– OP –
12.12.2017
V Německém spolkovém sněmu – Bundestagu dne 21. a 22. 11. 2017 proběhla 2. a 3. zasedání nově zvoleného parlamentu, zazněly tak první projevy zástupců stran. OP si dala za úkol sledovat zejména projevy představitelů a některé body programu nově zastoupené strany AfD – Alternative für Deutschland. Proč? Již v předvolebním klání mainstreamová média na tuto stranu útočila, v čemž i nadále usilovně pokračují. Jako hlavní důvod uvádí pravicový extremismus, nacionální populismus, rasismus nebo snahy o revizionismus. Je tomu opravdu tak, nebo mají ostatní strany strach? Strach před novými postoji, názory nebo dokonce požadavky na revizi některých dosavadních kroků? O druhé straně resp. o jiných stranách a politických představitelích již mnohé víme. Víme, co představují a kam směřují. OP již roky přemítá, co vedlo německý národ k podpoře a přijetí Hitlera. Nestojí Německo díky podpoře AfD opět na scestí? Nebo je vše jinak? Posuďte sami, hledejme pravdu společně.
Zajímavosti z jednání v německém Bundestagu:
Na třetím zasedání dne 22. 11. 2017, které následovalo hned druhý den po druhém zasedání, a o kterém jsem se zmínil již v předchozím článku ze dne 24. 11. 2017, zazněly následující názory a požadavky týkající se Blízkého a Středního východu (pozn. nelze popsat všechny body jednání, proto uvádím jen ten v současné době nejzásadnější). Tento bod programu byl zařazen na žádost CDU/CSU. Je velmi zajímavé vidět, kdo a co v dnešní době prezentuje a o co se zasazuje. Pro srovnání uvádím i jiné zástupce mimo AfD. Zaznívají pohledy, které byly dříve nemyslitelné, o kterých se zkrátka nediskutovalo.
Dr. Norbert Röttgen (CDU/CSU) pronesl, že Islámský stát byl vojensky a územně poražen, avšak i nadále pro něj stále existuje politická, sociální a ideologická živná půda. Ve vojenské oblasti by měl následovat zájem o obyvatelstvo, o sunnity, jejichž význam nebyl dostatečně brán v potaz a byli vytlačeni na okraj pozornosti, ponecháni na pospas samým sobě. Bez zájmu o ně, bude vojenské vítězství bezvýznamné. Rusko a Hizballáh tj. Irán podpořili odporuhodný režim Assada a přispěli tak k tomu, že došlo k vítězství těchto států a sil nad syrským obyvatelstvem. To je tragický výsledek, který tam musíme zaznamenat. Röttgen odhaduje, že ačkoliv je Rusko zodpovědné za opatření odporující národním právům, nebude mít zájem na tom být zavlečeno do nekonečné a nezvítězitelné občanské války po boku Assada. Je toho názoru, že by Evropané, resp. Západ, měli zkoumat, jaké jsou podmínky pro nastartování politického procesu s Ruskem v Sýrii. Dále uvádí, že v Iráku se opět rozhořely staré konflikty jako boj o moc, o rozdělení hospodářských zdrojů mezi šíity, sunnity a Kurdy a další vnitřní kurdské konflikty. Německo dodalo Kurdům zbraně a nadále je vyškoluje. Převzali jsme tak odpovědnost a navíc budou za půl roku v Iráku volby. Je smutnou zprávou referendum, které realizoval již odstoupený kurdský prezident Barzání, a které nebylo ze strany vlády Iráku uznáno. Německo by mělo převzít odpovědnost, již kvůli tomu, že se tam angažovalo. Zdůrazňuje, že se nesmí ani zapomenout na konflikt izraelsko-palestinský. Ve středu pozornosti by však v současnosti měla být rivalita mezi Saúdskou Arábií a Iránem, která právě eskaluje. Na jedné straně stojí expanzivní agrese moci Iránu přes Irák a Libanon díky Hisballáhu až do Sýrie, také díky Hisballáhu. Míru to nijak nepřispívá. Na druhé straně je viditelná demonstrace moci v podobě saúdského korunního prince, spojená se společenskými a hospodářskými reformními snahami. Co tato vzájemná rivalita způsobila, je nepředstavitelná válka v Jemenu, kde nezměrně trpí obyvatelstvo. Co je pro Německo důležité, je zachování dialogu jako podmínky pro diplomacii. Za současné situace, která je způsobena uprchlíky, je jasné, že osud Evropy a její společenská stabilita jsou spjaty s konflikty, krizemi a nenávistí v těchto regionech. Uvedl, že když je válka v Sýrii, lze to pociťovat v německých vesnicích a městech. Osudy jsou tímto spojeny. Jedná se o náš sousední region, v současné době jsme bez jakéhokoliv vlivu a je dle něj tedy nezbytné, aby existovala společná politika evropských států, které jsou ovlivněny těmito konflikty. Jde o proces, který by měl být iniciován s cílem zajištění bezpečnosti a stability v Německu a v Evropě.
Z SPD vystoupil Dr. Rolf Müttzenich s názorem, že je nutné sdílet tyto otázky s evropskými partnery a dále uvedl, že násilné protesty v letech 2010 a 2011, v jejichž čele stáli mladí lidé a odvážné ženy, kteří žádali demokratické vládnutí, odstranění korupce a za více respektu, tak tito jsou v právu i dnes. Pokud nebudou tyto vnitřní konflikty v arabském světě vyřešeny, do té doby ani nemůže nastat mír. To znamená, že se německá zahraniční politika musí solidarizovat právě s těmito společnostmi. Kladně ohodnotil diplomatické snahy německého ministra zahraničí, avšak uvedl, že kancléřka Merkelová při své návštěvě Saúdské Arábie neměla jednat pouze o dodávkách zbraní, ale také o záležitostech, za které je Saúdská Arábie odpovědná. Zmínil rovněž, že Berlín přestal být místem, kde se odehrává politické dění, to se přesunulo do Astany a Soči, což dokazují návštěvy syrského vůdce a iránského revolučního představitele. Demokraté by měli vést politiku zohledňující tyto skutečnosti.
Následoval zástupce AfD Alexander Gauland. Hned v úvodu své řeči prohlásil, že taková debata se měla vést již v roce 2007, 1997, 1978, 1977 a dokonce před 100 lety, v roce 1917 v Říšském sněmu. Vždy k tomu byly důvody, ačkoliv je obrovský rozdíl mezi Říšským sněmem a Německým spolkovým sněmem. Dle jeho názoru jsou skuteční hráči v tomto regionu Amerika, Rusko, Saúdská Arábie, Irán, Turecko a na okraji také Velká Británie a Francie. Nelze zapomenout ani na stále vlivnější Čínu. Německo při tom nehraje žádnou roli a debata v Bundestagu nemá podle něj vliv na rozhodování v tomto regionu ovlivněném konflikty. Gauland ve svém proslovu řekl, že kvůli tomu není smutný, protože krize dneška, ať se jedná o konflikt mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy, nebo mezi sunnity a šíity, tedy mezi Saú§dskou Arábií a Iránem, nebo ať jde o Kurdy bez domova, nebo ať jde o rozpad Iráku, Sýrie a Libanonu, všechny mají společné důvody, a to ve špatně vedené intervencí západních mocností. Tyto totiž vždy vedly ke snížení stability v regionu. Je to tak již od doby dělení Blízkého východu do sfér vlivu mezi Velkou Británii a Francii během 1. světové války díky Sykes-Picotově dohodě až po neslučitelnost britského ujištění arabů na velkou říši a Balfourovu deklaraci o domově pro židy a až k nemírovému plánu na dělení Palestiny Spojenými národy v roce 1948. To se táhne dále přes suezskou intervenci v roce 1956 a bezdůvodnou druhou válkou v Iráku. Téměř vždy šlo o chybné imperiální zájmy a chybný odhad arabsko-islámských společností. Němci mají sotva možnost napravit chyby ostatních nebo na nich spolupracovat. Blízký východ byl vždy sférou vlivu jiných až na jednu výjimku, a to díky naší historické vině, která se týká existence Izraele. Toto je morálně správné, obsahuje však povinnost uznání této skutečnosti, že v případě ohrožení existence Izraele musí Německo bojovat na jeho straně a za určitých podmínek i za něj tzv. zemřít. Gauland v závěru své řeči dodal, že si není jistý, že všichni v Německu vědí, co tato povinnost obnáší.
Alexander Graf Lambsdorff za FDP – Svobodné se hned v úvodu své řeči obrátil na Gaulanda s tím, že nelze Německu odepírat roli v tomto regionu a to zejména od chvíle, kdy v Bundestagu proběhly debaty o genocidě na Arménech. Dále uvedl, že v případě Blízkého východu se jedná o naše sousedství a německým zájmem je tamní stabilita, zejména s ohledem na příliv uprchlíků před syrskou občanskou válkou. To je snad každému jasné. Tlak na útěk obyvatel z tamějšího regionu je z důvodu, kdy se v Sýrii, Iráku a Jemenu vedou zástupné války okolních sil ze strany Saúdské Arábie, Iránu a Turecka a probíhá blokáda Kataru. Situace v Jemenu je nepopsatelná. Celá tato situace má druhou stránku a tou je zvýšený tlak na Izrael a vůči, kterému má Německo závazek. Experti tuto situaci nazývají vytvořením šíitského oblouku, který se nyní táhne od Iránu, přes Sýrii až k jižnímu Libanonu. Lambsdorff ve své řeči také uvedl, že bývalý německý generální inspektor z vojenské komise právě zjistil, že je otázkou času vznik nového konfliktu mezi Hisballáhem a Izraelem. Německo by se nemělo vylučovat z tohoto dění. Situaci nepřispívá ani stažení velvyslance Saudské Arábie z Berlína, což oslabuje roli Německa. Potřebný je podle Lambsdorffa zejména společný postup partnerů v EU. Dříve se hovořilo o Camp Davidu, dnes je zmiňováno Soči, Německo se v této situaci musí najít vůči USA a Rusku a přispět ke stabilizaci.
Zajímavé bylo také vystoupení za levici – Die Odkazen, které přednesla Sevim Dagdelen (pozn. politička narozená v Německu přistěhovalcům z Turecka kurdského původu). Vyslovila potěšení nad krachem tzv. Jamajkových jednání o složení nové vlády, zejména s ohledem na to, jak jejich zástupci přistupují ke spolupráci s islamistickou diktaturou Saúdské Arábie, která stíná hlavy. Uvedla, že takováto debata měla proběhnout již před mnoha lety, a také to, že Saúdská Arábie destabilizuje situaci na Blízkém a Středním východě a německá vláda s nimi udržuje blízké vztahy. Již na základě zjištění německé Spolkové zpravodajské služby (BND) bylo již v roce 2015 zřejmé, že dřívější, spíše opatrná a diplomatická taktika vedená staršími členy v čele Saúdské Arábie byla nahrazena velmi radikální politikou intervencí. Je tak viditelná krvavá stopa táhnoucí se tamním regionem, za kterou je Rijád odpovědný. V Sýrii se podporoval Islámský stát, Al-Kajda a jiné teroristické bandy dodávkami zbraní a byly k tomu dobré všechny prostředky, které Sýrii destabilizovaly až po Bahrajn, kam byla poslána intervenční skupina na rozbití protestů proti královské diktatuře. V roce 2015 napadla Saúdská Arábie Jemen, což má za následek katastrofu, která se týká 7 miliónů lidí, kteří tam jsou bezprostředně ohroženi hladem. Posledním aktem Saúdské Arábie je pokus o zažehnutí války v Libanonu. Poslankyně Dagdelen považuje za přitěžující okolnost skutečnost, že německá vláda i nadále dodává Saúdské Arábii zbraně, aby němečtí zbrojaři jako Rheinmetall mohli produkovat. Je to nedůstojné německé demokracie. V závěru svého projevu se obrátila se na kancléřku a ministra zahraničních věcí, aby dodávky zbraní těmto vládcům temna zastavili. Ptá se, proč jsou dodávány německé zbraně za účelem realizace masové vraždy v Jemenu. Toto není politika a je nutné situaci jasně definovat, než Rijád přijde na nápad zažehnout ještě více ohně.
Za Zelené vystoupil Omid Nouripour (pozn. německý politik narozený v Iránu), také se vyjádřil k situaci v Jemenu, kde již 2,5 roku probíhá válka mající za následek humanitární katastrofu. Doslova tak byl Jemen vybombardován do doby kamenné. Současně se tam objevilo 940 000 případů onemocnění cholerou, z poloviny jde o děti. Celkem 2,5 miliónů lidí nemá přístup k čisté vodě, denně umírá 130 dětí v důsledku blokády a polovina dětí trpí hladem. Uvádí, že Saúdská Arábie válku nezačala, ta vznikla kvůli nelegálnímu převzetí vlády ze strany Huthiů. Způsob vedení války vede k humanitární katastrofě a i geografická poloha neumožňuje útěk lidí. Dostávají navíc vojenskou podporu z Iránu. Dodal, že Německo zde není nijak z obliga, a to díky dodávkám zbraní. Německo musí vést dialog jak se Saúdskou Arábií, tak s Iránem, který v tomto regionu hraje společně s Ruskem velmi agresívní roli, podporující prezidenta, který použil plyn proti lidem, barelové bomby na celá území a podporuje Hizballáh, což představuje nebezpečí pro Izrael. Zdůraznil, že Německo nesmí dodávat zbraně Saúdské Arábii ani jiným státům, které se na konfliktech podílejí.
Za AfD také vystoupil Armin-Paulus Hampel, zdůraznil, že je nutné se nejdříve vypořádat s pozůstatky kolonialismu Francouzů a Britů a pak také se záležitostmi, které mají na svědomí Spojené státy. Již díky dodávkám zbraní kurdským pešmergům si Německo celé roky zahrává s ohněm. Hampel a AfD požaduje politiku, která bude v zájmu Německa a zmínil slova bývalého německého ministra zahraničních věcí (pozn. dnes prezident), který prohlásil, že již neexistuje žádná německá politika, ale pouze evropská zahraniční politika. Hampel ve své řeči apeluje na to, aby se Německo vrátilo k zahraniční politice ve stylu Hanse-Dietricha Genschera, který dělal tzv. reálnou politiku. Podle něj, kdyby Německo s ohledem na Assada, takto postupovalo i vůči Gorbačovovi, protože nepocházel ze žádného demokratického státu, tak by nemohlo nikdy dojít k žádným dohodám.
Roderich Kiesewetter za CDU/CSU apeloval na to, aby se EU jednotně zapojila do řešení témat jako Libanon a iniciovala odzbrojení v tomto regionu, aby bylo odstraněno balistické ohrožení Izraele a tím byl také dán signál Iránu. V Saúdské Arábii musí být podpořen rozvoj právní státnosti a rozumné formy civilní společnosti.
Za SPD Gabriela Heinrichová uvedla, že se Německo v roce 2017 podílelo na humanitární pomoci Jemenu částkou 125 mil eur, v roce 2016 částkou 33,3 mil eur a toto bude potřeba i v roce 2018.
Zástupce CDU/CSU Johann David Wadephul zdůraznil, že Německo samo nic nezmůže a měla by se v té souvislosti posílit Evropa, jen jako Evropa dle něj lze mít vliv v dotčeném regionu.
Co se dále psalo:
Vývozy zbraní z Německa
http://www.zeit.de/wirtschaft/2016-07/ruestungsindustrie-waffen-bericht-waffenexporte-2015
Stručně podaná informace z článku pouze dokresluje skutečnosti, které zazněly v Bundestagu. Uvádí se v něm, že v roce 2014 vydalo Německo povolení na vývoz zbraní ve výši 3,97 miliard euro, v následujícím roce 2015 došlo ke zvýšení až na 7,86 miliard euro. V polovině roku 2016 bylo Německo prohlášeno za třetího největšího vývozce zbraní na světě.
Dále podle informace o vydaných povolení pro export za 3. čtvrtletí roku 2017 podle zveřejněného dopisu Odpověď Spolkového sněmu Německa na písemný dotaz (Antwort der Bundesregierung auf die Schriftliche Frage an die Bundesregierung im Monat Oktober 2017, Frage Nr. 48, bmwi.de, 02. 11. 2017), je německý vývoz zbraní v eurech do jednotlivých zemí následující:
https://www.afd.de/afd-waehlt-neuen-bundesvorstand/
Informace z webových stránek strany AfD:
AfD si na svém posledním 8. sjezdu, který se konal v Hannoveru ve dnech 2. až 3. prosince, zvolila za předsedy strany Jörga Meuthena a Alexandra Gaulanda. Zastupujícími předsedy byli zvoleni Georg Pazderski (předseda za spolkovou zemi Berlín, bývalý profesionální voják, podle názoru Marie Fiedlerové z deníku Tagesspiegel lze Pazderského považovat ve straně spíše za umírněného, jehož cílem je učinit stranu schopnou vstoupit do případné koalice), Kay Gottschalk (poslanec Bundestagu za Severní Porýní – Vestfálsko, považovaný také spíše za umírněného) a Albrecht Glaser z Hesenska (Glaser byl v letech 1970–2012 členem křesťanskodemokratické unie CDU), tedy byl obdobně dlouholetým členem CDU jako Gauland, v roce 2013 stál u zrodu pravicové Alternativy pro Německo, je považován za hlavního ideologa strany).
Co ještě aktuálně zaznělo ze strany AfD:
Alice Weidelová (předsedkyně frakce AfD v Bundestagu) se vyjádřila kriticky k žalobě EU komise proti Maďarsku, Polsku a České republice u Evropského soudního dvora k jejich odmítání plánů na přerozdělování uprchlíků i do těchto států. Považuje to za skandální a doslova uvedla, že tyto státy se oprávněně brání proti tomu co nám „nadrobila“ Angela Merkelová. Komise podle ní jedná zcela nesmyslně, protože by nemělo být otázkou, jak mají být ilegální uprchlíci v Evropě rozmístěni, ale jak se mají držet daleko od Evropy, nebo jak se jich zase co nejrychleji zbavit. Alice Weidelová to považuje za zásah do suverenity těchto členských států ze strany EU komise, přičemž se jedná o elementární otázku suverenity každého suverénního fungujícího státu. Požadavek EU na azylové kvóty tedy musí být odmítnut. Toto nesmí být v kompetenci nějakých nezvolených technokratů zkrachovalého EU konstruktu. Uvedla také, že šéf SPD Martin Schulz ve své nedávné řeči potvrdil, že musí být odstraněna identita evropských národních států.
Georg Pazderski se vyjádřil k islámské demonstraci, která proběhla o víkendu v Berlíně a při, které hořely izraelské vlajky. Považuje to za ostudné, že právě v ulicích Berlína znova hoří Davidovy hvězdy. Stěžuje si rovněž na nedostatečnou reakci politického establishmentu. Tato situace je podle něj důsledkem přistěhovalecké politiky a ztroskotané integrační politiky. Nejsou podnikány žádné seriózní kroky proti tomuto antisemitismu a ulice Berlína jsou přenechány islamistickým agresorům. Antisemitismus nesmí být dále tolerován, stejně jako shromáždění, při kterých hoří vlajky, zejména Izraele.
http://www.geolitico.de/2017/12/10/klassenkampf-mit-dem-euro/
Článek: Třídní válka s eurem
Co mě v tomto článku zaujalo (a musím říci, že působí až konspirativně), když vynechám úvodní a víceméně známou historii vzniku EU, tak to jsou postřehy týkající se samotného eura. Euro jako společná měna má za cíl symbolizovat sjednocenou Evropu ve federalizovaném státě, protože podle jednoho dokumentu nadace Friedricha-Erberta z roku 1999 měnová unie vytvoří neodvratný sjednocující proces, ačkoliv byla a je z hospodářského hlediska a z hlediska různorodosti hospodářských území společná měna v Evropě proti veškerému zdravému rozumu. Fungující společná měnová unie se zakládá na jednotných nebo podobných úrovních hospodářství, což ale vzhledem k vysoce rozvinutým zemím severu oproti zemědělským státům na jihu není.
Měna má svojí hodnotu a sílu v oběhu zboží a peněz podle toho jak výkonné je to které hospodářství té které země. K tomu se vždy přizpůsobuje její zhodnocení nebo znehodnocení. Hodnota eura je však, protože hospodářský prostor EU není jednotný, díky silným průmyslovým státům severní Evropy, více ohodnocena než odpovídá hospodářské síle jihu. Kvůli tomu, že 1 euro je všude stejné 1 euro, tak v Řecku, Portugalsku atd. představuje větší hodnotu, než jak tomu odpovídá protihodnota hospodářské výkonnosti v těchto zemích. Tyto země nemohou euro ani zhodnocovat ani znehodnocovat a národní centrální banky to nemohou nijak indirektně ovlivňovat. Toto mělo za následek, že tyto státy byly po přijetí eura zajímavé pro poskytování půjček než před tím. Řecká drachma měla před přijetím eura hodnotu nižší a za takové situace se stala velmi lákavou pro tamní politiky, tzn. využívat půjčky, navíc s nízkým úrokem a pozvednout tak lehce úroveň rozvoje v zemi. Hodilo se i získat body u voličů. Článek uvádí jako příklad obrázek situace podle Hanse-Olafa Henkela, kdy se přes noc řečtí politici zbavili nehodnotné drachmy a získali hodnotné euro. Bylo to jako, když synáčkovi padne do ruky zlatá kreditní karta. Řečtí politici, jedno zda levicoví nebo pravicoví, získali pocit, že přišla jejich hodina. Banky ochotně poskytovaly půjčky, protože si byly jisté, že v případě nutnosti je EU nenechá na holičkách. Ty pak postupem času, vědomy si rizik, zvyšovaly úroky a zaznamenávaly vysoké roční zisky. Toto všechno se očividně předvídalo a zakalkulovalo, i díky vědomému nedodržování stabilizačních kritérií vyplývajících z Maastrichtské smlouvy. Jen to urychlilo situaci. Bývalý ministr financí Německa, jak je v článku uvedeno, 21. 8. 2011 deníku „Welt am Sonntag“ položil otázku: „Jak bychom mohli mít měnovou unii, když jsou výkony jednotlivých hospodářství a finanční politiky tak rozdílné?“ Dále řekl, že to sice zatím není pro jednotlivé státy vzhledem k jejich suverenitě možné, řešení to ale má. O týden později byl ještě konkrétnější v tom smyslu, že řekl, že je dnes zapotřebí nová forma státního uspořádání, než je národní stát, a my dnes vytváříme něco nového, jsem ale klidný, protože když bude krize větší, budeme více schopni prosadit změny. Následně v New York Times ze dne 18. 11. 2011 byla uvedena jeho slova, která řekl již zcela bez obalu, a to že: „politickou unii (tedy centrální stát) můžeme dosáhnout, jen když bude krize“.
Proto je také od začátku krize, proti všemu hospodářskému rozumu, vehementně zasazováno o záchranu a udržení eura, a to slovy jako: „hájíme euro, ať to stojí, co to stojí“, „když zkrachuje euro, zkrachuje Evropa“. Tedy vše díky neskutečným dluhům, hospodářskému úpadku, vzrůstající inflaci a chudnutí národů a tím vznikajícímu utrpení lidí a viníkům je to úplně jedno. Tak se chladnokrevně počítá s tím, že se díky centrálnímu krizovému managementu vše, bez jakékoliv jiné alternativy, bude posouvat k dalšímu předávání suverenity států.
Za politickými účastníky stojí kapitál a je očividné, že globálně působící plutokracii jde o kontrolu měn a tím také znemožnění řídit vlastní hospodářství států prostřednictvím svých měn. To již zakotvuje Lisabonská smlouva tím, že základem je otevřené tržní hospodářství s volnou konkurenceschopností. Toto představuje světově otevřenou hospodářskou politiku a plnou integraci do globálních hospodářských a finančních zájmů. Státy totiž tím také ztratí možnost chránit sociální principy, domácí produkty a firmy. Povede to v důsledku ke konci sociálního státu a bez vlastní fiskální politiky budou moci státy chránit pracovní místa jen díky odstraňování regulací trhu, aby si vůbec zachovaly konkurenceschopnost.
Pokud udeří krize, tak takovým odzbrojeným státům bude chybět možnost státní regulace a nezbude nic jiného, než masově privatizovat státní průmysl, snižovat daně a tím ohrožovat sociální stát.
Podle Grega Palasta se jedná o třídní boj pouze jinými prostředky. Vše svědčí pro tuto více či méně skrytou hru s cílem dosažení krize prostřednictvím eura.
Drbylink:
Článek: Přetížení berlínských policistů
http://www.epochtimes.de/politik/deutschland/berliner-polizisten-ueberlastet-vertuschen-ende-a2290483.html
Berlínští policisté se masově kriticky vyjadřují k policejní práci a situaci v Berlíně. Na pranýři jsou zejména jejich přetížení a bezperspektivnost. Podle vyjádření jednoho policejního úředníka, měl tento v posledním měsíci pouze dva volné dny, které trvaly plně od 0 hodin do 24 hodin, což nestačí k odpočinku a bez prášků na spaní to nejde vůbec. Problémem je zejména nedostatečné vybavení, například vysílačky nefungují ve vnitřních prostorách domů nebo v prostorách metra. Starosti také dělá infiltrace arabských klanů do struktur policie.
Článek: Policie s námi boj nevyhraje
http://www.epochtimes.de/politik/deutschland/die-polizei-wuerde-den-kampf-mit-uns-nicht-gewinnen-arabische-familienclans-beherrschen-die-organisierte-kriminalitaet-a1999851.html
V Severním Porýní – Vestfálsku policejní úředníci zjišťují, že existují tendence k vytváření paralelní společnosti. Jedná se o arabské rodinné klany v ústraní, do kterých lze minimálně nahlédnout. Vedoucí kriminální komisař Ralf Feldmann si vzpomíná na rozhovor, který měl se zástupcem kurdsko-libanonské komunity v červnu minulého roku, který mu sdělil, že policie boj s nimi nevyhraje, protože jich je hodně. Velká města v Porúří s velkým podílem migrantů jsou stále více předmětem zpráv. Je těžké sice dokázat existenci paralelních společností, avšak usídluje se tam stále více a více jižních Evropanů, nejčastěji kriminální romové, a zvyšují tak napětí. Podle Petera Biesenbacha z CDU byli dříve romové a libananonci nepřátelé, mezitím spolu spolupracují. Kradené zboží je obstaráváno romy a poté přeprodáváno Kurdy. Policejní prezident Frank Richter z Essenu se vyjádřil k tomu, proč není možné získat náhled do těchto rodinných kladů tak, že existují pevné hierarchie a části rodinných klanů se pohybují v oblasti trestního zákona. Mnohdy se označují za Libanonce, jedná se však o Kurdy z hraničních oblastí Turecka, kteří emigrovali do Libanonu a pak dále. Takoví se nazývají „Mhallamiye“ – Kurdové. Rodinné právo stojí nad ostatním, zneuctěná čest je většinou narovnána penězi a neshody jsou urovnávány mezi sebou. Někdy násilí eskaluje a dochází až k otevřené střelbě v ulicích, jako například 24. dubna v Essenu. Tenkrát se dokonce libanonské matky obrátili na veřejnost s apelem o ukončení násilí. Podle deníku „Welt“ jsou od konce roku 2015 policisté konfrontováni s novými skutečnostmi, například při kontrolách řidičských a občanských průkazů dochází k situacím, kdy se okolo policistů během minut objeví tucty osob a tyto kontroly ruší. Přitom vykřikují: „zmizte, to je naše ulice, nemáte tu co pohledávat“. Michael Behrendt, policejní reportér a člen investigativního týmu deníku „Welt“ říká, že tito lidé jsou bezskrupulózní, nemají strach před policií a státem, žijí v těchto paralelních společnostech a vědí přesně, kdo je vůdcem klanu. Lze také vidět stále více limuzín před ubytovnami pro uprchlíky. Tam jsou také cíleně rekrutováni lidé pro kriminální činnost, a protože se často nacházejí v nouzové situaci, jsou schopni všeho pro to, si přivydělat. Jejich identita není policii známa a lepší „vojáky“ nelze ani mít. Bezpečnostní expert v N24 řekl, že ohledně Berlína a celého Německa existují vážné problémy, protože selhala politika. Ministr vnitra by měl rozpoznat tato nebezpečí a realizovat takové kroky, které povedou k odstranění situace. Toto musí být pachatelům jasné, musí být konsekventně zadrženi a odsunuti.
Článek: Expert o arabských klanech v Německu
http://www.epochtimes.de/politik/deutschland/experte-ueber-araber-clans-in-deutschland-sie-fuehlen-sich-inzwischen-so-stark-dass-sie-zum-angriff-uebergehen-a2106294.html
V současné době probíhá v německém Hamelu proces proti jedné velké rodině z tzv. Mhallami-klanů. Důvodem, je, že se členové klanu pokusili osvobodit jednoho předběžně zadrženého člena, obviněného z loupež a porušení pořádku. Muž, který skočil z budovy soudu, později zemřel v nemocnici. Proces provázejí velká bezpečnostní opatření. Podle deníku Focus-Online, který je v článku citován při rozhovoru s expertem na islám Ralphem Ghadbanem, který se těmito klany zabývá již celé roky, je o těchto strukturách obeznámen. Ví, jak jsou nebezpeční a ví, jak by s nimi měl zacházet stát. Ghadban vidí dva zásadní problémy, a to, že státní instituce se vůbec proti tomu nebrání, což činí tyto rodiny stále agresivnějšími a ty nemají žádný respekt před úřady. Dále klany již dávno pochopily, že svých cílů dosáhnou vždy, pokud budou soudržné a budou vystupovat násilně. Pár měsícům vězení se nakonec pouze vysmějí. Ghadban říká, že nemají žádné ponětí o právu a křivdě.
Ghadban vidí dvě hlavní možnosti, jak toto změnit, a to, tyto klany konsekventně zničit, včetně jejich struktur. K tomu jsou zapotřebí velmi dobře vyškolené policejní síly, které budou na ulici respektovány a také dobře vzdělané právníky. Zároveň nesmí docházet k falešnému náhledu na multi-kulti společnost. Podle něj to vypadá, že nefunguje zdravý rozum. Za druhé je nezbytné získat mladou generaci, tato nebyla v minulosti dostatečně integrována do společnosti, například lidé z Mhallami-klanů pocházejí z velmi nerozvinutých oblastí jižního Turecka. Tito lidé si brzy v Německu všimli, že německou společnost mohou využívat, a že z jejich strany není kladen žádný odpor. Také mají pocit, že všechno stojící mimo tyto klany je nepřátelské území. Jsou také udržovány kontakty se zemí původu a jsou vytvářeny celé sítě, které pak slouží k cirkulaci zboží a k vytváření kriminálních cestiček pro prodej drog. Zákonů se držet nemusí, neboť mají vlastní islámsky orientované způsoby sekty. Chápání islámu podle jejich před pár lety zemřelého duchovního vůdce Šeicha al-Habášiho ospravedlňuje kriminální skutky vůči nevěřícím. Ghadban ale doplnil, že tento duchovní náhled je od většiny muslimských sil odmítán. Říká rovněž, že je nezbytné, aby právní stát postupoval důsledně, a musí při tom myslet nejen na pachatele, ale i na oběti.
