české kultury, já jsem četl na serveru Politico rozhovor s Tony Blairem, bývalým britským premiérem, a ten řekl, že levice ztrácí v Evropě vizi a sílu. Myslíte si, že je to pravda? Jaký je Váš komentář, pokud jste zmínil levicové nebo sociálně demokratické proudy?

Já jsem s Tony Blairem poměrně nedávno mluvil v Lánech a mluvili jsme na totéž téma. Myslím si, že Tony má naprostou pravdu, ale víte, čím je to způsobeno? Naprostou neschopností lídrů sociálně demokratických stran v celé Evropě, aby tuto vizi představili. Víte proč? Protože když se kdokoli z nich stal premiérem, tak najednou zjistil, že musí řešit desítky, možná stovky rutinních úkolů, které mu zabírají tolik času, že už nemá čas na tu vizi, a to je samozřejmě chyba. Z tohoto hlediska se vize formuluje daleko lépe v opozici než ve vládě.

Pane prezidente, odbočkou se pojďme dostat k tématům minulého týdnu v zahraniční politice, a to jsou výsledky německých voleb. Angela Merkelová a její CDU/CSU zvítězily a obhájily svoji pozici, ale poměrně výrazně ztratily. Co je nejvíce diskutovanou skutečností výsledků německých voleb, je výrazný úspěch AfD označované jako extrémistickou nebo výrazně extrémně pravicovou stranu. Jak hodnotíte výsledek německých voleb Vy?
Tak, i když jsem právem považován za levicového politika, tak bych si ušetřil nadávky o pravicových nebo dokonce o extrémně pravicových stranách. Každý má právo na svůj názor. A teď pojďme k těm výsledkům německých voleb. Já Vám řeknu názor, který Vás možná překvapí. Ten názor je tak trošku opřen o výsledky dánské sociálně demokratické strany, která asi před rokem, možná ani ne, ostře otočila a přešla k takzvané anti-migrační rétorice. Předtím byla taková vstřícná, no a najednou, dokonce kvůli tomu změnila své stanovy, pane Soukupe, tak daleko šla. No a dánská sociální demokracie dnes na tom severu patří k největším odpůrcům ilegální migrace. A teď Vám řeknu kacířskou hypotézu. Kdyby německá sociální demokracie následovala příkladu dánské sociální demokracie, mohla by vyfouknout hlasy AfD a mohla by přinejmenším dohnat křesťanskou demokracii Angely Merkelové. Neudělala to, já jsem četl projevy Martina Schulze před volbami a musím Vám říci, i když mám Martina rád a vážím si ho jako člověka, on byl ještě měkčí vůči migrantům, ještě vstřícnější než Angela Merkelová, a to je co říct. No a tímhle tím samozřejmě německé voliče nezasáhl. Takže nastoupila AfD a ta tento volný prostor zaplnila.

Když jsem si četl výsledky a počty mandátů, tak mě zaujala jedna věc. Ztráta křesťanských demokratů a sociálních demokratů ve srovnání s minulými volbami počty křesel přesně odpovídá zisku AfD. Přesně na jedno křeslo. Nicméně já jsem říkal, že AfD bývá označováno za extremistickou nebo krajně pravicovou. Možná na tom něco bude, protože jeden z jejich lídrů vyzval k přehodnocení mimořádně vlídného přístupu Německa k Izraeli, co na to říkáte?

Já si myslím, že vztah k Izraeli je měřítko demokracie v jakékoli zemi. A dokonce bych dodal v opačném gardu, že je to i měřítko zbabělosti. To znamená, jsou země, já jsem o tom teď mluvil na Algemeiner v New Yorku, které říkají, ano, my máme rádi Izrael, ale odmítáme, aby se nazýval židovským státem. My máme rádi Izrael, ale odmítáme, aby jeho hlavní město byl Jeruzalém. My máme rádi Izrael, ale odmítáme, aby chránil své vnější hranice tím, že bude držet Golanské výšiny. My máme rádi Izrael, ale považujeme palestinského teroristu, přesněji řečeno palestinského vraha, Vy víte, pane Soukupe, že zrovna včera zavraždil jiný palestinský terorista tři izraelské policisty, tak odmítáme tohoto vraha považovat za vraha a považujeme ho za bojovníka za svobodu, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Jinými slovy podpora Izraele je měřítko odvahy demokratických států. Bohužel většina Evropské unie je naprosto zbabělá.

Pojďme od německých volebních výsledků k prognózám českých voleb. Některými komentátory, opět stejně jako AfD, bývá v Česku označována za extremistickou strana SPD Tomia Okamury. Jak vnímáte jeho stoupající hvězdu a fenomén strany založené na Okamurovi?

Zaprvé, já nevidím nic extremistického na přímé…

Já jsem řekl někteří komentátoři.

…ano, ale Vy víte, že někteří komentátoři by patřili spíše do Bohnic než na stránky našich deníků. Takže, abych pokračoval, nevidím nic extremistického na straně, která hlásá přímou demokracii, tu já hlásám taky. To, co bych Okamurovi vytknul, je, že se soustřeďuje na tento jeden jediný bod. A že nemá komplexní program, jak řešit například otázky daňové politiky, zdravotnictví, školství et cetera, ale sama o sobě přímá demokracie není extremistická. Přímá demokracie je naopak nástroj vlády občanů nad politiky. Stejně tak jako přímá volba prezidenta je nástroj, který omezuje pravomoci Parlamentu. Stejně tak, jako mnou prosazovaná přímá volba hejtmanů, primátorů a starostů je něco, co omezuje zákulisní čachry, které některé strany při volbách dělají. Takže ať žije přímá volba a zaplať pán bůh za ni.

Mám ještě jeden dotaz. Průzkumy Médea Research, a mimo jiné ty trendy potvrzují i jiné výzkumné agentury, třeba Centrum pro výzkum veřejného mínění, v minulém týdnu potvrzují výrazný vzestup nejen Okamurově straně SPD ale i Pirátů. Zdá se podle všeho, že Piráti dobře dokázali zaujmout městské liberální voliče, to znamená takové ty tradiční voliče Strany zelených nebo TOP09, a velmi výrazně posilují.

Víte, my jsme, pane Soukupe, o tom mluvili už minule, když jste mně říkal, že Piráti mají, teď nevím, jestli sedm nebo dokonce devět.

Osm procent a nyní nám vychází Médea Research výsledek ke konci září, to znamená v minulém týdnu, blížící se deseti procentům.

Dobře, já jsem Vám položil jednoduchou otázku. Můžete mi říci téma Pirátů, které by zaujalo veřejnost? Můžete mi jmenovat jedinou osobnost Pirátů, která by oslovila veřejnost? To není žádná urážka, to je prostě konstatování. Já budu docela rád, jestliže se budu mýlit a jestliže do českého politického rybníka vstoupí ne-li štika, tedy alespoň okoun, který je podle mých informací taky dravá ryba. Okoun jo, maličký okoun, ale dravá ryba. Nicméně zatím proto žádný důvod nevidím.

Ono to vypadá, že Piráti mají dobře nakročeno k tomu, že zopakují úspěch Bursíkovo zelených v roce 2006 s podobným elektorátem. A ještě mám k průzkumům a stávajícím preferencím politických stran jednu otázku. Nad hranicí pěti procent balancují tradiční politické strany ODS, KDU-ČSL a TOP09.

No, nechtějte od prezidenta, aby tři týdny před volbami vyhlašoval své politické preference. Jako občan vím, koho budu volit. Nebude to TOP09, to Vám mohu garantovat, ale v každém případě si myslím, že je na voličích, a já jsem jedna osmi miliontina voličů, kteří půjdou k volebním urnám a dají svůj hlas těm, které považují za věrohodné.

Kdykoli se setkávám s občany, tak jim, pane Soukupe, říkám jedinou věc. Volte si, koho chcete, ale jděte proboha k volbám a uvědomte si, že když k těm volbám nepůjdete, tak ti druzí budou volit za vás, protože vaše volební neúčast neznamená, že někoho potrestáte. Vaše volební neúčast znamená, že se hlasy přerozdělí tak, že váš propadlý hlas daný neúčastí v těchto volbách se přerozdělí podle celkového výsledku voleb, takže ti, kdo nevolí, odevzdají část svého hlasu i těm, které by vůbec v Parlamentě nechtěli. Jinými slovy, kdo nevolí, ten volí, a já to dokumentuji, pane Soukupe, jedním drastickým příkladem. Všichni jsou tak otrávení, že nechtějí jít k volbám. Pouze jediný člověk jménem Jan Novák k volbám jde a tento Jan Novák vhodí do volební urny lístek se jménem a kandidáty nějaké strany X. Vůbec nebudu říkat které, není to podstatné, a protože byl jediný volič, tak tato strana získá sto procent hlasů a dvě stě mandátů v Poslanecké sněmovně. To je extrémní příklad dokumentující tezi, kdo nevolí, ten volí.

Hovořili jsme o průzkumech veřejného mínění. Chtěl bych konstatovat, že sociální demokracie, zdá se, otočila trochu trend a její preference se ustály na třinácti procentech, mimo jiné, pokud srovnáme výsledek německé sociální demokracie, tak je dvacet procent, i přes ztrátu je to dvacet procent, o tom, zdá se, se může české sociální demokracii jenom zdát.

Ale v minulém týdnu premiér Sobotka provedl inspekci vlády, hodnotí, inspekci dalších ministerstev, hodnotí vládu. Sepsal dokonce devadesátistránkové hodnocení své vlády. Já po Vás nechci takto hluboké nebo takovýhle podobný elaborát, ale můžete krátce tedy zhodnotit vládu. Už jsme v podstatě na konci jejího funkčního období a pokud ji hodnotil premiér, jak ji hodnotí prezident republiky?

Víte, každá vláda se s odstupem doby hodnotí podle hloubky reforem, které provedla. Například, aniž bych se chlubil, moje vláda udělala minimálně tři reformy. Zaprvé to byla reforma veřejné správy. To znamená vznik krajské samosprávy. Zadruhé profesionalizace armády. No a zatřetí privatizace bank, tečka.

Položme si jednoduchou otázku, jaké reformy, ať hluboké nebo mělké, udělala Sobotkova vláda? Dojdeme k odpovědi, že žádné. Je to smutné, ale je to tak. Jinými slovy, protože vývoj a historie jdou dopředu a protože stání na místě se nevyplácí, tak Sobotkovu vládu mohu hodnotit jako vládu promarněných příležitostí. Vládu čekání na reformy, které nepřišly, vládu údržbářskou. A to není kritika, která by říkala, že údržbářská vláda je špatná. Údržbářská vláda je ale taková, která odkládá reformy, čili každá vláda má i svůj údržbářský aspekt, pane Soukupe. Já jsem sám musel každý týden na vládě řešit padesát konkrétních bodů, ale když ta vláda tu společnost jenom udržuje a nedělá ty prosperující nebo prospěšné reformy, je to vláda špatná.

Vy jste hovořil o určité bezkoncepčnosti nebo funkčnosti vlády bez velkých rozhodnutí nebo reformních rozhodnutí. Mě napadá jedna věc, Sobotkova vláda na začátku poměrně s velkou slávou zrušila druhý pilíř důchodové reformy, ale za celé čtyři roky se v podstatě neobtěžovala předložit koncepci rozvoje nebo koncepci reformy důchodového pojištění, důchodového systému. Jak by podle Vás tedy měla reforma důchodového systému vypadat? I v kontextu toho, že nyní, že průměrná výše důchodu nedosahuje výše minimální mzdy, což osobně považuju za velmi zvláštní.

No, protože minimální mzda je zvyšována rychleji, než je zvyšován starobní důchod. Ale na druhé straně změnou zákona o valorizaci starobních důchodů se tato situace díky bohu může změnit. A teď k odpovědi na Vaši otázku. Jsem zastánce průběžného systému. Jsem zastánce velmi nepopulárního kroku, který má tento průběžný systém stabilizovat, a to je zvýšení procentní sazby sociálního pojištění o jeden až dva procentní body. Tím se dostaneme zhruba na úroveň Francie, která má přibližně tutéž hodnotu. V takovém případě by došlo k tomu, že by důchodový účet byl ne-li v přebytku, tedy minimálně vyrovnán. Já jsem proti tomu, aby se kryl z jiných zdrojů, například z výnosu daně z přidané hodnoty. Tyto zdroje mají jít na jiné účely, například na infrastrukturní investice a podobně. A to už říkám dlouhodobě, takže Vás, pokud to studujete, asi ničím nepřekvapím. Moji odpůrci říkají, že naopak takzvané vedlejší náklady práce, a do toho počítají i sociální pojištění, jsou nepřiměřeně vysoké, a že by se měly snížit, a já v rámci této výměny argumentů namítám, že náklady na pracovní sílu by se měly počítat dohromady. To znamená ne jenom tyto vedlejší náklady, ale i reálná mzda, která je nízká, která je třetinová ve srovnání s německou mzdou, a že když vezmeme tento agregát, tak najednou zjistíme, že jsme chudý příbuzný v Evropské unii, i když dnes už naše produktivita práce je často na úrovni vyspělých podniků Evropské unie.

Než se začneme bavit o mzdách a ekonomice, mám ještě jednu otázku k vládě. Jediná strana, která za celé čtyři roky nevyměnila ministra, jsou lidovci a s tím mám jednu otázku. Jejich preference také oscilují okolo pěti procent. Není tedy ta klidná síla, tak jak měli kdysi volební heslo nebo svůj volební slogan, příliš klidná? Prostě vypadá, že takové ty hlasitější, ukřičenější strany slaví úspěch, a to mluvím jak o ANO 2011 nebo o SPD Tomia Okamury, do určité míry i Piráti. A lidovci nevyměnili ministra, zdá se, že pracovali dobře, ale přesto voliči to neoceňují.

Víte, zejména v předvolebním období je naprosto nezbytné, aby politické strany měly silné lídry, kteří dokáží mluvit silným hlasem. A když to ti lídři nedokáží, no tak ty strany zákonitě prohrají, a my jsme se teď před chvíli zmiňovali o prohlášení Tonyho Blaira, že. No, já bych to jenom doplnil, že když se dívám, a znám je docela dobře, na lídry evropských sociálně demokratických stran, tak je to někdy k smíchu a někdy k pláči, protože oni opakují fráze, které byly moderní v devatenáctém století, pane Soukupe. Věřte mi, to je opravdu výkřik z devatenáctého století.

A teď k Vaší otázce, já jsem si velmi vážil Josefa Luxe a dokonce jsme se v posledních letech jeho života spřátelili. Ano, to byl lídr, který mohl pomoci lidové straně. Dokonce měl vizi, že to bude strana, která bude kopírovat německou CDU/CSU, proč ne. Nechci nikoho urazit, věřím, že současní lídři křesťanské demokracie mají tu nejlepší vůli, ale, pane Soukupe, nejlepší vůle nestačí. Vy musíte být přesvědčivý. Vy musíte lidi strhnout. Nesmíte působit směšně a nesmíte působit nudně, ale já jsem o nikom konkrétním nemluvil, abychom si rozuměli.

Nechám na divácích, jestli si…

Aby uhodli, koho se to týkalo.

…aby uhodli, koho jste myslel.

Přesně tak.

Pojďme od politiky a vlády a situace jednotlivých stran před volbami k ekonomice. To asi lidi zajímá více. Já se pokusím popsat problém, který vidím. Řada podnikatelů, živnostníků, si stěžuje na čím dál tím větší regulace, další povinnosti, předpisy, které se na ně valí, a označují to minimálně za nepodporu soukromého podnikání ze strany vlády a státních orgánů. A vedle toho je program státních investičních pobídek, které za poslední tři roky znamenaly pro český státní rozpočet čtyřicet miliard korun. Vláda rozdala na investičních pobídkách čtyřicet miliard korun. Je to pouze dvě stě padesát projektů a většinou jsou to výrobní podniky s relativně nízkou inovativností, poptávkou po nízko kvalifikované pracovní síle. A tyto podniky vláda touto obrovskou sumou podporuje. Navíc sedmdesát procent z nich, z těch dvě stě padesáti projektů, které byly podpořeny, jsou projekty zahraniční. Tedy firmy sice české firmy, ale vlastněné zahraničními subjekty. Není to nespravedlivé vůči českým podnikatelům?

Ne, není, já bych demontoval ten Váš projev na dvě části. Tak nejdřív jste mluvil o tom, že tady máme investiční pobídky ve velikosti čtyřiceti miliard, které škodí české ekonomice. Já bych Vám odpověděl, že pokud tyto investiční pobídky vytvářejí nová pracovní místa, a to zejména v postižených regionech jako Ústecko nebo Moravskoslezský kraj, tak české ekonomice nejenom, že neškodí, ale naopak, že jí prospívají. Ale souhlasím s Vámi v tom, že teď nastala doba, kdy je nízká nezaměstnanost, a kdy už právě proto tyto investiční pobídky nepotřebujeme. To, co potřebujeme, je snížit sociální dávky těm, kdo nechtějí pracovat, což opakuji dlouhodobě, není to nic nového.

Pane Soukupe, Vy se tady rozhořčujete nad čtyřiceti miliardami za tři roky. No jo, jenomže podle státního rozpočtu my budeme platit za dotace obnovitelným zdrojům za jeden jediný rok čtyřicet pět miliard korun, a to je strašný nepoměr.

A teď jenom ta první část Vaší výpovědi, jak si podnikatelé stěžují na byrokracii. Já jsem mluvil se stovkami z nich, a myslím si, že jediný způsob, jak tohle omezit, je rozhodnout, že každé nové nařízení nebo zákon je podmíněno tím, že zruším dva zákony předchozí, rozumíte mi? A tím bych postupně vyčistil tu přeplněnou, zaplevelenou legislativní sféru.

No jo, ale víte, teď se vrátím k situaci živnostníků. Spousta živnostníků si na to opravdu stěžuje. To množství těch předpisů, povinností ne jenom, že je pro ně nákladné plnit, ale mnohdy o nich ani nevědí. Když slyším, že být, a teď použiji Váš oblíbený bonmot, býti živnostníkem, znamená býti automaticky sprostým podezřelým. Vy to na svých výjezdech neslyšíte od běžných živnostníků, že jejich situace je těžká?

A víte, že ani ne. Já se teda setkávám s malými a středními podnikateli, kteří si samozřejmě na jedné straně stěžují na byrokracii, a já je chápu a teď jsem Vám právě přednesl konkrétní návrh, jak by se ten problém měl řešit odplevelením těch nesmyslných směrnic, které tady jsou. A na druhé straně titíž lidí mně říkají, koupil jsem novou investiční linku, vybudoval jsem novou halu, platím tady daně a jsem relativně a pouze relativně spokojený. Takže snažme se ocenit, protože naše ekonomické výsledky jsou excelentní, právě ty, kdo za ně odpovídají. A to nejsou politici, pane Soukupe, politici si pouze přisvojí tyto výsledky. To jsou zaměstnanci a zaměstnavatelé.

No, ale já jsem tu, už tu první otázku, myslel nebo směřoval k tomu, že tito poctiví podnikatelé, kteří svoje podniky rozvíjejí, platí zde daně, se cítí, cítí to, že to je nespravedlnost. Investiční pobídky firmám, mnohdy, které lze považovat za bublinu, protože ty firmy v okamžiku, kdy ty pobídky skončí, prostě si své lidi a stroje seberou a odvezou někam dále, kde ty pobídky dostanou. Já osobně považuji za zvláštní systém filmových pobídek. V okamžiku, kdy filmové pobídky tady skončily, filmaři všichni odešli do Maďarska. Když se tady obnovily a byly výhodnější než v Maďarsku, no tak se tady všichni vrátili a v jiných oborech podnikání je to prostě nezdravé.

No, tak dobře, filmové pobídky znamenají, že tady producenti něco zaplatí a to něco je vyšší než to, co jim zaplatil stát jako podporu. Jinými slovy je tady nějaký čistý zisk.

Já jsem filmaře říkal jako příklad toho, jak funguje velmi rychlý přeliv oborů, které jsou podporovány.

Ale je tady nějaký čistý zisk, není-liž pravda. Jinak by to asi nikdo nedělal a přesně totéž platilo o investičních pobídkách. Vraťte se v čase do minulosti, tak deset let zpátky, kdy zjistíte, že tam nezaměstnaní horníci na severní Moravě hrozili stávkami, že na Ústecku probíhaly bouře zejména ve Šluknovském výběžku, a tak bych mohl pokračovat dál a dál. No a teď tyto investiční pobídky, které Vy tak kritizujete, zklidnily atmosféru, protože vytvořily nová pracovní místa a já Vám pouze odpovídám, ony to mimochodem zdaleka nebyly jenom montovny, mnohdy to byly technologicky docela vyspělé podniky. Já Vám pouze odpovídám, skončil čas těchto pobídek právě proto, že je nízká nezaměstnanost, a musíme se snažit pomocí domácích podnikatelů zůstat nejprůmyslovější zemí v Evropě a přejít na takzvaný průmysl 4.0, což je průmysl, který je do značné míry robotizovaný, ne automatizovaný, robotizovaný, a který samozřejmě produkuje výrobky s vysokou přidanou hodnotou.

No tak je zřejmé, že doba, kdy Česko mohlo mít konkurenční výhodu z levné práce, je pomalu u konce a tu konkurenční výhodu musíme získat něčím jiným než levnou prací. Inovativností, vyššími investicemi do vzdělání? To je cesta?

Určitě ano, já teď, já mám takový dojem, že když prozradím někoho, kdo má dostat státní vyznamenání, tak vždycky nějaký novinářský blbeček napíše, že by ho dostat neměl. Nicméně přesto Vám, aniž bych uváděl konkrétní jméno, prozradím jednoho člověka, který je odpovědí na Vaši otázku. Tenhle člověk založil, a já jsem ho teď otevíral, centrum robotizace na Vysokém učení technickém v Dejvicích. Mimochodem, abychom to trochu oživili, pane Soukupe, rektor ČVUT pan Konvalinka za to málem přišel o místo, protože Akademický senát hlasoval o jeho odvolání, neboť náklady na toto centrum robotizace a informatiky v českém průmyslu překročily nějakou původně očekávanou částku. No, já tomu člověku dám dvacátého osmého října státní vyznamenání a nebudu prozrazovat jeho jméno, protože zase nějaký závistivý kretén se bude rozčilovat, jak to, že zrovna on, když jiní jsou údajně daleko lepší.

No, tak stačí si asi zadat Vaše údaje, které jste řekl, do Googlu a to jméno vypadne.

No, tak kdybyste se trochu snažil, možná, že se Vám to povede.

Pane prezidente, když jsme hovořili o hospodářské politice a konkrétních věcech typu investiční pobídky, levná práce a podobně, mělo by existovat něco jako hospodářská politika, závazný dokument ucelené hospodářské politiky, a pokud ano, co by v něm mělo být?

Zcela určitě ano, takové dokumenty měla celá řada zahraničních zemí. Německo mělo Hartz, to si jistě vzpomínáte. To byl Gerhard Schröder, který prosadil takový ucelený dokument německé hospodářské politiky. Lyndon Johnson měl kdysi Great Society, ale to už je hodně dávno. No, a samozřejmě Japonsko mělo takový dokument na deset let, to byl nejdelší dokument, a zřídilo si kvůli jeho vytvoření dokonce vlastní ministerstvo. A teď bych mohl pokračovat dál a dál. To, že my nemáme takový dokument, i když jsem usiloval o zřízení ministerstva strategického plánování, které bylo později bohužel zrušeno, je podle mého názoru chyba a velmi úzce souvisí s tím nedostatkem vize, o kterém jsme mluvili.

Určité té bezkoncepčnosti vlády.

A bezkoncepčnosti vlády, a myslím, že Bohuslav Sobotka se na mě možná bude zlobit, ale to bych v podstatě řekl o každém premiérovi, který za celou dobu neudělal jednu jedinou podstatnou reformu. A víte, o čem jsou tyto dokumenty, pane Soukupe? No právě o těch reformách. Kdybyste v tom dokumentu říkali, budeme pokračovat tak, jak dosud, no tak ty dokumenty nepotřebujeme. Dokumenty o zdravotnictví, školství, dopravě, důchodovém systému, o kterém jsme mluvili, a o řadě dalších témat, potřebujeme v horizontu minimálně deseti let. Já jsem nedávno říkal, politici jsou vázáni dokumentem, nebo řekněme intervalem, čtyř let a víte proč? No, protože to je jejich funkční období. A proč by oni se měli zabývat tím, co bude po nich?

A dokázal byste, nebo chcete zformulovat ty základní pravidla hospodářské politiky na příštích pět nebo deset let? Dokázal byste, nebo nechtěl byste mi říci několik těch základních, které Vy jako Miloš Zeman považujete za důležitá?

No tak velmi, velmi zásadních, ale jinak bychom tady byli doslova do půlnoci. Pravidlo číslo jedna, v rozpočtu musí růst investic být vyšší než spotřeba domácnosti. To je velmi nepopulární pravidlo, protože investice nemají volební právo, ale ptal jste se mě a já Vám odpovídám.

Pravidlo číslo dvě, spotřeba domácností musí růst rychleji než spotřeba vlády. Jinými slovy žádné nadměrné úřady podle Parkinsonových zákonů, žádné bujení demokracie, naopak osekávání počtu státních úředníků. Tak to máme první dvě pravidla. Chcete, abych pokračoval?

Tak do třetice.

Tak do třetice. Nejdůležitější investicí jsou investice do dopravní infrastruktury, protože mají nejvyšší multiplikační efekt. To znamená, vyvolávají násobné účinky. To znamená, chcete-li investovat, investujte do dálnic, do silnic, do železničních tratí a do vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe.

No a konečně pravidlo číslo čtyři. Druhá výstavba, která má nejvyšší multiplikační efekt je bytová výstavba, pana Soukupe. Víte proč? Na ní se multiplikační efekt krásně ilustruje. Postavíte-li nový byt, povzbudíte i nábytkářský průmysl, protože ten byt musíte vybavit nábytkem, takže máte rozjezd a kromě toho mladým rodinám zajistíte střechu nad hlavou. Tak to už jsem Vám řekl čtyři body, ale jestli chcete, budeme tady do půlnoci.

To zatím stačí, mimo hospodářskou politiku jsem na Vás měl připraveno ještě spoustu dalších otázek, ale náš čas je u konce, tak si je necháme na příště a slibuji, že začneme příští naši diskuzi hospodářskou politikou. Pane prezidente, děkuji Vám za rozhovor.

Já bych chtěl poděkovat ne jenom Vám, pane Soukupe, ale chtěl bych poděkovat i těm, kdo mně kupodivu v předstihu, protože narozeniny mám až dvacátého osmého září, v předstihu poslali, kdybych to spočítal, už několik tisíc blahopřání k narozeninám. Moc vám, přátelé, děkuji a přeji vám totéž, co přejete mně. To znamená zdraví, štěstí a životní pohodu.