Už zase a opět

Avatar
Původní autoři

Karel Růžička
11.10.2017 ZpravodajAlternativyZdola
 

Předposlední říjnový víkend postihnou české občany opět poslanecké volby. Budou samozřejmě, zvláště z hlediska kandidátů, jiné než poslední a budou, žel, opět stejné – z hlediska voličů.
Před čtyřmi lety byli voličům předkládány působivé sliby o přijetí zákona o celostátním referendu, o nápravě církevních „restitucí“, o schválení zákona o sociálním bydlení, o nápravě hospodaření státu, o důchodech, exekucích, školství, zdravotnictví, míru… Kdeže jsou. Některé už jsou vousaté – kupř. referendový a o sociálním bydlení, jiné zapomenuty – „restituční“, jen zlomek byl naplněn, a to často jen zčásti – EET ano, ale např. exekuce či důchody problematicky a veřejné rozpočty jsou i přes ekonomickou konjunkturu stále schodkové.

Kouzelník Žito nepřijede. 

Tradiční strany se dále noří do bažiny nedůvěryhodnosti a občany obluzují politické projekty podnikatelů, kteří chtějí zisky z hospodářské činnosti rozšířit a opevnit ještě o profity z hospodaření státu a oblasti politické. Stát se pod vedením pragmatických, kariéristických, korupčních, intrikánských, demagogických a v konečném důsledku hloupých příživníků na té které ideologii stále více stává loutkou korporací a stále více se jeho demokratické struktury a právní charakter stávají iluzí, karoserií pro motor egoismu, skupinových zájmů a kořistění. Nepřijede však žádný sv. Václav, nepřemožitelný Jan Žižka, kouzelník Žito, blaničtí rytíři, Rychlé šípy, Ferda mravenec, aby tento marast napravili. Je to na občanech, voličích, aktivistech, členech stran, na úřednících, učitelích, dělnících, zemědělcích, technicích, živnostnících, manažerech, aby odvedli poctivě svoji práci a měli tak právo požadovat seriozní práci i po politicích, aby je tlačili do splnění slibů, do plnění potřeb a zájmů lidí a třeba je ve funkcích i nahradili a svými znalostmi a zkušenostmi z nepřikrášleného běžného života s nekompromisní zpětnou vazbou se pokusili napravit procesy, vazby a struktury, které opanovala touha po osobním bohatství, moci a statusu.


Pět možností

Žádný volič nestojí před volbou jen většího a menšího zla. Každý má pět možností:

1. nejít k volbám a dát signál lhostejnosti, ignorance;
2. jít k volbám a vhodit neplatný lístek jako znamení ochoty občansky se angažovat, leč bez možnosti uspokojivého naplnění;

3. jít k volbám, zvolit stranu, která je mu programem či personálně nejbližší, byť nemá šanci do sněmovny projít, a dát těmto kandidátům signál, že jejich působení není bez odezvy, stojí za pokračování a třeba od státu díky více hlasům obdrží i menší podporu;
4. volit a hodit to těm, kteří mají šanci na postup do sněmovny, byť jsou to gauneři, poměrně ovšem malí, takže zásadní změna nebude, jen kosmetická; a
5. hodit to vykutálencům nejvykutálenějším, aby bylo nejhůř, co je myslitelno, třeba s pofidérní výmluvou, že čím hůře, tím lépe, neboť tím dříve lidé snad procitnou. K lepší orientaci může každý využít volební kalkulačku na webu kohovolit.eu, která jej provede pomocí otázek na významné problémy jak skrz momentální volební sliby jednotlivých stran, tak přes uskutečněná hlasování konkrétních poslanců v minulosti, takže si lze ověřit svoji sounáležitost s tou kterou straou a poslancem bez mediální deformace, reklamních žvástů, ale i vlastních ideologických předsudků.

Každý volič by se však měl zamyslit nejen nad programy a hlasováními, sliby i jejich zamlčenými dopady, osobami poradců a mecenášů politiků, ale vůbec nad smyslem svých politických představ, přání a cílů a nad cestami, jak k nim dospět. Porovnat sliby, porovnat fakta, rozmyslet pomíjivé touhy a životní cíle, prkotiny a hodnoty, jejich podmínky a kontext, vytyčit si koridor a také rozmyslit cestu,  postup, mezikroky, stupínky k vizi konečného stavu. Tyto dva zdánlivě prosté myšlenkové procesy jsou obrovskému množství lidí zcela cizí. Nekonfrontují alternativy a tupě věří jediné předložené verzi, reklamnímu šotu, politickému mainstreamu, poutavé manipulaci. Obdobně nejsou s to pochopit, že mnoho cílových stavů nelze nastolit hned, ale mají vlastní vývojové faktory, dynamiku, klikatý výoj a jejich funkčnost závisí na okolních podmínkách. Zasadit jevy a  přání do místa a času a nahlédnout tak existující politickou mapu s  překryvem mapy svých požadavků. Neštymuje?

Noví koně potřebují staré biče 

Volbami politika nekončí. Drtivou většinu politiků nestačí jednou za čtyři roky snažit se kamsi nasměrovat. Jejich intelektuální a morální výbava potřebuje neustále impulsy od občanů, aby nezvlčili – a ti, kteří to nepotřebují, naopak sami průběžný kontakt s občany vyhledávají. Podněty, návštěvy, petice, demonstrace, protesty – až příliš mnoho poslanců slyší (alespoň trochu) jen na důrazná upozornění. Volby jeden cyklus občanské participace končí a nový startují. I noví koně se musejí naučit poslouchat staré biče.

 – – –