Jiří Baťa
1. 12. 2017
Vláda, přesněji řečeno premiér Sobotka se „honosí“ tím, že byla úspěšná. Při troše objektivity nutno připustit, že něco pravdy na tom bude. Byly to však jen úspěchy dílčí, ale co do kompletní úspěšnosti, tak to ani náhodou, i když pan Sobotka říká, že vláda splnila svůj deklarovaný program. Premiér Sobotka si dílčí úspěchy sebevědomě připisuje sám sobě a ve své neskromnosti a neobjektivnosti je vydává za celkové úspěchy své vlády jako takové.
Pokud tedy jde o ty některé pozitivní věci, které jeho vláda za své volební období dosáhla, patří jim, tedy vládě, dík. Na druhé straně však je třeba také vidět výrazné neúspěchy, které však už jdou víceméně na vrub jednotlivým představitelům vlády, tedy ministrům, resp. premiérovi samotnému.
Jestliže se Sobotka chvástá úspěšností „své“ vlády, měl by také objektivně říct, co se nepodařilo, co nestihli udělat (a bylo toho nemálo) resp co ani udělat nechtěli přesto, že to měli ve svém programovém prohlášení a naopak co udělali, ačkoliv to v programovém prohlášení neměli. Tak např. odvolání několika ministrů v průběhu vládního období rozhodně nelze považovat za úspěch vlády, i když Sobotka tvrdí, že jeho vláda byla soudržná a konzolidovaná. Také ne všechna rozhodnutí vlády byly vždy ku prospěchu občanů a společnosti, namátkově ať už se jedná o demisi-nedemisi premiéra a vlády, o pitomost zvanou „inkluze“, neblahou kauzu „Čapí hnízdo“ a s tím spojená trapná nepřátelská aktivita proti A. Babišovi, potupné přijímání příkazů EU a Bruselu třeba v oblasti výroby potravin, obchodu, nasazování vojáků Armády ČR do zahraničních misí, stejně jako jejich účast na takticko-provokativních cvičeních v rámci NATO v blízkosti hranic Ruské federace, ale i takové záležitosti, jako např. absolutní nezájem o revizi a řešení církevních restitucí, které měla ve volebním programu ČSSD, což bylo možná rozhodující pro její vítězství ve volbách a díky nezájmu premiéra Sobotky se to ani nikdy nedostalo na program jednání vlády. Ale jsou tu mnohem závažnější nedostatky, problémy a skutečnosti, které zasluhují pozornost nejen ze strany občanů, ale i orgánů činných v trestním řízení, tedy policie, státní zástupce, soudy atd. O co GO?
Je všeobecně známo, že už dříve se někteří naši politici patolízalsky, řiťolezecky a možná i vlastizrádně, angažovali ve stále otevřených nárocíh a požadavcích občanů Německa, sdružujících se v sudetoněmeckém Landsmančaftu. Tím jakoby pootevřely vrátka některým dalším sudetoněmeckým expertům Sobotkovy vlády, konkrétně pánům vicepremiérovi Bělobrádkovi a ministru kultury Hermanovi z koaliční KDU-ČSL, kteří svou účastí a podvraťáckým řiťolezectvím (viz Milí krajané…) ještě více otevřeli už ne vrátka, ale vrata SL k jednání o jejich požadavcích. Pozoruhodné je, že k účasti členů vlády na srazu SL dal prý Sobotka souhlas, i když je prý nepověřil či nedal souhlas k jednání jako představitelé vlády ČR. Přesto se pánové vyjadřovali a konali, jako by měli právo se k nárokům a požadavkům SL vyjadřovat i když ne zrovna smluvně, ale úlisně, v hlubokém předklonu a ponížené úctě jen slovy slibů. Jejich velmi blízké, přátelské styky s německými představiteli Landsmančaftu vzbudili značnou nevoli na politické scéně a zásadní nesouhlas většiny české veřejnosti. Navzdory tomu však premiér Sobotka dělal mrtvého brouka, když své podřízené kolegy ani náznakem neupozornil, natož aby jim vytýkal jejich styky s SL, jejich jednání a otevřené, taktické (byť nepřímé) naznačení šancí a možností na realizaci jejich dlouhodobých nároků a požadavků vůči ČR. Aktivity těchto pánů nenechaly v klidu některé politiky např. z KSČM, SPD, SPO a části ČSSD a pod., ale stejně tak byly pozitivně a s uznáním přijaty ze strany KDU-ČSL, TOP 09, STAN a možná i ODS. Nějaké nic neříkající protesty některých politiků a naproti tomu souhlasné uznání politiků z druhé strany, to (kromě opodstatněné nasranosti veřejnosti) bylo tak všechno, co se kolem tohoto vlastizrádného jednání politiků KDU-ČSL Sobotkovy vlády udělalo. Policie ČR a spravedlnost jakoby ani neexistovaly, politická korektnost zvítězila na celé čáře.
Kromě výše zmíněného podrazáckého jednání řiťolezců z KDU-ČSL pozadu v politických „neřestech“ nezůstává ani sám premiér Bohuslav Sobotka. Jako důkaz jeho osobních neúspěchů, který se promítá i do činnosti vlády je resp. byla jeho vůdčí role předsedy ČSSD, ze které byl díky,„mimořádným (ne)úspěchům strany“ nucen odejít do pryč, což v něm zřejmě zanechalo pocit křivdy a nedocenění jeho osobních snah a nedoceněných úspěchů. Vždyť on se tak snažil, hlavně ta jeho angažovanost, loajalita a oddanost politice EU a jejím představitelům Merkelové, Junckerovi, ale i Schultzovi, Macronovi byla či je příkladná. Vždyť jedna z jeho posledních aktivit je snaha zalíbit se slibem vedení EU, že ČR v době co nejkratší přijme euro, jak to požaduje Juncker a další. Slibuje něco, co odmítá většina politiků, ale i veřejnosti.
Tato a celá řada jiných aktivit premiéra Sobotky, z nichž mnohé se nedostali ani na veřejnost jsou v řadě případů aktivity, které jdou proti zájmům ČR, proti občanům. Loajální, často až řiťolezecká politika nejen vůči EU, ale i vůči NATO mnohdy nemá oporu v konsensusu politiků ani občanů, je prováděna separátně z titulu postavení a představitele moci. Vzhledem k tomu, že jde o politika strany, která vždy hájila levicové zájmy (stejně jako KSČM), tedy zájmy občanů a jejich práva, se těmto pokrokovým tendencím zpronevěřil a zřejmě zlákán vidinou a pozlátkem eurounijní trafiky se jeho zájmy z práce pro občany a společnost, obrátila na spolupráci s EU s očekáváním významného poklepání na rameno, uznání a nějaké to teplé místečko s mnohasettisícovým příjmem. Ten se za zradu národa a vlasti vyplatí, nebo ne? A svědomí? Jaké proboha, když žádné nemá! Popularita, postavení, peníze a moc mu stouply do hlavy a zatemnily mozek víc, než je či bylo únosné.
Bylo by možné říct, že je to jeho osobní věc, ale není. To proto, že pan Sobotka dostal důvěru od mnoha desítek tisíc občanů ČR, kteří dali své hlasy jak ČSSD, tak jemu. Také proto, že tento člověk složil slib, ve kterém slíbil, cituji:
Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.
Vzhledem k jeho premiérské činnosti, která je protkána celou řadou kontroverzních aktivit a nesprávných rozhodnutí, je možné o Bohuslavu Sobotkovi říct, že neporušil daný slib? Opravdu vždy důsledně dbal na to, aby nebyla porušena Ústava, zákony a zájmy České republiky? Opravdu vždy zastával svůj úřad svědomitě a nezneužil svého postavení? Co si lze myslet o aktivitách členů jeho vlády ve věci přístupu k Landsmančaftu, které neodsoudil, když už pány ministry koaliční KDU-ČSL, jak by se patřilo, přímo z vlády nevyhodil? Co si lze také myslet o jeho separátních a servilních rozhodnutích co se týká EU, eura, NATO, protizemanovské, protiruské propagandy a celé řady dalších kontroverzních jednání, rozhodnutí, včetně členů jeho vlády, např. Hermana, Bělobrádka, ale i Zaorálka, Chovance a pod.? Zvláště pak kontroverzní jednání pánů z KDU-ČSL, o kterých dokonce prohlásil, že se mu s nimi velmi dobře spolupracovalo. Vzhledem k benevolenci, kterou jim dával ve styku s představiteli SL je ta spolupráce dost podezřelá zvláště, nesou-li náznaky vlastizrady? Máme takovou liberální spolupráci snad chápat jako prvky demokracie, svobody slova, lidských práv, nebo naopak drzé zneužití těchto vymožeností demokracie v osobní prospěch? Politici a exekutiva mlčí. To je také demokratické? Parlamentní listy.cz napsaly že Sobotka se tím, že na poslední chvíli prosazuje rychlé přijetí eura u nás, snaží zavděčit Bruselu a na občany kašle.
Sobotka je podle PL.cz škůdcem národa. Souhlasím a dodávám, že i zrádce národa a nejen on!
Možná, že mám až příliš kritický a neobjektivní názor a hodnocení na premiéra B. Sobotku a některé jeho ministry. Možná, že jsem k nim nespravedlivý, možná, že se mnou nebudou někteří souhlasit, nicméně já to vidím tak, jak jsem to popsal. Howk!
