Ilona Švihlíková,komentář
17.12. 2017 Argument, část článku
Páteční druhé čtení nejdůležitějšího zákonu roku – státního rozpočtu, otevřelo dveře pro proceduru zvanou porcování medvěda. Je to ovšem velmi dobrá příležitost nahlédnout „do duše“ jednotlivým poslancům. Právě jejich priority a to, jakým způsobem je zdůvodňují, jsou zde viditelnější než kdykoliv jindy.
Jako první vystoupil mladý Dominik Feri (TOP09), který apeloval na větší finanční zdroje pro ÚSTR, neboť nás příští rok čekají „povážlivá jubilea.“ Tím nastavil hladinu počátečního šoku.
Pak už se ovšem otevřela debata o rovných šancích a genderu. Ondřej Veselý z ČSSD apeloval na poslance Jandu (ODS), aby znovu zvážil svůj návrh odebrat peníze neziskovým organizacím, které se zabývají rovnými šancemi a podpořit sport. Vzhledem k tomu, kolik dostává sport podle Veselého „ty miliony navíc nic neznamenají.“
Vystoupením skokana Jandy (s těmi Jakuby Jandy je to vůbec takové komplikované…) se rozpoutala smršť faktických poznámek. Podle Jandy rovné příležitosti nejsou důležité a zrovna ve sportu – tam je podle něj rovné prostředí. Jandovi oponovala poslankyně Pekarová s příklady týraných žen, zatímco Janda se jal předčítat seznam neziskových organizací, které získaly zdroje, ale problematice násilí na ženách se nevěnovaly. Do sporu o „agresivní feminismus“, se zapojil i poslanec Klaus, který nepřekvapivě podpořil spolustraníka Jandu.
Poslanci za ODS shodně postupovali proti multikulturní výchově. Poslanec Krejza chtěl odebrané peníze dodat kybernetickému úřadu, který dbá na naši bezpečnost a „nemá lidi.“ Poslankyně Majerová chtěla peníze přesunout na podporu učitelů na prvním stupni.
K vrcholným vystoupením patřil bezesporu návrh poslankyně Černochové (ODS). Ta se pro změnu rozhodla sebrat 4 mld. ministerstvu zemědělství a podpořit místo toho výdaje na armádu. Oháněla se přitom doporučením NATO o výdajích na zbrojení ve výši dvou procent – aniž by se ovšem někdo zmohl na to se zeptat, proč se proboha mají na obranu vydávat tak obrovské zdroje. Černochová se ovšem neptá, místo toho „vysílá jasný signál, že jsme spojenci, se kterými jde počítat“. (Přeloženo: my přispějeme a pomůžeme vyprázdnit ty americký sklady plný zbraní). Černochová chce, aby se vzhledem ke zhoršování bezpečnostní situace (sic!) výdaje na obranu kontinuálně zvyšovaly, přičemž mě vyděsila tím, že má v tomto podporu i nové ministryně. Navýšení rozpočtu o šest miliard (!) se jí nezdálo dostatečné. Ve svém expozé, za které by se nestyděl reprezentant Lockeed Martin, dále vyjádřila touhu sebrat peníze věnované pro UNESCO, čímž prý vyjádříme podporu státu Izrael, historické i budoucí spojenectví.
Vzhledem ke své inklinaci, která ji vede k tomu nechat se fotit se samopalem, vlastně může být uklidňující, že svou zbrojařskou řeč, ukončila pouze máváním polní lopatkou, kterou darovala ministryni Šlechtové. Neodpustila si ovšem temnou poznámku, že polní lopatka může být využita i jak zbraň.
S hrůzou jsem očekávala, co kdo dalšího donesl do Sněmovny. Žádná další polní lopatka se neobjevila, ale i jiná vystoupení stojí za zaznamenání.
Poslankyně na TOP09 Pekarová otevřela starou známou písničku o to, že je potřeba přidat učitelům ale ne tarifně, ale přes odměny. Prostě jen těm dobrým, jak ráda pravice říká u učitelů. (Škoda, že platit se také nedají jen „ti dobří“ poslanci). Pekarovou děsí, že se platy učitelů stávají nivelizované a trápí ji, jak jsou nízké. Na to dobře reagovala bývalá ministryně Valachová (ČSSD), která jemně upozornila, k jakému propadu ve financování školství (uvedla 70 mld.) došlo v letech 2010-2013, tedy za nečasovsko-kalouskovské koalice.
Po kňourání Aleny Gajdůškové, které mělo vyústit v posílení sociálních služeb, se slova ujal Tomio Okamura.
Předseda SPD se s tím tradičně moc nepáral a jal se oddělovat zrno od plev v kategorii neziskového sektoru, který se vůbec během celého druhého čtení těšil značné pozornosti. Okamura uvedl, že je potřeba si posvítit na ty neziskové organizace, které parazitují ve jménu politické pravdy, zatímco chválil ty, které pomáhají starým lidem. Zároveň ovšem politoval, že na oddělení zrna od plev není dost času, ale je jasné, že to bude linie SPD i do budoucna. Druhým tématem byla otázka odpovědnosti za státní zakázky (tj. za hospodaření s veřejnými penězi), přičemž pochválil program SPD, který toto ukotvuje.
