Rajko Doleček
4.10.2017
Před nadcházejícími volbami nám do redakce poslal svoji úvahu pan profesor Rajko Doleček, 92letý nestor české endokrinologie a známý popularizátor zdravého životního stylu, člověk, který i ve svém pokročilém věku zaujímá pevné občanské postoje:
Žijeme v zemi, která je na tom ekonomicky celkem docela dobře, prakticky nikdo nehladoví, na ulicích se nestřílí, penze i platy se včas vyplácejí, lidé cestují do zahraničí. Ale mohlo by být ještě lépe. Dovoluji si uvést svou úvahu před letošními volbami, jako úvahu pravoslavného věřícího levicového a vždy
bezpartijního intelektuála.
Naše kupní síla je podstatně nižší než u obyvatel sousedního Německa (viníka za druhou světovou válku), Rakouska, některých zemí Evropské Unie (EU). Řada lidí si uvědomuje, že za starého„předlistopadového režimu“ nebylo vše zcela špatně řešeno. Náš státní dluh se od konce 20.století nápadně zvýšil (do té doby byl zanedbatelný). I do té doby byla korupce, ale nesrovnatelně menší než dnes. Vzniklo téměř dokonalé zdravotnictví, asi jedno z nejlepších na světě, bezplatné školství. Stavělo se více cenově přijatelných bytů. Žili jsme v míru, i když ten mír mezi tzv.kapitalistickým a socialistickým světem byl nejednou na vážkách. Byla zajištěna práce více méně pro každého, byly větší „sociální jistoty“. Ale bylo PODSTATNĚ méně svobody, z politických důvodů nemohli lidé studovat co by chtěli nebo vůbec nemohli studovat na „vyšších“ školách. Řada lidí byla odsouzena, když nesouhlasila a dávala to najevo s režimem. Byly i popravy. Byli zastřeleni i lidé, kteří prchali přes hranice. Existovaly minimální možnosti cestování na Západ. Tisk i informace povšechně byly pod přísnou stranickou kontrolou.
Za starého režimu jsme byli prakticky satelitem SSSR, ale i dnes máme do jisté míry také sníženou suverenitu pro své členství v organizaci NATO, v rámci které se účastníme i zcela protiprávních až kriminálních akcí proti suverénním státům, i když v nich zatím naštěstí vůbec neničíme a nezabíjíme. Špatné ale je, že tyto akce jako členové NATO nevetujeme, i když bychom to teoreticky mohli.
Zářným příkladem je teroristická NATO agrese proti Jugoslávii, bez povolení Radou bezpečnosti OSN, těsně po našem vstupu do NATO (1999), na základě prokázaných výmyslů a dezinformací. Škody, vzniklé Jugoslávii, včetně obrovských škod na infrastruktuře země, na jejím CIVILNÍM obyvatelstvu i průmyslu během jejího ničení, byly podle mezinárodních odhadů na úrovni téměř 100 (!) miliard amerických dolarů a přes 10 000 mrtvých a zraněných přímo následkem 78 dnů i nocí bombardování. Budou to někdy členové NATO agrese a jejich organizace nějak kompenzovat ? Asi sotva.
Proč jsme se nepokusili vetovat zcela protiprávní NATO agresi proti Jugoslávii, Iráku, Libyi, Sýrii, se statisíci mrtvých i zmrzačených, s obrovským ničením a obrovským růstem nenávisti, například mezi sunnity a šíity v Iráku i Sýrii? Uvědomují si skuteční šéfové NATO, že zničení Libye jako státu, umožnilo do značné míry i „invazi“ afrických uprchlíků do Evropy, které trosky kdysi prosperujícího a úspěšného státu Libye už nemohly zadržet. Zdalipak někdo kritizoval NATO, že jeho akce prakticky zcela zničily diplomatickou „chloubu“ zvanou Helsinská dohoda (1975) o nevměšování do vnitřních záležitostí suverénních států?
Akcentuje se rozsah nemalé pomoci, kterou nám poskytuje Evropská Unie (EU), ale významně méně se mluví o rozsahu prostř19edků, které od nás putují v rámci odlivu kapitálu opačným směrem, v rámci platby za práci nyní již cizím, námi již dříve, někdy i nevhodně prodaných, majetků, včetně průmyslu i bank. Není nějak ohrožena i existence našeho „národního“ státu, pod diktátem bruselské elity a jejich plánů centralizace a i jistého „odnárodnění státu“?
Nejsou zprávy šířené našimi medii (televize, rozhlas, část tisku) poněkud „zglajchšaltované“? Jak je možné, že téměř většina toho, co udělá náš prezident Miloš Zeman, je doprovázena až téměř nenávistnou kritikou. A také veliká většina toho, co se týká Ruska, je téměř jednoznačně nepřátelsky kritická. Jako by naše media, někteří naši i zahraniční státníci, zcela ZAPOMNĚLI na krásné latinské rčení, které by i dnes mělo (muselo !) platit, pokud chceme mít SKUTEČNOU demokracii: AUDIATUR ET ALTERA PARS! (Ať je slyšena i druhá strana !).
Bude někdy někdo souzen za snad BILIÓNOVÉ ztráty „našeho národního majetku“ v rámci, dalo by se říci „loupežné privatizace“ devadesátých let 20.století, kdy se jaksi „zrodily“ i dnešní miliardové majetky.
Během nastávajících voleb by si to všechno měl volič uvědomit a podle toho volit.
Prof.Dr.Rajko Doleček,DrSc.
profrajkodol@seznam.cz
