Blízkovýchodní triumvirát Ruska, Íránu a Turecka vyhazuje Spojené státy ze sedla

28.12.2017 VSa Zprávy
Přečetli jsme: Úzká spolupráce Ruska, Íránu a Turecka izolovala Spojené státy v syrském konfliktu a pracuje mnohem efektivněji než spojenci USA a Západu v blízkovýchodním regionu. I přes to, že se tito tři hráči zdaleka na všem neshodnou, má Washington důvod k obavám.

Turecko a Rusko posilují svoje vztahy a podobně se Turecko během posledních měsíců přibližuje Íránu. Společné rozhovory v Astaně mají pomoci ukončit konflikt Sýrii. Všechny tři země na nich participují, ale také upevňují svoje pozice pro plán nového poválečného uspořádání Blízkého východu. Tento trend má obrovské důsledky pro Spojené státy, Západ a spojence USA v regionu, píše pro National Interestčlánek novináře a výzkumníka Setha J. Frantzmana.

Návštěva Vladimira Putina v Turecku se sešla s Erdoganovou přípravou summitu Organizace islámské spolupráce, který se chystal odmítnout Trumpovo rozhodnutí přesunout americkou ambasádu do Jeruzaléma a uznat ho za hlavní města Izraele. Ve stejnou dobu Rusko a Turecko dokončují dohodu o prodeji ruského protiraketového systému S-400.
Moskva bere ohledy na Ankaru, Kurdové a Jeruzalém spojili Teherán a Ankaru

Turecku se ale podařilo to, aby ruská strana odložila plánovaný mírový kongres v Soči. Turkům dělalo vrásky, že Rusové sem pozvali také kurdskou stranu PYD, která na východě Sýrie kontroluje milice YPG, které Ankara vidí jako teroristickou organizaci. Moskva měla během konfliktu s YPG dobré vztahy, což se ale může změnit, protože Rusko bere ohledy na Ankaru. USA byly naopak spojeny se Syrskými demokratickými silami, kde je YPG silným členem, doplňuje Fratzman.

Astanské rozhovory měly za úkol zredukovat konflikt v Sýrii. Írán a Rusko přitom podporovaly režim Bašára Asada. Tyto rozhovory byly úspěšné v tom, že vytvořily de-eskalační zóny v Iblidu a také v jižní Sýrii. Při posledním jednání Ruháního, Putina a Erdogana v Soči všechny tři země souhlasily s tím, že se budou snažit o ustanovení míru jako prvotního cíle a udržet suverenitu, jednotu a územní celistvost Sýrie.

Rusko následně omezilo svoje vojenské jednotky v Sýrii, což byl krok, který podpořil také turecký prezident Erdogan v rozhovoru pro deník Hurriyet. Zatím to vypadá, že Ankara dostává to, co potřebuje – odchod ruských vojsk ze Sýrie a také blokování PYD na mírovém jednání v Soči.

Ještě v únoru 2017 si Teherán pozval tureckého ambasadora k vysvětlení ohledně komentářů tureckého ministra zahraničí o roli Íránu v Sýrii. Nicméně referendum o kurdské nezávislosti v severním Iráku přivedlo obě země k sobě. Na říjnovém jednání Erdogana v Teheránu se Ruhání i turecký prezident vzájemně usmívali a Teherán i Ankara jednohlasně kritizovaly Trumpovo rozhodnutí o Jeruzalému. V obou případech se tyto země shodují.

Jak přiznal ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov, všechny tři země se ve všem neshoduji, ale shodnou se na určitých společných cílech. Na začátku prosince sdělil pak poradce tureckého prezidenta, že kolem poválečného uspořádání Sýrie už bobtná nový mocenský konflikt. A z těchto důvodů a kvůli roli USA je nutná spolupráce Turecka s Ruskem a Íránem.
Špatné zprávy pro USA

Turecko-íránsko-ruské entente není pro Spojené státy dobrá zpráva, míní dále Frantzman. USA jsou vyloučeny z jednání v Astaně i v Soči a častá setkání lídrů těchto zemí (Putina a Erdogan se setkali v roce 2017 celkem osmkrát) ukazují na to, jak moc jsou Spojené státy mimo hru.

Ministr zahraničí USA Rex Tillerson sice nedávno říkal, že Rusko a Írán nemohou Turecku nabídnout tytéž hospodářské benefity jako je jeho členství v západním společenství zemí. Zdá se, že to není tak důležité a je příliš pozdě.

Dále, Frantzman doplňuje, je tu velký kontrast mezi úrovní spolupráce amerických spojenců v regionu Blízkého východu a efektivitou jednání mezi Ruskem, Tureckem a Íránem. Důsledkem je, že se Asadův režim cítí silnější v kramflecích, o čemž svědčí výroky Asada, která označil kurdské spojence USA za „zrádce“.

Také jiné země v regionu vzhlíží k tomuto triumvirátu. Irácký premiér Hajder Abádí má blízko k Teheránu, Turecko poslalo do Kataru jednotky k jeho posílení v době blokády ze strany Saúdské Arábie. Jordánský král Abduláh hledal podporu v Turecku ohledně jeruzalémské otázky. Rusko a Írán deklarovaly porážku Islámského státu, zatímco Spojené státy sdělily, že na východě Sýrie je ještě hodně práce.

Jenže s tím, jak vojenské operace v Sýrii pomalu utichávají, může být pro Spojené státy v roce 2018 stále těžší Írán, Rusko a Turecko ignorovat, shrnuje Frantzman.