Moc politického, přesněji řečeno volebního alibismu, který se ve vší nahotě ukázal kolem volby Donalda Trumpa prezidentem USA, konečně naplno dorazil i k nám. V čem spočívá? V tom, že se ve volbách neúspěšný pretendent na nějakou funkci začne vymlouvat na nějaké cizí elementy, které způsobily jeho neúspěch.
Dnes jsou v módě konspirační teorie o tom, že veškeré volby v tzv. demokratickém světě jsou deformovány a manipulovány nějakými nejasně definovanými hackery, údajně napojenými na Kreml. Takže fakt, že Hillary Clintonová nepřesvědčila většinu potřebnou ke vstupu do Bílého domu, zavinili počítačoví komsomolci v Putinově žoldu. Je nepochybné, že titíž „ajťáci“ mají na svědomí Brexit, volební vzestup AfD v Německu a Svobodných v Rakousku.
Z této teze zřejmě vyšel také náš prezidentský kandidát Jiří Drahoš, když pár dnů před podáním demise vlády navštívil (tehdy ještě premiéra) Bohuslava Sobotku, aby se s ním podělil o svou starost: nebudou též české prezidentské volby kořistí stejných virtuálních útočníků? A protože známe dosavadní politiku a rétoriku odcházejícího předsedy vlády, dá se předpokládat, že si porozuměli. To za Sobotky přece vzniklo „Ministerstvo pravdy“, jak se přezdívá onomu (prý nikoli cenzurnímu) odboru ministerstva vnitra, nazývanému Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH). Paranoidní politika socialistů je však odvozená od paranoidní politiky EU, která dala před víc než dvěma lety pokyn, aby jednotlivé země budovaly podobné úřady ke sledování nežádoucí (zejména) webové komunikace svých obyvatel, od zpravodajských portálů přes blogy až po sociální sítě.
Nuže, co nám pan Drahoš tou návštěvou u pana Sobotky vlastně vzkazuje? Předně: že je dobrý a roduvěrný Evropan, či spíše europoidní unionista. Že si osvojil konspirační rétoriku bruselské vrchnosti, která v každém koutě vidí Putina a jeho pohůnky a z každé své prohry viní Kreml, čímž poněkud připomíná bolševické vlády po 2. světové válce. Cožpak to opravdu ani trochu nepřipomíná kampaň s „americkým broukem“? Pro nepamětníky: neúroda počátkem 50. let byla oficiální propagandou vykládána jako důsledek faktu, že k nám američtí špioni masově vysazovali mandelinku bramborou. Čímž byl nalezen společný nepřítel a usměrněna kolektivní obranná a odvetná aktivita lidu, který s americkým broukem po komsomolsku zatočil. Tak nějak podobně lze dnes vidět občana Jandu (neplést prosím s rockovým kytaristou), který nám předkládá k uvěření stejně ubohoučké pohádky o „ruských švábech“ (tentokrát ale nejde o speciální druh hmyzu, nýbrž metaforické označení třídního nepřítele, jenž usiluje nahradit pravdu a lásku lží a nenávistí). Tak v téhle řadě je tedy pan Drahoš. Což je prima. Aspoň víme, koho v něm případně volíme hlavou státu.
A druhé poselství? Že se pan Drahoš (možná opodstatněně, kdo ví?) bojí prohry, a proto svléká gatě již mnoho mil před brodem. A hlavně – sichruje se: když nevyhraje, nemůže za to absence jeho názorů nebo schopnosti je zaujímat a přesvědčivě vyslovovat, nýbrž americký brouk – pardon, kremelský šváb. I to je srozumitelné poselství voličům, že?
Pěkné je, že pro ten případ už nyní má pan Drahoš na svém webu instalován soupis „švábů“, nikoli nepodobný soupisům sestavovaným dalšími bojovníky a bojovnicemi proti lži a nenávisti (Janda, Slonková atd.). Když se na ten seznam podíváte, dojdete k závěru, že pan Drahoš zatím této věci příliš nerozumí, nebo má mizerné poradce. V seznamu jsou totiž splácané naprosto nesourodé subjekty – od prokazatelně a transparentně státních propagandistických webů, jako je ruský Sputnik.cz, přes dobrovolnické „maloweby“ typu Nová republika, občanskou aktivitu Ivana Davida, seriózní informační portál První zprávy.cz, privátní a programově subjektivní blogy typu Rukojmí Břetislava Olšera – až, jak jinak, po dnes již velkoryse fungující politický server Parlamentní listy. K tomu ovšem přilepí poněkud legrační weby typu Antiilluminati, Osud.cz či Prvopodstata.cz, kde se objevují rubriky jako Dutá země, Kruhy v obilí, Smaragdové desky atd., jejichž prokremelský postoj lze asi jen těžko prokázat, tím méně negativní vliv na volební příležitosti pana Drahoše.
To samozřejmě není projev nějakého amatérismu, to je velmi promyšlená taktika, smíchat dohromady hrušky a hřebíky a vytvořit dojem, že jsme obklopeni nekonečnou armádou nepřátel pravdy, lásky a pana Drahoše. Nicméně tato taktika byla už použita mnohými mnohdy, a vesměs vedla k obecnému posměchu a volební prohře. Zřejmě se pan Drahoš chystá jít právě touto cestou. Inu, bon voyage!
– – –
