Sliby se slibujou, poslanci se radujou, jak s občany vyj.bou! Bude to s novými politiky jinak a lépe?

Jiří Baťa
30. 11. 2017
V Poslanecké sněmovně PČR je v poslední dny živo jako v úlu. Všichni poslanci se vášnivě radí, přemýšlejí (!), diskutují, narhují, zamítají. Není divu, vždyť toto nové politické uskupení se pomalu rozjíždí ve své činnosti a s tím souvisí řada jednání atd. V tuto dobu jde o odsouhlasení důležitých funkcí ve výborech PČR. Na jedném straně lze pochopit, že se poslanci mezi sebou radí, je to přirozené, mají-li ze svého středu zvolit kolegu do nějaké funkce. Pochopit to lze však jen potud, pokud jde o okruh lidí v rámci poslaneckého klubu z jedné ze stran, které mají v PS zastoupení.


Tento fakt vychází ze skutečnosti, že každá strana má svůj program, často výrazně se odlišující od stran jiných a s tímto programem také obsazením funkcí sledují nějaké své cíle. To je možné svým způsobem považovat za demokratické, ale už méně demokratické podle mého míněmí je, když se jisté poslanecké kluby (v praxi politické strany) přes (často výraznou) programovou rozdílnost dohodnou na společném postupu proti nějakému politickému subjektu nebo osobě a  tak zamezit nebo zabránit  jeho případnému pozitivnímu úspěchu či výsledku.

     Vycházeje ze znění slibu, který skládá poslanec při nástupu do funkce (případně senátor), cituji: „Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí“ se lze oprávněně domnívat, že tito dospělí, svéprávní, v rámci svých osobních možností vzdělaní a inteligentní lidé, se v PČR projednávaných záležitostech umí (nebo by umět měli) rozhodovat sami, aniž by potřebovali od cizího subjektu (představitele jiné politické strany) nějakou radu nebo doporučení. To se stává tehdy, když k prosazení nebo odmítnutí zájmů té které politické strany resp. jejího politického představitele,  není dostatek racionálních argumentů a tyto subjekty hledají „spásu“ ve vzájmeném spojení a postupu. To například vedlo k vytvoření Demokratického bloku pravicových stran, který měl vést k ztížení nebo komplikacím vítězných politických stran při hledání konsensusu pro sestavení koaliční vlády.

     Nicméně, za dobu 28 let jsme si už pomalu zvykli na to, že se vždy najde nemálo těch, kteří svou funkci poslance berou jinak, než  zastoupení voličů, kteří jim dali svůj hlas a důvěru. Cíle partaje jsou bezostyšně upřednostňovány před zájmy občanů, které svým slibem dali poslanci svým voličům. (např. ČSSD a revize církevních restitucí). Paní Helena Langšádlová, místopředsedkyně T0P 09 , v rozporu s daným slibem, že svůj mandát bude vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, v souvislosti s volbou poslance Kotena (SPD) na post šéfa bezpečnostního výboru vyzvala ostatní zákonodárce, aby pro zvolení poslance Kotena z Okamurovy SPD do čela výboru nehlasovali. Zde je příklad toho, jak poslankyně v rámci svých, resp. partajních zájmů veřejně ovlivňuje rozhodování a tím potlačuje daný slib poslanců, že budou funkci vykonávat ….. podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jaké má v tomto případě asi vědomí a hlavně svědomí paní Langšádlová, když přesvědčuje nebo nabádá (tlačí) jiné poslance, aby třeba proti své vůli a na její přání nehlasovali pro poslance Kotena. Myslím, že to není ani demokratické, ani slušné a už vůbec ne v souladu s daným slibem poslance. Jiná věc je, nakolik se oslovení poslanci nechají jejím apelem ovlivnit.

     Jenže poslankyně Helena Langšádlová je politička tzv. par excellence, známá svými jedovatými, nevhodnými až trestuhodnými výroky. Proslavila se především historickou větou, že jaderná válka proti Rusku by byla naší povinností a bojem i za naši svobodu.  No a protože pan Koten má údajně kladný vztah k Rusku, „vlastenka“ Langšádlová se snaží tohoto muže vystrnadit z možného postu šéfa bezpečnotního výboru PS. Ve stejném duchu hájí a prosazuje vyloženě extremistické zájmy TOP 09 a to navzdory tomu, že tato strana naopak za extremisty prohlašuje T. Okamuru a jeho SPD.

     Slib, daný poslanci, senátory, soudci a ostatními vrcholnými politiky  se u většiny těchto „slibodárců“ stal pouhou formalitou a frází a málokterý z nich se podle slibu řídí a pracuje. Důvodem je naprostá zprofanovanost a dehonestace poslání a výkonu poslanecké funkce.  Činnost a výsledky jejich práce více než často převažují v osobní prospěch, prospěch svých  partají nebo cizích zájmů, ale už méně, pokud vůbec, ku prospěchu občanů-voličů.  Z toho také pramení bezuzdné politikaření lidí jako Langšádlové, svého času Kalouska, Sobotky, Hermana, Pospíšila a řady jiných, známých demokratických „křiklounů“. Přesto si máme myslet a někteří politici z řad „demokratů“ dokonce tvrdí, že máme plnohodnotnou demokracii a právní stát. Dobře vědí, že to není pravda, ale nečestnými  proklamacemi těchto statusů toho  umně využívají ve svůj prospěch. A  voliči? Ty vem čert!