Jaromír Petřík
18. 11. 2017 JaromirPetrik
Letošní oslavy 17. listopadu proběhly zcela v režii „Pražské kavárny.“ Její zástupci dovolili v Praze vystoupit pouze svým stoupencům, kteří jeden jako druhý hystericky opakovali fráze o ohrožení naší demokracie. „Svoboda je ohrožena vždy a stále ji musíme hájit. A demokracii budeme mít tak dlouho, jak dlouho budeme chtít,“ hřímal šéf ODS Petr Fiala. A jeho stoupenci „svobodu a demokracii“ opravdu hájili, jak vzápětí poznal na vlastní kůži Tomio Okamura.
„Tenkrát jsme bojovali za to, abychom se mohli svobodně vyjádřit. Podívejte se, kam jsme to dopracovali,“ řekl šéf SPD Tomio Okamura v reakci na lidi, kteří ho předtím na Národní třídě vypískali. „Určitá skupina občanů si uzurpuje nárok na jediný správný názor.“
Též se tito „demokraté“ velmi vymezovali proti Andreji Babišovi. Že jej zvolila třetina našich voličů jaksi pomíjeli, stejně jako, že jejich TOP09 se dostala do Parlamentu pouze díky voličům z Prahy 1, kdy těsně překonala 5%. Hlasití byli, jako kdyby TOP09 s drtivou většinou ve volbách zvítězila. Andrej Babiš, který skládá novou vládu, zapálil svíčku u památníku na Národní třídě. Setkal se přitom s hlasitým odporem protestujících, kteří šéfa ANO obvinili ze zneuctění pietního místa.
Petr Gazdík za pobočku TOP09, tedy stranu Starostů a nezávislých zmínil 17. listopadu na Národní třídě možné ohrožení svobody a demokracie kvůli nástupu vlády opřené o komunisty. Strašením komunisty se též oháněl nový zájemce o předsedu TOP09 Jiří Pospíšil.
Další z řady akcí k 17. listopadu se konala v pražském Újezdu. Na demonstraci “Pravda nemá alternativu” promluvil profesor Martin C. Putna, podle kterého volby nevyhrál Andrej Babiš, ale falešné zprávy.
Na pražském Albertově jsme si vyslechli rektora brněnské Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, že svobodomyslná část společnosti v posledních letech utrpěla několik porážek – zařadil mezi ně třeba výsledek prezidentských voleb: http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/o-svobodu-je-treba-neustale-pecovat-zaznelo-na-albertove/1551780 . Pozadu nezůstal ani dlouholetý člen KSČ Tomáš Zíma, rektor Karlovy University. Pozn.: Každému, kdo kdy byl členem KSČ stanovil známý bloger MUDr. Vodvářka diagnózu „významné mozkové poruchy“: https://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A150630_467038_blogidnes
Hlavní událostí včerejšího 17. listopadu byl program na Václavském náměstí.
Tam jsem naivně očekával, že zde vystoupí i někdo z umělců vyznamenaných našim prezidentem Milošem Zemanem, např. Jarek Nohavica, Helena Vondráčková a promluví někdo opravdu znalý politiky a historie jako např. Petr Žantovský.
Bohužel jsem se nedočkal. Účinkovala plejáda umělců, z nichž většinu jsem neznal a slovo tam vedli ti, kteří zastávali názory o ohrožení současné demokracie. „Koncert pro budoucnost“ zahájil Vladimír Merta. Vyslechli jsme si Petra Pitharta s projevem o ohrožení nezávislosti České televize (nesmyslný projev, jako kdyby toto médum hlásalo něco jiného než zemanofobii a rusofobii), ekonoma Tomáše Sedláčka: „Vyhrabali jsme se tady před 28 lety z mnohem většího průšvihu. Kropte je pravdou a láskou.“ Tedy opravdu duchaplný projev…
Osobně jsem byl zvědavý na projevy prezidentských kandidátů, kteří byli pořadateli pozváni. Michal Horáček přišel na Václavské náměstí v podvečer, když předtím na Hradčanském náměstí zazpíval Modlitbu pro Martu. A divil se, že nemohl vystoupit na Václavském náměstí. Pořadatelé totiž uvedli, že prezidentští kandidáti, které jako řečníky vybrali, „nejvíce ztělesňují hodnoty 17. listopadu“. https://www.blesk.cz/clanek/volby-prezidentske-volby-2018/507234/horacka-na-vaclavaku-nepustili-na-podium-moc-bohaty-a-malo-sametovy.html
„Oni si asi myslí, že já hodnoty 17. listopadu neztělesňuju. Nevím, proč bych já, aktivní aktér revoluce a účastník všech jednání, měl být s listopadem spojován méně než ti, kteří tam nebyli,“ řekl Horáček. Dále uvedl, že polovinu svého času mu nabídl další prezidentský kandidát Marek Hilšer, o kterém „Pražská kavárna“ naznala, že dostatečně ztělesňuje hodnoty 17. listopadu, třebaže sám uvedl, že listopad 1989 prožil ve Španělsku. Toto však pořadatelé odmítli a Horáčkovi jednoduše projev na Václaváku zakázali.
„Pražská kavárna“ naznala, že kromě Marka Hilšera dostatečně ztělesňují 17. listopad pouze Jiří Drahoš (který, jak sám řekl, listopad 1989 prožil v Jihlavě) a Pavel Fischer.
Tedy opravdu „demokratický“ výběr řečníků, když je všeobecně známo, že z prezidentských kandidátů se událostí listopadu 1989 přímo zúčastnili pouze současný prezident Miloš Zeman a Michal Horáček.
Zajímavé, co na to řekl europoslancec za ODS Jan Zahradil: „Nic mi do toho není, nešel jsem tam a nikoho z nich volit nebudu. Ale jestli včera na pódium nepustili Horáčka (který je se 17. listopadem 1989 spojen stokrát víc než akademik Drahoš, like it or not) a jestli k Drahošovi pustili jako stafáž jen muší váhy Fischera a Hilšera, pak je jasné, co byl celý ‚Koncert pro budoucnost‘ zač. Prostě kampáááň.“
Doposud jsem žádné ohrožení demokracie u nás necítil. Ale začínám to ohrožení cítit právě po výlevech zástupců „Pražské kavárny“, kteří nepřipouštějí jiný názor, než ten svůj, stejně jako kdysi radikální bolševici v padesátých letech.
Jsem zvědavý, jak by dopadl Miloš Zeman, pokud by se oslav 17. listopadu osobně zúčastnil. Zda by jednomyslně myslící Pražské kavárně stačily červené karty a vajíčka.
Ostatně, mluvčí našeho demokraticky zvoleného prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček to vystihl přesně. „Demokracií a svobodou se dnes nejhlasitěji ohání ti, kteří odmítají výsledky demokratických a svobodných voleb.“
Bohužel, právě ti, kteří nejvíce strašili naše občany komunisty a ohrožením demokracie, nepřipustili na oslavách 17. listopadu jiný názor, než ten svůj a byli natolik důslední, že se jim nehodil do karet ani přímý účastník těchto událostí Michal Horáček.
Takže svůj blog zakončím slovy: „Quo vadis Pražská kavárno?“
