Zdeněk Hrabica
9. 12. 2017
Složitě je komentovat každou a jakoukoliv zradu.Mnohokrát se vracím k odkazu svého otce. Zůstal obyčejným dělníkem až do smrti. Jako někdejší pacholek na statku a v kovárně v Hauskirchenu v Dolním Rakousku, byl od devatenácti let v době, kdy byl náčelníkem Federace dělnických proletářských jednot na Moravském Slovácku příležitostným sluhou politika Josefa Hybeše. Ten měl ve svém brněnském bytě – skříň, postel, kulatý stůl se dvěma tonetkami, dřevěný věšák a umyvadlo. Nic víc a nic méně.
Když se levice sociální demokracie odštěpila a posléze založila Komunistickou stranu Československa – radil senátor Josef mladému Kubínovi: „Pamatuj jedno, socani zrazovali, zrazují a budou zrazovat!“
Při každé návštěvě Brna neopomenu navštívit na ústředním hřbitově hroby v „kolečku slavných“, jemuž vévodí překrásný pomník na hrobě senátora a poslance Josefa Hybeše.
Nikdo se k Josefu Hybešovi dávno už nevrací.
Život mi dopřál v mládí poznat sociálně demokratické odrodilce Zdeňka Fierlingera, Evžena Erbana. Byli nablízku Svazu československo-sovětského přátelství. Ani s jedním nebylo příliš záhodno zapřádat rozhovory o začlenění a jejich roli při sloučení jejich strany s KSČ. A už vůbec ani slovem o Bohumilu Laušmanovi a Václavu Majerovi.
Pouze Evžen Erban potvrzoval občas myšlenku Josefa Hybeše o zradách sociální demokracie po vzniku Československé republiky.
Sám si myslím, že Josef Hybeš měl velkou a dávnou pravdu. Znal ještě i principiální tvůrce, zakladatele sociální demokracie z období jejich bojů za sociální a národní osvobození, především českého a moravského, i rakouského dělnictva.
Po roce 1989 byla sociální demokracie obnovena. Slavila i úspěchy a porážky. Nyní v posledních volbách však krutě prohrála. Zradila znovu čisté ideály svého hnutí. Bohužel ČSSD nemohla provádět ani nyní levicovou politiku, když si její čelní představitelé na všech úrovních neosvojili levicové myšlení. Měl ho vůbec někdo? Navíc každému je jasné, že ČSSD se spolu s ODS podílela na rozkradení národního bohatství.
To, co předváděla levicová politická strana pod vedením slabého politika Bohuslava Sobotky, bylo do nebe volající, o tom si štěbetali vrabci na střechách celé země.
K porážce ji dopomohli nyní i znovu odštěpenci, mnozí z bývalé KSČ. Svou významnou roli přitom sehrálo někdejší Rudé právo – přejmenované prý na základě imperativu Bohumíra Šmerala dosavadním šéfredaktorem Zdeňkem Porybným na Právo, je nasnadě.
Svou významnou roli sehrála však i často nikoliv vždy principiální politika KSČM ve vztahu k ČSSD. Někdy se mi zdálo, že spolu hrají mariáš.
Antikomunistický trend Havlova panování zahnal tisíce voličů – zejména i bývalých „ukomunistů“ do náruče ČSSD. Bohumínské usnesení ČSSD o ignoranci bývalých členů KSČ a o příkazu zákazu spolupráce s KSČM, tomu stejně významně nadeběhlo. Žádný silný mandát pak nemohl pomoci na cestě do politického zapomnění Bohuslavu Sobotkovi, stejně jako poradenská role dobře zajištěného – politického loutkoherce – Vladimíra Špidly, čekající teprve na zhodnocení.
Voliči letos zúčtovali ČSSD její „kamarádšoft“ s KDÚ – ČSL – zvláště s Bělobrádkem a zejména s Hermanem. Má dáti dal – církevní restituce. Causy kolem Bakalova OKD a Sobotkova zápletka.
A máme tu jako na dlaní novou zradu ČSSD, jejichž důsledky jsou na dlouhou dobu nenapravitelné.
Čas zúčtování teprve nastane. Nepomůže ani Evropská unie. Poskytne li aktérovi koryto, už jednou jej nastavila Špidlovi, pak není třeba o ničem pochybovat.
Ani Tejc, ani Zimola aktérům porážky nic nenapověděl, konečně ani poslední úvaha Marksové nepadla na úrodnou půdu.
Zrada však pokaždé znamená krutý trest!
Kalich hořkosti si zaprodanci budou muset vypít do dna.
