Neziskovka, která za miliony ze státního rozpočtu káže o morálce, v soutěži Sexistické prasátečko několikrát sama porušila zákon

Avatar
Původní autoři

Martin Kunštek
2. 12. 2017
Brněnská nevládní nezisková organizace Nesehnutí pořádá každoročně reklamní anticenu Sexistické prasátečko. V ní vybírá reklamy, které jsou podle názoru odborné poroty i laické veřejnosti nejvíce sexistické. Vyhlášení vítězů letošního ročníku se uskutečnilo v pátek 24. 11. 2017 v brněnském domě umění na Malinovského náměstí. Absolutním vítězem se podle organizátorů ankety stala reklama Free radia, v níž vystupuje v roli sexuálně obtěžované osoby dánská herečka Iben Hjelje, v ČR známá ze série reklam České spořitelny jako bankéřka Lenka. V hlasování laické veřejnosti dostala podle organizátorů 92% hlasů jako nepřijatelná reklama. V hlasování odborné poroty se tento snímek umístil na druhém místě. 


Speciálně k tomuto dílu se vyjádřila členka odborné poroty Jana Kvasnicová, která působí v Kanceláři veřejné ochránkyně práv (úřad oumbudsmanky) takto: „Naprosto bagatelizuje pracovní schopnosti žen nutné pro dosažení úspěchu. Zobrazení má taktéž charakter sexuálního obtěžování. V reklamě se objevuje v zaměstnání nepřijatelný motiv zneužívání moci.”.

Dále by už ve výčtu faktů mohlo pokračovat klidně i v Česku z vtipů dobře známe Rádio Jerevan:

Ve skutečnosti nejde o reklamu, ale o recesi neznámého autora, která se volně šíří po sociálních sítích. Free rádio nikdy toto dílo nepoužívalo v rámci své reklamní kampaně. Nikdy ji nevyrobilo, ani její výrobu nikomu nezadalo a nezaplatilo. Logo Free radia se na snímku objevilo bez vědomí vlastníků a zaměstnanců tohoto rádia. Což v praxi znamená, že jde o porušení autorských práv, které jsou chráněna jak českým autorským zákonem, tak i evropskými a mezinárodními předpisy. V tomto případě však nejde o jediné porušení autorského práva.

Fotografie dvojice souložící na stole, která je v tomto díle použita, je jedním ze záběrů filmu „Kdo je tady šéf?“ slavného dánského režiséra Larse von Triera. Použita byla bez souhlasu tvůrců tohoto filmu. A tvůrci za její použití nedostali zaplaceno. To je nejen podle českého autorského zákona, ale i mezinárodních smluv chránících autorská práva, možné jen v případě karikatury. Což byl případ, kdy neznámý vtipálek snímek pustil do volného bezplatného oběhu jako recesi. V případě použití v Sexistickém prasátečku však již jde o komerční užití díla, jak jej definuje autorské právo. Nesehnutí by tedy měla za užití zaplatit. A to hned na několik stran. Realizace anticeny je totiž projektem, v němž se „otáčí peníze“. A dokonce i peníze ze státního rozpočtu. Akce je totiž realizována v rámci programu Ženská práva jsou lidská práva, která finančně podporuje z rozpočtové kapitoly Úřad vlády Rada vlády pro rovnost mužů a žen. A rovněž EU formou dotací z Evropského sociálního fondu.

Podle výroční zprávy Nesehnutí je tato neziskovka většinově financována z veřejných rozpočtů. Z loňského 9,1 milionového obratu Nesehnutí tvořily příjmy ze státního rozpočtu částku 6,21 milionů korun. Konkrétně – zmíněný Úřad vlády dal loni 494.858,- Kč, dalších 309.070,- Kč přidalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Největším „dárcem“ je u Nesehnutí Ministerstvo zahraničí, které loni přispělo částkou 5.063.664,- Kč. Z rozpočtu Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy neziskovka loni čerpala 350.433,- Kč. Kromě toho však Nesehnutí získalo dotaci 2,1 milionu z fondů EU, 20.000,- Kč z rozpočtu Jihomoravského kraje a 14.000,- Kč z rozpočtu města Brna. Veřejné rozpočty se tedy na financování Nesehnutí loni podílely částkou 8,4 milionů.

Jedním z těch, pro které by si podle zákona neziskovka měla připravit peníze, jsou i Česká spořitelna a autoři její několik let staré reklamní kampaně. Slogan „Cesta k úspěchu nemusí být složitá, pokud jí rozumíte“, který byl použit v kampani i v parodii na tuto kampaň je totiž autorským dílem chráněným zákonem. Jako takový jej podle zákona může bezplatně použít k parodii recesista, který z toho nemá žádný příjem. Nikoli však organizace, která na realizaci soutěže čerpá peníze mimo jiné ze státního rozpočtu. Paradoxní přitom je, že organizace, která druhé subjekty pranýřuje jako nemorální – i když při své činnosti žádný zákon neporušily – svojí vlastní činností sama hned několikrát porušila zákon. V příštím roce se jí může stát, že na právní služby bude potřebovat více než loni vyčleněných 6.050,- Kč.

Zdaleka největší výdaje na řešení autorskoprávních sporů by ji mohly čekat v případě nutnosti se řádně vyrovnat s tvůrci filmu „Kdo je tady šéf?“ z něhož byl použit záběr sloužící jako obrazové sdělení. Je minimálně zvláštní, že ani odborná porota, v jejíž řadách zasedá zaměstnankyně úřadu Ombudsmanky Šabatové, který má dohlížet na dodržování práva, si nedala tu práci, aby prověřila autenticitu „soutěžících reklam“ a s causou spojené právní otázky.

Vrcholem paradoxu je kontext soutěže a von Trierova filmu. Snímek „Kdo je tady ředitel?“ je komedií o tom, jak parta lidí vytvoří fiktivní IT firmu, kterou se pokouší za balík peněz prodat burzovním investorům. A protože nikdo z autorů geniálního nápadu nechce nést právní odpovědnost, tak firma hledá nového člověk, který by hrál roli „šéfa“. Na funkci najmou úplného „ňoumu“. K tomu, aby byl povolnější a řádně plnil své úkoly je motivován mimo jiné sexem s jednou z kolegyň. V erotické scéně v níž vystupuje Iben Hjelje – Čechům dobře známá z reklamní kampaně České spořitelny – podřízená svede svého „šéfa“. Zavede jej do kanceláře, kde se napřed zcela bez nátlaku obnaží do podprsenky, pak vyjevenému „šéfovi“ chvíli provádí orální sex, aby si na závěr stáhla kalhotky a punčocháče, nastavila si správnou výšku stolu, na který se položí a vyzve šéfa k akci, kterou ten samozřejmě bez nátlaku provede.

Rovněž tak je udivující, že členové odborné poroty, kteří se sami považují za arbitry kulturnosti, nemají sami dost kulturního rozhledu, aby znali jeden ze slavných filmů celosvětově známého dánského režiséra.

Celá situace by mohla být pro zasmání. Dala by se odbýt tím, že my Češi jsme prostě vtipálci. Ostatně i v soutěži o největšího Čecha jsme zvolili s drtivou převahou vítězem fiktivní osobnost Járy Cimrmana, který byl ale ze soutěže vyřazen. Tak proč bychom za vítěze reklamní antigeny nemohli mít „nereklamu“ s pořádně vtipným kontextem. Humor nás však může přejít, když si uvědomíme, že za tuto a řadu dalších „legrací“ provozovaných nevládními neziskovými organizacemi stál loni utratil více než 25 miliard korun. Tuto sumu rozdanou neziskovkám přiznal předseda vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) v odpovědi na interpelaci poslance Karla Fiedlera (Úsvit). Pro srovnání – na celý Hasičský záchranný sbor ČR dává letos státní rozpočet 7,8 miliardy korun. Tedy zhruba třetinu peněz, která dá neziskovkám.