Nejsme ani svobodní

Avatar
Původní autoři

Petar Volgin
24.11.2017  zdroj

Bulharský publicista Petar Volgin se zamýšlí nad kvalitou svobody, kterou jsem získali za posledních 28 let. Na adresu vládnoucích elit říká: „Chudoba obyvatelstva jim vyhovuje. A udělají všechno možné, aby to tak zůstalo. Protože chudoba nedovoluje myslet. Ani klást odpor.“
Před 28 lety jsme měli ohromná očekávání, dostali hromady slibů, tenkrát na počátku „Přechodu k demokracii“. Tehdy jsme doopravdy věřili, že se na nás vylije roh hojnosti. A vylil. Ale jen na některé. Při rozdávání pokladů byla většina čekajících propuštěna. Jen si nestěžujte, hulákají teď na nás vítězové „Přechodu“. Máte přece to nejcennější, pokračují, máte svobodu, můžete si říkat, co chcete, dělat si, co se vám zlíbí, cestovat, takže nemáte důvody k nespokojenosti. Ano, jestli se svobodou chápe, že můžete psát na Facebook nebo přepínat kanály televizoru, je to tak, jsme svobodní. Ale to je velmi nicotná svoboda. Pro nás je však zásadní jiná otázka – můžou být svobodní chudí lidé? Nemyslím, že bychom se měli držet klišé, že svoboda je stav ducha a nezávisí na materiálních okolnostech. To jsou opravdu pitomosti. A s klidem můžete nazývat pitomcem každého, kdo vám něco takového vykládá, bez ohledu na to kolik titulů má před a za jménem.

Není možné být zároveň chudý, zároveň svobodný. V nejlepším případě, můžete mít v této situaci iluzi svobody. Když jste chudí, nemůžete nic. Jediné, na co vám stačí rozum, je přežití. Jeden z důvodů, proč nás drží na hranici existenčního minima je přesně tento – snaha, abychom zůstali nesvobodní. Jedině tak se cítí být elita v bezpečí. Ti, kteří by po nich mohli chtít skládat účty, nemají možnost to udělat. Musí makat, aby zůstali několik centimetrů nad hladinou. Za těchto podmínek nejde myslet na revoluci, nelze se snažit změnit status quo.

Postpřechodové elity tomu rozumí. Chudoba obyvatelstva jim vyhovuje. A udělají všechno možné, aby to tak zůstalo. Protože chudoba nedovoluje myslet. Ani klást odpor. Myšlení a revolta jsou dvě základní kvality svobodného člověka. Jestli nejsou, pak žádnou svobodu nemáme. Máme jen iluzi svobody, kterou nám pracně nutí celých těch 28 let. Stejným způsobem nám řvou do uší o „nutné civilizační volbě“ a „světlé euroatlantické budoucnosti“. Jestli bylo něčeho za tu dobu dostatek, pak to byly smyslu zbavené fráze. Čím jsou tyto hesla dutější, tím více jsou prohlašovány za svaté. Máme nyní i pěstitele nového vládnoucího liberálního new-speaku, kteří bedlivě sledují, aby ho nikdo nenarušoval. Nikdo nesmí říkat věci, které by byly v nesouladu se statusem quo. Každý, kdo si dovolí podobný hřích, bývá trestán. A ať mi teď někdo řekne, zda jsme svobodní.

Přeložil: Michail Stavrev