Zběsilí rusofobové

Avatar
Původní autoři

Petar Volgin
4.10.2017 blog autora

V Bulharsku jsou v něčem o kus dále. Minimálně v tom, že volby už tam byly, parlamentní i prezidentské. Jeden z posledních fejetonů bulharského publicisty Petara Volgina upomíná na debakl rusofobie coby politické myšlenky: „Být individuálním rusofobem je výnosné. Ale jestliže tuto strategii použijete v politice, čeká vás krach. Dobře jsme viděli, co se stalo se stranami snobské pravice, když srdnatě rozevlály prapor rusofobie v posledních volbách. Změnily se v nic. Nenávratně.“


Existuje skupina občanů a občanek, kterou jednou provždy posedl rusofobní běs. Stačí v jejich přítomnosti vyslovit slova jako Rusko, nebo cokoli ruského, aby ztratili lidskou podobu a změnili se v prasata ze známého biblického příběhu. Zmíněné občanky a občané pak začínají vydávat neartikulované zvuky, škubat údy a pěna stékající z koutků jejích úst by naplnila průměrně velký bazén. Reakce nervového systému těchto exemplářů dochází vrcholu, když naši zem navštíví nějaký Rus. A je úplně jedno o jakého Rusa jde – politika, státníka, sportovce, herce, zpěváka, vědce nebo turistu. Reakce posedlých ruosfobů je vždy stejná – vzpínají ruce k nebesům, poulí oči a vřeští, že Bulharsko bude každým momentem okupováno, halekají, jak se všichni staneme obětí proradných Moskalů, a jak ruští turisté a herci, ve skutečnosti nejsou žádnými turisty a herci, ale elitní SPECNAZ, který se chystá anektovat černomořské pobřeží, národní divadlo a operu! Faktem je, že někteří do nebes volající zběsilci upřímně věří hloupostem, které hlásají. Ale u jiných, kterých je jistě více, je podobné chování prostě byznys.

Rusofobie je velice lukrativní podnikání. Praxe ukázala, že stačí dát zřetelně najevo, že jste rusofob, zavřískat několik prokletí na adresu Kremlu a Putina a granty potečou do vašich široce otevřené úst. Je to výborný způsob, jak si vydělat pěkné peníze, aniž do toho vložíte špetku umu, či úsilí. Grantoví analytici, kteří na nás každý den vyskakují z televize a rádia, skvěle zvládli tento byznys. Nadchnuti jejich úspěchem, se jiní rozhodli, že naočkují rusofobní běs do politických projektů, což jim zajistí nepostradatelnost ve veřejném životě. Ale to je jeden velký omyl. Být individuálním rusofobem je výnosné. V časech sektářských schůzí bezpočetných Center pro strategii nebo Liberálních domů jiní šílení rusofobové tleskali prapodivnostem tohoto typu. Ale jestliže tuto strategii použijete v politice, čeká vás krach. Dobře jsme viděli, co se stalo se stranami „snobské pravice“, když srdnatě rozevlály prapor rusofobie v posledních volbách. Změnily se v nic. Nenávratně. Ve stejné nic, kde jim společnost dělá náš minulý prezident, dříve hlavní rusofob v zemi, který se ani neopovážil obhájit svoji funkci, aby nedostal nafackováno od voličů přídělem 3-4 % hlasů.

Profesionální fuckeři Ruska nepochopili, že náš volič, ačkoli má mnoho chyb, přece jenom chápe, co je normální, a co šílené. A tak nehlasuje pro šílené politiky. Je úplně jedno, zda jsou tito politici šílení autenticky, nebo to jen hezky hrají, aby si zasloužili peníze ze zahraničních fondů. Rozsudek voliče je vždy stejný – kdo staví strategii na nenávisti k Rusku, bude věčně mrznout před budovou parlamentu. Samozřejmě vždy můžou pomalovat nějakou sochu nebo zvednout nad hlavu pitomý transparent, ale to je dost slabá útěcha. Takovíto zkrachovalí politici riskují existenci, když je donátoři odsoudí jako neperspektivní a přeorientují své city, promiňte granty, jinam. To dá rozum, proč by plýtvati prostředky na zkrachovalé projekty a jejich autory? Bojím se ale, že i když jsou si vědomi těchto rizik, rusofobové v politice už nemůžou zastavit. Oni se doopravdy podobají prasatům z biblického příběhu. Je dobré si připomenout osud těchto zvířat podle svatého Lukáše: “Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil, vyšli z toho člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.” Ano, ano, smutný je osud zběsilých lidí, rusofobů, i různých jiných.

Přeložil: Michail Stavrev

Petar Volgin (*1969) je spisovatel a novinář, vedoucí publicistického pořadu 12+3 na prvním programu Bulharského národního rozhlasu (BNR) – Horizont. Od roku 2009 byl zakladatelem a vedoucím publicistické relace Dekonstrukce, která byla v říjnu 2015 zakázána na základě nařízení Rady elektronických médií Bulharska. Na podporu pořadu i autora se pořádaly demonstrace a podepisovaly petice. Volgin je častým terčem kritiky masových médií, politiků i veřejných intelektuálů, přesto odmítá odejít ze státního rozhlasu do soukromého sektoru. Bulharský národní rozhlas, který se svého redaktora zastal, se dostal mimo jiné do ostrého sporu s agenturou Muzikator – monopolním správcem hudebních autorských práv (bulharská OSA), který se pokouší zakázat státnímu rozhlasu vysílat hudbu.