Napsal/přeložil: Andrej Babickij
29.12. 2017 Eurasia24
Ruské vedení se na jedné straně až dosud snažilo vyhnout se přímé, otevřené vojenské pomoci oběma lidovým republikám, na druhou stranu se však Vladimir Putin nejednou vyjádřil v tom smyslu, že Rusko nedopustí, aby na Donbasu došlo k masakru Rusů. Vyhrocení situace na frontě tak bezpochyby postaví ruské vedení před nelehkou volbu.
Tak je to zde. Dlouho očekávané a opakovaně oznámené rozhodnutí o dodávkách „pokročilých obranných zbraní“ z USA na Ukrajinu bylo nakonec přijato.
V Kyjevě oslavují „další triumf“ s tím, že vítězství nad separatisty teď již mají v kapse. Někteří odborníci ovšem namítají, že samotný efekt zařazení protitankových raketových komplexů Javelin do výzbroje VSU (Ozbrojených sil Ukrajiny) ukrajinská strana silně přeceňuje.
Pokud jde o odstřelovací pušky, situace se kvůli nim výrazněji nezmění, i když na nervy asi mohou obráncům lidových republik slušně „zabrnkat“. Ani výše vojenské pomoci není nijak výrazná – celkem bylo na nákup zbraní pro ukrajinskou armádu (americkou stranou) vyčleněno 47 milionů dolarů.
Poskytnout Ukrajině svou „pomoc“ se však nechystají pouze USA, stejné opatření přijala i Kanada. A tak se celkové dodávky zbraní mohou v konečném důsledku stát hmatatelnými a citelnými.
Zatím lze jen těžko hodnotit, jak velkou roli bude v dalším vývoji situace hrát převaha Ukrajinců v kvalitě a objemu výzbroje, ale pravděpodobnost, že rovnováha sil bude znatelně narušena, vůbec není nulová. Pocit vlastní převahy může Kyjev vyprovokovat k rozhodnějším útočným operacím.
Obránci v Luhansku a Doněcku očekávají útok v nejbližší době. Koncentrace ukrajinských jednotek na linii střetů totiž nebyla za celou dobu trvání konfliktu tak velká jako dnes.
Příprava ukrajinského útoku je navíc spojena s přáním „našich partnerů“ v maximální možné míře „zakalit“ předvolební kampaň v Rusku. Ruské vedení se totiž na jedné straně až dosud snažilo vyhnout se přímé, otevřené vojenské pomoci oběma lidovým republikám, na druhou stranu se však Vladimir Putin nejednou vyjádřil v tom smyslu, že Rusko nedopustí, aby na Donbasu došlo k masakru Rusů. Vyhrocení situace na frontě tak bezpochyby postaví ruské vedení před nelehkou volbu.
Ještě v září, během svého vstoupení na tiskové konferenci v Číně, varoval ruský prezident Spojené státy před dodávkami zbraní Ukrajině. Neobvyklé na jeho prohlášení bylo, že se uchýlil k přímým hrozbám, když řekl, že jako odpověď na takový krok zahájí DLR a LLR přepravu zbraní (jejichž zásob mají obě republiky dostatek) na ukrajinské území, a to do „pro Kyjev citlivých míst“.
Před nedávnem pak lídr DLR Alexandr Zacharčenko potvrdil, že je připraven vyzbrojit tři tisíce ukrajinských partyzánů pistolemi, samopaly a odstřelovačskými puškami vyrobenými v DLR. Jádro sdělení samozřejmě neleží v pistolích a samopalech. Pokud by se však mělo na Ukrajině objevit takové množství lidí připravených k partyzánské ozbrojené válce s vládou, pak to znamená, že během uplynulých tří let se DLR nějak dokázala vyrovnat s výrobou zbraní.
Řeč je tedy o tom, že odpovědí by bylo zahájení partyzánské války na Ukrajině. Není to ale příliš pravděpodobné, protože aktivisté odhodlaní k takto rozhodným činům byli z Ukrajiny již dávno vytlačeni nebo jsou zadržováni v internačních táborech.
Skutečný a zvažovaný scénář budoucích událostí je zřejmě poněkud jiný. Partyzáni, mezi kterými samozřejmě budou rodáci z Charkova, Oděsy, Chersonu a dalších míst a oblastí Ukrajiny, se na Ukrajině mohou objevit „jakoby odnikud“. A jim pak mohou v jejich misi boje s nacisty pomoci dobrovolníci z DLR, LLR i z Ruska. Jak daleko až mohou svůj osvobozenecký boj dotáhnout, není jasné, ale pokud vezmeme v úvahu třeba tu nejméně ambiciózní variantu, pak lze za minimum považovat hranice bývalé Doněcké a bývalé Luhanské oblasti.
A existuje ještě další úvaha, rozebíraná v těchto dnech lidmi v nejbližším okolí Alexandra Zacharčenka. DLR a LLR oficiálně uznaly Jižní Osetii jako samostatný stát a mají s ní uzavřeny různé mezivládní dohody a smlouvy. V rámci plnění těchto dohod tak Jižní Osetie může povstaleckým republikám poskytnout pomoc v podobě moderních, vysoce přesných a účinných zbraňových systémů.
Takové dodávky by obnovily rovnováhu sil a uklidnily situaci. Kde Jižní Osetie uvedené moderní zbraně vezme, do toho nikomu nic není, není ale nejmenších pochyb, že pokud o to Cchinvali (hlavní město Jižní Osetie) požádá, bez problémů se stane tranzitní základnou pro převod obranných, ale i útočných zbraní do jí uznaných republik.
Iluze Kyjeva o tom, že po rozhodnutí Washingtonu a dodávkách zbraní dosáhne celkem snadného vítězství, se patrně rychle rozplynou. Naopak, poslední aktivity Američanů rychle přibližují okamžik rozuzlení a využití (řečeno jednoduše) varianty vyzkoušené v Abcházii a Jižní Osetii v roce 2008.
Skutečnost, že se Vladimir Putin navzdory svým zvyklostem rozhodl v září pohrozit „našim partnerům“ scénářem rozšíření války na celé území Ukrajiny, vypovídá, jak se s plnou vážností a odpovědností staví k perspektivě zostření situace a porušení rovnováhy sil.
Bývalá prezidentka a v době před počátkem války v Gruzii předsedkyně gruzínského parlamentu Nino Burdžanadze vyprávěla, že krátce před srpnovými událostmi 2008 Putin, který byl tehdy ruským premiérem, varoval Michaila Saakašviliho, že v případě pokusu Gruzie o útok na Jižní Osetii Rusko zcela určitě zasáhne. I tentokrát Putin prohlásil, že „nemůžeme připustit, aby došlo k masakru, a také to nepřipustíme“.
Andrej Babickij
Zdroj: Politikus.ru
