 |
| Vučić u Putina |
Nebojša Malić
25.12.2017 messin
Zatímco srbský prezident jedná o energetických a obchodních dohodách v Moskvě, americká zahraniční politika se snaží „dokončit práci“ na Balkáně a už ovládá mediální prostor země.
Srbský prezident Alexandar Vučić se snaží posílit svou vlasteneckou reputaci setkáním s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Oficiálně projednali přístup Srbska na trhy s Euroasijskou hospodářskou unií a s ruskou ropou a zemním plynem. Vučić naznačil, že by si koupil ruské dopravní vrtulníky, ale vyhnul se otázkám ohledně dohody o tancích a ozbrojených vozidlech, či obranných systémech S-300.
Oficiálně Srbsko dodržuje vojenskou neutralitu a odmítá se připojit k obchodním sankcím USA a EU proti Rusku. Na druhé straně Bělehrad v roce 2015 podepsal individuální akční plán partnerství s NATO (IPAP) a zůstává odhodlán vstoupit v určitém okamžiku do EU. Tahle politika přivedla do regionu amerického velvyslance Hoyta B. Yee, aby v říjnu Srbsku vyhrožoval, že není možné „sedět na dvou židlích“.
Hoyt se mezitím stal velvyslancem v Makedonii, jižním srbským sousedem, jehož vláda je ve skutečnosti klientem Washingtonu. Bosna a Hercegovina na západě je de facto protektorátem EU a s plánem členství v NATO, zatímco odpadlická provincie Kosovo – obsazená NATO v roce 1999 a vyhlášená za nezávislou v roce 2008 – hostí největší americkou vojenskou základnu v regionu. Všichni ostatní sousedé jsou již členy aliance, která v roce 1999 vedla válku se Srbskem.
Vučić se v roce 2012 dostal k moci jako klient Západu. Dříve bývalý člen srbské radikální strany, která po barevné revoluci v říjnu 2000 politicky skomírala, se v roce 2008 změnil na „progresivního“ a vyhnal demokraty z vládnoucí koalice sponzorované USA. Za PR poradenstvím, které to umožnilo, byl Bell Pottinger, pracovní tým založený ve Velké Británii, který párkrát vyrobil falešné teroristické video pro Pentagon a nedávno skončil po skandálu souvisejícím s Jižní Afrikou.
Dočasně omráčen volbou Donalda Trumpa, jehož platformu „Amerika na prvním místě“ označil za kacířskou, se americký zahraničně-politický establišment uvedl znovu do pohybu. 28. listopadu zveřejnila Atlantická rada zprávu, v níž obhajuje opětovné americké vměšování do regionu a tvrdí, že „nabízí v blízké budoucnosti nejlepší perspektivu, pro demonstraci skutečných výsledků pokračujícího blízkého vztahu mezi USA a EU.“
„Bělehrad může a měl by být blízkým partnerem a spojencem v regionu, ale tím se může stát jedině, pokud se začne významně distancovat od Ruska. Toto není ústředním bodem pro srbské vedení, ale ani by to nemělo být něco, na čemž by se Spojené státy nebo EU měly kompromitovat,“ napsali autoři zprávy.
Dne 11. prosince uvedla Rada pro zahraniční vztahy poprvé po letech Balkán jako potencionální oblast konfliktu. Bylo to v průzkumu publikovaném think-tankem Center for Preventive Action.
Několik srbských zpravodajských serverů oznámilo, že Washington v Srbsku plánuje zřídit „mediální centrum pro boj s ruskými dezinformacemi“ řízené NATO a financované prostřednictvím Atlantické rady, německého Marshallova fondu, Nadace pro demokracii (NED) a amerického vojenského velení v Evropě (EUCOM).
Od doby, kdy v roce 2000 USA a EU uplatnily vládu nad srbským mediálním prostorem, ať už prostřednictvím místních zástupců, nebo přímo, dosud neexistovala potřeba žádného podobného nástroje. Dokonalým příkladem této mediální dominance je N1, filiálka CNN založená v roce 2014, pokrývající Srbsko a sousední Chorvatsko s Bosnou a Hercegovinou.
N1 je majetkem KKR Global Institute, pobočky významné americké investiční společnosti, které nepředsedá nikdo jiný, než bývalý šéf CIA a americký generál David Petraeus – kterého jsme naposledy viděli tehdy, když dostal přes prsty za to, že poskytl tajné informace své milence a zároveň autorce své biografie.
V březnu letošního roku byla N1 umístěna na špičku seznamu kanálů kabelového operátora SBB. I když to z hlediska amerických zákazníků může vypadat neškodně, ti evropští jsou zvyklí mít na tomto místě své veřejnoprávní vysílání. Překvapen však nemusel být nikdo, SBB – jeden z největších kabelových operátorů v zemích, které byly kdysi Jugoslávií, je též ve vlastnictví KKR Global. Mezi další části mediálního impéria KKR patří sportovní a filmové kanály Sport klub a Cinemania a hudbu produkující firma Grand.
Začátkem tohoto měsíce N1 učinila podrobný výzkum, když „obvinila“ imigrantskou charitu, která před lety poskytovala pomoc obklíčeným Srbům v Kosovu. Ve Francii narozený Arnaud Gullion uvedl, že stanice strávila rozhovorem o jeho humanitární práci pouhé tři minuty a zbytek času jej napadala coby nacionalistu a „identitariána/identitarian“, vycházejícího ze svých politických studentských názorů.
„Často jsem se musel ve Francii bránit otázkám ohledně pomoci, kterou poskytujeme Srbům v Kosovu. Upřímně jsem nečekal, že to budu muset dělat v Bělehradě,“ řekl po rozhovoru.
Ačkoliv může šest bitevníků MIG-29, které Rusko poslalo v říjnu, pomoci nahradit ztráty z útoku NATO v roce 1999, proti tomuto druhu mediální války v Srbsku samotném nemohou udělat nic.
Zatímco Moskva považuje prezidenta Vučiće za důvěryhodného partnera, ten údajně řekl, že je „spokojen“ s návrhy Atlantické rady a přeje si, aby se staly oficiální politikou USA. Poté, co předtím vedl „vnitřní dialog“ sám se sebou o otázce vzdání se srbské snahy ohledně Kosova – na stránkách západního tisku, nicméně nyní říká, že bude rád, když tuto záležitost předá Rusku ke zprostředkování.
Rozhořčení Srbové by mohli říci, že chce Vučić narafičit Moskvu k přijetí odpovědnosti v kauze Kosova, aby konečně mohl udělat to, co chce a podlehnout požadavkům Washingtonu. Vzhledem k neustálému politickému a mediálnímu vazalství Srbska vůči Západu je obtížné tvrdit, že nemají pravdu.
Překlad Messin
Zdroj: https://www.rt.com/op-edge/413852-vucic-russia-serbia-nato/
