Čekal jsem vyvracení údajných nepravd a lží z PL, ale došlo jen na veganství a homosexualitu. Petr Žantovský se nestačí divit, komu udělal Rosí v ČT bezplatnou reklamu

Avatar
Původní autoři

9. 12. 2017 ParlamentníListy

Soupisem dezinformačních webů na svých stránkách se Jiří Drahoš zařadil po bok těm, co nám předkládají k uvěření stejně ubohoučké pohádky o ruských švábech. Podle Petra Žantovského svléká jeden z kandidátů na prezidenta gatě již mnoho mil před brodem a hlavně se sichruje, že když nevyhraje kvůli tomu, že je bez názorů, tak má dopředu výmluvu. Na podobnou strunu podle mediálního analytika zahráli i v čím dál komičtějším estrádním programu České televize Newsroom ČT24, kde se za peníze koncesionářů uchylují ke sprostému pomlouvání.


Moc politického, přesněji řečeno volebního alibismu, který se ve vší nahotě ukázal kolem volby Donalda Trumpa prezidentem USA, konečně naplno dorazila i k nám. „Spočívá v tom, že se ve volbách neúspěšný pretendent na nějakou funkci začne vymlouvat na nějaké cizí elementy, které způsobily jeho neúspěch. Dnes jsou v módě konspirační teorie o tom, že veškeré volby v tzv. demokratickém světě jsou deformovány a manipulovány nějakými nejasně definovanými hackery, údajně napojenými na Kreml. Takže fakt, že Hillary Clintonová nepřesvědčila většinu potřebnou ke vstupu do Bílého domu, zavinili počítačoví komsomolci v Putinově žoldu. Je nepochybné, že titíž ‚ajťáci‘ mají na svědomí brexit, volební vzestup AfD v Německu a Svobodných v Rakousku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz s neskrývanou ironií Petr Žantovský.

Předpokládá, že z této teze zřejmě vyšel jeden z hlavních favoritů blížící se přímé volby hlavy státu. „Prezidentský kandidát Jiří Drahoš pár dnů před podáním demise vlády navštívil – tehdy ještě premiéra – Bohuslava Sobotku, aby se s ním podělil o svou starost, zda nebudou též české prezidentské volby kořistí stejných virtuálních útočníků. Protože známe dosavadní politiku a rétoriku odcházejícího předsedy vlády, dá se odhadnout, že si porozuměli. To za Sobotky přece vzniklo ‚ministerstvo pravdy‘, jak se přezdívá onomu – prý nikoli cenzurnímu – odboru Ministerstva vnitra, nazývanému Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám. Paranoidní politika socialistů je však odvozená od paranoidní politiky EU, která dala před víc než dvěma lety pokyn, aby jednotlivé země budovaly podobné úřady ke sledování nežádoucí – zejména – webové komunikace svých obyvatel, od zpravodajských portálů přes blogy až po sociální sítě,“ připomíná mediální analytik.

Prezidentský kandidát svléká gatě již mnoho mil před brodem

Přemítá nad tím, co nám Jiří Drahoš návštěvou u dosluhujícího premiéra Bohuslava Sobotky vlastně vzkazuje. „Předně: že je dobrý a roduvěrný Evropan, či spíše europoidní unionista. Že si osvojil konspirační rétoriku bruselské vrchnosti, která v každém koutě vidí Putina a jeho pohůnky a z každé své prohry viní Kreml, čímž poněkud připomíná bolševické vlády po druhé světové válce. Cožpak to opravdu ani trochu nepřipomíná kampaň s ‚americkým broukem‘? Pro nepamětníky: neúroda počátkem padesátých let byla oficiální propagandou vykládána jako důsledek faktu, že k nám američtí špioni masově vysazovali mandelinku bramborovou. Čímž byl nalezen společný nepřítel a usměrněna kolektivní obranná a odvetná aktivita lidu, který s americkým broukem po komsomolsku zatočil,“ přibližuje tehdejší atmosféru Petr Žantovský.

„Tak nějak podobně lze dnes vidět občana Jandu, neplést prosím s rockovým kytaristou, který nám předkládá k uvěření stejně ubohoučké pohádky o ‚ruských švábech‘. Tentokrát ale nejde o speciální druh hmyzu, nýbrž metaforické označení třídního nepřítele, jenž usiluje nahradit pravdu a lásku lží a nenávistí. Tak v téhle řadě je tedy pan Drahoš. Což je prima. Aspoň víme, koho v něm případně volíme hlavou státu,“ upozorňuje mediální odborník. Druhé poselství ze setkání s Bohuslavem Sobotkou vidí v tom, že se Jiří Drahoš – možná opodstatněně, kdo ví? – bojí prohry. „A proto svléká gatě již mnoho mil před brodem. A hlavně se sichruje. Když nevyhraje, nemůže za to absence jeho názorů nebo schopnosti je zaujímat a přesvědčivě vyslovovat, nýbrž americký brouk – pardon, kremelský šváb. I to je srozumitelné poselství voličům, že?“ nepochybuje Petr Žantovský.

Jsme obklopeni armádou nepřátel pravdy, lásky a Drahoše

Za „pěkné“ považuje, že pro ten případ má Jiří Drahoš už nyní na svém webu instalován soupis „švábů“, nikoli nepodobný soupisům sestavovaným dalšími bojovníky a bojovnicemi proti lži a nenávisti, jako jsou Jakub Janda, Sabina Slonková a další. „Když se na ten seznam podíváte, dojdete k závěru, že pan Drahoš zatím této věci příliš nerozumí, nebo má mizerné poradce. V seznamu jsou splácané naprosto nesourodé subjekty od prokazatelně a transparentně státních propagandistických webů, jako je ruský Sputnik.cz, přes dobrovolnické ‚maloweby‘ typu Nová republika, občanskou aktivitu Ivana Davida, seriózní informační portál První zprávy.cz, privátní a programově subjektivní blogy typu Rukojmí Břetislava Olšera až, jak jinak, po dnes již velkoryse fungující politický server Parlamentní listy,“ vybírá mediální analytik z pestrého seznamu „škodné“ nahlíženo očima Jiřího Drahoše.

Pozastavuje se nad tím, jak si prezidentský kandidát při jeho sestavování počínal. „K těm zmíněným přilepil poněkud legrační weby typu Antiilluminati, Osud.cz či Prvopodstata.cz, kde se objevují rubriky jako Dutá země, Kruhy v obilí, Smaragdové desky a další, jejichž prokremelský postoj lze asi jen těžko prokázat, tím méně negativní vliv na volební příležitost pana Drahoše. To samozřejmě není projev nějakého amatérismu, to je velmi promyšlená taktika, smíchat dohromady hrušky a hřebíky a vytvořit dojem, že jsme obklopeni nekonečnou armádou nepřátel pravdy, lásky a pana Drahoše. Nicméně tato taktika byla už použita mnohými mnohdy, a vesměs vedla k obecnému posměchu a k volební prohře. Zřejmě se pan Drahoš chystá jít právě touto cestou. Inu, bon voyage!“ přeje Petr Žantovský.

V estrádním Newsroomu ČT24 došlo na bezplatné píárko

Na podobnou strunku si podle něj zahráli také v čím dál komičtějším estrádním programu České televize Newsroom ČT24. „V tom zatím posledním vydání o uplynulé neděli, mimo jiné zaznamenání hodné výrony mysli pana Rosího, udělal pořad – jistě bezplatné – píárko jakémusi, asi ochotnickému, divadelnímu souboru a jeho představení Městečko Fake News. Oč jde? Jakási slečna či paní Jandáčková, prezentovaná jako režisérka toho díla, nám sdělila, že motivací k dílu byl pocit její ‚bezmoci‘ proti tomu přívalu propagandy a fake news, kterými zaplňuje náš životní prostor řada zdrojů – neopomněla jmenovitě opět označit Parlamentní listy. Jeden by tedy očekával, že představení se bude dále zabývat vyvracením nepravd a propagandistických úletů, jichž se PL.cz dopustily,“ podotýká mediální odborník.

Přiznává, že čekal nějakou parodii na poklesky politiků. „Třeba jako bylo kdysi skečové dílko Ivy Klestilové Standa má problém o tehdy ještě žijícím Grossovi, Zemanovi a dalších, nebo neméně adresné dílo divadla Rubín Blonďatá bestie o dobové kauze tehdejší poslankyně Kristýně Kočí z Věcí veřejných, jak kopuluje na sněmovním stole s výše postaveným poslancem jiné koaliční strany. To by se možná dalo pochopit. Kdyby paní či slečna Jandáčková po pravdě vytáhla nepravdy či polopravdy z textů o politice, a ty pak podrobila kritice, bylo by to třeba jen přivítat, protože faktografické samoočistě ve všech druzích není nikdy dosti. Jaké však bylo mé překvapení, když se v odvysílaných fragmentech té hry mluvilo o škodlivosti veganství či homosexuality a o podobných, politice dosti vzdálených tématech,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

ČT se dostala do konfliktu s ustanoveními etického kodexu

Ale že by se moderátor pořadu Luboš Rosí zeptal, kde že jsou ukázány ty lži z dílny PL.cz, to snad nikdo ani nečekal. „Tak lze snad jen dodat, že se touto nedlouhou, leč vydatnou reportáží tým Newsroomu a s ním i celá Česká televize dostaly do konfliktu asi s pěti základními ustanoveními etického kodexu Syndikátu novinářů i vlastní ČT. Jmenuji aspoň jeden. Kromě neověřených a nepravdivých sdělení, skryté reklamy a zjevné jednostrannosti zde vidím pochybení nejzásadnější. Někdo tu z obrazovky osočuje nějaký subjekt – zde ParlamentníListy.cz – z toho, že šíří lži, ale pořad, zvaný publicistický, nedá osočené straně prostor k vyjádření. To pak není publicistika, ba ani žurnalistika. To je prostě sprosté pomlouvání. A jako obvykle dodávám: za naše peníze!“

(celý text zde)